Vodní želvy
Svět vodních želv
Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl vytvořit stránku o vodních želvách, kterým. přiznávám, moc nerozumím. Ale želvy jsou želvy a i vodní do tohoto světa želv, ať se někomu líbí nebo ne, prostě patří, a to hlavně základním popisem. Hlavním důvodem je ale to, že mě kontaktují lidí, co najdou někde na procházce nebo i na silnici želvu a nejméně v 50% ne-li více jde právě o vodní želvu. Zdlouhavě pak komunikujeme po emailu, telefonu a někdy i osobně, a pak nakonec paní, co má prokazatelně želvu suchozemskou přifrčí 100km s želvou vodní. Proto chci jednoduchým popisem a obrázky každému umožnit na tomto místě určit si sám, co to vlastně nalezl za jedince. Ušetří tak práci sobě i jiným.
Více v článku: Nalezená želva
Vůbec nechci "fušovat" do řemesla odborníkům na vodní želvy, to mě ani nenapadne a doufám, že mě nebudou kamenovat. A pokud někdo projeví zájem doplnit či upřesnit něco v této problematice, budu pouze rád a samozřejmě s jeho copyrightem, pokud o to bude stát. Takže pokud někdo z Vás chová vodní želvy, může sem přispět svými zkušenostmi. Druhy sem budu doplňovat postupně, protože i mezi kamarády mám chovatele vodních želv a rádi mně poskytnou informace o chovu toho či onoho druhu včetně osobních zkušeností.
Většina vodních chovatelů amatérů začíná v nějakém zverimexu či supermarketu typu Hornbach. Spousta rybiček a jiné vodní havětě se prohání v desítkách akvárií a někde na okraji jsou vodní želvy. Malinké, krásné a hlavně při porovnání se suchozemskými želvami levné. Syn či dcera samozřejmě zkouší rodičovskou trpělivost a prosí a prosí...Kdo by odolal, když se navíc dozví od prodejce, jak nenáročné je toto zvířátko. Samozřejmě to tak není, ale to zjistí každý až postupem času v budoucnosti. Akvárium 350,-, vodní želva 250,-, nějaké ty granule a máte vystaráno. Aniž se nadějete, je vše v autě a hurá domů s nezapomenutelným úsměvem spokojeného dítka. Snažte se tedy dodržovat pravidlo: nikdy nekupovat želvu bez důkladné přípravy a nastudování chovných podmínek.
Malá želvička opravdu nepotřebuje moc, ale záhy se dozvíme, že je zapotřebí ještě UV osvětlení, dokonalý filtr na vodu a tak bych mohl pokračovat. Želva nám spokojeně roste, ale s její velikostí se z ní začíná stávat predátor neboť jsou většinou masožravé i když i tady najdeme druhy býložravé nebo také druhy schopné přijímat stravu kombinovanou!! Pozor si tedy musíme zvláště u některých druhů, dávat nejen na prsty na rukou, protože 20 cm velká želva vodní dokáže pěkně uždibnout i kus masa na prstu. S přibývající velikostí musíme dokoupit hodně velké terárium a super filtraci, kterou je nutné často umístit do nerezového krytu domácí výroby, neboť želva ho jinak spolehlivě zničí. A že zbytky masa dokážou vodu zaneřádit, tak začne díky kazícím se zbytkům potravy velice brzy pěkně zapáchat, je známá věc.
Pro zajímavost úvodní fotografii jsem pořídil osobně v roce 2009 na dovolené v Egyptě. Želva se pásla v hloubce asi 3 - 5 m a měla úctyhodnou velikost okolo 1 m, abych pravdu řekl, šel z ní i strach. Pokud Vás zajímá v jaké lokalitě, můžete si přečíst tento článek: Egyptské dobrodružství
Nejdříve si vysvětlíme krátce hlavní rozdíl mezi suchozemskými želvami a vodními.
Vodní želvy
Jak laicky poznat vodní želvu Vám nastíním v pár bodech:
- kůže vodní želvy působí dojmem, jako by byla vosková
- mezi drápy na nohou má plovací blány
- některé druhy mají na kůži výrazné pruhování
- její karapax "krunýř" působí zploštěle a nemá ho klenutý a je hladký na omak
Suchozemské želvy
Jak laicky poznat suchozemskou želvu Vám nastíním v pár bodech:
- kůže je matná a málo barevná
- mezi drápy na nohou nemá plovací blány
- její karapax "krunýř" je většinou hodně klenutý a hrubší na omak
1) Želva nádherná
Trachemys scripta elegans alias Pseudemys scripta elegans
Je to jednoznačně nejrozšířenější vodní želva, kterou je sice v dnešní době zakázáno dovážet, ale díky tomu, že patří k snadno chovatelnému druhu za příznivou cenu, je dodnes hodně rozšířená a to i v přírodě, kam ji spousta lidí vypustila, když si s ní nevěděli již rady. Proto ani zoologické zahrady nemají o tento druh výceméně "plevelné želvy" zájem. Díky tomu všemu se stal z jejího výskytu v přírodě po celé Evropě jeden velký problém, neboť všude vytlačuje původní druhy vodních želv.
