Doporučení pro chov suchozemských želv (ÚKOZ)

Narazil jsem na obsáhlý dokument týkající se doporučení chovu suchozemských želv a jiných zvířat, vydaný Ministerstvem zemědělství, který jistě některé z vás zaujme a obohatí vaše znalosti o suchozemských želvách. Jedná se o výtah toho nejzajímavějšího pro nás želvaře. Někdo může souhlasit, jiný ne – to už nechám na každém z vás.

Vydalo Ministerstvo zemědělství ČR dne 31. 12. 2003

Ústřední komise pro ochranu zvířat schválila dne 25. 11. 2003 „DOPORUČENÍ – Podmínky chovu plazů volně žijících druhů v zajetí“ (dále jen DOPORUČENÍ). Dokument byl zpracován týmem českých odborníků a projednán s Unií českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ).

DOPORUČENÍ nabývá účinnosti dne 1. 1. 2004.

Péče o plazy musí odpovídat nárokům druhu i daného jedince. Chovatel je povinen zajistit svým chovancům péči přiměřenou jejich potřebám, tzn. prostředí a výživu odpovídající nárokům chovaného druhu. Za tím účelem musí sledovat odbornou literaturu v alespoň nutném rozsahu. Musí vyloučit takový způsob chovu, který by zvířatům působil strádání, utrpení nebo zbytečný stres. Osvojení nezbytných znalostí by mělo předcházet uvedení zvířete do chovu (pokud lze) a mělo by k nim být přihlíženo při zařizování terária (nebo jiného chovatelského zařízení). Pro zájmové chovy by měla být vždy dávána přednost chovu zvířat získaných již z odchovů v lidské péči, protože těm lze lépe zajistit vhodné podmínky a nedochází k poškozování (ochuzování) přírodních populací druhu.

Každý by se měl včas, tzn. před získáním zvířete, rozhodnout, zda je schopen zajistit mu přiměřené podmínky, a to i v dospělosti (u plazů s ohledem na velikost dospělců u některých druhů je tato otázka zvláště aktuální), a pokud ne, od chovu zvířete takového druhu upustit. Nelze spoléhat na umístění v zoo a podobných zařízeních. Před nákupem si musí osvojit znalosti o biologii příslušného druhu a z toho vyplývající nároky na jeho chov. Musí připravit terárium odpovídající požadavkům druhu. Je třeba dát přednost získání odchovaných zvířat.

Chov plazů je daleko složitější, než je shrnuto v tomto doporučení, a nelze jej proto používat jako dogma. Určitá nedokonalost materiálu je dána snahou o zestručnění a zobecnění zásad chovu tak, aby mohl i neodborník získat poměrně snadno základní představu o podmínkách chovu plazů v zajetí. Proto toto doporučení nemá a nemůže nahradit studium odborné literatury a není vhodné jako jediný zdroj pro získání vědomostí o chovu plazů, neboť bude využíváno především při kontrole chovů.

Dále uvedené údaje odpovídají dnešnímu stavu znalostí českých chovatelů; v případě potřeby je třeba je v pravidelných intervalech aktualizovat.

1. Větrání a osvětlení
Plazi jsou ektotermní zvířata (tzn. že podstatnou část tepelné energie nutné k zajištění teploty svého těla získávají z vnějších zdrojů a jen část z vlastního metabolismu). Závislost není pasivní, ale díky behaviorální termoregulaci umožňuje plazům regulovat tělesnou teplotu ve vhodném fyziologickém rozmezí, mají-li k dispozici přiměřený tepelný spád v prostředí – tj. teplá i chladnější místa. Jejich životní funkce proto závisí ve velké míře na podmínkách okolí. Z toho vyplývá, že pro úspěšný chov má rozhodující význam větrání ubikace odpovídající přirozeným poměrům. Podle specifických nároků pro druh je mnohdy nutné noční snížení teplotního gradientu. Rozsah minimální a maximální teploty i obvyklé teploty může být velmi různý...

U některých druhů je důležité sálavé teplo spojené se světlem určité intenzity nebo složení. Je třeba používat lampy a zářivky vhodného spektra a zajistit jejich správné umístění. Intenzita osvětlení má význam pro aktivitu, zbarvení a celkový zdravotní stav.

Pro zachování zdraví plazů je také důležitá vlhkost vzduchu a substrátu... Všechny faktory by měly odpovídat přírodním podmínkám v původním biotopu. Důležité je znát podmínky mikroklima, které se může někdy značně lišit od makroklimatu (údajů z klimatických atlasů).

Pro zabezpečení podmínek chovu musí být k dispozici vhodné přístroje pro měření teploty a vlhkosti vzduchu.

