Vývoj želvy - růst a věk

Problematika rychlosti růstu a věku suchozemských želv zajímá opravdu hodně chovatelů, a to hlavně začátečníků. Většinou se nemohou dočkat, až jim začnou jejich želvy konečně snášet. Ano, cílem opravdu každého chovatele, který to bere vážně, je rozmnožení želv, a tím dosažení prvního výrazného úspěchu v chovu samotném. Chápu jejich nedočkavost, ale na druhé straně se toto čekání může protáhnout na spoustu let.

Každého chovatele zajímá, kdy ta jejich milovaná želvička začne snášet vajíčka, ale jedno je potřeba připomenout hned na začátku, a to – nic se nedá uspěchat. To vše je naprosto normální a i já se musím přiznat, že jsem mnohdy netrpělivý. Nemusím doufám zdlouhavě popisovat, že k úspěšnému rozmnožení je potřeba vlastnit dospělý pár suchozemských želv stejného druhu! Jak určíte pohlaví, najdete v článku URČENÍ DRUHU A POHLAVÍ ŽELV.

Pokud tedy splníme tuto základní podmínku, že máme pár či skupinu schopnou v budoucnu snášet, je před námi otázka, kdy se vlastně začnou úspěšně množit? Odpověď je jednoduchá – a to, až pohlavně dospějí. Začneme tedy od začátku, pořídíme si malé želvy ve velikosti 5 cm nebo i větší a začínáme s chovem želv s jasným cílem – rozmnožit je.

Možná si to někdo neuvědomí, ale tímto okamžikem začínáme sami zásadně ovlivňovat vývoj želvy, a tím i čas, kdy dosáhne dospělosti, a to jak pohlavní, tak velikostní. Na tom všem se podílí řada faktorů a až si ukážeme, jak zásadně, budou se tomu někteří hodně divit. Co tedy nejvíce ovlivní jejich růst:

1) Chovné podmínky suchozemské želvy

První významný faktor, který se podílí na růstu suchozemských želv. Pokud má želva ideální podmínky pro vývoj, roste rapidně rychleji než jedinec, který se zase tak dobře nemá. Každý si musí uvědomit, že nikde v přírodě nemá žádná želva ideální podmínky více jak tři měsíce v roce, a to ještě mnohdy s výkyvy. Pak nastává období, kdy je pro ně buď moc teplo, nebo moc zima, takže intenzivně v přírodě rostou zhruba pouze v tomto ideálním období. Po zbylou dobu jsou buď ve stagnaci, nebo v minimálním růstu. A jsme u jádra věci: když želvy mají v domácím chovu tyto podmínky dlouhodobě, i rapidně rychleji rostou.

Chovné podmínky můžeme rozdělit na čtyři kategorie, které seřadím od nejrychlejšího růstu po nejpomalejší:

• Celoroční domácí chov, kdy želvy rostou úplně nejrychleji
• Domácí chov kombinovaný s venkovním výběhem během jara - léta
• Domácí chov, venkovní chov v kombinaci se zimováním
• Pouze venkovní chov a zimování

Když porovnáme první a poslední možnost chovu, zjistíme po prvním roce, že velikost se u stejné želvy může lišit až o 3 cm. Což je opravdu hodně.

2) Strava suchozemské želvy

Další neméně významný faktor rychlosti růstu je strava, která vše může ovlivnit daleko více než chovné podmínky. Želvy jsou totiž, dalo by se laicky říci, všežravci a pokud jim poskytnete nadměrně bohatou a vydatnou stravu, tak rostou jako "prasata v chlívku", což se 100% podepíše na jejich zdraví a vzrůstu, ale dospělosti dokážou v kombinaci s ideálními podmínkami dosáhnout klidně za 3–5 let. Což je opravdu hodně krkolomné. Takže ten z vás, kdo se bude řídit pravidlem, že vše je pro ni dobré, co jí chutná (a to je skoro vše), dočká se její dospělosti hodně brzy.

Želvy prakticky neodmítají maso, těstoviny, granule a je jedno, pro jaké zvíře jsou určené. Tato strava je však dokáže i zničit a dá se říci i víceméně znetvořit. Na obrázku vidíte při porovnání, jak může suchozemská želva nakonec dopadnout špatně.