Její velikost je až 25 cm, a tak jako u suchozemských želv, i tady jsou samečci menší a to řádově až o jednu třetinu a hmotnost se pohybuje 1,5 - 2,5kg, tedy úctyhodně velké vodní želvy, které v dopělosti potřebují opravdu vélké prostory! Na malém prostoru se z nich stávají dokonalí predátoři a dokážou jeden druhého i zabít, proto je chov doporučován jednotlivě a pouze ten, kdo má hodně velké terárium, si může dovolit chovat více jedinců, ale i tady hrozí problémy. Jde o želvu schopnou zimovat a bez problémů v létě snáší venkovní chov v rybníčku, přírodní nádrži.....Pouze je zapotřebí vše důkladně zabezpečit proti útěku, i tyto želvy se totíž dokaží bez výrazných problémů pohybovat po souši.
Potrava: vodní rostliny, malé ryby, hmyz, obojživelníci a mrtvá zvířata
Jak ji poznáte? Jednoznačným znakem tohoto druhu je červený pruh za okem.
Postřehy, rady, návody Vás chovatelů:
1) krmení a čistota vody
četla jsem si článek o vodních želvách. Mám 2 druhy a moc bych si přála ještě želvičku suchozemskou. Co se týče krmení, tak je dávám zvlášť do nádoby (lavóru). Tam jim nasypu krmení - granule, krevety, sušené rybičky, nebo i sirové maso-kuřecí nebo hovězí. Ale vždy jen jeden druh. Nemíchám např. granule a krevety... Pak je dám zpět do akvária. tímto způsobem krmení se voda tolik nekazí a vydrží déle.Taky jsem to od někoho převzala. Takže se vlastně chlubím cizím peřím... Samozdřejmě filtrace pro vodní želvy je nutnost. Jinak se voda může čistit denně. Ale toto čistotu vody prodlouží. Většinou želvy v té vodě udělají i svou potřebu. Já vždy odeberu vodu z akvária, v této je nakrmím a do akvária doleji vodu čistou. Tím se vlastně voda i částečně obmění. Existuje i spousta přípravků, které neutralizují zápach vody. Měla jsem s tímto problém. Jeden chovatel mi poradil přípravek BIOTIZE. Je to přípravek k odstranění odpadu-eliminuje organický odpad usazený ve filtrech a šterku, redukuje zápach-rozpouští organický odpad. Toto jsem opsala přímo z krabičky. Ale každá dobrá akvaristika určitě poradí, jak na to. Gábina
2) Želva malovaná, ozdobná
Jako další vodní želvu s kterou se můžete u nás potkat si představíme sladkovodní želvu malovanou (též želva ozdobná) - Chrysemys picta. Půjde o netradiční pohled na chov tohoto druhu očima jedné chovatelky této želvy a především její zkušenosti, rady, nápady které mohou být pro některé z Vás, začínající chovatelE tohoto druhu velice cenné. Zběžně si tedy nejdříve představíme tuto opravdu krásnou želvu.
Želvy se dorůstají velikosti samice až 25 cm a samci, jak už to bývá u želv většinou zvykem, jsou menší a to asi o 1/3. Žádné překvapení se tedy nekoná ani u tohoto druhu. Jak už napovídá sám název, půjde o želvu s výraznou kresbou na kůži, která připomíná mapy. V přírodě žije v hejnech a jako u každého masožravého živočicha si musíme dát pozor na možnost případného pokousání. Želvy se dováží převážně z faremních chovů a to hlavně z USA.
Pohlaví:
U tété želvičky jde poznat až kolem třetího roku života:
- sameček má tlustější a delší ocas a má hodně Dlouhé drápky na předních nohách.
- samička má naopak ocas kratší a drápky na předních nohách jsou také kratší.
Co se týká potravy:
- do třetího roku života by se tyto želvičky měly krmit denně a to živočišnou stravou. Mláďata potřebují pro vývoj maso. A to buď kuřecí nebo hovězí - LIBOVÉ. Vepřové ne.
