Kontaktujte mě:

Miloš Junek, 603 268 990

euzelva.cz > Černá kronika > Nezkušený chovatel želv

Nezkušený chovatel želv

Pořídíme si suchozemskou želvu

aneb začínající chovatel želv 

kosik.jpg

 

Chovatel suchozemských želv je magický název, která ne vždy vyjadřuje to, jak zkušená a profesionální je ta či ona osoba nehledě na znalosti. Učený z nebe nespadl a každý si prošel nejen v chovu suchozemských želv trpkými a neradostnými začátky. Někde to skončí úhynem želvy a pro příště, pokud nás první neúspěch neodradí, se chybám vyhneme. Na základě předešlých zkušeností se z nás stávají postupně lepší a lepší přeborníci na chov želv. Proč to ale vše píši?

Poslední dobou pozoruji, a týká se to hlavně začátečníků chovatelů, že jsou prostě nepoučitelní. Pokud se dobře míněná rada těch zkušenějších a nemyslím pouze sebe, to ani náhodou, neztotožní s jeho přesvědčením, udělají si vše podle sebe a pak se diví, že jim želva doma nepředvádí, co by si představovali. Ano, mají na to 100% právo a nikdo jim to nemůže vzít, o tom není pochyb. Mějte ale na paměti, že není rada jako rada a hlavně některé "dětské" weby přinášejí informace mírně řečeno názorově mimo mísu a ani na diskuzních webech se nedá věřit každému anonymnímu názoru. Dokonce se nemůžete spolehnou ani na literaturu, většina knížek o chovu je psána amatérsky.

Jako modelový příklad nám může sloužit slečna, které budeme říkat například Tereza, ale to není podstatné. Její trápení začíná někdy okolo 15.8.2011 zakoupením želvy druhu G......., ale to není opravdu podstatné a život sám začíná psát jeden velký chovatelský sen.

sen.jpg

Předpokládejme, že má část mého nebo jiného webu přečtenou a pořídí si želvu, která nepatří k evropským druhům a umístí ji do podmínek absolutně nevhodných, aniž by si toho byla vědoma. Tím začíná náš příběh jedné želvy a jedné začínající chovatelky, která si kupuje....... Nemá připravené prostory a želva skončí v jakémsi provizoriu do doby, než dokončí finální terárium. Když jsem psal na dovolené předlohu pro tyto řádky, nevěděl jsem od koho ji zakoupila, ani jakým způsobem ji informovali o způsobu chovu tohoto druhu. Prostě mě jen její řádky přivedly na myšlenku napsat článek, aby se jiní nedostali do situace jako tato slečna. Podle indícií jsem nabyl dojmu, že želva pochází z faremních chovů, nikoliv z chovatelského hnízda a pokud jsem mohl vzhledem k přístupu na net, snažil jsem se s ostatnimi poradit vyloženě zmatené Terezce.

Počáteční umístění do provizorních podmínek, neustálé přesuny, změny všeho možného společně s vitamínovými injekcemi od p. veterináře udělají s želvou své, a to pouze z několika důvodů, které si společně s chybami Terezy postupně rozebereme. Dnes už bohužel Vím, že želva je v želvím nebi a od počátku, co jsem četl postupně řádky oné začínající chovatelky, jsem si nic jiného bohužel nemyslel a pouze doufal, že se mýlím a vidím jako vždy vše moc černě a pokaždé to přeci nekončí špatně.

brouk-pytlik.jpg

Možná se někomu bude zdát, že vše moc dramatizuji. Vždy popisuji, jak ideálně by chov měl vypadat. Je zřejmé, že pokaždé se nám to nepodaří a naší snahou by mělo být co nejvíce se přiblížit ideálním podmínkám a tím se vyhnout určitým možným komplikacím. Želvy nejsou investicí za korunu a i ty nejlevnější jsou pro někoho pořádnou dírou do rozpočtu. O těch co stojí desetitisíce ani nemluvím. Komu by se chtělo tedy něco riskovat. Želvy jsou sice odolné a snesou ledacos, ale bohužel se to nedá říci o všech jedincích. Někdo to neřeší, chová želvu, tak že porušuje veškerá chovatelská pravidla a želva je v pohodě spokojená a bezproblémová. Jiní o ni pečují jak o miminko, želva má vše co má mít a prostě nastanou problémy a chov se nedaří a nedaří. Jsou prostě nevyzpytatelné a proto ke každému novému jedinci přistupujeme, tak, že právě ta naše želva bude k naší smůle citlivější jedinec. Právě proto se budeme snažit vyvarovat se nejčastějších chyb začátečníků chovatelů.

Nejčastější chovatelské chyby, jak je vidím já:

1) nepřipravenost chovného zařízení v jeho konečné podobě a umístění želvy do provizorních podmínek

2) špatná nebo chybná komunikace o podmínkách chovu daného druhu u minulého majitele včetně stravy, teplot.....

