Chyby a omyly v chovech želv

To, co ještě nejen o želvách nevíte

Tento článek bude o různých mýtech, v chovech želv, ale i o zařízeních pro chov suchozemských želv kde často všichni chybují. Budu se zažit odpovědět na nejrůznější nepřesnosti s kterými se při chovu želv a dotazech od Vás setkávám. A že jich není málo, někdy je až zarážející, co je schopen někdo doporučit! V některých případech najdete i odpověď v jiném článku na mém webu euzelva.cz.

Budu se zažit to opět napsat srozumitelně pro laiky, tedy hlavně začínající chovatelé želv. Řeč je o výhradně středomořských druzích želv Testudo, a to Hermanni, Marginata a Graeca. Nejprodávanější druhy suchozemských želv u nás v česku s kterými se můžete jako začínající chovatelé potkat.

Použiji pádné argumenty, proč udělat to či ono hlavně pro úspěšný terarijní chov suchozemských želv. Není to záruka, že Vaše želva se dožije 80 let, ale doporučení a vysvětlení, jak to vše funguje. Pak má daleko větší šanci dožít se vysokého věku ve Vaší péči.

Mějte vždy na paměti, že dnes jsou na internetu různé doporučení zaměřené výhradně na komerční stránku věci, za účelem prodat za každou cenu než na pohodlí zvířat v našem případě suchozemských želv.

Hlavně v oblasti vybavení terárií je to hodně viditelné. Zda budete souhlasit s mými názory nebo ne, je už na Vás. Zaměřím se na chov malých želv v prvním roce života, protože tam jsou chyby nejvíce viditelné. Pokud zde uděláte zásadní chybu v chovu, je pravděpodobnost dlouhého dožití želvy velmi malá.

Navíc se setkáte leckdy s rádoby fundovanými návody, zaručenými radami na chov želv od majitelů jedné želvy, co ten o tom může vědět. Udržení jedné želvy neznamená v chovatelském životě vůbec nic. Podle toho některé želvy také vypadají. Rachitis, různé deformace zobáku, obezita, přerostlé drápy, ale pozor želva žije, i to někteří považují za velký úspěch, ale za jakou cenu. To je tedy vizitka leckterého chovatele specialisty.

Závěrem: doporučuji si najít nějakého většího chovatele a od jeho názorů a praktik se v chovu želv odpíchnout. V žádném případě neaplikujte do chovu vše, co se na internetu dočtete. Pokud se zeptáte proč, odpověď je že existuje více postupů pro zdárný chov, ale kombinovat vzájemně je v žádném případě nelze! Laicky řečeno, pokud smícháte více postupů do jednoho výsledek bude hodně špatný!

Například Facebook a některé rádoby fundované skupiny jsou příkladem kam až může vše dojít. Nenajdete tam žádného většího chovatele, protože ten to tam prostě neustojí. Nadávky, urážky, čistá závist, zavádějící informace od amatérských chovatelů anebo i konkurenční boj dělá s těchto míst doslova bojiště a žumpu společnosti, škoda. Úspěch kohokoliv se u nás neodpouští!

Teploty a vlhkost

O konkrétních teplotách se můžete na webu dočíst v článku Želvy a teploty. Ale my se dnes budeme bavit o teplotách doporučovaných některými chovateli želv. Jako výborného pomocníka si vezmu prostředí, kde želvy žijí v přírodě, které většina Vás začínáních chovatelů zná, A to Chorvatsko, Albánie, Řecko. Malé želvy se vždy líhnou v těchto zemích v průběhu jara cca koncem května začínají samice klást první snůšky.

To znamená, že malé želvy čeká v přírodě 5–6 měsíců letních teplot! Nikoliv teploty podzimní či jiné jak se Vás někteří chovatelé snaží přesvědčit. Kdo tam jezdí na dovolené jistě ví, o čem je řeč. Proto by i malé želvy měli mít v prvních fázích života nastaveno v teráriu letní období! V našich podmínkách je to zhruba do ledna každého roku, většina malých želv se líhne v polovině letních prázdnin. To znamená přes den svítit 10 h denně a teploty měřené cca v 16 h v nejchladnějším místě terária 28–30 stupňů a pod výhřevným zdrojem 35–40 stupňů. Vlhkost substrátu spíše nižší (to slouží pouze k vytvoření hlavně vzdušné vlhkosti) s nočním postřikem, který nahrazuje v podstatě rosu.