- později se krmení omezuje: ob den postupně na 2 - 3x v týdnu (je to asi jako u suchozemských želv - ty v přírodě taky nemají potravu pravidelně....).
- Po třetím roce života jsem postupně želvičce přidávala do potravy rostlinnou stravu - listy pampelišky, čínské zelí, jetel, jitrocel, podběl a také zralé ovoce - banán na kolečka, jablko- ne celé, ale na tenké pásky-aby to mohla dát dobře do tlamičky, stejně i oloupanou, na pásky nakrájenou švestku. Z té zeleniny se může dát i mrkev. Já jsem to ale nezkoušela.
Je vlastně všežravec, její strava může být i masitá i rostlinná. Živí se vodními rostlinami, bylinami, řasami, hmyzem, rybkami, menšími živočichy i mršinami. Je možné jí podávat bez problémů i ovoce a zeleninu.
Živočišná potrava:
žížaly - ale ne po dešti a taky ne moc často (vzniká plynatost) - mě se ale toto neosvědčilo. Žížala plavala s želvou ve vaničce a želva si jí vůbec nevšimla. Zato jí velice chutná kuřecí prsa nakrájené na malinké kousíčky (možná by se to mohlo i pomlet-ale to jsem nedělala). Prostě, aby to želva byla schopná dobře rozmělnit či pokousat. Já když jsem dělala něco z kuřecího masa, tak jsem si trochu oddělila, hned nakrájela na kousíčky a dala zamrazit. Pak jsem ho jen vytáhla, nechala rozmrazit a želva měla baštu . Hovězí maso moc nedělám, tak ho nedávám ani želvě . Samozřejmě je vhodné i rybí maso. Já jsem ho nedávala-nevím, jak by to dopadlo, kdybych přehlédla kostičku. Ale pangace občas dám.Vepřové maso se nedoporučuje, protože je moc tučné a želva by ho neuměla strávit, zpracovat...
- želvě dávám sušené rybičky, krevety a granulky - toto se dá koupit v akvaristice.
- když jsem měla želvičku malou, dávala jsem gamarus (dá se říct, že to vypadá obdobně jako kreveta, ale ve zmenšené podobě.)
- jak jsem už psala, krmím želvu mimo akvárium. Je to dobrá věc. Pokud jsem želvu krmila denně, dostávala méně potravy. Ale když ji krmím jednou za tři dny, musím samozřejmě dát více. Kolik? Nevím, prostě nasypu a jak zůstanou zbytky potravy, dám ji zpět do akvária. Ale je nutné přihlédnout na velikost želvy a představit si také její žaludek... Ale kdyby se mi zdálo, že je želva moc "tlustá", krmení omezím. Kdesi jsem četla, že obezita se pozná tak, že když se želva schová do krunýře a vylézá ji po bokách kůže - dá se říci, že je obézní. Ale toto jsem jen ČETLA.
- ještě mi v akvaristice nabídli vitamíny ve formě kapek. Želvička se moc netvářila. Nejdříve jsem jí to dávala kapátkem, ale jak tlamičku zavřela, měla jsem smůlu a zase když mi kapátko skovla, měla jsem strach, že mi ho rozkousne a je přece jen ze skla... Tak jsem kapky nakapala přímo na žrádlo - krevetu dala jí ji jako první. Teď ale vitamíny nedávám. Nemám už ani krabičku, že bych Vám napsala, jak se jmenují. Slyšela jsem taky o skořápkách, ale nevím, jestli mají být zasyrova, nebo uvařené. Já je nedávám.
Osvětlení a vybavení akvária:
- želva má v akváriu kořen, na který může vylézt a vyhřívat se pod lampičkou. Souš je také důležitá k tomu, aby si želva mohla odpočinout. Tento vodní tvor, stejně jako suchozemská želva - si neudrží teplo, proto je nutné mít zdroj tepla, kde se vyhřívá. Nevím přesně, kolik má být pod žárovkou, ale asi je to stejné nebo podobné jako u suchozemských želv. Já používám bodovku - 40 W, teď mám momentálně 20 W (ta silnější mi praskla). Musím ale koupit tu silnější. Počítám, že kolem 30 stupňů tam bude +-. Žárovku mám zašroubovanou v lampičce - skřipec. Tento skřipec je uchycený na skle a vzdálenost mezi kořenem a žárovkou je 13 cm, želva má na výšku 6 cm, takže asi zhruba 6 - 7 cm je vzdálenost mezi krunýřem a žárovkou. Měření je zhruba , ale snažila jsem se.