3) léčba viditelné zdravé želvy u veterináře z preventivních důvodů

4) neustálé změny podmínek chovu dle rad ostatních chovatelů ve velice krátkých intervalech

5) přesuny želvy ven na pastvu, koupání a překotné změny

6) neustálé obavy, že želva nežere, nečůrá a kroky s tím spojené

Tak, základní chyby jsou na světě a teď si postupně probereme jak by to vše mělo vypadat ideálně bod po bodu.

ferda-mravenec.jpg

Takto by to mělo zhruba ideálně vypadat:

1) Pro každou suchozemskou želvu je změna majitele a tím většinou i změna všeho, na co byla do této doby zvyklá, ohromě stresující záležitost, ač se to na první pohled nezdá. Ač se snaží každý začínající chovatel napodobit podmínky sebelépe, je to vždy jiné v daném novém prostředí. Proto je velice důležité a zásadní, ji umístit do předem připravených konečných prostorů se vším všudy a v počátku jí už nic nějakou dobu neměnit, aby se stres dále neprohluboval.

2) Od chovatele bychom se měli informovat co nejvíce o chovných podmínkách u něho. Včetně stravy, teplot, doby svícení, světelných podmínkách a v neposlední řadě v případě nákupu z obchodu i jak dlouho ji tam měli. Na základě takto získaných poznatků bychom  želvě měli přizpůsobit chov u nás co nejblíže tomu, co měla. Pokud chceme přejít na nějaký zcela odlišný styl chovu, počkáme, až se želva adaptuje a pak jí zvolna začneme měnit podmínky k obrazu svému. Týká se to i stravy a i když želva byla nesprávně krmena, neměníme ji stravu ihned v počátku.

3) U zdravě vypadající želvy bez známek nemoci nepřistupujeme v žádném případě k léčbě, a to ani preventivní, jen tím zvíře dále stresujeme a ohrožujeme její zdraví případnou špatně cílenou léčbou či nevhodně zvolenými a zbytečnými podpůrnými látkami. Například vitamínové injekce, které jsou pro zdravou želvu zbytečné a riskujeme další komplikace v případě nežádoucích alergií či jiných reakcí. Veterinář by měl přihlédnout také k tomu, zda jedinec opravdu potřebuje takovýto zásah a nehledět pouze na vlastní cíle. Velice důležité je, v jaké fázi se daná suchozemská želva právě nachází a pokud jde o útlumové období, je to zásah přímo brutální.

4) Rady zkušenějších jsou hlavně v životě těch začínajících chovatelů nedocenitelné, ale neznamená to nikdy, že budeme želvě měnit podmínky chovu, stravy....každý den podle toho, co a kdo nám v dobrém poradí. Vždyť způsoby chovu jsou různé a zrovna tak i zkušenosti anonymních rádců nehledě na to, že každý chová odlišný druh želv. Aplikovat veškeré, ač dobře míněné rady nelze a je to cesta pouze do pekel. Nejlépe je si vybrat názory jednoho chovatele - rádce, který tento druh pokud možno již chová a je předpoklad, že má i bohaté zkušenosti. Dané informace sice využít, ale použít pomalu a postupně, abychom želvě neobrátili každý den život úplně naruby.

5) Nehledě na počasí a jisté potřeby želvy zapomeneme v prvních týdnech na venčení. Zbytečné tahání z terária a manipulaci eliminujeme na minimum. Želvě dopřejeme dostatek časového prostoru na důkladnou adaptaci v novém prostředí. Proto se změníme na pozorovatele nikoliv na akčního hrdinu, který sice snese želvě první a poslední až pod nos, ale neustálou péčí ji vlasně doslova týrá. Želva je pak totálně dezorientována a její reakcí často bývá totální nechuť spolupracovat a problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Pro tvora, který je v podstatě silně konzervativní, jsou náhlé změny, a to jak jídelníčku, tak prostor silně stresující.

6) Obavy typu, želva dnes ani včera ještě nečůrala, nekakala, nepila jsou absolutně bezpředmětné, protože jak víme, jedná se o živočicha, který dokáže být bez všeho i několik dní i týdnů a toto ji na ničem neohrožuje, jsou to nesmírně tvrdí a odolní tvorové. Musí se nejdříve pořádně adaptovat, zvyknout si a pak teprve začnou bezchybně fungovat její přirozené potřeby. Prostě týden žádná doba a nemusíme se vůbec znepokojovat. Někteří jedinci se chovají tak, jiní onak a nelze předem určit jak se zachová ta Vaše nová želva, ale lepší je počítat s tou horší variantou.

