Venkovní ubikace pro želvy

Úvod:

Jelikož se množí dotazy, jak vlastně má vypadat úkryt, bouda či ubikace ve venkovním výběhu, rozhodl jsem se vám poskytnout návod a tip, jak se s tímto zdánlivě jednoduchým problémem vypořádat. Suchozemské želvy jsou odolní tvorové a boudu nutně k životu nepotřebují, ale v našich podstatně tvrdších přírodních podmínkách, než na jaké jsou zvyklé ze své domoviny, ji částečně (dle stylu chovu) potřebují.

Boudu si jednoduše můžeme vytvořit sami, nebo ji zadat do výroby profesionálům, ale takto se nám stavba hodně prodraží. Nastíníme si různé možnosti, materiály, ale i reálné potřeby želv.

Pokusím se rozdělit boudy do několika kategorií, a to hlavně podle toho, k jakým účelům budou použity. Je veliký rozdíl v tom, zda tam želvu budeme připravovat na zimování, nebo bude sloužit pouze jako úkryt před sluncem. Půjde výhradně o boudy do venkovních výběhů a na balkóny... To je sice zase jiná kategorie a na stavbu jsou kladeny poněkud odlišné parametry, ale při dodržení základních pravidel to zvládne každý. Jako fotografické ukázky použiji nejen své boudy, ale i ubikace jiných chovatelů a chovatelek.

Záměrně vynechám stavby zděné, jenž také můžeme bez problémů použít. Zde se jedná již o trvalé stavby, spojené většinou i s rodinným domem či stodolou, a při dodržení prostorových a ostatních požadavků mohou také výborně slout celoročně. Setkáváme se s nimi hlavně v zoologických zahradách nebo u chovatelů především na vesnicích, kde nemají o venkovní prostory ani různá nevyužitá stavení nouzi (hlavně díky našim předkům a jejich způsobu života).

Jako vnitřní podestýlku je nejlépe použít seno nebo slámu. Tento materiál plní izolační i čistě praktický důvod, protože želvy si prostě nevybírají, kde udělají potřebu, a je jim to celkem jedno.

Do všech chovných prostorů musí být bezproblémový vstup, a proto je nejlepší, když máme odklápěcí celou střechu. Jen tak se nám bude výborně čistit a i kontrola našich miláčků bude bezproblémová. Hodně záleží na velikosti celé ubikace a tvaru střechy. Můžeme u menších prostor zvolit štítový typ, ale většinou je vhodnější spád k jedné straně, protože manipulace je jednodušší a zabírá nejméně místa (popřípadě může být při větší ploše střešní díl dělený).

Jako krytinu na střechu můžeme použít většinu materiálů běžně používaných ve stavebnictví. Jediné a hlavní kritérium je váha, a proto volíme od lepenky, speciálních polykarbonátových desek až po různé plastové profily tvaru U či S, které jsou běžně k dostání ve specializovaných prodejnách. Vyhneme se igelitu, který má malou životnost, špatně odolává větru a lze ho použít pouze na velmi omezenou dobu.

Když nám do boudy bude někde zatékat voda, nevyhneme se rapidnímu nabobtnání dřeva a jeho roztažnost nám pak připraví horké chvilky, například při otvírání vrchního krytu. Proto nezapomeneme všude dodržet dostatečné vůle a zapomeneme na strojnickou přesnost. Své vykonají i zimní mrazy a pohyb půdy, kdy u větších prostorů dochází ke křížení celé boudy. Z tohoto důvodu jsou ideální klasické betonové základy nebo alespoň podložení boudy po okrajích (například trámky či betonové sloupky). Prodloužíme tím rapidně životnost celé stavby.

1) Bouda stálá celoroční: Jednoznačně nejsložitější a nejdražší stavba určená pro trvalý a celoroční provoz. Slouží k přípravě želv na zimování, odzimování a v některých případech i k samotnému přezimování. Teplotní odolnost musí být vysoká (-30 °C).

