Nalezená želva

Co dodat více k nadpisu – vykračujete si na procházce, výletě nebo po vlastní zahradě a hle, před vámi si to štráduje nebo vykukuje želva. V první chvíli nikdo z vás nezkoumá, zda jde o suchozemskou nebo vodní (k tomu se ještě dostaneme), a údiv nezná mezí. Jako člověk, který viděl želvu pouze v ZOO nebo na obrázku – a takových lidí je většina – poznáte jistě pouze to, že jde o želvu, ale jakou, jestli vodní nebo suchozemskou, prostě nevíte. Spousta nálezců se pak rozhodne si ji ponechat dočasně nebo natrvalo a snaží se ji „zachránit“. Samozřejmě je řeč o želvách nalezených na území ČR, nikoliv někde na dovolené v Řecku (tam je vyfotit a nechat být, to musím důrazně zdůraznit).

To je sice pěkné, nechat si ji, ale má to i své úskalí. Bezradnost v první chvíli, jak se k ní chovat a zařídit jí stravu či ubytování, je slyšet v hlase nebo lze číst v řádcích těch, co se rozhodli na mě obrátit s prosbou o radu a pomoc. Na prvním místě by měla být snaha najít majitele želvy všemi dostupnými prostředky – například vylepením plakátů, děti se mohou poptat ve škole kamarádů, sousedé... Vždyť doma ji většinou usilovně hledají a neobejde se to bez slz. Pokud je naše snaha najít majitele neúspěšná, musíme se rozhodnout, co bude dál. Jak tedy postupovat, aby vše dopadlo dobře a zvíře nám neuhynulo?

Pokusím se sestavit jakýsi návod, jak by měl každý nálezce postupovat.

V první řadě a nejdůležitější je zjistit, co vlastně máme za želvu. Vodní, či suchozemská želva? Pro odborníka snadné, pro laika těžký oříšek. Mohu říci, že většina nalezených želv jsou želvy vodní – sudim tak podle toho, jak mně lidé volají či píší. Rada, jak to vyřešit, je kontaktovat někoho, kdo se v želvách vyzná: chovatele, ZOO, veterináře v nejbližším okolí, protože ji musí buď vidět osobně, nebo alespoň nafotit a poslat na e-mail. V pohodě můžete kontaktovat mě, rád vám určím, zda jde o vodní či suchozemskou želvu, a u nich popřípadě i druh. Čím více fotografií pošlete, tím lépe.

Jak laicky poznat vodní želvu, vám nastíním v pár bodech:

• kůže vodní želvy působí dojmem, jako by byla vosková
• mezi drápy na nohou má plovací blány
• některé druhy mají na kůži výrazné pruhování
• její karapax („krunýř“) působí sploštěle, není tolik klenutý a je hladký na omak

Nejčastěji můžeme najít želvu nádhernou a poznáme ji podle červeného pruhu na hlavě za okem.

Jak laicky poznat suchozemskou želvu, vám nastíním v pár bodech:

• kůže je matná a málo barevná
• mezi drápy na nohou nemá plovací blány
• její karapax („krunýř“) je většinou hodně klenutý a hrubší na omak

Nejčastěji můžeme najít zástupce evropských druhů želv, jako například na prvním obrázku Testudo hermanni a na druhém Testudo marginata.

Takže berme to tak, že už víme, co máme doma za druh, a můžeme postoupit do druhé fáze. Čeká nás důležité rozhodnutí, zda si želvu ponecháme, nebo u nás najde pouze dočasný přístav, protože o chovu želvy vůbec neuvažujeme (bez ohledu na to, zda jde o vodní, či suchozemskou želvu). V obou případech nás tedy čekají určité kroky a opatření.

Pokud si ji chceme nechat, stačí si nastudovat chovné podmínky pro ten či onen druh a hurá do toho. Co se týče suchozemských i vodních želv, najdete kompletní servis od A do Z na tomto mém webu http://www.euzelva.cz/[cite: 1]. Z úředního hlediska většina druhů spadá pod CITES. Pokud nález ohlásíte na úřadě, mohou vám ji svěřit do dočasné péče, a pokud se do šesti měsíců nepodaří najít původního majitele, vystaví vám nové doklady s původem „U“ – tím vám ji vlastně legálně svěří do trvalé péče a vlastnictví. Může to však také skončit zabavením nalezené želvy bez ohledu na vaše stanovisko, výsledek se předem nedá určit a vše je v rukou daného úředníka. Vše je tedy na vás se všemi možnými důsledky.

Rozhodnutí tedy padlo, ale jak se zachovat teď? Máte více možností, jak se želvy zbavit:

• dohledat původního majitele
• oslovit chovatele příslušného druhu a nabídnout mu ji
• podat inzerát
• nabídnout želvu ve svém okolí
• odevzdat želvu do útulku pro zvířata či záchytné stanice
• nabídnout ji některé ZOO
• pustit ji opět do přírody – to je až ta poslední možnost

U želv všeobecně je to vše trochu složitější, neboť hodně druhů spadá pod CITES. Vaše zákonná povinnost je tedy želvu odevzdat například na městský úřad, který rozhodne o dalším postupu.

Jak to nakonec dopadne, je tedy zcela na vás. Při nálezu ale buďte opatrní při manipulaci, neboť vodní želvy jsou převážně masožravé a dokážou způsobit na rukou ošklivé zranění, pokud vás kousnou. Jsou mezi nimi i hodně nebezpečné druhy, jako například kajmanka dravá. Možnost, že potkáte zrovna ji, je sice malá, ale vyloučit se nedá. To u suchozemských želv nehrozí nic – málokterá vám dokáže nějak ublížit a většinou se před vámi schová do krunýře, protože se bude bát více než vy. Prostě opatrnosti není nikdy dost a dokud nezjistíte, co jste to našli za druh, buďte ve střehu.

Nemusíte se ihned shánět po stravě pro želvu, neboť nepotřebují každý den jíst ani pít. Vodní želva také nepotřebuje hned plnou vanu vody. Všechny tyto kroky podnikejte až teprve ve chvíli, kdy zjistíte, co to doma vlastně máte za želvu. Co říci nakonec? Ať je nalezení želvy její největší výhra v životě a najde u vás nový domov, kde ji čekají jen ty kladné stránky želvího života.