Trus a moč želvy

Úvod:

Někdo si možná položí otázku: To se tady budeme bavit o h...?!! Odpověď je jednoznačná: ano! Je to první ukazatel toho, že s naší želvou není něco v pořádku, a je potřeba to neprodleně řešit. Naše první želva, kterou jsme měli, uhynula asi po jednom roce spolužití a po celou dobu měla řídký trus. Kdyby nám někdo řekl, že to má být jinak a toto je špatné, možná dnes byla tady s námi. Bohužel až po úhynu jsme zjistili, jak hluboce jsme se mýlili.

A dostáváme se k jádru věci: JAKÝ TEDY MÁ MÍT ZDRAVÁ SUCHOZEMSKÁ ŽELVA TRUS A MOČ?

Tak to je nejčastější otázka na toto téma mi pokládaná a také zde dochází k největším omylům. Je to součást života všech tvorů a není zapotřebí si brát nějaké předsudky. Želví trus a moč hodně lidí dokáže mezi sebou zaměnit a moč omylem pokládají za trus. V panice pak volají, že želva pravděpodobně umírá, neboť to, co vidí, ani vzdáleně není to, co čekali.

Proč k tomu vlastně dochází? Odpověď je jednoduchá: moč želvy jsou uráty (soli kyseliny močové) a na rozdíl od jiných živočichů má želví moč většinou bílou barvu a na první pohled to vypadá jako naředěné vápno! To dokáže opravdu zmást kdekoho, pokud nezná blíže tuto problematiku.

Vysvětlím vám, jak se věci mají, aby nedocházelo nadále k omylům. Samozřejmě – tak jako u všech živočichů – je konzistence trusu suchozemské želvy ovlivněna hlavně skladbou stravy a zdravotním stavem. V období největší žravosti, kdy želvy přijímají potravu každý den v nadměrných dávkách, je také průchod trávicím traktem rychlejší a konzistence řidší (někdy můžeme v trusu pozorovat i částečně nestrávené části rostlin). To vše nás nemusí znepokojovat, je to naprosto normální. Takže pokud naše želva nemá tuhý trus, nemusíme hned panikařit a shánět veterináře. Může to být zapříčiněno náhlou změnou stravy – například když celé léto krmíme zeleným krmením (luční směsí) a v zimě přejdeme na čínské zelí, které u většiny želv má za následek řidší trus.

To ale nemění nic na faktu, že čínské zelí patří v zimním období k nejvhodnějšímu krmení, především svým složením. I barva trusu je závislá na druhu stravy: zatímco v létě má tmavou barvu, v zimním období naopak světlou. Také je potřeba si uvědomit, že želva z jižní Afriky má jinou konzistenci než evropský druh při stejném složení stravy. Pravděpodobně je to dáno skladbou stravy v domovském prostředí onoho druhu, kdy došlo za tisíce let k přizpůsobení trávicího traktu místním podmínkám. Anatomie zůstává u všech želv stejná, jen rychlost průchodu traktem je jiná a každý druh má v sobě jiné "pomocníky" (bakterie, prvoky), kteří se na tomto procesu podílí.

Nemusíme se zdaleka obávat, když v trusu najdeme různé kameny či zbytky dřeva (někdy pozřou i plast a ledacos, co najdou, hlavně ze zvědavosti). To vše želvy běžně v přírodě žerou a platí: co dokáže želva sníst, to dokáže také vyloučit. Běžným pojídáním hlíny či kamení si doplňují hlavně minerály a další potřebné látky. Občas se sice stávají nehody, kdy se želvě něco v traktu zasekne (známé případy jako ptačí kost nebo hoblina) – pak je konec neodvratný, pokud není v dosahu veterinář-operatér, který dokáže pomoci. Tyto případy jsou ale ojedinělé.

