Přirozený výběr nejsilnějších želvích jedinců

Vydrží pouze nejodolnější želvy

Dnes si povíme něco více o přírodní selekci a to konkrétně u suchozemských želv, protože na tomto webu euzelva.cz je to v některých článcích o želvách velmi často zmiňováno. Každý z nás už o tom určitě slyšel, ve škole ze sdělovacích prostředků, zprávách, a to pravděpodobně ve spojitosti se všemi živočišnými druhy na planetě. Málokdo si ale připustí to, že se to může týkat bytostně i jeho suchozemské želvy nebo jiného mazlíčka. Nechci tady šířit nějaké vědecké studie, ale podívat a zamyslet se zde nad tímto tématem z pohledu chovatele želv. Se zkušenostmi z chovu většího počtu želv ať už vlastních, anebo kamarádů, vesměs chovatelů většího počtu želv.

A začnu trochu netradičně, a to výrokem jednoho veterináře, který chovatelce na dotaz, proč je její želva nemocná a že by přeci měla vydržet 100 let odpověděl doslovně toto:

Milá paní, kdyby všechny želvy, co se vylíhnou, přežily, tak by to tady za chvilku byla samá želva. A to prostě není možné!!!

‌Na toto se mně chce pouze říci, výborně, pane! Nevím kdo to konkrétně byl, ale jednoznačně věděl, jak to v životě chodí a do jedné věty shrnul vše podstatné k problematice selekce u želv. Navíc jako veterinář se s problémy nejen želv potýká každý den. Ale pojďme se na to podívat očima chovatele želv.

Jako příklad vezměme nejčastěji chované želvy v Česku a těmi jsou evropské druhy zelenavé, vroubené, žlutohnědé a stepní. Dospělá samice želvy snese během jednoho kalendářního roku v optimálních podmínkách cca 10 - 15 vajec, výjimkou jsou želvy vroubené, kde se průměr zvedá hlavně díky tomu, že tyto želvy patří k největšímu evropskému druhu želv. A to na 15 - 25 kusů. Na počtu vajec u každé samice se samozřejmě podílí mnoho dalších faktorů, ale uvádím to pouze pro představivost a není to v tomto článku zásadní. V realitě se to může v konkrétních případech sice lišit, ale vycházím z dlouhodobých chovatelských zkušeností.

Želvy žijí hlavně v přírodě na určitých vymezených lokalitách, kde se často potkávají, a to nejen za účelem páření. Želvy jsou lokalitní zvířata a žijí například na jižní stráni nějakého kopce. Tam se jim daří a nemají důvod se stěhovat například na severní stráň, neboť tam by neměly z jejich pohledu nejvhodnější podmínky pro život. Tím se od lidí moc neliší, nemyslíte? Vzhledem k dlouhověkosti želv, pochopení souvislostí, pojďme alespoň trochu počítat. Během prvních dvaceti let v přírodě je každá želví samice dospělá a dalších více jak padesát let schopná snášení. Přiznám se, že nevím kolik jedinců samičího pohlaví se může na lokalitě vyskytovat, ale 20 ks je možná hodně podceněné číslo a použijeme ho pouze za účelem určité představy.

Dvacet samic snese ročně cca 200 - 300 vajec. Nějaké ztráty jsou díky vývoji ve vajíčku, neplodní samci.....a reálné číslo je někde na 100 - 150 vylíhnutých želvách. A teď si představte, že by všechny želvy vydržely do dospělosti a tu strašnou geometricky narůstající řadu želv na dané lokalitě v řádu až několika desítek let. To je prostě neúnosné a musí přijít výrazná selekce. Největší je samozřejmě první rok a pak s dalšími a dalšími roky řady želv řídnou, a to nejen díky nemocem, ale i někdy drsným podmínkami pro přežití nevyjímaje větší mrazy počas zimování.

