euzelva.cz > Druhy želv > Pěkně česky druhy želv > Želva pardálí - chov

Želva pardálí - chov

Pátý nejčastěji chovaný druh želv u nás v CZ

určeno opravdovým začátečníkům v chovu želv

Želva pardálí.jpg

Pátou nejrozšířenější suchozemskou želvou v dnešní době v Česku je želva pardálí, a to hlavně díky masivním faremním dovozům ze zahraničí a pouze částečně i snahou chovatelů. Tento článek je určen ryze začátečníkům a hlavně dětem, kterým latinský název pro tento druh většině vůbec nic neřekne – pro upřesnění je to Geochelone pardalis babcocki a její větší poddruh Geochelone pardalis pardalis. Najdete zde základní informace pro chov, pěkně naservírované opravdu čistě laicky a zběžně, prostě to nejdůležitější pro pardálí želvu. Budu se snažit vše popsat česky, bez používání speciálních výrazů a vše maximálně zjednodušeně. Pro toho, kdo chce vědět kompletní informace pro tento druh, je určen speciální profesionální článek, konkrétně pro želvu pardálí zde: Geochelone pardalis – chov, kde je to vše probráno do hloubky a profesionálně.

Želva pardálí se vyskytuje výhradně ve střední Africe a její větší forma v jižní Africe. Dorůstá se velikosti: druh želva pardálí (Geochelone pardalis babcocki) 40–50 cm a její větší forma (Geochelone pardalis pardalis) 50–70 cm. Samci jsou u tohoto druhu menší asi o 1/3 až 1/2. Dožívá se v přírodě přibližně 80–120 let.

Stravu potřebuje tento druh nejlépe luční, a nejvhodnější je list i květ pampelišky, jitrocel, řebříček, jetel... a další traviny včetně sena. V zimním období si vystačíme s čínským zelím, čekankou a senem. Velmi omezeně a raději vůbec dáváme nějaké pochutiny jako ovoce... Snažíme se tomu vyhnout co nejvíce a držíme je na dietní stravě – kvalitním senu. Úplně se snažíme vyhnout krmení salátem, je to pro ně krajně nebezpečné!!!

Želvu pardálí můžeme chovat bez obav od června do září ve venkovním výběhu nebo na balkóně, kde potřebuje pouze dostatečně velký, nejlépe izolovaný úkryt, kam se schová před sluncem a případnou nepohodou a nedojde k velkému poklesu průměrných teplot v delším časovém rozpětí. Jako studenokrevný plaz neumí regulovat svoji teplotu, a tak je želva životně závislá na chovných teplotách, které se pohybují během dne průměrně okolo 25–30 °C.

Do domácího prostředí se tento druh sice hodí, ale každý z vás musí počítat s velikostí dospělé želvy, a tím pádem i s většími prostory pro chov než u jiných druhů menších želv. Pokud přece jen želvu budete chovat, tak prostředí chovu může být v útlém věku v teráriu a později nejlépe v želvím stole, kam umístíme výhřevný zdroj a popřípadě další nutné osvětlení a další nezbytnosti, jako jsou misky, substrát a úkryt. Chov v bytě na podlaze není pro želvy všeobecně vhodný, na ten předem zapomeňte.

Želva pardálí snáší běžně 3–10 vajíček, a bez inkubátoru se nám malé želvičky nikdy nevylíhnou, protože denní průměrná teplota pro inkubaci želv tohoto druhu je v rozmezí 27–33 °C (a u většího poddruhu je navíc potřeba pauza při inkubaci vajíček). Součástí želvy je její tvrdý krunýř, ze kterého nemůže nikdy vylézt, a je to i její ochrana proti pádu, vetřelcům či jiným přírodním vlivům.

Želva pardálí jako druh suchozemské želvy patří jednoznačně, co se týče chovu, na zahradu, do skleníku, a v případě dostatečných prostorů i do bytu. Pro poměrně jednoduchý způsob chovu a nároky lze zejména začínajícím chovatelům jednoznačně tento druh doporučit, protože chov je bezproblémový. Jedná se navíc o druh, který nezimuje a ani nevyžaduje výraznější odpočinkové období a je aktivní celoročně. Chovatelům se daří tento druh množit, ale 90 % želv pochází z faremních či odchytových dovozů, a tam je riziko nemocné želvy opravdu veliké. To potvrzují i problémy chovatelů, kteří tento druh zakoupí z těchto zdrojů: stres, neodborný přístup, adaptační problémy... to vše se podepíše na jejich zdraví a celkově špatné kondici a často dochází k úhynům či onemocněním.

Tento druh nepotřebuje při nákupu či prodeji CITES a nepodléhá registraci!