Suchozemské želvy a já

Můj každodenní život s želvami

Úvod:

Jelikož život naší rodiny ovlivňují již několik let suchozemské želvy, podělím se s Vámi o některé příběhy z našeho společného soužití. Většinou ne proto, abyste se zasmáli, ale aby se Vám nestalo to, co mně. I když někdy s odstupem času  mně na tváři  vyloudí vzpomínka na určitou příhodu úsměv. Po boji je každý generál. Hlavně uvidíte, co je možné zažít a i když se člověk snaží sebevíc, je bohužel také tvor omylný!!  Želvám určitě většinou moc do zpěvu nebylo a já osobně mám pořádné ponaučen,í na které hned tak nezapomenu. Některé příhody jsou staršího data a budu se je snažit zařadit do kalendáře, kdy se mně asi tak přihodily. Kdyby náhodou někdo z Vás měl také zajímavou " pohádku " a chtěl se podělit stačí mně ji poslat na email.

1. příběh, aneb jak naučit suchozemskou želvu plavat!!

Začíná den na který nikdy nezapomenu:

15. 4. 2010 - poklidný den naší rodiny nenarušilo zhola nic co by stálo za zmínku. Večer pomalu plynul v každo enním rituálu večeře, koupání dětí.......Ač to nemám většinou ve zvyku, šel jsem do mé želvárny okolo 21. hodiny poklidit. Naprostá klasika spočívající ve vyčištění výběhů od všeho, co tam nepatří ,včetně vymytí a doplnění misek s vodou. Pro druh Geochelone elegans mám želví stůl z plastů dostatečné výšky 50cm což nezdolá žádná z těchto želv. Naprosto unikátní, dobrý přístup, snadná čistitelnost a pár vychytávek, jako třeba hadice s vodou na napouštění vodního bazénku pro želvy. Opakující se činnost, jako vypláchnutí a napouštění nové vody chvilku trvá, tak proč nevyužít času k poklízení jiným želvám v místnosti.

Různé vychytávky a usnadnění práce, to je moje hobby

Pěkně vypustit, vystříkat a opět napustit bez námahy objemnou koupací vanu hadicí je věcí pár okamžiků ale...

Osvícení shora:

Pohoda, klídek, vše pěkně hotovo, zkontrolovat inkubátory, letmý pohled na želvy a můžu frčet nahoru k počítači. Konečně klid, děti spí, kafe se vaří a já odpovídám na běžné dotazy a řeším nějaké papíry okolo želv. Čas pěkně plyne a pohled na hodinky, které ukazují lehce po půlnoci nás oba s manželkou vytrhuje z letargie a jasný povel jdeme spát. Hurá mám toho už pro dnešek dost. Zůstávám poslední v obýváku a řeším vypínání televize...zatímco manželka je už nahoře. Poslední pohled, pouštím myčku a odcházím také, hodiny ukazují 00.30! Vejdu na chodbu a v tom ani nevím proč a z jakého důvodu mě vyskočí v hlavě myšlenka. VYPNUL JSEM JÁ VODU U ŽELV?

Lehce v poklidu se jdu pro jistotu dolů podívat a už cestou si nemohu vybavit, zda jsem ji vlastně vypnul nebo ne. Vstup do místnosti a první pohled je strašný. V želvím stole dokonalé koupaliště, nejméně dva kubíky vody, do horní hrany zbývá 10cm a želvy nikde!! Letím jak splašený a v zakalené vodě pátrám po želvách, jediné co vidím z celé početné skupiny, je hlava největší samice nad vodou, jinak nic. V pyžamu lovím rukama po dně a vytahuji jednu želvu po druhé. Samice nahmatávám hned, jsou jako vždy na oblíbeném místě  viz. fotografie jenže pod vodou! Mrskám je jako bochníky chleba na dřez a jediné co mě zajímá, je všechny vytahat. Tep a tlak na 200, poslední samec 20cm pod vodou zahrabán v koutě. Beru jednu za druhou do rukou, které se mě opravdu dost klepou, ani nevím proč a zkoumám zda se vůbec hýbají.

Všechny zvířata vyděšená, ale žijí zatím. Hurá, hurá, chce se mě skákat, ale co teď dělat dříve. Želvy frčí do vany na koupání a následuje horečné přemýšlení, co dál. Vrtačka!  Pořádná díra do dna udělá svoje a nenáviděná voda frčí na zem, kde je naštěstí kanálek pro odtok. Hladina začíná klesat a já opět v obavách už za asistence manželky jdu na průzkum zdravotního stavu želv. Chudáci želvy malinko vyděšené, ale opravdu všechny žijí, i když nejmenší samec vzhledem k velikosti musel být pod vodní hladinou minimálně okolo 1 hodiny. Strašná představa. Hromada novin jim zajišťuje, alespoň částečný úkryt do rána. Voda stále opadává a mě nezbývá nic jiného než jít spát. Hodiny ukazují 02.30 a mně se hodně dlouho nedaří usnout.

Želvy parkující na stejném místě, kde jsem je našel pod vodou. Žádnou z nich nenapadlo vylézt na kmen, kde hladina byla pouze nějakých 15 cm vody!

Náprava:

Všechny želvy to naštěstí přežily a já už se nikdy nehnu od vody, dokud nebude napuštěno. Pro jistoto jsem v úrovni substrátu udělal odtokové díry pro případ, že by někdo jiný nebo dokonce já udělal osudovou chybu ještě jednou.

Přepad vody těsně nad povrchem substrátu pro případ další havárie

Závěrem:

Je pravda, že občas, když uhyne nějaká želva, což mrzí každého, ale vždy si nakonec řeknu. Udělal jsem vše, co jsem schopen a bohužel to nevyšlo a smířím se s osudem. Toto, bych si ale vyčítal po celý život. Přijít takto o početnou skupinu těchto nádherných želv vlastní blbostí, to bych těžko rozdýchával. Stačilo málo a dodnes mně není jasné co nebo kdo mě vnukl tuto spásnou myšlenku VYPNUL JSEM TU VODU??? Jsem přesvědčen a je jisté, že ráno by všechny želvy byly mrtvé.

Ani nepřemýšlím o tom, kolik peněz by přišlo vniveč, ale ten pocit zoufalství mě přepadne, vždy když si vzpomenu na první pohled, kdy jsem tam vstoupil. Očekával jsem po prvním pohledu na tu spoušť jen smrt a beznaděj, ale vše dopadlo, jak dopadlo. Proto si vždy uvědomte, že to samé může potkat želvy např. na balkóně, ve venkovním výběhu kde není zajištěn odtok vody při prudké bouřce a vydatném dešti podporovaném větrem. Zabít želvy vlastní blbostí, to se povede jen málokomu a já měl k tomu tak blízko.....Nakonec mně nezbývá jen říci DĚKUJI jen nevím komu!!