Podmínky reklamace želvy

Reklamace, záruka na zvíře

Úvod k problematice záruky na "želvu"

Jako chovatel suchozemských želv a jejich prodejce se bohužel někdy setkávám s uplatněním reklamace na suchozemskou želvu. A v tomto článku se budu snažit probrat tuto problematiku z obou stran, ale i z pohledu zákona.

Jako chovatel se samozřejmě snažím prodávat želvy zdravé a není v mém zájmu jakkoliv poškodit kupujícího, tedy přesněji řečeno nového vlastníka suchozemské želvy. Samozřejmě do želvy není vidět a může se stát, že zakoupíte želvu či jakékoliv jiné zvíře se skrytou (vrozenou) vadou, která je pro každého neodhalitelná a zjistí se pouze v omezené míře při pitvě zvířete. V tomto případě nejsem jasnovidec a ani já nemůžu vědět co se zvířetem je.

Vždy postupuji podle nejlepšího svědomí a želvu před prodejem prohlédnu vizuálně, zda nemá viditelné vady, které by napovídaly, že se jedná o nemocného jedince. Čisté oči, tvrdost celého karapaxu, průjem, výtoky....Pouze želvy, které jsou v pořádku, pak nabídnu k prodeji novým chovatelům. Želvy jsou pod pravidelnou veterinární kontrolu a to jak po stránce bakteriologické, tak na začervení. V průběhu chovu nepřijdou do styku s žádnou jinou želvou než "sourozenci" stejně starými.‌

Záruka na želvy

Jistě všichni pochopíte, že tak jako Vy, i já potřebuji vědět, zda a proč želva onemocněla a popřípadě i uhynula, a tím i jestli je Vaše uplatňovaná náhrada oprávněná. Nechci se v žádném případě zříkat odpovědnosti, ale uvedená želva mohla zemřít například na přehřátí, podchlazení, otravu čímkoliv, nehodu, stres při nevhodné přepravě, něco pozřela, nevhodnou manipulaci ze strany vlastníků, nevhodný způsob chovu či jinou příčinu, za kterou já nemohu nést žádnou odpovědnost! Právě proto potřebuji mít jasné stanovisko, co bylo příčinou vzniku tohoto problému a to určí pouze odborná pitva nikoliv u veterináře, ale u akreditovaného pracoviště s označením - Státní veterinární ústav. Pouze ten garantuje veškeré potřebné úkony a náležitosti a dokáže určit, zda šlo skutečně o vrozenou (skrytou) vadu či jinou příčinu úhynu.

Co si budeme povídat, já i moji kolegové chovatelé želv se ve své praxi setkávají s podvodným jednáním některých našich spoluobčanů, zavádějícimi a nepravdivými až účelovými informacemi. Neříkám, že takto se chová každý a většina lidí je slušných. Právě proto musí být ochrana nejen kupujícího, ale i prodávajícího a jak již jsem napsal, u zvířat je to krajně problematické a vědomě nemocnou želvu Vám neprodá žádný chovatel, u překupníků si tím nejsem vůbec jistý, spíše naopak.

Každý z Vás musí pochopit, že onemocnění virová, bakteriální...jsou dílem okamžiku ze dne na den a to většinou. Za tyto případy onemocnění v podstatě nikdo nemůže a nakazit se želva může kdykoliv a kdekoliv. Chovatel za toto nemůže odpovídat (pokud příznaky želva neměla při koupi) a pokud želva onemocní např. zápalem plic je možnost vyléčení prakticky pouze asi 10%. To jsou rizika chovu zvířat a může se to stát jak měsíc po zakoupení, tak klidně i týden. To jsou okolnosti, které nikdo z nás neovlivní a pokud budete mít smůlu nedá se nic dělat a pouze doufat, že želva se z toho dostane. proto se na tyto případy nemůže vztahovat záruka (želva onemocní u nového vlastníka)

Chování želvy

Suchozemská želva je zvíře, které během roku střídá období, kdy je abnormálně akční a naopak čas, kdy je v útlumu a odpočívá. Takže nelze říci, že želva, která je z pohledu začínajícího chovatele apatická, je zároveň také automaticky nemocná, v tom je zásadní rozdíl, který nejeden vlastník odmítá v případě komplikací pochopit.