Teploty v teráriu by proto neměli být moc rozdílné, pod výhřevným světlem tedy vedro, v studenější části teplo dle popisu výše. Pokud ležíte v létě odpoledne na Chorvatské pláži je Vám vedro, a ani ve stínu není 20, ani 24, ale skoro 30 stupňů a někdy i více! Tak proto by to mělo takto být i v teráriu.

Proč tedy někteří chovatelé doporučují teploty 20–24 jak kdo, když v přírodě se to neděje, tak to opravdu nevím. Jediné, co se nabízí je, že při letních teplotách se u těchto želv daleko dříve projeví určité vrozené neduhy a slabší jedinci, ať psychicky, nebo fyzicky to neustojí. Selekce je pak daleko větší než při nižších teplotách, kdy studenokrevný plaz v podstatě stagnuje a čeká na lepší životní podmínky pro plaza tak důležité.

Zrovna tak je to s vlhkostí, dlouhodobě silně namočený substrát nevěstí v chovu žel zmíněných druhů nic dobrého. Pokud se ptáte, proč jednoduchá odpověď, protože během léta je v těchto lokalitách převážně velké sucho. Nenechte si tedy vnutit jiný názor, než jak je to v přírodě výskytu. Želvy jsou na toto nastavené a nemusíte se bát, že to nezvládnou. Chorvatsko a Řecko jsou pak typickým příkladem.

Závěrem: určitě simulovat více období, ale léto je prostě léto a nikoliv jaro, podzim nebo dokonce zima.

Koupání želv

V podstatě téma navazující na vlhkost chovu. Zmíním pouze krátce a podrobnosti zde najít také zde v článku Jak koupat želvu. Želvy milují teplé prostředí a žijí tam kde je v minimálně 6 měsíců hodně sucho a teplo. Na toto jsou připravené a měli by zvládnout a dlouhodobé období sucha. Proto mají kloakální vaky, ve kterých mají zásobárnu vody na horší období sucha. Vydrží prostě více jak velbloud, proto jsou tady dodnes, přečkaly vše.

V terarijním chovu by měli mít přístup k vodě, pokud ne měli by se koupat, postup v článku. Maximálně 1 - 2x týdně, více to není opravdu zapotřebí, a to po dobu 20 - 30 minut. Pro zdravou želvu ve vhodném chovném prostředí je nesmysl ji "máchat" vícekrát týdně. Ten, kdo ještě teď pochybuje, tak ať si představí léto v Řecku, nekoupe je nikdo a přesto je to pro ně udržitelné prostředí.

Závěrem: určitě nekoupat zdravou želvu více jak 2x týdně!

Zimování želv

Není podmínkou života želv, nýbrž ochranou před nevhodnými podmínkami! Tedy zimním obdobím, které by jako studenokrevný plaz prostě nepřežily. Když to nenastane želvy zimovat nemusí a nikdy o tento pud nepřijdou a jsou schopny zimovat kdykoliv v budoucnu. Podrobně o zimování opět v konkrétním článku o zimování želv.

Zazimovat želvu nedokážete v bytě, to je důležité vědět, tam sice může odpočívat, ale nikoliv klasický zimovat. Proč? Želva k uložení k zimnímu spánku potřebuje postupně klesající teploty tedy klasicky podzimní počasí, pokud si to jinak nedokážete představit. Jen tam má dostatek času se na toto období zimování připravit, a pouze zde teploty postupně klesnou pod 10 stupňů. To je v bytě nemyslitelné. Toto období příprav na zimování trvá zhruba celý podzim, pro představu 3–4 měsíce podle počasí.

