Želví byznys

Konkurenční boje na všech frontách – i to patří neodmyslitelně k chovatelské činnosti, a to bez ohledu na to, jaká zvířata chováte nebo prodáváte. Co mě vedlo k sepsání tohoto příspěvku? Mnozí čtenáři a začínající chovatelé si tuto otázku jistě položí. Vše hned rádi vysvětlím. Často se na mě obracejí noví zájemci o chov se zkušenostmi, jak se někteří velkoprodejci či konkurenti snaží zpochybňovat osvědčené postupy, chovné podmínky nebo myšlenky prezentované na mém webu. Nemá smysl ztrácet energii osobními spory; zastávám názor, že cest k cíli vede více, a přesvědčovat někoho, kdo o konstruktivní diskusi nestojí, je zbytečné. Přesto je na místě otevřeně poukázat na některé nekalé praktiky, které se v tomto odvětví objevují.

Za každou cílenou pomluvou se zpravidla skrývá závist, snaha o zisk a konkurenční boj. Provozování chovů stojí nemalé finanční prostředky, zejména kvůli nákladům na energie. Prodeje odchovů sice pomáhají zkvalitňovat technické zázemí a rozšiřovat chovy, což je pro každého poctivého chovatele zaslouženou odměnou za celoroční práci, avšak ne každý volí férové zbraně.

Právě proto, že chov – obzvláště v zimním období – něco stojí, šíří někteří prodejci účelové polopravdy, které začínající chovatele zbytečně uvádějí v omyl. Jejich hlavním záměrem bývá často pouze obhajoba vlastního, leckdy zjednodušeného přístupu ke zvířatům. Největší diskuze a názorové střety se točí kolem zimování, podestýlek, stravy a osvětlení – a vše má úzkou spojitost s penězi. Názory typu „jedině zimovaná želva Vám přežije“ dnes a denně zaplavují internet. Chápu chovatele s produkcí v řádech tisíců kusů, že díky zimování ušetří nemalé prostředky za provoz, a případné ztráty na zvířatech jim nahradí celková úspora nákladů. Co má však říct nový majitel, kterému zvíře kvůli neuváženému postupu uhyne? Proto zastávám názor, že v poměru zimovat versus nezimovat je u nových odchovů bezpečnější přiklonit se k nezimování, dokud zvíře dostatečně zesílí.

Problémy s úhyny se občas nevyhnou ani zkušeným chovatelům, a to bez ohledu na věk zvířete. Pokud k tomu přidáme nezkušenost začátečníků, je průšvih na světě. Jaká by to byla paráda, kdyby se v rámci férového konkurenčního boje nešířily mýty a lži! Dalším častým tématem jsou substráty. Odborné i laické názory se různí a je na každém novém chovateli, aby vzal rozum do hrsti, prostudoval si dostupné informace a zařídil se podle vlastního svědomí. Nákupem želvy se stáváte plně zodpovědnými majiteli se všemi starostmi i radostmi – o dalším směrování rozhodujete vy sami, nikdo jiný.

Komerčně šplhat po cizích zádech umí kdekdo a pomluva bývá tou nejlevnější zbraní. Když se pozorně rozhlédnete kolem sebe, po chvíli strávené v přítomnosti některých „obchodníků“ na první pohled poznáte, zda jim jde o zvířata, nebo pouze o peníze. Ekonomicky zajímavými jsou v masovém měřítku především evropské druhy želv. Chov jiných, náročnějších druhů zdaleka nepokryje celoroční provozní náklady – zejména u tropických zvířat. I když za mládě vzácného druhu můžete dostat vyšší částku, jeho odchov trvá roky a leckdy vám přirostle k srdci natolik, že si ho ponecháte. Moderní je proto pro velkochovy zaměřit se na druhy, které zimují a nepřinášejí vícenáklady na zimní provoz. Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle; i mezi velkochovateli se najdou čestní a solidní lidé.

Kvalitní péče o želvy po všech stránkách je mojí prioritou a nelituji peněz investovaných do jejich zázemí. Mým cílem dlouhodobě je nechat zájemce nahlédnout do zákulisí chovu a poskytnout začátečníkům maximum znalostí ještě před pořízením mazlíčka. Snažím se radit podle nejlepšího vědomí a svědomí, bez ohledu na komerční stránku věci. Pokud denně odpovídám na desítky dotazů na fóru či v e-mailech, volím stručnou a věcnou formu, abych dokázal pomoci co největšímu počtu lidí – a to zcela zdarma. Každému ať slouží ke cti, jakou cestu si v chovu zvolí; hlavní je, aby zvířata prospívala.

Chovatelské úspěchy jdou vždy ruku v ruce s dostatkem finančních prostředků. Poctivý chovatel se snaží většinu utržených peněz z prodeje odchovů investovat zpět do zvířat a modernizace chovného zařízení. Finanční gramotnost a poctivé vedení účetnictví (včetně plnění daňových povinností) k podnikání a chovatelství rovněž neodmyslitelně patří.

Zcela odvrácenou stranou mincí jsou však nekontrolované a leckdy pochybné dovozy zvířat ze zahraničí. Jako varovný příklad může posloužit situace z minulých let, kdy překupníci dováželi do Evropy tisíce suchozemských želv za pomoci formálně legálních, avšak účelově opatřených dokladů z balkánských států. Zvířata pocházející přímo z přírody se pak prodávala za zlomek ceny, což na čas zcela rozhodilo trh a dostalo lokální poctivé chovatele do finančních potíží.

Doklady vydané v některých zemích sice z pohledu úřadů splňují papírové formality (např. CITES), avšak z hlediska zdravotního stavu a původu zvířat představují obrovské riziko. Želvy z odchytu bývají často zubožené, plné parazitů a ušetřené peníze za nákup pak mnohonásobně přeplatíte u veterináře. Slušný chovatel vám záměrně nemocné zvíře neprodá, protože mu záleží na jeho dobrém jménu – na rozdíl od anonymních překupníků, jejichž jediným cílem je rychlý zisk.

Různé nekalé praktiky a nepoctivé jednání při prodeji zvířat mě nenechávají klidným, a proto je důležité na ně začínající chovatele upozornit. Férový prodejce vyloží karty na stůl – zákazník pak sám zvažuje cenu, záruku a dostupnost. Realita na internetových inzerátech však bývá občas jiná.

Začínající chovatel se v oboru často neorientuje a prodejci toho neváhají využít. Nejčastěji se manipuluje s druhy Testudo horsfieldi (želva stepní) a Geochelone pardalis (želva pardálí), a to zejména kvůli masivním dovozům a absenci přísných omezení CITES u některých populací. S jakými metodami se v praxi můžete setkat?

Závěrečné doporučení:

Kupujte zvířata výhradně u prověřených a zkušených chovatelů, kteří vám dají záruku původu a ochotně poradí s chovem. Jedině tak se vyvarujete zklamání a zbytečných problémů hned na začátku.

Zamyšlení závěrem

Někdy se sám sebe ptám, co nás vlastně na těch želvách tolik přitahuje. Možná je to právě ten jejich klid. V dnešním uspěchaném světě plném stresu, neustálých změn a hluku je přítomnost zvířete, které si jde pomalým, neměnným krokem za svým, neuvěřitelně očišťující. Když se na ně dívám ve výběhu, uvědomuji si, že nepotřebují naše lidské složitosti. Chtějí jen to podstatné: slunce, bezpečí, dobré jídlo a náš klid. A pokud jim tohle dokážeme dát, vrací nám to způsobem, který člověk docení teprve tehdy, když se zastaví a začne je opravdu vnímat.