V případě, že nový vlastník zakoupí více žel,v je tendence porovnávat chování želv vzájemně. Například:

- jedna je o 50% větší než druhá a to jsou stejně staré

- jedna roste krásně a druhá pouze pomalu

- jedna jí jak nezavřená zatímco druhá si pouze občas zobne

- jedna je aktivní stále v pohybu a druhá je pomalejší línější

A tak bych mohl pokračovat. Chování více želv nelze v žádném případě porovnávat, protože je to jako u lidí. Najdeme mezi nimi sportovce, pecivály i želvy s naprosto rozdílným chováním a zvyklostmi. Proto nelze podle chování určovat jedince nemocného a takováto želva nepatří zákonitě mezi adepty na úhyn či nemoc. Zrovna tak velikost může být výrazně jiná a to hlavně vzhledem ke genetickým předpokladům a prolínání různých poddruhů v chovech.

Stáří suchozemské želvy určené k prodeji

Setkal jsem se i s názorem, že mně bylo vytýkáno, že jsem prodal želvu ve stáří 2 měsíců, a že by se takto malé želvy prodávat neměly, že je to zákázáno, nikdo je takto staré neprodává.......Skutečnost je opět jiná a proto to zde uvedu na pravou míru:

Želva je jednoznačně tvor od vylíhnutí naprosto soběstačný a to i v přírodě a nikdo se o ni nestará. Z pohledu zákona se smí prodávat kdykoliv, pokud prodej splňuje veškeré náležitosti zákona. To znamená s ohledem na druh spíše administrativní zatížení a nerozhoduje v žádném případě věk želvy. Pokud Vám tedy někdo bude tvrdit něco jiného, je to informace zavádějící, nepřesná, nepodložená zákonem ani jiným nařízením a v podstatě tím pouze potvrdí, že dané problematice "chovu suchozemských želv" nerozumí!

V případě, že takovou informaci získáte od jiného chovatele, jde pouze o konkurenční boj a informace je ryze účelová ve stylu: " On lže, já bych to tak nikdy nedělal........".zbytek si můžete domyslet.

Velikost suchozemské želvy určené k prodeji

Opět zde dochází k omylům. Názor např. veterináře či jiné osoby, že takto malé želvy by se neměli prodávat je zavádějící a opět tím potvrzuje, že dané problematice chovu nerozumí. Velikost není daná ničím jiným než druhem či poddruhem suchozemské želvy, velikostí vajíčka, genetické předpoklady a způsobem chovu. Takže stejně staré želvy např. ve věku 5 měsíců mohou být 3 ala i 7 centimetrové!!! Obě želvy jsou stejně staré pouze se projevily rozdílné způsoby chovu a "startovní velikost". U želv ve stáří cca 1 rok může být rozdíl ve velikosti až 5 - 10 cm! Takže rozhodující je vždy stáří, nikoliv velikost. Tendence jsou samozřejmě takové, že chudák malá želva.......,ale takto to u suchozemských želv opravdu nefunguje.

Více najdete zde: Želvy a jejich hmotnost

Při odhlašování mě úředník povídal

Opět zde dochází k omylům a ukážeme si to na příkladu. Často při odhlašování úředník pronese větu typu, ta želva je od pana říkejme mu pan A, ten je má určitě nemocné, doklady se na něj odhlašují často......

V těchto případech musíme vzít na vědomí, že úmrtnost želv na různé nemoci, nehody a jiné příčiny je asi 5% z roční produkce. V tom případě pan je důležité vědět jakou produkci kdo má. Protože většina drobnějších chovatelů se pohybuje do 100 ks můžeme si to ukázat na příkladu:

Pan A velkochovatel - produkce 2500 ks - úmrtnost 125 ks

Pan B běžný chovatel - produkce 100 ks - úmrtnost 5 ks

Takže pokud se na úřadě odhlašují želvy po úhynu bude zmíněný úředník znát zajisté pana A a na pana B si ani nevzpomene. Takže z tohoto pohledu je toto také zavádějící informace a nemůže být řeč o zvýšeném úhynu od pana A, natož o něčem podobném jako je, že prodává nemocné želvy a podobně. Jsou to pouze spekulace opírající se o statistiku bez znalostí jeho produkce. Počet prodaných kusů v daném období má na toto také vliv např. vánoce.