Takže nelze bez vysokých rizik vzít želvu z terária, vykoupat a „vrazit ji“ do sklepa či ledničky! To je brutální přístup, a i s tím se bohužel setkávám. Ani přesun terária s želvou postupně do chladnějších prostor nelze smrsknout na 14 dní. Tak to prostě v přírodě není.

Závěrem: Můžete zimovat kdykoliv, ale je lepší posečkat až jedinec bude větší, starší a odolnější.

Terárium osvětlení

Jak vybavit terárium od délky 70 cm a výše co se týče osvětlení. Detailně probráno v článcích: El. vybavení do terária a Osvětlení do terária - (W)

Želva potřebují mít dostatečně prosvícené chovné prostory, a to v zimním období až 10 hodin. Jak to zařídit, aby nestrádaly nedostatkem světla. U většiny terárií máme nainstalované v pravé polovině terária dle vybavení kompaktní UVB lampu, a poblíž výhřevné osvětlením které je umístěné většinou v nějakém krytu.

To můžeme říci, že polovinu terária máme světelně vyřešenou. Ale co ta druhá polovina? Tam je například v podzimních a zimních měsících pološero. Jsou krátké dny, a i v případě umístění v místě s dostatečným denním světle je prostě po 15 hodině šero. Proto do druhé poloviny je nutné denní osvětlení. U hodně prodejců se setkávám s absencí denního osvětlení i u terárií okolo 100 cm a více! Tam je to pak hodně velký problém se světlem.

Pokud se někdo ptá, proč je odpověď jednoduchá, výsledná cena terária, která má za účel pouze zaujmout zákazníka a želva je až na druhém místě! Laik chovatel si pak ani neuvědomí, jak velké nedostatky má takto nedostatečně vybavené terárium pro chov želv. Chudák želva má pak na 50–70% plochy nedostatečné světelné podmínky. Ano želvě to stačí, může někdo namítnout, mám želvu a ta se tváří v tomto prostoru spokojeně, tak co řešit. Na to znám pouze jednu odpověď, Co ji zbývá než se snažit přežít v daném prostoru ať jakýkoliv.

Ps: Zájmem všech chovatelů by mělo být každému živému tvorovi vytvořit ty nejlepší podmínky pro zdárný život.

Závěrem: Dané prostory musí být dostatečně prosvícené po celou dobu svícení.

Terárium výška

Opět se zaměřím hlavně na větší terária pro želvy, a to od délky 100 cm a výše. To ovšem neznamená, že pravidla výšky terária neplatí i pro terária menších rozměrů! Platí!!! Níže najdete v tabulce dopopručení minimální výšky, ale už jdeme na to.

Často se setkávám s chovateli, kteří zakoupí terárium sice levnější než konkurence nebo já :-), ale má jeden velikostní nedostatek a to zásadní. Není tak důležitá podlahová plocha a to většinou 100, 120, 140…. x 40, 50, 60 cm nebo jiný rozměr. Tam je podlahová velikost chovných prostorů daná. Ale co ví už málokdo je důležitá hlavně výška. Proč to si povíme právě teď.

A jsme opět u toho, stocentimetrová terária a větší jsou sice dost velké podlahově ale výškově zcela nedostatečné pod 50 cm. Většina výrobců se opět z důvodu ceny finálního produktu, manipulační jednoduchosti, menší výškové náročnosti na prostor, a možná to i lépe vypadá přiklání k výšce 40 cm a někdy i méně například některá terária mají dokonce výšku pouze 30 nebo 35 cm. Toto je zásadní chyba! A vysvětlím Vám všem hned proč.

Jak jsme si popsali výše o v teplotních potřebách želv musíme těchto teplot také samozřejmě dosáhnout. Jako topení ve všech teráriích slouží zvolená kombinace všech osvětlení dohromady. Toto by mělo být zvolené, aby tento prostor dokázalo vyhřát na požadovanou teplotu. V bytech dnes má většina lidí teplotu 20–22 stupňů, v teráriu se potřebujeme dostat o 8–10 stupňů více. To zařídí právě osvětlení vhodně zvolené. Ano můžeme použít různá doplňková topidla, ale k tomuto kroku se uchylujeme až v případě krajní topné nedostatečnosti.