Vždyť v některých lokalitách výskytu se v zimě běžně lyžuje. Nehody různého druhu od pádů, utopení, přehřátí, nemůžeme také samozřejmě opomenout a nesmíme také zapomenout při přemnožení v dané lokalitě také na nedostatek potravy, vody a nebo jinými okolnostmi. Želvy jsou sice nadměrně odolná stvoření a vydrží bez vody i stravy řády měsíců, ale nemůže to trvat věčně. A pak je na řadě selekce a začíná od nejslabších jedinců.

Těmito všemi zásahy přírody a místních podmínek se dostáváme k číslu, kdy z deseti vylíhnutých želviček přežije do dospělosti u jedné samice průměrně 1 - 2! Takže selekce se pohybuje na 90%, pro někoho možná nepochopitelné, ale končíme tam, kde jsme začali - Milá paní, kdyby všechny želvy, co se vylíhnou, přežily, tak by to tady za chvilku byla samá želva. A to prostě není možné!!! Příroda zajišťuje a brání vyhynutí druhu, ale na druhé straně i přemnožení druhu v dané lokalitě.

Ale pojďme se podívat konečně k chovatelům, a nejlépe do větších chovů želv, kde je to určitě jiné, ale 100% úspěšnost určitě nečekejte. Prioritou každého chovatele je udržet při životě samozřejmě všechny želvy. Každý chovatel se snaží celoročně zajistit vhodné podmínky pro chov svých želv. Prostě ideální podmínky ve všech směrech a želvy většinou nestrádají ani nedostatkem potravy, teplem či zimou. Nadstandartní í podmínky pro přežití nejlépe všech jedinců, to se snaží v rámci okolností zajistit prostě všichni chovatelé. Zkoumají se různé chovné techniky pro udržení co největšího počtu želv a i přesto je i v těchto chovech občas výrazná selekce a proč? Můžeme se ptát!

Ono, co jsou to ideální podmínky? Suchozemská želva je tvor, který nemůže být celoročně v identických podmínkách a musí se jí v případě potřeby měnit alespoň vlhkostní a tepelné prostředí, pokud to vyžaduje, ale o tom píši v jiných článcích a zde se tímto nebudeme více zabývat a vystačíme si s zjištěním, že podmínky chovu se během roku mění, ale nutno podotknout, že ani to nezaručuje 100% úspěchy v chovu. Občas mě kontaktují začínající chovatelé a říkají, dělali jsme vše přesně podle doporučení, a přesto nám želva nevydržela, onemocněla a uhynula. V těchto případech, kdy želva má optimální podmínky, a to například v létě ve venkovním výběhu, kde chovatel chov ovlivňuje velmi málo. Právě zde s největší pravděpodobností jde o selekci, kdy se nikdo nedozví, co bylo příčinou úhynu.

Za nejhorší situaci pro chovatele se dá považovat situace, kdy náhle uhyne chovná želva, kterou vlastníte například 15 let. Želva je spokojená v daném prostředí, navyklá na chov v zajetí, a přesto je najednou konec! I zde může jít o přírodní selekci, aniž si to uvědomujeme. Náhlé úhyny jsou vždy nějakým způsobem podezřelé, protože když uhyne v podstatě mladá želva bez zjevné příčiny a varování, a nejde zjevně o nehodu, tak nejenže je to vždy hodně smutné, ale pro udržení těch nejsilnějších jedinců asi i nutné! V těchto okamžicích si jeden říká, za co???

Případná pitva nepotvrdí nic závažného, a pokud nejde vyloženě o nějakou nehodu, lze to připsat selekci a slabšímu želvímu jedinci, který to prostě vzdal. Nejhorší na tom všem je, že slabší jedinec se nepozná, protože to prostě není vidět! Nechová se divně ani nějak nemocně a přesto uhyne. Vždy když přijdou vlny veder, tak jako např. v roce 2015, zvýší se výrazně počet jak uhynulých želv, tak těch, co nějak onemocní a uhynou časem. Stačí pár dní a chovatelé začnou telefonovat, psát emaily a je opravdu hodně zvýšený výskyt chovných problémů. Ale proč? Když přitom naše léto v porovním například s tím řeckým je pouze slabý odvar nebo ukázka toho, co tam trvá měsíce. V těchto situacích je vždy selekce nejsilnější nebo prostě nejvíce vidět.