policie.jpg

Ležím na pláži a stále sepisuje tento článek, je léto a sluníčko pálí ostošest a já si v hlavě třídím myšlenky a poznatky po přečtení příspěvků. Naše Tereza, začínající chovatelka, porušila snad veškerá nepsaná i psaná pravidla pro zakoupení a adaptaci želvy v prvních dnech v novém prostředí. Horší na všem je, že počátečně aktivní želva se mění přímo před očima Terezy. Veškeré kroky, co provedla po zakoupení želvy, a nebylo jich málo,  želvu pomalu decimují a pokud to mohu posoudit, její stav se neustále zhoršuje. Z běžně se chovajícího jedince se stává vystresovaný stávkující jedinec! Horskou dráhu, kterou jiná želva nepozná ani za rok života, tato želva absolvuje během několika prvních dní.

Toto vše činí chovatelka Tereza s těmi nejlepšími ůmysly a želvě by snesla modré z nebe a možná i něco víc. Aniž by si uvědomila, že nikoliv želva, rádcové chovatelé a ani prodejce ať už je jakýkoliv, nejsou příčinou tohoto stavu, ale pouze ona sama, a to absolutně nezvládnutým vstupem mezi začínající chovatelé suchozemských želv. Stále doufám, že želva to přežije bez výrazné úhony a majitelka se do budoucna vyvaruje chyb, které mnohdy mohou znamenat i úhyn želvy.

ja.jpg

Je 18.9.2011 a uplynul zhruba měsíc a já již  doma sedím u počítače a dávám dohromady článek, který jsem si připravil v poklidu dovolené. Je krátce po půlnoci a jsem rozhodnut ho dneska dopsat za každou cenu, protože myšlenky skáčou na obrazovku snad samy. Leč od té doby se toho hodně změnilo a zmíněná želva je už bohužel několik dní v želvím nebi. Neunesla veškeré přehmaty a podle mého názoru nešlo o želvu vyloženě nemocnou, ale prostě jen o slabšího jedince, co měl sice něco již za sebou, a který, jak se dodatečně dozvídám, opravdu pochází z faremního chovu a můj "želví" nos mě nezklamal.

Želva toho měla pravděpodobně za sebou více a neodborné zacházení a přístup všech zúčastněných včetně onoho dobráka veterináře, který na ní sice nic neshledal závažného, ale preventivně ji píchl vitamínovou injekci a tím odstartoval nebo urychlil podle všech indícií její postupný odchod. Proč a za jakým úmyslem, je dnes už stejně jedno, ale nepopiratelně se želva od tohoto data začíná čím dál tím více zhoršovat podle popisu Terezy.

zvonek.jpg

Závěrem:

Nikdy není psáno, že kdyby se udělalo to či ono jinak, tak by skončil náš příběh šťastněji, to ani náhodou. Prvním krokem, a nepíši to poprvé, než se z Vás stanou chovatelé suchozemských želv, by mělo být zajištění a zjištění potřebných podmínek pro chov daného a vybraného druhu předem. Přinejmenším v nějaké základní rovině, a to jak chovného, tak technického zajištění. Protože štěstí přeje připraveným a platí to do písmene. Raději počkáme, až vše bude připravené, než unáhleně zakoupit zvíře a pak teprve řešit, co vlastně dál. Ušetříte si hlavně svoje nervy a někdy i peněženku. Chovatelka až dodatečně zjišťuje, jak se věci mají ohledně původu želvy a nechala se zmást zkušenym prodejcem vydávajícím se za chovatele. Tento příběh jsem sledoval nejen já, ale i můj kamarád chovatel a když jsem mu říkal, že skončil jeden sen, napsal mně doslova: jsem to četl, ja jsem to věděl na 99%!

Jak to dopadne s případnou reklamací už necháme na jiných, ale jedno je zřejmé. Takto se s chovem čehokoliv nezačíná a máslo na hlavě mají všichni aktéři (chovatel - prodejce - veterinář) tohoto podivného a poučného příběhu, který mohl, leč neskončil dobře.

pohled-z-druhe-strany.jpg

Pohled z druhé strany:

A teď se na chvilku přeneseme do kůže chovatele, který želvu prodá. Na první pohled čilý a zdravý jedinec z jeho pohledu bezproblémová želva. Uplyne čtrnáct dní a nový majitel mu oznámí, že želva nežere a tisíc dalších problémů. To nenechá v klidu žádného chovatele a pouze obchodníci s hroší kůží jsou v klidu a nic zpravidla neřeší. Najdou se i tací zákazníci - přeborníci co reklamují želvu klidně po půl roce a výčet toho, co želva měla a neměla dělat, nebere konce.