A teď konkrétně a jako modelový příklad poslouží terárium o velikosti 100 x 50 x 40 cm. K vytopení takovéhoto prostoru v teplotách běžného bytu potřebujeme zhruba výkon 100–110 W. Takže počítejme. Denní osvětlení leckdy chybí, jak jsem psal, tedy 0, pokud je 8 W. UVB většinou 25 W a pak největší zdroj tepla, a to výhřevné osvětlení. Tady nám chybí výkon k vytopení zhruba 75–85 W. A jsme u jádra problému, do terária o výšce 40 cm nemůžeme dát silnější žárovku než maximálně 50 W a to už je na hraně, lépe 40 W. Pak nám chybí cca zhruba 30 W výkonu. Jinak tento prostor nemáme v běžných tepelných podmínkách bytu šanci vytopit!!!

Proč, dám tam silnější žárovku a jede se, může někdo navrhnout. Nemůže a opět počítejme. Výška 40 cm mínus:
-    5 cm substrát, a to jde o malou želvu, u větších je potřeba ji zvýšit
-    3–5 cm želva malá, ale rostou…
-    15 cm objímka s krytem a žárovkou
-    Celkem tedy 25 cm

Zbývá nám tedy do 40 cm 15 cm prostoru (želva povyroste a 15 cm se bude snižovat). Ale co korekce teploty pod výhřevným světlem? Tam bude i s použitím 50 W žárovky pekelné teplo, a to uvažuji s vytažením až pod strop, tedy korekce 0. Prostě vše špatně, ale ušetříme při nákupu, super počin. Dalším aspektem je odvětrání, pokud je zvolené moc výkonné, tak Vám veškeré teplo začne utíkat mimo chovné prostory, opět špatně. Problémy s vytopením tedy narůstají.

Nedostatek takového terária je jasný, nepodaří se nám ho netopit na požadovanou teplotu blízkou 30 stupňů v chladné části. To je technicky prostě nemožné!!! Řešením je pak pouze přidávání dalších topidel například keramických za nemalé náklady a technické komplikace.

Proto například v mé nabídce najdete terária od 100 cm ve výšce 50 cm! Jednoznačně můžete zvolit výkonné výhřevné žárovky 75–100 W a máte ještě místo na korekci tepla pod ní a do budoucna je počítáno i s růstem želvy.

Doufám, že se mě podařilo Vám všem vysvětlit hlavní důvod proč větší terária by měla být 50 cm a výše nikoliv 40–45 cm což je žalostně málo. Zvažte tedy při pořizování terária veškeré aspekty do budoucna a nenechte se přesvědčit o opaku. Vyhnete se do budoucna hodně velkým komplikacím s vytopením terária.

V tabulce nejběžnějších rozměrů terárií najdete doporučení minimální výšky terária, tak abyste ho byli schopny vytopit s běžně používanými výhřevnými žárovkami. Vše s ohledem na teplotu pod žárovkou, aby tam nebylo pekelné teplo, a želva tam byla schopna žít.

Závěrem: U větších terárií nad délku 100 cm určitě volte při výběru výšku 50 cm a vyšší

Čipovanou nebo nečipovanou želvu

Tady se strhla během posledních let doslova bitva názorů. Pominu názory laiků, že želvu to bolí, mě bolí každé očkovaní, a přesto do toho jdu. To nejsou argumenty. V dnešní době u malých želv mikročip se aplikuje pod kůži do volného prostoru, kde nepřekáží a želvě z tohoto místa neteče ani krev. Nesetkal jsem se s úhynem želvy ani zdravotními problémy ve své bohaté chovatelské historii po aplikaci čipu.

