Regulace teplot u želv

Dnes si vysvětlíme, jak můžeme efektivně snížit teplotu v zařízeních, kde chováme suchozemské želvy. Co si budeme povídat, želva coby studenokrevný plaz potřebuje čas od času změnu chovných podmínek, a to převážně snížením teplot, což platí v 90 % případů pro terarijní chovy. V některých chovech to však může představovat docela velký problém, zejména s ohledem na okolní stabilní pokojovou teplotu v bytě nebo při zimním období u nezimovaných želv.

Někteří z vás nad tímto tématem možná mávnou rukou s tím, že to je přeci naprosto jasné, ale množící se dotazy chovatelů mě neustále přesvědčují o opaku. Proto zde najdete souhrnný návod, jak to technicky zařídit. Každý, kdo své želvy nezimuje a s příchodem jara je přesouvá z bytu ven, by je měl na toto období teplotně náležitě připravit – tedy srazit teploty v rámci místních možností co nejvíce dolů. Je jasné, že v bytě s průměrnou teplotou 20 °C se pod tuto hranici logicky nedostaneme, ale můžeme se jí alespoň maximálně přiblížit.

Každý z vás má určitě nějakou vyzkoušenou metodu, jak srazit teplotu v místnosti či teráriu. Já vám zde představím snad všechny myslitelné možnosti, které nevyžadují nákup drahých chladicích zařízení, a jsou tak dostupné naprosto pro každého. Půjdeme na to pěkně popořádku – od těch nejjednodušších řešení až po ta lehce komplikovanější. Musíme ovšem rozlišovat typ použitého prostoru; začneme proto u klasických uzavřených terárií a akvárií a propracujeme se až k otevřeným želvím stolům.

Abych se nemusel u každého bodu dlouze opakovat, rovnou k nadpisu v závorce vyznačím vhodnost použití: T (terária) a A (akvária). Výskyt obou znaků (T, A) logicky znamená, že se daný postup hodí pro oba typy chovných prostorů. Pamatujte, že u akvárií ponecháváme horní plochu pokud možno vždy zcela otevřenou. Částečně zakrýt ji můžeme jedině v případě, že máme v chovné místnosti opravdu extrémní chlad. Nikdy ale akvárium neuzavíráme celé!

Každé klasické terárium by mělo disponovat dostatečně velkým odvětrávacím systémem. Setkat se můžeme s různým konstrukčním řešením. U těch kvalitnějších terárií se používá kombinované odvětrání (vpředu dole nasávání a nahoře výfuk). Tím je zajištěno přirozené proudění a výměna vzduchu, což je vždy to vůbec nejlepší řešení. Bohužel v dnešní uspěchané době pod obecným tlakem na co nejnižší výrobní cenu bývá právě toto řešení šizeno. Velkovýrobci (často z neznalosti chovatelské praxe) používají větrání pouze v horní části a jeho plochu mnohdy hrubě poddimenzují.

V takových teráriích pak zcela logicky dochází k obrovskému přehřívání, a to i při použití velmi slabého zdroje osvětlení. Vždy musíme uvažovat hraniční hodnoty s ohledem na cca 8–10hodinový svíticí provoz, kdy se veškeré teplo v nádrži nakumuluje a teploty kulminují. Přejděme tedy přímo k metodám, jak účinně docílit snížení celkové teploty, pokud se nám prostory přehřívají, nebo když chceme nasimulovat chladnější období před přechodem zvířat ven.

Máte doma standardní terárium a potřebujete rychle snížit teplotu? Tím naprosto nejjednodušším krokem je využití metody pootevřených dvířek. V závislosti na velikosti vaší želvy postačí škvíra třeba jen 1 cm na každé straně. Vzduch dostane šanci mnohem lépe proudit a teplota se ve většině případů sníží.

Chováte-li hodně malé želvy a máte dostatečně vysoký přední spodní sokl, můžete pro ještě větší účinnost dvířka zcela vysadit (tam, kde to technicky jde). Používá se to hlavně u menších terárií v přetopených bytech s teplotou nad 22 °C, kde už je tento krok k udržení požadované teplotní křivky spíše holou nutností. Pokud máte typ terária s nevysazovacími dvířky, holt je necháte široce rozevřená – je to sice prostorově nepraktické, ale účel světí prostředky.

