Odzimování suchozemské želvy

Úvod:

Je začátek března. Dlouhé a pro nás nekonečně se vlekoucí zimní měsíce jsme všichni chodili s obavou kontrolovat naše spící želvy do zimovišť. Nemohli jsme se dočkat jara, až je probudíme – a ten okamžik konečně nastal. Pomalu se již začátkem měsíce března (dle počasí a předpovědi rosniček) začínáme připravovat na odzimování želv. Pohled z okna nám jaro ani vzdáleně sice mnohdy nepřipomíná, ale to není tak podstatné. Svoji milovanou želvu budeme probouzet buď v domácím prostředí (kde je to trochu složitější), nebo ve venkovních ubikacích přírodním způsobem. Tady to nebudeme nijak zásadně ovlivňovat – želvy čeká zcela pozvolný proces a na nás je většinou pouze odborný dozor. Narůstající teploty, prodlužující se dny i tlak vzduchu, to vše na ně má vliv a postupně je spolehlivě a hlavně šetrně probudí.

Přírodní odzimování je celkem jednoduché. Spící želvy se dle počasí většinou během měsíce března nanesou do venkovních ubikací, které máme zateplené a zajištěné tak, aby v případě mrazíků želvy nezmrzly. Prudký nárůst teplot by mohl způsobit želvám teplotní šok, a proto sledujeme počasí a proces přesunu do ubikací provedeme raději dříve nežli později. Tam je přikryjeme nejlépe slámou či senem a necháme ostatní na přírodě – sami se dle počasí s narůstajícími průměrnými denními teplotami probouzejí. Pro celý proces si vybereme období, kdy meteorologové hlásí alespoň pár dní dopředu horší počasí, tedy nejlépe bez sluníčka a zataženo. V žádném případě je nevyndáváme z boudy na přímé sluníčko a necháváme to vše na nich. (Více se dozvíte v článku Želví rok).

Budeme se zabývat želvami, které máme během roku v teráriích a zimují různě ve sklepě, ledničce atd., a z nějakého důvodu jsme se rozhodli, že je ten správný čas. Předpoklad je, že naše želva je v prostorách, kde je teplota ideálně v rozmezí +2 až +7 °C. Musíme si uvědomit, že její tepová frekvence je dle odborné literatury pouhý 1 tep za minutu, tedy extrémně málo!

Musím upozornit, že každá zimovaná želva, pokud ji vezmeme do ruky, projeví nějakou malou aktivitu (zafuní, zatáhne se více do krunýře...). Když se ani nehne, má hlavu vystrčenou ven, zapadlé oči a ani při manipulaci nejeví známky jakéhokoliv pohybu, je bohužel pravděpodobně mrtvá. Jestliže jeví známky života, přistoupíme k samotnému procesu probouzení.

1. 1. krok: Pokud je to možné, přemístíme želvu i s bedýnkou do prostor, kde je teplota vzduchu vyšší, nejvíce však 13–15 °C (nevytápěné místnosti, chodby, garáže, půdy...). Pokud tam proniká světlo, celou nádobu něčím přikryjeme, aby byla v tmu (samozřejmě necháme škvíru na výměnu vzduchu).
2. 2. krok: Zde ji necháme klidně i týden nebo dva a chodíme pozorovat, zda se něco děje a želva se začíná pohybovat. Bude měnit pozice, ale hlavně sledujeme, zda začíná lézt a jak je čilá. Když je stále i v této teplotě líná a málo pohyblivá, po dvou týdnech ji můžeme přemístit do pokojové teploty. Pokud se začíná projevovat zvýšenou aktivitou, přemístíme ji dříve než za 14 dní.
3. 3. krok: Opět s celou nádobou ji přemístíme do pokojové teploty (20–22 °C). Když je přiměřeně aktivní, už ji nezakrýváme a necháme ji ve stinné části pokoje co nejdále od topení a zdrojů tepla, stále v bedýnce a asi týden bez lokálního světla/ohřevu. Pokud je stále málo aktivní, můžeme ji v pokoji částečně izolovat od světla.
4. 4. krok: Zde by už měla v této teplotě projevit aktivitu a začít prozkoumávat terén – to je znamení, že můžeme přistoupit ke koupání ve vodě o teplotě prostředí, ve kterém se zrovna nachází! (Na to velký pozor). Po 15–30 minutách koupele ji přemístíme do terária nebo vnitřního prostoru, začínáme svítit 10–12 hodin denním světlem (zatím bez bodového světla na 1–2 dny) a již můžeme nabídnout jídlo a misku s vodou. Po této startovací době zapneme veškeré osvětlení (zatím bez UV, pokud ho máme) a želvu pozorujeme.
5. 5. krok: Hlavně si musíme uvědomit, že neexistuje 100% návod, který se dá aplikovat přesně po krocích a hodinách. Každá želva se chová jinak, takže délku mezi jednotlivými kroky a teplotami upravujeme dle momentální situace a stavu želvy. V přírodě nebo v boudě ve výběhu to trvá měsíc i déle.

Co v žádném případě neděláme, když želvu vyndáme ze zimoviště (+2 až +7 °C):

1. Ihned vykoupat – voda o teplotě 20 °C dokáže želvu spolehlivě zabít!
2. Ihned umístit do vyhřátého terária v bytě!
3. Ihned umístit na sluníčko (ani v pokoji na podlaze za oknem)!
4. Ihned umístit pod bodové výhřevné světlo!
5. Ihned umístit k jakémukoliv zdroji tepla (radiátor topení atd.)!

Všechno to jsou metody, které ji dokážou spolehlivě zabít nebo v lepším případě hodně ublížit!

Během zimování i při teplotě lehce nad 0 °C v zimovišti želva mění pozice a částečně se pohybuje – je to přirozené, není potřeba se nad tím pozastavovat a neznamená to, že želva nespí. Pokud budeme během celého procesu odzimování postupovat pomalu a obezřetně, nehrozí žádná závažná rizika. Rychlost procesu přizpůsobujeme dle potřeby a u každého jedince je to jiné.

Přeji všem, aby ta vaše želva byla po odzimování ta nejšťastnější!