Naše legislativa to nezakazuje a čip je povolen u všech želv bez omezení věku a velikosti, pokud je odborně aplikován oprávněnou osobou. Malým želvám se čipy aplikují již brzy po vylíhnutí, a to většinou do konce srpna. Argumentovat, že želva ještě po několika měsích, pokud si ji zakoupíte čipovanou bude mít s tímto nějaký problém je tedy tvrzení abolutně mimo mísu, laicky řečeno. NEBUDE!

Každá mince má dvě strany, odmítači čipovaní většinou drobní chovatelé to vidí jednoznačně. Nevědí jak ani kde nechat želvu očipovat neboť většina veterinářů s jedním semestrem o plazech o tom nemá ani páru jak to technicky provézt a navíc vše stojí nemalé peníze, čip, aplikace není zdarma. Ano najdou se specialisté, co si s tím dokáže poradit, ale není jich moc. Prostě vše se jim komplikuje a prodražuje.

My zkušení a větší chovatelé a já jsem jiného názoru. Jednoznačně zakoupit želvu čipovanou! Tedy s čipem. Má to nesporné výhody. Jak pro samotného chovatele s identifikací jedince a dokladů patřícím k němu, tak pro nové majitele. Jaké výhody se ptáte? Po prvním přihlášení ti, co mají želvu s čipem již neřeží do budoucna nic, a těm vlástníkům želv bez čipu začíná doslova administrativní peklo pro roky nadcházející.

Každý rok želvu ze spodní strany vyfotit, poslat vše na úřad a tím aktualizovat nezaměnitelné označení fotografií. Rok za rokem, a pak až želva povyroste Vás úřad vyzve k označení želvy čipem. Maličkost řeknete si, ale počítejte s cenou nad 700,- a více, doprava k veterináři, následně vše poslat na úřad…Opravdu to stojí za to? Odpovědět si musí každý z Vás sám. Nestojí věřte mě.

Závěrem: Určitě pokud jde o druh podléhající CITES volte želvu čipovanou. Usnadní Vám to výrazně chovatelský život.

Selekce

Opravdu odporné téma, to se musím přiznat a už psát o tom mě děla problémy. Ale život, příroda, píše tyto řádky a se je snažím pouze přenést na tyto řádky. Také o tom je psáno v článku Přírodní selekce želv. Selekce, ano v přírodě obrovská, a i v chovech kde jsou želvy vystavené mnohem menším útrapám probíhá. Jen blázen by si mohl myslet, že každá želva se dožije oněch vysněných 80 let. Želvy patří mezi silně konzervativní tvory a každá změna je pro ně hodně flastrující a já si myslím, že u starších želv i na životě ohrožující.

Teď malinko odbočím a berte to pouze jako spekulaci nezakládající se na faktech. V roce 2014 se po 18 letech přestěhovali zpět do ZOO Dvůr Králové tři želvy obří ze ZOO Praha. Ano vrátily se zhruba po letech na místo, kde kdysi měli svůj domov. Jelikož jezdím do ZOO Dvůr Králové n/L velice často, neopomenu navštívit jejich výběh a vždy obdivovat je.

No a loni v roce 2022 jsem tam poprvé mezi vánočními svátky našel pouze poslední jednu želvu, tu nejmenší plus nové osadníky želvy ostruhaté. Ani bych se nedivil, že ty dvě větší, a i asi starší jim tam uhynuly nebo mají velké zdravotní problémy. Pokud ne je to dobrá zpráva, ale vsadil bych si na tu horší variantu, bohužel.

Přestěhovat takto velké a staré želvy z pro mě ideálních chovných podmínek v Praze, do absolutně nevyhovujících podmínek vnitřního pavilonu ve Dvoře, je pro mě absolutně nepochopitelný počin, snad mě obě ZOO prominou, ale vše je tam špatně. Ponuré přítmí vnitřní ubikace, kde želva tráví celou zimní sezónu, UVB zavěšena přes dva metry nad želvami, kde lampa nemůže vůbec plnit svůj účel, tak za to by jim žádný chovatel nedal známku ani za 4! Venkovní výběh mají sice výborný, ale tam tráví pouze omezenou dobu v roce. Pouze ve skrytu duše doufám, že se zásadně mýlím!

