Nízké teploty ve výbězích želv

Velmi špatné počasí (typicky studené jaro v květnu a červnu) neprospívá suchozemským želvám a nelíbí se ani nám, chovatelům. Zvláště když je předpověď nepříznivá i na další týdny. Co máme v takovém počasí s želvami dělat? Mnoho takových a podobných dotazů mě přimělo napsat tento článek. O teplotách a termoregulaci toho bylo všeobecně řečeno již hodně, můžete si to přečíst například v článku ŽELVY A TEPLOTY. Někdy je však situace vzhledem k jarnímu nebo letnímu vývoji počasí abnormální. Toto téma se bude týkat hlavně želv umístěných od jara ve venkovních výbězích (ať už jde o výběh na balkóně, nebo na zahradě) a nerozhoduje při tom, zda jsou želvy zimované, či nikoliv. V podstatě jde pouze o reálné teploty venku v místě, kde želvy pobývají.

Teplé jarní počasí (např. na začátku května) často nastartuje většinu suchozemských želv do vysoké aktivity, zimující a spící jedinci se probudí a vše probíhá, jak má. Kvůli náhlému zhoršení počasí – a to hlavně díky sníženým průměrným denním teplotám – však může dojít k razantní změně chování. Želvy postupně přestanou snášet vajíčka, žrát a počasí je doslova donutí stáhnout se do útlumu. Někteří jedinci dokonce zcela upadnou do spánkové stagnace a vůbec nevylézají ven. Jen pro zajímavost: během jednoho chladného jara nabralo kladení vajec zpoždění minimálně tři týdny a většina chovatelů hlásila vysnášeno pouze 15–20 % z celkové roční produkce. Jde o situaci, jaká se v minulosti dlouhé roky nestala.

Mnozí z vás, hlavně začátečníci, začínají při pohledu na nehybnou, spící želvu a předpověď počasí zmatkovat. Nechat, či nenechat „chudáka želvu“ venku přes noc, když hlásí teploty pouze kolem +5 °C? To je největší dilema mnoha chovatelů. A leckdy si není jistý ani starý kozák. Musíme si však připomenout, že želvy běžných evropských druhů, jako jsou Testudo hermanni, Testudo marginata, Testudo graeca nebo Testudo horsfieldii, snášejí bez problémů teploty blížící se k nule a zvládnou i krátkodobé ranní mrazíky zcela bez úhony. Je to pro ně naprosto přirozené, fungují tak i ve své domovině v přírodě.

Suchozemské želvy jsou hodně houževnatí živočichové a vydrží opravdu mnoho. To koneckonců věděli už naši předkové, kteří je brali jako trvanlivou zásobu potravy na dlouhé plavby. Želva neuteče a vydrží neuvěřitelně dlouho naživu i ve strašných podmínkách bez zvláštní péče. Přesně tak tvrdé zvíře máme my chovatelé doma. Je načase si připomenout základní chovatelskou poučku: čím více ji rozmazlujete a čím lépe se želva má, tím méně reálně vydrží! To samozřejmě neznamená, že je budeme týrat hlady či žízní. Znamená to, že pokud je to jen trochu možné, měli bychom zasahovat do jejich přírodních procesů co nejméně – pouze v krajních případech. Ale pojďme se vrátit zpět k našemu tématu.

Želvy cítí příchod ranních mrazíků s velkým předstihem a vždy se včas schovají do úkrytů, přesně jak jim velí instinkt. Ve výběhu po nich neuvidíte ani pověstný ocásek; proto jim občas s oblibou říkám „rosničky“. Pokud svému zvířeti porozumíte a poznáte jeho chování, zjistíte, že dokážou předpovídat počasí na několik hodin dopředu. Věřte, že pokud během slunečného dne najednou všechny želvy ve výběhu zalezou, je prudká změna počasí otázkou chvilky – a většinou nás nečeká jen letní deštík, ale pořádná mela.