U větších želv je pouhé vysazení skel většinou dost problematické, neboť vzrostlá želva dokáže přední větrací sokl běžně vyráběného terária snadno přelézt a hurá do bytu. Řešení je prosté: vysadíte dvířka úplně a do původních vodicích drážek místo skla vložíte pouze úzký plný pás skla, dřeva či plastu. Tím bezpečně zvýšíte sokl, zabráníte nechtěným útěkům a zároveň perfektně odvětráte celý vnitřní prostor. Jako bariéru lze použít takřka cokoliv, jen musíte dbát na bezpečné uchycení, aby ji těžká želva nevyvalila ven.

Teplotu uvnitř pochopitelně srazí také cílené vypínání výhřevného osvětlení během stanoveného 8 až 10hodinového denního cyklu. Lze nastavit buď polední pauzu (např. uprostřed dne na 1–2 hodiny zhasnout) nebo cyklické spínání a vypínání po jedné hodině. Pozor, důležité: Během této doby nikdy nevypínáme kompletně veškeré světlo! Stále musíme nechat běžet osvětlení zajišťující přirozené denní spektrum. Úplné zhasnutí si můžeme dovolit pouze tehdy, když denní světlo pro terárium dostatečně zajišťuje celkové osvětlení místnosti nebo jasné sluneční světlo v bytě (samotné terárium však nikdy nedávejte na přímé slunce). Rozkouskování spínacího cyklu např. po 2 hodinách se pro dlouhodobější použití obecně nedoporučuje, neboť může u želv (ale i jiných plazů) vyvolat dezorientaci a narušit jejich přirozený biorytmus.

Další velmi oblíbenou a snadnou možností je fyzická výměna použité výhřevné žárovky za slabší. Tedy například z 40W žárovky snížíme výkon na pouhých 25W. Ten samý postup můžeme aplikovat i u plošného denního osvětlení a u zdroje UV, pokud jej máte instalovaný odděleně jako třetí světlo v řadě. Zcela konkrétní chovatelské modely a triky, které sám hojně využívám, najdete sepsané v závěru tohoto článku.

Zde je zjednání nápravy vůbec nejjednodušší: regulace lokální teploty probíhá fyzickým zvednutím či spuštěním lampy nad povrchem substrátu. Tam, kde vám strop terária nedovoluje lampu zvednout o kus výš, musíte bezpodmínečně snížit použité watty. Případně můžete sáhnout po konstrukčně odlišném typu osvětlení. Různé tvary žárovek totiž tepelnou energii směrují do prostoru naprosto odlišně. Pokud pro úzký bodový ohřev vyměníte typ žárovky, zachováte výkon (W), ale dosáhnete toho, že nová žárovka teplo rozptýlí víc do šířky, čímž lokální extrémní teplotu v jednom bodě spolehlivě snížíte. U bodových žárovek to většinou poznáte už podle tvaru a velikosti skleněné hlavy – např. u typů R63 a R80 je dopadový teplotní rozdíl opravdu hmatatelný. V této otázce se vždy raději poraďte se zkušeným chovatelem; běžný prodavač ve zverimexu nebývá pro takové nuance vždy tou pravou osobou.

Řešení to je sice vysoce efektivní, avšak pro lidské obyvatele bytu vcelku nekomfortní a nepraktické, obzvláště v mrazivém zimním období. Pokud však máte možnost srazit průměrné teploty v domě, čiňte tak intenzivním jednorázovým větráním (jak přes den, tak během noci). Stačí omezit vytápění místnosti třeba jen ze 23 °C na 20 °C – tímto prostým úkonem ušetříte peníze za topení a zároveň výrazně snížíte i průměrné nasávané teploty pro samotná terária. Vždy si ale dávejte velký pozor na nepříjemný studený průvan a varujte se velmi prudkých nárazových změn!