2) Bouda půlroční: Určená na pobyt hlavně nezimovaných želv, co přicházejí do venkovních výběhů z vnitřních terárií. Používá se zhruba od začátku května do konce září dle teplot. Teplotní odolnost střední (-5 °C).

3) Bouda letní: Používá se pouze jako letní úkryt. Požadavky na teplotní odolnost nejsou prakticky žádné a želvám slouží výhradně jako úkryt před nepohodou či sluncem.

4) Bouda balkónová: Většinou slouží pouze jako letní úkryt na balkóně. V případě použití na delší období (brzké jaro / pozdní podzim) je nutné na přechodnou dobu použít typ boudy odolávající mrazíkům.

Technicky nejslopžitější stavba. Ke stavbě přikročíme s důrazem na tepelnou odolnost a počítáme předem s temperovacím elektrickým zařízením na zimní provoz. Materiál může být různý, ale nejlépe se pracuje se dřevem, překližkami či lepenými deskami, které lépe odolávají venkovním vlivům.

Izolaci volíme polystyrénové desky s tloušťkou minimálně 5 cm a do vnitřních prostor použijeme obyčejné palubky, aby nečistoty nepronikaly do mezistěn k izolaci. Vnitřní nátěry musí být netoxické (určené pro přímý styk s potravinami). K uzavření vchodu nestačí obyčejná dvířka, ale rovněž izolovaná.

Elektrické vyhřívání ubikace:
Samostatnou kapitolou je protizámrzové opatření ve velkých mrazech. Použít můžeme topné kabely, desky či jiná el. zařízení. Podmínkou je dvojité jištění a možnost regulace teploty. Nemůžeme použít infrazářič, protože by docházelo k lokálnímu přehřívání, probouzení želv ze spánku a v extrémním případě i k zahoření podestýlky. Regulace teploty zařízení i prostoru je nutností. Pro boudu 120 x 60 x 50 cm to stojí řádově kolem 10 tisíc Kč (nejdražší je digitální dvoustupňové ovládání včetně jištění). K vyhřívání boud nikdy nepoužíváme světelné zdroje, protože želvy potřebují v úkrytu světelný klid.

Zde je předpoklad, že želva zde tráví čas od jara do podzimu bez velkých mrazů (krátkodobě max. ranní mrazíky do -5 °C). Izolace do 1 cm polystyrénu nebo silnější prkna zcela postačí. Nevyžaduje vnitřní vytápění, stačí plně uzavíratelný vchod. Podlahová plocha postačí 50 % hlína a 50 % dřevo. Želvy při hrozícím nebezpečí mrazů na noc uzavíráme.

Používá se během 3–4 nejteplejších měsíců. Můžeme použít staré dřevěné bedny, truhlu po dědovi z půdy atd. Zajišťujeme pouze střešní krytinu proti vodě a vyřízneme vchod. Na vzhledu nezáleží. Jako ideální a ryze přírodní úkryt poslouží i velký placatý kámen položený na dvou cihlách (výšku přizpůsobíme želvě).

Týká se obyvatel paneláků a starších domů bez zahrady. Hlavním předpokladem je přítomnost slunečního svitu na alespoň 4 hodiny denně. Želvy potřebují slunce jako sůl a žádná UV lampa ho na 100 % nenahradí. Na léto volíme hodně vzdušný úkryt, na jaře a podzim boudu chránící před mrazíky.

Při stavbě stačí přemýšlet hlavou a mít na zřeteli potřeby suchozemských želv podle druhu. Jiné nároky bude mít želva z Evropy a zcela jiné ze střední Afriky. Jako boudy se dají použít i klasické skleníky či podzemní úkryty. Pokud budujete luxusní boudu s technologickými vymoženostmi, nikdy nezapomínejte na kvalitní vnější materiály, ať se vám kousek nerozpadne po prvních letech. Místem také nešetřete – nikdy nevíte, zda se vám chov v budoucnu nerozroste.