Jak jsem již podotkl, jde hlavně o návaznost na zdravotní stav želvy, druh stravy a zkonzumované množství. Každý zkušený chovatel čas od času prohlédne zblízka trus želvy, zda neobsahuje parazity, jako jsou škrkavky, roupy či různé larvy – nic z toho nemá u zdravé želvy v trusu co dělat a může to být příčina řidšího trusu. Dále u nemocné želvy výrazně trus nasládle zapáchá, je dokonale řidký nebo napěněný s bublinkami na povrchu. To nemusí znamenat nic fatálního, pokud je to první den, ale želvu je potřeba trpělivě sledovat. Pokud se neupraví, je nutné zasáhnout.

Většinou pomůže veterinář, který udělá vyšetření trusu včetně mikroskopického. Zrovna dnes mi shodou okolností psala jedna majitelka suchozemské želvy, že její miláček má průjem. Když se mezi řádky zmínila o krmení kočičími konzervami, byly obtíže jednoznačné! Naprostá většina průjmů u želv je zapříčiněna nevhodnou stravou. Stačí upravit jídelníček a trus se upraví během pár dní. Pokud se k průjmům přidá i apatické chování, jde o vážnější problém. Základ stravy musí tvořit vhodné složení (viz článek Čím krmit suchozemskou želvu – bod 3). Četnost vyměšování: ani jednou týdně není nic zvláštního, zejména v útlumovém období při suché stravě se interval může prodloužit až na 1x za 15–30 dnů.

Jak už jsem psal, jde o bílou barvu, konzistence různé hustoty, ale hlavně to vypadá jako vápno! Toto je důležité vědět a dále nás už nemůže nic překvapit. Pro želvu je velice důležité dodržet chovné podmínky a zajistit přístup k vodě. Při dlouhodobém nesprávném chovu a nedostatku vody se želvě mohou usazovat uráty v močovém měchýři a tvořit močové kameny, které mohou zapříčinit i smrt (viz Želvy – nemoci – anomálie a pitva, případ G. elegans – bod 1). Želvy s oblibou močí při koupání – zaschlá moč na povrchu vypadá jako zaschlé vápno, není tedy proč se znepokojovat.

Moč si lze splést s vodou z kloakálních vaků, která je většinou mírně zkalená a může i zapáchat. Želva se jí zbavuje a vypouští ji často ve stresu (například při manipulaci). Náhodné vypouštění této vody si chovatelé často pletou s močí.

Kdy mít obavy o zdravotní stav želvy dle trusu:

1. Řidký až vodnatý trus déle než 3 dny
2. Na povrchu zpěněný až bublinkatý a řidký trus
3. Neobvykle zapáchající trus
4. Stopy krve v trusu nebo moči
5. Viditelní parazité v trusu (škrkavky, roupy, vajíčka...)

To vše ještě nemusí znamenat katastrofu až do doby, kdy se k problémům s trusem přidá ještě apatie želvy (nechuť k jídlu a "parkování" na jednom místě!).

Vhodná strava a správné chovné podmínky jsou alfou a omegou chovu. Trus a jeho konzistence pro nás mohou být vodítkem při sledování zdravotního stavu. Já osobně, pokud želva dostane průjem, čekám pár dní a sleduji, zda se to upraví samovolně. Pokud ne, trus případně diagnostikuji mikroskopickým vyšetřením (mikroskop vlastníkem). Výsledek bývá dvojího charakteru:

V prvním případě rozborem zjistím parazity či přemnožené bičíkovce a musím sáhnout k léčbě (viz článek Želví lékárnička), případně upravím chovné podmínky a teploty. V druhém případě nezjistím vůbec nic – jelikož krmím zdravě a přírodně, sáhnu ke změně jídelníčku a čekám. Ve většině případů se trus vrátí do normálu. Pokud si nejsme jisti, stačí trus zanést co nejčerstvější k veterináři na rozbor.

Přeji vám všem co nejméně problémů a naopak hodně radosti s želvími kamarády!