Každý chovatel by měl především sledovat místní předpověď počasí pro svůj region. Pokud meteorologové nehlásí vyloženě silné mrazy, není čeho se obávat. Želvy můžeme v klidu nechat ve venkovních výbězích a nemusíme řešit vůbec nic. Já osobně do chovu nezasahuji až do chvíle, kdy předpověď hlásí mráz nebo méně než +1 °C. Želva je studenokrevný plaz, takže při poklesu teplot postupně utlumí svůj metabolismus, nebude téměř vůbec aktivovat, ale bude odpočívat a spořit energii při čekání na oteplení. Kdy k němu dojde, to rozhodne příroda – může to trvat týden, čtrnáct dní, v extrémním případě i měsíc. Pořád se ale neděje nic hrozného a nemusíme propadat panice. Některým jedincům (hlavně těm jinak nezimovaným v bytě) tento chladový útlum naopak nesmírně prospěje a toto období beze zbytku využijí jako náhražku zimního spánku.

Jiná situace ovšem nastává, pokud venku hrozí vyloženě mrazy, což bývá typické pro podhorské a studenější lokality. Ten, kdo vlastní zateplenou želví boudu, si na večer zkontroluje, že se všechny želvy stáhly dovnitř, a pouze bezpečně uzavře vchod. To by mělo bohatě stačit, aby zvířata nezmrzla – na přelomu května a června neočekáváme celonoční tuhé mrazy pod -5 °C, většinou jde opravdu jen o přízemní ranní mrazík.

Kdo zateplenou boudu ve výběhu nemá, umístí želvy na večer do neprůhledné krabice vystlané čerstvou trávou a tuto krabici přenese na chladné místo (do garáže, studené chodby nebo zádveří). Ráno, jakmile mráz poleví, želvy ihned vrátí zpět do výběhu. Tím zabráníte případnému zmrznutí, ale zároveň želvu udržíte v útlumu a zásadně jí nezměníte teplotní prostředí, ve kterém se právě nachází.

Nejhorší, co pro takto utlumenou (a tím i na špatné počasí plně fyziologicky připravenou) želvu můžete udělat, je navrátit ji do vytápěného bytového terária a začít na ni okamžitě naplno svítit výhřevnými lampami. Nejenže zvíře teplotně totálně rozhodíte, ale především riskujete nemalé zdravotní problémy zapříčiněné teplotním šokem. Veškeré teplotní změny u plazů by měly probíhat postupně a nenásilně. O návratu takové želvy po týdnu v teráriu zase zpátky do studeného venkovního výběhu ani nemluvím – následoval by další brutální teplotní šok! Tyto nepřirozené teplotní „kotrmelce“, které by musel takto zkoušený jedinec snášet v krátkém časovém období, jsou pro něj naprosto zásadní a škodlivé. Daleko lepší je nechat zvíře venku (pokud je to možné), anebo ho chránit před vyloženým mrazem jen nočním přesunem do chladné chodby.

Všechny tyto obavy jsou zcela liché. Suchozemské želvy jsou fenomenální hospodáři s tekutinami a energií z potravy, díky čemuž pravděpodobně přečkaly miliony let v takřka nezměněné podobě – na rozdíl od spousty jiných živočichů. Pokud želva za chladného počasí odpočívá a spí, klesne její metabolismus na úplné minimum. V tu chvíli nemá téměř žádné nároky na vodu ani na potravu a v tomto stavu dokáže vydržet i několik dlouhých měsíců. Pokud tedy máte doma zdravého jedince, panika ze zažívání či dehydratace není absolutně namístě. Želvě při chladném odpočinku nehrozí z tohoto pohledu vůbec nic zlého. Vše hravě dožene, až se oteplí, opět se probudí a začne být aktivní.

Zachovejte tedy všichni chladnou hlavu. Pokud nehlásí reálné mrazy, nepanikařte. Na svou suchozemskou želvu se choďte ven pouze dívat. Právě tímto ohleduplným pasivním přístupem jí zajistíte ty nejvhodnější podmínky bez zbytečných a nebezpečných teplotních výkyvů a vyhnete se následným zdravotním komplikacím. Podobně nepříznivé jarní počasí bývá často výjimečné a pevně doufám, že se v příštích letech bude opakovat co nejméně. Přeji vám všem pevné nervy při rozhodování, co a jak dál.