Když z jakéhokoliv důvodu potřebujete teplotu srazit opravdu rapidně (a dlouhodobě), musí zákonitě přijít na řadu přesun celého chovného zařízení o dům dál. Může to být nevytápěná chodba, studená garáž, místnost na spaní otočená k severu – možností je v domě většinou dostatek. V panelákových bytech to může být lehce problematické, ale i tam se dají s trochou snahy najít prostory s nižší průměrnou teplotou, než jaká panuje ve vytopeném obývacím nebo dětském pokoji. V krajním případě pomůže postavit terárium úplně na zem, kde se hromadí nejchladnější vzduch (pokud samozřejmě nevyužíváte podlahové topení).

Při používání klasických wolframových výhřevných žárovek (neplatí to pro UV výbojky a jiná speciální plynová osvětlení!) lze efektivně využít běžný elektronický stmívač. Zapojení je víc než snadné: zašroubujete nejsilnější myslitelnou žárovku (W) pro daný prostor a pomocí otáčení potenciometru si libovolně plynule snižujete a řídíte její tepelnou a světelnou intenzitu. Rychlé, bezpečné a účinné. Nejjednodušší formou pro laika je tzv. stmívač do zásuvky – nic nemusíte montovat, jen to zapojíte mezi terárium a zástrčku.

Upozornění: Žádné stmívače vám bohužel elektrickou energii v poměru neušetří. Při regulaci napětí totiž u žárovek dochází k prudkému poklesu účinnosti. Například silná 100W žárovka ztlumená stmívačem na pouhých 40 % výkonu bude mít na elektroměru určitě vyšší spotřebu než 40W žárovka puštěná naplno napřímo. Stmívač je zkrátka skvělý pomocník pro jemné ladění teploty bez věčného vyměňování žárovek, ale na úsporu energie není dělaný.

Extrémní případy vyžadují kvůli záchraně života želv neméně extrémní řešení. Některá z nich jdou tak trochu proti běžným „pravidlům chovu“, ta ale musí jít ve chvílích záchrany jednoduše stranou. Najdou se podkrovní domácnosti, kde zejména během horkého léta nejdou teploty srazit pod 27 °C, a chovatel přitom nemá k dispozici ani venkovní výběh, ani chladnější sklep. V těchto krizových momentech se musíte jednoznačně uchýlit k otevřenému, shora větranému plastovému boxu, který vybavíte substrátem a úkrytem stejně jako terárium, avšak nepoužijete u něj naprosto žádné osvětlení! Tento chladicí box umístíte na světlé místo (ovšem v žádném případě na přímé slunce!). Želva tímto improvizovaným způsobem přečká bez úhony na zdraví i ty nejbrutálnější vedra. Buďme upřímní, těch skutečně tropických dnů u nás beztak zase tak moc nebývá.

Z čistě technických vymožeností představuje nejlepší záchranu klimatizovaná místnost. Sám už dlouhé roky želvy v takových chlazených prostorách chovám. A během letních pařáků, kdy jde klimatizace v podstatě naplno, jsem nezaznamenal vůbec žádné problémy způsobené uměle proudícím chladným vzduchem. Každý, kdo vlastní domovní klimatizaci, ji může bez obav uvést do provozu. Pouze musíte zařídit a ohlídat jedinou věc: ostrý a ledový proud vzduchu z výdechů nesmí směřovat přímo do terárií ani přímo na krunýře zvířat.

Želvími stoly se v naší chovatelské hantýrce nazývají všechna otevřená zařízení umístěná volně do místnosti. Ve své podstatě představují ohradu, která má želvě jen zabránit v útěku do prostoru bytu. Tvarům a velikosti se meze nekladou: mohou to být velké plastové bedny, truhly z lamina, na nohy postavená stará vyřazená vana… nebo klidně takto můžete vyhradit a oplotit celou jednu místnost. Jedná se de facto o velkorysý vnitřní výběh. Teplota v takových prostorech bývá zcela závislá na průměrné tepelné pohodě v dané místnosti a samozřejmě na použitých výhřevných lampách zavěšených ze stropu.

V takto obrovských instalacích probíhá veškerá dlouhodobá regulace období výlučně změnami termostatů místnosti samotné a seřizováním výšky spuštěného výhřevného osvětlení. Do kategorie vnitřních ohrad pak spadají i rozměrné voliéry a klece – i pro ty samozřejmě platí zcela stejné mikroklimatické chovatelské zásady jako pro želví stoly.