Návštěva veterináře

Pokud někdo z Vás zajde k veterináři, který s želvami nemá velkou zkušenost, s takto utlumenou želvou ( v podstatě zdravou ) a ten podle jejího chování určí, že jde o nemocné zvíře a začne ji léčit (injekce, ATB...) ji na 99% ohrožuje na životě!!!! To si musí každý z Vás uvědomit a proto je nejlépe vždy vše konzultovat s chovatelem želv, od kterého jste ji zakoupili než přikročíte k tomuto kroku, návštěvě veterináře. U  zakoupených želv ode mě podmiňuji záruku právě konzultací se mnou než navštívíte veterináře!

Nechci zde nijak znevažovat práci veterinářů, ale suchozemské želvy jsou tak specifickým druhem zvířat, že bez hlubokých znalostí o chování a chovu není schopen žádný z nich určit na první pohled běžnými metodami, zda jde o nemocné nebo pouze odpočívající zvíře. Samozřejmě nebavíme se tu o případech kdy je nemoc naprosto zřejmá, výtoky, průjmy...

Návod na chov při zakoupení želvy

Každý začínající chovatel suchozemských želv, který si zvíře zakoupí u mě, obdrží návod a doporučení jak se o želvu starat, na co je zvyklá a popis dosavadního způsobu chovu. To vše by se mělo, alespoň v začátcích, respektovat a vytvořit podmínky, které jsou co nejvíce identické s dosavadním chovem. Jen tak se vyhnete prudké změně v chování želvy, a tím spojeným rizikům. Často se setkávám také s námitkou, že majitel dělal vše přesně podle návodu a želva přesto nevydržela. Musím podotknout, že 100% návod na chov jakéhokoliv zvířete neexistuje a vždy jde o zkušenosti chovatele, aby rozpoznal, co daný tvor v tu dobu potřebuje a včas mu přizpůsobil chovné podmínky. Tedy návod je pouze informativní a pro začátečníka orientační.

Ani zakoupením kompletního zařízení včetně terária ještě neznamená, že se nemůže nic stát a chov bude naprosto bezproblémový i při dodržení veškerých zásad. Pravděpodobnost komplikací se ale tímto velmi snižuje, i to je nutné podotknout. Prostory pro chov vytvořené doma svépomocí naopak zvyšují možnost problémů, neboť stavbu chovných prostor provádějí většinou všichni na základě načtených informací a přechod do reálného provozu může přinést značná rizika nejen s teplotami, ale i vlkostí, odvětráním, umístěním veškerých komponent a v neposlední řadě i špatně zvoleným typem lamp.

Uplatnění záruky

Vraťme se ale k uplatnění záruky. Vždy danému majiteli po zralé úvaze a zjištění všech okolností problému či úhynu nabídnu řešení v podobě výměny, nebo zakoupení další želvy s přiměřenou slevou. Je to cesta nejjednodušší pro obě strany a určitou část viny nesou obě strany a připouští tak oba určitou možnost zavinění daného stavu.

Pokud poškozený (nový majitel) trvá na 100% náhradě, nezbývá nic jiného než donést želvu na pracoviště akreditované jako Státní veterinární ústav, kde za cenu přibližně 800 - 1000,- udělají kompletní pitvu. Každý z Vás se bohužel musí také připravit na výsledek, který neurčí jako příčinu skrytou vadu a veškeré náklady ponesete jako zadavatel pitvy Vy. Proto podle mého je lepší se vždy pokusit dohodnout na jiném řešení.

Každý případ se musí posuzovat zvlášť a jedním z hlavním věcí, které posuzuji já, je délka vlastnictví želvy ve Vaši péči a její stav po nákupu. Jestliže jste zakoupili želvu, která u Vás jedla, běhala a nejevila známky žádné nemoci, je uplatnění jakékoliv záruky v delším horizontu prakticky bez pitevního nálezu nemožné z výše popisovaných a uvedených důvodů. Záleží tedy na každém z Vás, jak se k této situaci postavíte a zda se dokážeme dohodnout na případné spoluúčasti či jiném kompromisu.

Zákon nade vše, aneb Občanský zákoník (Od 2014 změna)

Tady si povíme zkráceně,  jak se k tomuto problému staví dnešní právo a zákony.

Cituji:

"Občanský zákoník považuje zvíře za věc. Pro prodej zvířat platí naprosto stejné podmínky, jako pro prodej jakéhokoliv jiného zboží," uvedl advokát Filip Macháček. Trochu zvláštní, že? Na druhou stranu princip nákupu zvířete je vlastně stejný, jako v případě nákupu neživé věci. Zvíře si také vybíráme podle vzhledu i vlastností, platíme za něj a přejeme si, aby jeho "životnost" byla co nejdelší.

