Temperování želvích ubikací

Každý chovatel suchozemských želv, co se snaží chovat želvy přirozeně (tedy většinou ve venkovních výbězích), musí dříve nebo později v našich klimatických podmínkách řešit situaci, jak zařídit, aby mu želvy ve venkovních výbězích nezmrzly. Boudu má u želv skoro každý chovatel, ale pokud udeří (i krátkodobě) větší mráz, už nám nepostačí pouze jednoduchá dřevěná bouda bez izolace a musíme zapřemýšlet o zateplení a hlavně o topení do konkrétní boudy.

Nebudu vám tady záměrně popisovat plně profesionální zařízení až na jedno, co používám já. Je tisíce možností, jak dojít k cíli, a každá firma zabývající se vytápěním vám dokáže navrhnout řešení, které splní vaše požadavky do puntíku – je to jen otázka peněz, jak kvalitní bude a kolik bude stát jeho následný provoz. Zaměřím se na zařízení dostupná, instalačně jednoduchá a zvládnutelná pro kutily s minimální potřebou profesionálního nářadí.

Samozřejmě můžeme želvy v případě hrozících mrazů pěkně posbírat a v klidu uklidit do tepla. Pakliže jich máme ale více a špatné dny se střídají s lepšími (a to hlavně v jarních a podzimních měsících), neděláme v podstatě nic jiného, než že neustále lítáme se želvami tam a sem. Pokud ale máme dobře zateplené a temperované želví boudy, zvířata si brzy zvyknou a v případě nepříznivého počasí se sami stěhují neomylně do boud. Rozpoznají zcela bezpečně, že přichází špatné počasí, které je může nějakým způsobem ohrožovat. Na nás chovatelích je pak pouze dohlédnout na zapomětlivce a popřípadě zavřít vchod.

Netvrdím, že nám v menších ranních mrazech želvy hned uhynou (pravděpodobnost je docela malá), ale proč riskovat nějaký úhyn nebo komplikace, když nemusíme a navíc zcela zbytečně? Navíc chov některých teplomilnějších druhů vyžaduje, pokud jsou ve venkovním výběhu, zajistit teploty, které nepůjdou pod 15 °C (např. Geochelone radiata, Malacochersus tornieri...). Jak tedy zajistit potřebnou teplotu pro daný druh v boudách? U běžných středomořských suchozemských želv (např. Testudo hermanni, marginata, graeca...) nad kritickou hranicí 0 °C? O tom si povíme v následujících řádcích.

Nejběžnějším a zároveň nejjednodušším způsobem je dobře a kvalitně izolovaná bouda. Postačí při výrobě vložit do mezistěny 5cm desky polystyrénu. Takto provedená izolace dokonale ochrání želvy při krátkodobých poklesech teplot hluboko pod bod mrazu. Protože takové sám vlastníme, mohu s čistým svědomím prohlásit, že takto zajištěná bouda s uzavřeným vchodem bez dodatečného vytápění výborně odolává jak nízkým, tak vysokým teplotám a působí jako dokonalá, velká termoska. Ranní mráz klidně -10 °C zvládne bez výrazného poklesu teploty uvnitř. Je to finančně nenákladné a nesmírně účinné řešení.

Orientační cena: do 200 Kč za polystyrén dle plochy

I tuto boudu můžeme dodatečně vybavit a vylepšit jakoukoliv temperací. V takovém případě může sloužit jako bouda celoroční, včetně možnosti v ní želvy i zimovat, pokud máme kvalitní regulaci. Já jsem dotáhl takovýto typ k dokonalosti, kdy mohu regulovat teploty jak tělesa, tak prostoru. Bouda je schopna udržet teplotu v rozmezí +2 až +4 °C i při delších mrazech -25 °C (vyzkoušeno v praxi) a to stabilně po celou zimu. Používám dvě takové boudy již více než deset let bez jediného problému. Po technické stránce je to systém naprosto dokonalý.

Orientační cena: nad 10 000 Kč dle velikosti a použitých komponent

V menších prostorách a boudičkách se dá úspěšně bez problému použít (nehledě na izolaci boudy) elektrický sušák na ručníky do koupelen. Nespornou výhodou je povrchová teplota do +40 °C a nejmenší typ se vejde do prostor 40 x 60 cm! V pohodě udrží teplotu uvnitř nad nulou i při ranních mrazících a díky bezpečné celkové teplotě nám boudu v žádném případě nepřehřeje.

V kombinaci s prostorovým termostatem, popřípadě spínacími hodinami, můžeme vše nastavit a na jaře či začínajícím podzimu tak za málo peněz dostat hodně muziky. Výhodou je klasická koncovka do 220V (potřebujeme v dosahu pouze el. zásuvku). O toto zařízení se suchozemská želva nespálí. Možno zakoupit včetně teplotní regulace zde: Topení do venkovní boudy.

Orientační cena: 700 – 2 500 Kč dle typu a velikosti sušáku

Keramické topidlo se dá také použít do boud (velikost volíme podle prostoru). Jeho umístění a použití ale není vhodné pro malé prostory – volíme je spíše do středních a větších boud. Lze zakoupit i speciální teraristické keramické žárovky včetně krytu proti popálení zvířat. Podle mého názoru jsou ale lepší topné desky, neboť teplo směrují z podélné plochy a tím ho rovnoměrněji rozvádějí. Objímkový typ směruje teplo silně do bodu!