Proč to vůbec píši a spekuluji, protože výrazná změna podmínek a přesun do nového prostředí je jednou z aspektu kterému můžeme říci selekce. Želvy buď bez známé příčiny postupně chřadnou, nebo některé následně i onemocní až prostě po nějaké době uhynou. Jestli je to způsobeno psychickou stránkou věci je už pouze domněnka, kterou já bych podpořil a nazval bych to zásadním faktorem pro možné zdravotní komplikace až po úhyn některých želv. Ten z Vás kdo si pořídil více dospělých želv to určitě zná, která vydrží více jak rok má vyhráno. Šance je většinou tak 50 - 50%.

U malých želv, které nejsou tak zásadně ještě fixované na své prostředí je to o něco jednodušší. Ovšem i tady se najdou jedinci kteří to u nových majitelů nedají a uhynou. Nelze to připisovat ničemu jinému než změně prostředí. Proč aktivní jedinec se v nových podmínkách chová jako absolutní flegmatik plížící se po teráriu a pouze čeká na to co bude? Odpověď neznám já ani nikdo jiný. Když nový vlastník a chovatel dodrží doporučené chovné podmínky včetně teplot…je změna prostředí pouze tou jedinou a zásadní změnou v životě želvy.

Každým rokem, pokud vezme určitou skupinu malých želv zde dochází k přirozené selekci a slabší, méně odolní jedinci nevydrží a uhynou. Silnější přežívají a zaručují tak dle přírodních zákonů přežití opravdu těch nejsilnějších a nejodolnějších jedinců, kteří pak budou předávat dále silný genofond.

Jako chovatelé můžeme ovlivnit chovné podmínky, krmení, teploty a vše co se týká samotného chovu, ale něco se prostě stane ať se snažíme sebevíc! Pokud Vás někoho potká úhyn želvy nemusí být tou zásadní chybou Váš chov, ale prostě se to mělo stát a ta vaše želva možná sama neměla chuť přežít anebo nezvládla start do života, a u želv je zásadní první rok života. Ta želva, která je silná, má chuť do života, sílu poprat se s nástrahami je vždy adeptem na dlouhý želví život!

Závěrem: Chov zvířat všeobecně sebou nese zvýšené riziko možných zdravotních problémů i úhynu. Zakončil bych to slovy jedno veterináře: Kdyby všechny želvy přežily byla by to tady samá želva.

Chovatelé želv

Často se setkáváme na internetu s výrazy jako které jsou hodně zavádějící, a proto vše pouze upřesním, aby v tom měl každý do budoucna jasno. Zůstaneme u chovu suchozemských želv. Například výrazy jako Překupník želv, jsou hodně zavádějící označení některých chovatelů. Další použiváné slovo Množírna, fuj, strašné slovo, ale bez rozmnožení bychom tady nebyli my, a ani želvy naši domácí mazlíčci. Co k tomu jiného dodat. Pokusím se tedy chovatele rozdělit do určitých skupin, aby jsme všichni včetně naších dětií měli do budoucna jasno v této otázce. Pokud si různé zavádějící informace přečtou bez dostatečných životních zkušeností, špatně to pochopí, mohou mít po celý žívot hodně zkreslené informace. Jak to tedy je?

Vlastník želv

Je člověk, který sice vlastní želvu, většinou jednu nebo dvě, nemnoží je, ani se o to nepokouší. Je spokojen, že želvy vypadají spokojeně a vlastní problematice chovu a želv většinou moc nerozumí. Má je rád a jsou jeho miláčci. Prostě je mají pro radost stejně jako jiná zvířata.

Chovatel želv

Je člověk, který vlastní želvy a daří se mu úspěšně je rozmnožovat. Čím více má želv a déle je chová, tím má více zkušeností a potřebných znalostí. Od těchto chovatelů se nemusíte obávat želvu zakoupit. Chovu i problematice nadstandardně rozumí, dokáží fundovaně poradit a jsou vesměs odborníky na svém místě. Rozumí administrativní stránce věci, což je také důležité, protože problematika CITES je někdy hodně složitá a většina prodávaných suchozemských želv pod ní spadá.