Výběr zvířete
"Zákazník by měl v každém případě trvat na tom, aby mu prodávající zvíře předvedl a aby ho poučil o tom, jak se o něj má speciálně starat," vysvětlil další zásady nákupu zvířete uvedl Macháček. Každý dobrý chovatel chce, aby se jeho zvířata měla dobře, takže by měl kupujícímu ochotně poradit, jak se o zvíře starat. Stejně tak by se neměl bránit zvíře předvést. Leccos napoví i prostředí, kde zvíře vyrůstalo - to totiž může ovlivnit jeho zdraví. Zejména u těch, které mají průkaz původu např. CITES je důležité zkontrolovat, zda jde o zvíře, které požadoval. Jedině tak totiž má kupující důkaz, že si kupuje opravdu takovou rasu nebo druh, kterou mu prodávající slíbil a on skutečně chtěl

Záruka na zvíře
Zákon myslí v případě koupě zvířete i na záruku - je sice o dost kratší, než u neživého zboží, ale měla by být dostatečná pro to, aby kupující zjistil, jestli je zvíře v pořádku. Záruční doba je proto v tomto případě stanovena na šest týdnů ze zákona.

V roce 2011 byl však tento dodatek ze zákona vypuštěn. Na zvířata prodaná po tomto datu (konkrétně po 22. 2. 2011) se tedy vztahuje dvouletá zákonná záruka a to na skryté vady, které by měl nový majitel náležitě prokázat. Nový občanský zákoník (NOZ; účinný od 1. 1. 2014) by měl dle záměru zákonodárce tuto (dvouletou) záruku pro prodej zboží v obchodě sice zachovat (viz § 2158 a násl. NOZ). Díky § 494 NOZ se lze však domnívat, že délka záruky může být u prodeje živých zvířat modifikována. Dle tohoto ustanovení má živé zvíře: „ zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“. Jinými slovy nelze předpokládat, že na všechny druhy živých zvířat bude striktně aplikována dvouletá záruční doba. Minimální délka záruky by se tak měla odvíjet od povahy konkrétního zvířete. Zejména po 1. 1. 2014 lze tedy doporučit, abyste si délku záruky na Vámi prodávané zboží ujednal smluvně (resp. abyste ji určil sám).

Reklamace zvířete
Pokud se v šestitýdenní lhůtě vyskytne u zvířátka nějaký zdravotní problém, který nový majitel nezpůsobil, je nejlepší obstarat si u veterináře lékařskou zprávu a až teprve s ní uplatnit u prodávajícího reklamaci.

Jiné to je, pokud zvíře během záruční doby uhyne. V tom případě se majitel musí obrátit na specialisty a nechat udělat pitvu. Ne každý veterinář je specialista, takže je nejlepší obrátit se rovnou na Státní veterinární ústav. Pitevní zprávu zákazník přiloží k reklamaci a po obchodníkovi požaduje náhradu.

Samozřejmě se může stát, že prodávající reklamaci neuzná - potom je na vás prokázat, že reklamace byla oprávněná, a to prostřednictvím znaleckého posudku. Pokud ani to nepomůže, nezbývá, než se obrátit na soud.

Odstoupení od smlouvy
Stejně jako v případě klasické smlouvy, může kupující od smlouvy odstoupit, když má předmět prodeje neodstranitelnou vadu, kterou kupující nezpůsobil. U zvířat je tím míněno zejména to, když zjistíte, že jste si koupili "něco jiného", než vám bylo slibováno. Třeba, když se z vámi zakoupeného čistokrevného Labradorského retrívra vyklube po několika měsících kříženec. Uvedl Macháče

Závěrem

Tak to je stručný pohled odborníka na reklamaci a další problémy spojené s nákupem zvířete. Myslím si, že vždy je prostor pro jednání a "právní bitva" je až to poslední, co by mělo následovat. Vždy je dobré představit si sebe na druhé straně barikády a kouknout se na problém i z druhé strany a pokusit se naslouchat druhé straně. Je pravda, že naštěstí úhyn suchozemských želv není tak častý a na této stránce se budeme setkávat co nejméně a budu pro to dělat jako chovatel co nejvíce. Na druhou stranu jde o živé tvory a hranice mezi životem a smrtí je leckdy tak tenká, že člověk si to uvědomí velice zřídka nebo až pozdě.

Přeji Vám všem, abyste nikdy nemuseli řešit tyto problémy a když ano, tak s chladnou hlavou.