Tak to jsme probrali zhruba hlavní faktory, které se podílejí hlavně na rychlosti růstu želvy. Pokud tedy někdo z vás bude chtít vědět, kdy jeho želva asi může dospět, vytvořil jsem jakousi alespoň přibližnou tabulku, která je ovšem ovlivněna mnoha faktory, a bude vždy pouze přibližná, na to berte zřetel.

Potěším určitě ty, kteří se prostě jen nemohou dočkat. Půjde o samice evropských druhů (Testudo hermanni, marginata a graeca) chované způsobem "pouze venkovní chov a zimování". Jde o želvy z mého chovu, a tím o data, která jsou ověřena, nikoliv převzata z cizích zdrojů. Vezměte v potaz, že takto chované suchozemské želvy intenzivně rostou v tomto prostředí pouze tři měsíce v roce!!!

Z tabulky je vidět, jakým tempem rostou želvy chované zcela přírodně a zimované. Nejméně podmínky chovu a naše podnebí vyhovují druhu T. graeca, což je vidět i u dospělých želv tohoto druhu, kdy některé roky například vynechají snůšku nebo snáší velice málo. Na druhé straně je jednoznačně želva zelenavá, které podmínky sednou na 100 % a jedinci rostou jako z vody.

Každopádně, pokud si všimnete, za šest let života nejsou až na želvu zelenavou ani na 50 % průměrné váhy dospělé želvy. Tím se dá jednoznačně předpokládat, že tyto želvy dosáhnou +- snášejícího věku zhruba v horizontu 10–13 let v tomto prostředí. Může se to sice lišit kus od kusu, ale čísla mluví jednoznačně. V přírodě se tato doba může natáhnout klidně nad 15 let, neboť tam nemají po celou aktivní dobu ideální stravu tak jako v domácím chovu, kde jim je dopřávána každý den (sice přírodní, ale i tak hodnotná a čerstvá).

Tím se dostáváme do situace: pokud tyto želvy dokázaly za šest let života narůst jen na 50 % své hmotnosti, jak bude vypadat želví jedinec v ryze domácím chovu a ideálních podmínkách po celý rok? S použitím výpočtu se dostaneme na zhruba 3x rychlejší růst než v přírodních podmínkách během jediného roku. Pokud k tomu přidáme ryze nezdravou stravu, může se nám tedy stát, že ve věku 3–5 let máme doma dospělou snášející želvu (bohužel většinou zdravotně zničenou).

Tabulky, to je sice pěkné, ale berme je trochu s nadhledem. Tak jako se nedají do tabulek dát děti, nejde to ani u želv. Ohromné rozdíly ve způsobu chovu, stravě a celkových podmínkách dělají s želvami hotové divy (dědičné předpoklady, poddruh...). Takže želvy chované ve stejných podmínkách mají klidně po roce života 50% rozdíl jak velikostní, tak váhový.

Pokud se zeptáte každého zkušenějšího chovatele včetně mě, dovoluji si tvrdit, že žádný z nich nesleduje růst a velikost dle nějakých tabulek, ale pouze podle váhového přírůstku! To je hlavní ukazatel, zda želva prospívá nebo ne. Ten z vás, kdo podlehne tabulkovému „syndromu“ a věčnému porovnávání, si na sebe uplete pěkný bič a nebude nic jiného řešit, než zda ten jeho jedinec je O.K. nebo ne. Proto všem doporučím občas převážit, zapsat a hlavně sledovat, zda želva je jinak v pořádku. Každý po čase soužití se želvou pozná, když něco začne být špatně.

Závěrem:

Z tohoto všeho lze pouze částečně usuzovat, jak daný druh v daném prostředí může a nemusí být velký. Stále se pohybuje ve statistických číslech a růst každého jedince se může i vymykat průměrným hodnotám. Takže milí chovatelé, co mi píšete dotazy, jak stará želva je ta a ta, kdy bude snášet, jestli je už dospělá... tady máte tu nejlepší odpověď na vaše otázky.

Na druhou stranu – není to vlastně jedno? Pokud se o želvu staráte příkladně a chováte ji alespoň částečně zdravě ve vhodném prostředí, jednou se vajíček určitě dočkáte. Žádná statistická ani jiná data vám tento proces neurychlí a pokud bude želva zdravá a pohlavně dospělá, začne snášet i vámi vytoužená vajíčka.