Bohužel někdy jsou chovatelé, co obchodují s želvami neprávem označování nevhodným výrazem, a to jako překupníci. Ano i já doplňuji želvy k prodeji nákupem želv od jiných chovatelů, protože vlastní produkce zdaleka nestačí pokrýt celoroční poptávku. Pořád jsem ale chovatel a dovolím si říci z dlouhodobými velkými zkušenostmi s chovem až 13 druhů želv! Ono není důležité kde se želva vylíhne, ale kdo se o ni stará a jak tomu rozumí. V dobré péči se prostě daří všem želvám bez ohledu na původ.

Překupník želv

Je člověk, který nevlastní žádné želvy a pouze je nakoupí a prodá s vidinou prodeje a případného zisku. Většinou tito lidé obchodují se vším, na čem se dá vydělat. Želvám vůbec nerozumí a nákup od takového člověka je velice riskantní. Pro něho je to pouze zboží jako vše ostatní. Naučit se pár chytrých rad není dnes žádný problém. S nimi se setkáváme hlavně na burzách, a i na internetu na ně lze narazit.

Před těmito obchodníky se mějte na pozoru. Leckdy cenově lákavá nabídka se může i pěkně vymstít. Prodávají želvy často bez potřebných prodejních dokladů a bez CITES. Nerozeznají druh želv a posléze doma zjistíte, že máte jiný, než jste chtěli. Dohledat zpětně prodejce je skoro nadlidský úkol, uplatnit nějaká práva na případnou výměnu nebo cokoliv je neproveditelné.

Závěrem: Určitě se vyplatí poradit se s větším chovatelem, protože ti mají největší životní zkušenosti s chovem želv. Leckdy je to pokus, omyl!

Krunýř želvy

Samostatná problematika tvrdosti krunýře je sice složitá, ale pokusím se laicky vysvětlit o co jde. Podrobně se o tom zmiňuji v článku Tvrdost krunýře želvy. U želv v prvním roce života je krunýř pružný, a ne zcela tvrdý jako u želv dospělých. Například já při prodeji před zákazníkem a novým majitelem želvy vždy krunýř již poněkolikáté před vlastním prodejem vyzkouším a nového chovatele poučím, že nesmí změknout a jak to technicky vyzkoušet. Doporučil bych to všem vlastníkům želv kontrolovat tak jednou týdně. Při včasném zachycení měknutí je možno korigovat příčiny tohoto „jevu“ například úpravou chovných podmínek.

Tyto želvy pod mírným tlakem palce a ukazováčku na dělící čarou plastronu a karapaxu mají ho mají pružný jako tenisový míček. V žádném případě nesmí být měkký bez zpětného odporu a jako guma. Na to velký pozor. Je to barometr kondice těchto malých želv. Nevhodný chov, onemocnění, špatná strava to vše se odrazí na jeho tvrdosti, spíše měkkosti.

Samotnou kapitolou je pak spodní plastron, tedy laicky řečeno spodní část želvího krunýře. Ten je v prvním roce dost měkký na pohmat a při silnějším tlaku hrozí jeho promáčknutí! Začátečníkům tedy nedoporučuji ho mačkat, tady pozná správnou tuhost pouze zkušený chovatel. Pouze by neměl být výrazně propadlý dovnitř, a spíše mírně vypouklý ven.

Závěrem

občas zkontrolujte tvrdost krunýře, zjistíte včes, že se něco děje. Dospělá želva ho musí mít tvrdý jako kámen, pokud tomu tak není jde o vážný problém.

Doslov

Vám všem chovatelům ať již začátečníkům anebo těm zkušenějším přeji do budoucna bezproblémový chov a hodně radosti s našimi obrněnými miláčky. Ač to na první pohled nevypadá, chov želv není zdaleka tak jednoduchý, ale to vlastně platí o chovu všech domácích mazlíčků.