Vápník pro želvy

Uhličitan vápenatý (CaCO₃) je jednou z velice důležitých složek potravy suchozemských želv, ale i dalších zvířat, a to hlavně v růstovém období. Na toto téma se vedou neustálé diskuze a zde se to budu snažit laicky vysvětlit – co je pro želvu nejlepší a naopak kde v chovu hrozí rizika. Proto já osobně již spoustu let v chovu používám uhličitan vápenatý nejlepší kvality a v praxi se mi naprosto osvědčil. Mohu říci: bez sebemenších problémů z dlouhodobého hlediska.

V přírodě si vápennou složku potravy želva většinou doplňuje konzumací rostlin, které díky vápencovému podloží mají zvýšený výskyt těchto látek, případně pojídáním zeminy či kamení. Na našem území se tomuto složení může přiblížit pouze lokalita, která je geologicky na kvalitním vápenatém podloží.

V prodejnách, chovatelských potřebách a e-shopech se vyskytují desítky až stovky přípravků, které slibují dostatek vápníku a dalších složek. Člověk aby se v tom vyznal – běžný chovatel není schopen určit, co je pro jeho zvíře skutečně důležité. Zaměříme se proto výhradně na suchozemskou želvu. Každý z těchto "multifunkčních" přípravků obsahuje další látky včetně pomocných, jako jsou barviva či stabilizátory, které mohou být pro naši želvu nevhodné. Přihlédnout se musí také k expiraci takového výrobku.

Někteří z vás mohou namítnout: Proč používat vápník z obchodu, když stejnou funkci splní sépiová kost, lastury ústřic či vaječné skořápky, které obsahují až 90 % uhličitanu vápenatého? Ano, to je sice pravda, ale ani zde to není bez rizika. Dnešní velkochovy používají ke krmení nosnic různé metody a i to se může promítnout do kvality a složení vaječné skořápky.

Musíme proto počítat s tím, že skořápky mohou obsahovat kromě jiného významná množství potenciálně toxických prvků, jako je olovo, hliník, kadmium a rtuť, nemluvě o riziku mikrobiologické kontaminace. Pro každodenní krmení více želv je také nezanedbatelná otázka množství skořápek, které by musela želva zkonzumovat, a času stráveného jejich přípravou.

Sépiovou kost některé želvy baští s chutí, jiné se jí ani nedotknou. U tohoto doplňku stravy může být na překážku také vyšší obsah soli.

Musím podotknout, že suchozemské želvy – a to hlavně ty nejmenší – mají s příjmem hrubší potravy leckdy problémy a odmítají takto připravené směsi konzumovat. U zmíněného čistého vápníku lékopisné kvality můžeme bez obav použít velmi jemné kuchyňské sypátko a posyp jednoduše každodenně aplikovat na stravu v minimální formě. Díky vysoké kvalitě nehrozí ani ucpávání síťka sypátka a tento prášek pak želvy nemají problém konzumovat (samozřejmě se to netýká všech jedinců – zatímco jedni dělají "ofrky", druzí baští vše, co se jim dá).

Proto ten, kdo se chce vyhnout všem těmto rizikům, zvolí jako zdroj vápníku čistý uhličitan vápenatý (CaCO₃), a to ideálně lékopisné kvality. Zde je již od výrobce zajištěna nejen nejvyšší dostupná čistota složení, ale i jemnost bez hrudek a nečistot. Uhličitan vápenatý (CaCO₃) je stabilní a jeho použitelnost je při vhodném skladování v podstatě neomezená (zákonná expirace u čistého přírodního produktu nic nemění na jeho kvalitě). Tímto jsou veškerá rizika snížena na minimum.

Občas někdo spekuluje i s jinými přípravky – jako ukázkový příklad můžeme uvést hašené vápno. Ano, vypadá to lákavě, ale musíme si uvědomit, že hašené vápno je hydroxid vápenatý (Ca(OH)₂). Hydroxid vápenatý je silně zásaditý, tudíž organismus suchozemské želvy mnohem více zatěžuje a v přírodě se na rozdíl od CaCO₃ nevyskytuje. Proto bych ho nikdy nepodával!

Podle mineralogického složení rozdělujeme vápence na vysokoprocentní (nad 98 % CaCO₃), mírně znečištěné (90–98 %), středně znečištěné (80–90 %) a velmi znečištěné (pod 80 %). Nejobvyklejšími příměsmi bývá oxid křemičitý, sloučeniny železa, hliníku či oxid horečnatý.

Uhličitan vápenatý je schválen pro použití v krmivech bez jakéhokoliv omezení.

Pozor!!

Pokud neuměle nepodáváte želvám vitamín D (jako např. AD3), nemůžete želvu vápníkem (CaCO₃) předávkovat! Zapomenout se nesmí ani na to, že uhličitan vápenatý (CaCO₃) je ve vodě prakticky nerozpustný (rozpouští se pouze 10–15 mg na litr).

Na každém jednotlivém chovateli je, jakým způsobem bude tento velice důležitý prvek podávat, v jaké kvalitě a formě. Samozřejmě mluvíme pouze o jedné složce potravy, nikoliv jediné, kterou želvy potřebují. Vhodnou skladbou potravy (pampeliška, čekanka atd.) zajistíme vyvážený poměr fosforu a vápníku. Vápníkem však můžeme velmi snadno podpořit souměrný růst želv bez negativních příznaků, jako je rachitis (křivice). Proto by naší snahou mělo být použití jen těch nejkvalitnějších doplňků stravy bez zbytečných příměsí.

Přísun dostatečného množství vápníku je základem prevence. Když to nejde přirozeně, přichází na řadu vápník umělý. Vždy sledujte tzv. elementární vápník (skutečné množství čistého prvku v tabletě/přípravku).

• Uhličitan vápenatý (CaCO₃): Nejrozšířenější, obsahuje největší množství elementárního vápníku. Pro vstřebání vyžaduje kyselé prostředí (podávat po jídle). Nejlepší řešení pro naše želvy! Nejdostupnější, nejšetrnější, dlouhodobě vyzkoušené.
• Kalciumcitrát: Nejlépe vstřebatelný i bez kyselého prostředí, ale obsahuje méně elementárního vápníku.
• Kalciumglukonát a kalciumlaktát: Obsahují málo elementárního vápníku.

Úvaha nakonec:

Nikdo netvrdí, že cokoliv z toho je jedinou možností. Vždy je potřeba najít pro zvíře tu nejlepší alternativu co nejbližší přírodnímu procesu. Nezapomeňme, že i my jsme součástí přírody.