2. Výživa plazů
Pro každý druh je třeba zajistit odpovídající výživu. Použité krmivo musí obsahovat odpovídající množství vitaminů, minerálů a balastních látek. Je třeba dodat dostatečné množství vody podle nároků druhu. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (č. 246/1992 Sb., v platném znění) je zakázáno krmit živou potravou (týká se obratlovců). Výjimkou jsou pouze ty druhy plazů, které nejsou schopny přivyknout na krmení mrtvou potravou – tj. u druhů, které jsou schopny přijímat mrtvou živočišnou potravu, musí být krmná zvířata (obratlovci) před podáním zabita, a to v souladu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

3. Vybavení terária
Uspořádání terária musí odpovídat nárokům chovaného druhu (např. hrabání, rytí, šplhání, plavání). K důležitému minimálnímu vybavení patří:

• vhodný podkladový substrát (je-li třeba) v dostatečné vrstvě podle nároků druhu
• druhově specifická možnost úkrytu
• dle potřeby vodní nádrž, bazén
• dle potřeby možnosti šplhání (skály, větve) vhodné velikosti a umístění
• dle potřeby osázení rostlinami k docílení vhodného mikroklimatu
• před kladením vajec připravit vhodné kladiště podle nároků druhu

4. Spojování plazů
U párového a skupinového chovu je nutné zabránit sociálnímu stresu, musí být zajištěna fungující sociální struktura. Při spojování plazů se musí posuzovat individuální rozdíly zvířat. Je také vhodné zajistit více krmných míst. Společný chov různých druhů se stejnými nároky na biotop je možný, zvířata se však nesmí vzájemně rušit. Je nutné vyvarovat se nežádoucí hybridizace.

5. Velikost terária
Stanovit všeobecně platné údaje o velikosti ubikace je vzhledem k rozdílným nárokům plazů velmi obtížné. Rozměry vycházejí z velikosti trupu, délky těla či délky karapaxu s ohledem na přiměřenou přirozenou potřebu pohybu. Plochu lze výrazně zvýšit policemi, terasami a využitím stěn. Dále jsou uvedeny vždy výhradně doporučené minimální rozměry u jednotlivých skupin a druhů plazů.

6. Péče o plazy
Péče odpovídající nárokům druhu zahrnuje udržování čistoty a hygieny, pravidelnou zdravotní kontrolu a nutné zákroky či ošetření.

7. Zvláštní podmínky
Pro karanténu, ošetření nemocných zvířat, zimování a odchov mláďat mohou být nutné zvláštní podmínky chovu. Minimální podmínky uvedené v tomto doporučení jsou závazné i pro obchody se zvířaty.

Želvy patří mezi širokou veřejností k nejoblíbenější skupině plazů. Obecně se traduje, což není úplná pravda, že se jedná o nenáročné živočichy. Hlavně mláďata všech druhů patří do rukou zkušených chovatelů a nelze je doporučovat začátečníkům. Níže uvedený text nelze chápat jako návod k chovu, ale lze jej použít jako základní informace pro zabezpečení životních potřeb pro chov želv. Každý zájemce by se měl nejdříve seznámit s nároky, jaké daný druh vyžaduje, a prostudovat odbornou literaturu.

Terárium: U suchozemských želv je třeba vytvořit bariéru, kterou nepřekonají. Většinou není vhodné chovat želvy v klasických teráriích. Je možné použít m.j. lokálně vyhřívané neuzavřené nádrže – „želví stůl“. Optimální je v letních měsících dopřát želvám, u nichž nehrozí prochladnutí (Středozemí, Amerika, Střední Asie), pobyt na slunci ve venkovních výbězích. Zde musí být tepelný zdroj (lampa, topný kabel) schopný želvám zajistit možnost ohřátí na 30 °C. Není doporučeno nechávat želvu volně pobíhat po bytě.

Velikost terária: Tohoto vzorce lze použít u většiny rodů:
Pro 1–2 zvířata: délka krunýře x 5 = délka terária; délka terária x 0,8 = šířka terária.
Pro 3–10 zvířat: na každou další želvu přidat 20 % z výše uvedené plochy.
Nad 10 zvířat: na každou želvu přidat 15 % z výše uvedené plochy.

a) Rod Agrionemys (želva stepní)
Zahrnuje jeden druh ze Střední Asie, dorůstá až 20 cm. Substrát písek, úkryt, mělká miska s vodou. Teplota 20–25 °C, možnost vyhřátí na 30–35 °C. Vyžadují UV záření. Zdravé želvy je dobré zazimovat (8–10 °C). Potrava čistě rostlinná, pozor na nadbytek bílkovin a rychlý růst způsobující deformace krunýře. Mláďata nejsou vhodná pro začátečníky.

b) Rod Astrochelys (želva paprsčitá a želva rodu A. yniphora)
Madagaskarské druhy dorůstající až 45 cm. Vzácně chované druhy, A. yniphora spadá pod CITES I. Vyžadují teplé terarijní podmínky, UV záření a opatrnost při podávání živočišné složky potravy.

c) Rod Chelonoidis (např. želva uhlířská)
Jihoamerické druhy. Substrát rašelina, hlína či hrabanka, mělký bazének s vodou, vyšší vzdušná vlhkost u pralesních forem. Vyžadují UV záření a pestrou rostlinnou potravu.

d) Rod Chersina, e) Dipsochelys, f) Geochelone, g) Gopherus, h) Homopus, ch) Indotestudo, i) Kinixys, j) Malacochersus, k) Manouria, l) Psammobates, m) Pyxis, n) Testudo
Dokument podrobně rozebírá specifické nároky jednotlivých rodů na substrát, teplotu, zimování, sociální strukturu a výživu. Obecně u všech suchozemských želv platí důraz na prevenci deformací krunýře (zamezení příliš rychlému růstu a nadbytku bílkovin), zajištění správného osvětlení (UV spektrum) a respektování specifických potřeb jednotlivých druhů a poddruhů.

Kompletní znění originálního dokumentu Ministerstva zemědělství ČR je k dispozici v archivních materiálech.