1) Kaskádová výměna světel: K tomu, abych bezpečně nasimuloval nástup jiného ročního období nebo srazil kritické letní teploty ve velkých teráriích s vysokými stropy, používám systém tzv. kaskádové výměny. Funguje to prostě: na simulaci pravého žhavého léta mám nad želvami obří 300W lampu (Osram). Jakmile se okolní podmínky oteplí, nebo potřebuji přejít do chladnější chovatelské etapy, jednoduše tutéž rozměrově shodnou 300W výbojku vyšroubuji a nahradím ji kusem o výkonu 160 W. Až potřebuji srazit teplotu ještě níž, našroubuji 100W model (viz fotodokumentace). Tímto banálním systémem plně zachovám funkční výdej nezbytného UV záření, ale elegantně snížím lokální teplotu přímo pod výhřevnou lampou, čímž následně ochladím i kompletně celý chovný prostor. A to samé v obráceném pořadí platí při postupném zvyšování teplot (jaro). Vše se navíc velmi dobře kombinuje i s postupným prodlužováním/zkracováním denní doby svícení.

2) Šroubovací redukce patice do menších terárií: V klasických menších teráriích provádím úplně to samé formou střídání menších zdrojů tepla (běžné žárovky). Vzniká tu ale technická komplikace v tom, že s výkonem žárovky se často mění i typ a šířka jejího použitého závitu. Abych nemusel s každou výměnou lopotně přešroubovávat keramickou objímku přímo ze stropu terária, vyrobil jsem si vlastní jednoduché šroubovací závitové redukce (viz obrázek), jmenovitě z velké E27 na menší svíčkovou E14 (komerčně a bezpečně k dostání tyto praktické kousky u nás bohužel nebývají). Samotná výměna silnější žárovky s velkým závitem za menší se studenějším výkonem je pak dílem pouhého okamžiku, a chovný komfort je díky tomu naprosto dokonalý.

Výhřevné zdroje si takto mezi sebou můžete libovolně přehazovat, kdykoliv vám to začne v teráriu pálit do nepříjemných extrémů. Projevuje se to v každém prostoru, kde se výhřevné stropní osvětlení lví měrou podílí na celkové udržované teplotě zařízení. Jedinou vadou na kráse tohoto flexibilního kaskádového řešení je vyšší pořizovací cena kvalitních UV výbojek, které zkrátka musíte mít předem nakoupené a naskladněné ve třech různých vatážích, což představuje nemalou investici – obzvláště pokud máte více terárií a zvířat.

Každý z vás by si měl naplno uvědomit, že řízená regulace teplot tvoří neoddělitelnou a kriticky důležitou součást úspěšného chovu suchozemských želv. Reagovat pohotově na akutní fyzické potřeby vašich zvířat totiž leckdy nebývá vůbec jednoduché, což už mnozí z vás jistě tuší nebo znají z hořké zkušenosti.

Právě proto nikdy nepřistupujeme k žádným šokovým a razantním změnám (snad jen s výjimkou náhlých zdravotních potíží vyžadujících přesun do chladu a klidu). Vždy se raději pokoušíme o plynulý, měkký, v řádech dnů dávkovaný teplotní přechod, a je úplně jedno, jakým směrem tu změnu požadujeme.

Dnes jsem vám zde odprezentoval naprosto stěžejní a praxí prověřené technické vychytávky. Mnohým z řad starších, zkušených bardů se může zdát, že objevuji dávno prozkoumané vody a píši zde o banalitách, které má snad každý hned zažité. Je ovšem potřeba vzít v potaz, že tyto webové stránky velmi aktivně čte a vyhledává i mladší generace nových chovatelů, která zatím zkrátka nemá životní zkušenosti, neměla příležitost se s problémy setkat, natož je prakticky řešit. Pro ty nově nastupující představuje každá taková logická a názorná rada obrovskou studnici inspirace a záchranu zdraví jejich zvířete.

Přeji vám všem radost z chovu suchozemských želv a především hodně bezproblémových dnů i měsíců při úspěšném ladění teplot.