Toto vše jsou důvody proč vlastní reklamace je sporná a nový majitel ji může docela zdevastovat neodborným způsobem chovu během několika dní i hodin a to i nevědomky. Vztahy mezi prodávajícím a kupujícím tak mohou zaznamenat trhliny již zakrátko. Těžko se pak vysvětluje někomu, že vinu nese on, vždyť se o želvu staral s nejlepším svědomím a přesně podle návodu - návod?, ale žádný neexistuje, jde pouze o rady do začátku a každý jedinec má jiné nároky...., ale to už tady bylo tolikrát......Nezastávám se žádné strany, ale jako chovatel želv vím o čem mluvím a občas to musím řešit také a že to není příjemné pro žádného je zřejmé již předem, ale to už tady bylo také.......Vědomě Vám želvu neprodá nemocnou žádný poctivý chovatel a v 99% případů si za problémy mohou samotní nový majitelé - chovatelé a to především nepochopením a nedodržením základních pravidel chovu suchozemských želv. S výjimkou skryté nemoci, kterou neodhalí nikdo.

Samostatnou kapitolou jsou pouze prodejci nikoliv chovatelé, ale obchodníci, kteří mají priority posazené úplně někde jinde a každý prodaný kus čehokoliv se prostě počítá.

Nezbývá než Vám všem popřát úspěšnější vstup mezi chovatelé želv než měla naše Terezka z říše pohádek a snů...........

Ps: Tak pohádky je konec, já se probouzím a uvažuji, zda to byl sen či skutečnost? Každopádně to není nereálný příběh jedné chovatelky a její želvy. Všechny postavy v tomto článku jsou fiktivní a jakákoliv podobnost s............

duch.jpg

Jeden z mnoha dalších příběhů, který se opravdu stal, a budiž varováním pro další začínající chovatele:

Posílám příběh svůj a mého kamaráda. (píše majitelka zakoupené želvy)
Na inzerci bazoš byl inzerát "Prodám želvu pardálí.Koupil jsem si dvě a ta jedna vytlačuje tu druhou.Má asi 3/4roku.Cena 2300.- Ostrava tel.737013164 email pavlikos@gmail.com",byla tam i fotka. Telefon zvedla slečna,když jsme si chtěli domluvit návtěvu na 16.00hod., tak jí to nevyhovovalo,protože prý má přednášku a může až v 19.00hod.(asi aby byla venku tma), že bydlí na koleji a chodí do 1.ročníku na zdravotní školu, proto nám radši želvu donese na zastávku autobusu k nemocnici. Želva je bratra a ona jí tady jen prodává. Moc se nám to nelíbilo,ale vysvětlení dávalo smysl.

Želvu donesla synpatická blonďatá slečna menší postavy měla jí v plastové krabici s hoblinami,které voněly. Želvičku jsme si prohlédli venku pod lampou, zdála se být v pořádku měla pěkný pevný krunýř, byla z části schovaná, očka měla přivřená, ale to sjme přičítali tomu, že se bojí. Nožkama hýbala,zadeček měla čistý a voněla po hoblinách. Slečna nám dala kupní smlouvu typudatum, prodejce, kupující, prodej želvy pardálí cena 2300.-, podpisy obou stran. Omlouvala se, že nevěděla jak to má napsat, protože želvu prodává poprvé. Ona nám dala želvu my jí peníze.

Na dotaz zda můžeme kontaktovat bratra o způsobu chovu, aby měla želvička podobné podmínky odpověděla samozřejmě. Druhý den ráno jsme zkoušeli volat bratrovi, ozvala se hlasová schránka. Email přišel nedoručený a inzerát byl už vymazaný. Tušili jsme,že je něco špatně. Je tomu 14dní a želvička skončila u veterináře s 20%šancí na život. Lékařka říká,že jí předávkovali vitamínem A, aby byla schopná prodeje a nebyly poznat důsledky špatného chovu. Kdyby jí prodali takovou jáká byla před předávkováním měla by určitě větší šanci se vyléčit. To co tyto lidské zrůdy dokázaly se vymyká zdrávému rozumu. Je to hyenysmus a těm všem kteří dokážou vydělávat na něčí bolesti přeji OKO ZA OKO, ZUB ZA ZUB. Zdenka Burdková

Tady je adresa Slečny na kterou si dejte POZOR:

Petra Částková, Pavlovičova 258, Valašské Meziříčí

 Další smutné zkušenosti si můžete přečíst v

  ŽELVÍ ČERNÉ KRONICE

Co by Vás mohlo zajímat:

Jaký druh želvy vybrat?

Odpovědi na nejčastější dotazy

Copyright ©

Rychlý kontakt

Miloš Junek
Chovatel želv
+420 603 268 990

euzelva@seznam.cz

Facebook Twitter

Zasílání novinek

 

Želvy - prodej zvířat - terária - vybavení - rozvoz

 

   SvětŽelv.cz 

Nahoru © copyright euzelva.czPoslední aktualizace 11.12.2017 Mapa webuVytvořil Acceler