Samozřejmě ne všechny želvy, co se dostanou do problémů, uhynou, ale jejich podstatná část. Právě výrazná vybočení z běžných chovných podmínek pak kosí želvy a na řadě jsou ti nejslabší jedinci. S tím bohužel nikdo nic neudělá, jsme všichni součástí jednoho systému, kdy nejvyššího věku se dožívají pouze ti, co jsou nejsilnější, nejodolnější.....

Bohužel neexistuje ideální návod na chov želv, ti zkušenější chovatelé vědí, o čem mluvím, ti méně zkušení to možná časem zjistí, pokud je neodradí případný první neúspěch v chovu suchozemských želv. Troufám si říci, že do dospělosti se v domácích chovech dožije zhruba 50% želv a z pohledu přírody je to opravdu mega - úspěch! Z pohledu některých hlavně drobných chovatelů nic moc, a někteří to dokonce považují, a to doslova a do písmene, za vlastní selhání a chovatelské fiasko. Nebudu se zde rozepisovat, o tom, že i v chovech existuje něco jako morové rány, kdy chovatelé a je jedno zda zkušení nebo začátečníci, prakticky přijdou o všechny želvy, a to včetně chovných kusů. Ale to jsou už extrémní situace, které sice občas nastávají, ale není to moc často, to chovatelé králíků jsou na tom daleko hůře. Zde se mě chce napsat pouze - díky za to!

Až se někdo z Vás dostane v chovu želvy do situace, kdy jeho obrněný mazlíček onemocní a nepodaří se ho ani při sebevětší snaze udržet při životě, bylo by na místě, aby chovatel začátečník tento neúspěch nepřipisoval nedostatečné péči nebo chovateli, od kterého ji zakoupil, ale v některých případech jde opravdu spíše o přírodní selekci, kdy sebemenší chovatelská chyba nebo náhoda želvu rozhodí a pak teprve se ukáže, že tento jedinec byl méně odolný a pokud ne ihned, tak časem uhyne v lepším případě má značné zdravotní problémy.

Prostě a jednoduše daný jedinec z nějakého důvodu neustál první období života. Vždy je to smutné, když uhyne zvířecí člen rodiny, ale pořízením dalšího se situace může a nemusí opakovat. Ten, kdo pochopí podstatu přírodní selekce, ten se nevzdá a bude v chovu pokračovat s další želvičkou, ten kdo ne, s chovem želv bohužel skončí.

A na druhou stranu jsou zde úhyny želv přímo zapřičiněné chovatelem, kdy nastavené chovné podmínky dlouhodobě nevydrží ani ti nejsilnější jedinci. Zanedbání péče, totálně nevhodné teploty, strava...to vše vede neomylně časem k úhynu. Nutno také říci a připomenout, že jedinci s čistě vrozenými vadami uhynou do dvou měsíců od vylíhnutí a už od začíátku jsou chováním "divné". Zkušený chovatel želv je dokáže vytipovat a případně jim dopomoci na onen svět. Tyto jedince já bych do přírodní selekce nemíchal a většinou jde o závažné vrozené vady.

Milí chovatelé suchozemských želv, doufám že jsem vás od chovu neodradil a nechal vás alespoň trochu nahlédnout do toho, jak to v životě a chovu želv chodí. Nenechte se odradit případným prvním neúspěchem a vaše snaha bude určitě korunována úspěchem. Vždyť pokud přírodní selekci dokážeme snížit o 50%, je to prostě vynikající a měli bychom si všichni gratulovat. A proto Vám všem dnes, a to je 21. 1. 2016, přeji pouze to, ať se Vám selekce vyhne hodně velkým obloukem a máte doma právě tu želvu, které příroda nadělila do vínku jak odolnost tak i trochu toho štěstí.