Nehodí se pro ryze zimní vyhřívání, protože teplota v okolí tohoto zařízení je hodně vysoká a spící želvy by to budilo. Vysoká teplota přináší i rizika: může želvy při přímém kontaktu spálit, přehřát celkově prostory při selhání ovládání nebo způsobit požár při styku se senem či dřevem. Proto je nutné ho dokonale izolovat od hořlavých materiálů a kvalitní spolehlivý termostat je víceméně nutností. Výhodou je rychlé vytopení prostor; hodí se spíše pro teplomilné želvy na hlídání teplot nad +10 °C. Možno zakoupit zde: Keramické zářiče.

Orientační cena: 600 – 2 000 Kč dle typu, velikosti a výbavy

V podstatě nám zajistí o něco menší výkon než keramická topidla a hodí se do středních a větších boud. Opět zde hrozí možnost popálení želv a požár, proto vždy dodržíme veškeré bezpečnostní zásady a použijeme keramickou objímku. Jde o jednoduché řešení pro náhlé a příležitostné mrazy, nikoliv pro dlouhodobé používání.

Nevýhodou je jednoznačně světelný efekt, který může v nočních hodinách působit rušivě a při dlouhodobém používání mít negativní vliv na zdraví zvířat. Můžeme použít i obyčejnou žárovku, ale pouze k denní temperaci – v noci se prostě bíle nesvítí a má být tma. Ojediněle ano, pravidelně v žádném případě.

Orientační cena: od 200 Kč dle výkonu žárovky

Topný kabel či rohože představují další z alternativ, jak v boudě zajistit příležitostné a občasné vytápění. Díky svému provedení se hodí i do menších boud. Nízká hmotnost a jednoduchost upevnění (můžeme ho namotat do spirály například na strop boudy) vyhoví i méně zručným. Jsou k dostání i varianty přímo s regulací.

Nespornou výhodou je nízká povrchová teplota. V kombinaci se spínacími hodinami a případnou regulací zajistíme želvám protimrazovou temperaci (zapínáme pouze, když hlásí mrazy). Jednoduché kabely poslouží pro příležitostné hlídání teplot, složitější systémy lze použít pro profesionální vytápění. Možno zakoupit zde: Topné kabely.

A jsme u příležitostné a nouzové metody, jak zajistit želvě v menší boudě teplotu při ojedinělém mrazíku a udržet ji nad 0 °C. Stačí nám k tomu přiměřeně velká sklenice nebo PET láhev. Naplníme je jednoduše teplou vodou a umístíme do boudičky. Výkon sice není velký, ale s přehledem nepustí ranní mrazík dovnitř. Dle potřeby můžeme umístit lahve dvě či tři. Tento „radiátor“ sestavíme doma hned, zvládne to každý a dokonale se hodí pro nepřipravené a překvapené chovatele.

Orientační cena: nicotná :-))

A jsme u základního materiálu, který by neměl chybět v žádné želví boudě. Splní nám hned několik požadavků: izolační, úkrytový, podestýlkový a v případě sena i dietní, protože želvy ho mohou pojídat. Sláma, jelikož je dutá, tepelný požadavek na izolaci splní lépe než samotné seno, a proto můžeme v jarních a podzimních měsících volit slámu, zatímco během letních měsíců naopak seno. V obou případech volíme produkty z ověřených zdrojů a dbáme na zdravotní nezávadnost (vlastní produkce je nejlepší).

Orientační cena: nicotná :-))

Poskytl jsem vám několik řešení, která můžete použít, a je na každém z vás, co vám bude vyhovovat a ke kterému řešení se přikloníte. Ti šikovnější určitě přijdou na desítky jiných možností. Nezapomínejte, že i to nejdokonalejší zařízení může selhat, a občasná kontrola stavu a funkčnosti je na místě. Neméně důležitá je i přítomnost želvy v daných prostorách, protože i naučení jedinci se dokážou leckdy zapomenout venku. Většinou je zapotřebí vchod uzavřít – jak z důvodu úniku tepla, tak proto, aby nám želva neplánovaně neutekla.

Suchozemské želvy jsou hodně odolní tvorové, ale také hodně konzervativní. Nejlépe je jim v známém prostředí a venkovním výběhu. Proto raději místo neustálého přenášení (které je sice zadarmo, ale při více želvách hodně pracné) volíme raději temperování daných prostor. Jedna želva je sice bez problémů, ale nezapomínejme, že ráno nebo dopoledne ji potřebujeme vrátit do výběhu, zatímco většina z nás je zaměstnána. V šest ráno je brzo a ve tři odpoledne pozdě.

Takže neváhejte, a pokud váš želví miláček tráví období od jara do podzimu ve venkovních výbězích, určitě nějaký způsob temperace zvolte a máte vše bez stresů a v pohodě.

Všem vám tedy na závěr přeji, abyste nikdy a nikde nenašli zmrzlou želvu!