Další nezbytně nutný je výkonný filtr. Ten filtruje vodu a do houby (polyuretanová oěna) se zachytává nečistota. Já mám želvu v akváriu o velikosti 80 x 35 x 40 cm a je z poloviny napuštěno vodou. V akvaristice jsem říkala, že to mám pro želvu, proto mi poradili, abych si koupila "vnitřní čerpadlo At - 202" . Z tabulky jsem vyčetla, že toto čerpadlo s maximálním výkonem přečerpá 600 l/h. Jestli jsem to teda pochopila dobře... Protože jsou vodní želvy opravdu "čuňátka"- to, co vykakají následně zase sní nebo alespoň dají do tlamičky a pak je ta voda opravdu kalná. Proto mi doporučili daleko silnější čerpadlo. K tomuto čerpadlu jsem musela dokoupit "bio filtr". Opisuji z letáku - tato polyuretanová pěna, ze které je filtr zhotoven je ideální pro osídlení a činnost užitečných bakterií. Ty zásadním způsobem zlepšují kvalitu akvarijní vody. Bakterie přeměňují odpadní látky na živiny, které přijímají rostliny. Dobře fungující biologický filtr je nejdůležitějším vybavením akvária a je základním předpokladem biologické rovnováhy. Silně omezuje růst řas a naopak podporuje růst rostlin.
Filtrovaná voda se z počátku pouze mechanicky čistí. Po zaběhnutí filtru (po jeho osídlení bakteriemi přibližně za 3 týdny) dochází k rozkladu zachycených škodlivin na živiny, které spotřebovávají rostliny. Po této době (3 týdny) je filtr biologicky plně funkční. Biologický filtr čistíme teprve tehdy, když ztratí podstatnou část svého výkonu. Nemělo by to být častěji než jednou za 2 měsíce. Čištění provádíme tak, že filtrační pěnu propereme v nádobě s odpuštěnou akvarijní vodou (čerstvá chlorovaná voda by zabila bakterie)- konec opisování z letáku. Popravdě řečeno, já filtr čistím asi jednou za měsíc... Možná, že kdybych měla želvu ve větším akváriu, stačilo by to jednou za dva měsíce. Ale vždy to čištění stojí za to!!! Filtr jsem kupovala 23.1. 2010 a v tu dobu stál 289,- Kč. Pěna byla za 115,- Kč. Zatím ji mám pořád původní, nevím jakou má životnost. Ale protože pěnu nemám v žádném krytu, občas mi ve vodě plavou kousky. Želva se do ní sem tam zakousne. Ale čím je starší, tím to dělá méně často . Nevím, jestli se dá na tak velkou pěnu koupit kryt.... Já jsem toto kupovala jako začátečník (dříve jsem měla želvičku v menším akváriu a taky s daleko menším filtrem-ten kryt měl), proto jsem dala na rady v akvaristice. Ale není to zase tak hrozné. Na to, jak mám ten filtr dlouho, moc poškozený-okousaný není.
Další vybavení je teploměr s termostatem. Já mám teploměr nastavený na 24 stupňů. Měla jsem ho nastavený na více, ale želvičce se moc nechtělo se chodit vyhřívat... Tak jsem teplotu z 26 stáhla na 24. Termostat si toto sám hlídá a při požadované teplotě se automaticky vypne. Jen POZOR! Pokud se čistí akvárium - teploměr předem vypnout. A je-li nahřátý, neutírat studeným hadříkem nebo neponořovat do studené vody!!! Sklo by mohlo prasknout. Jelikož mám želvičku docela velkou, koupila jsem si na teploměr kryt. Aby byl chráněn před želvou, ale hlavně želva před teploměrem... Za toto topítko 150 W jsem dala 250 Kč. Kryt - už nevím, kolik stál...
- měla jsem pro želvičku koupenou i UV žárovku. Ale tato mi asi po 14-ti dnech odešla-praskla, tak ji prostě nemám. Ale na jakémsi fóru na internetu jsem se ptala a tam mi odpověděli, že pokud je želva přes léto venku, bez problémů přečká zimu. Mě to taky zarazilo, ale želvička nemá viditelné potíže, šmakuje jí a krunýř má krásně tvrdý. Určitě by však bylo lepší UV lampu do budoucna pořídit.
Jen pro zajímavost: když jsem želvičku koupila - 18.2. 2008, byla velká asi jako padesátikoruna. Tenkrát stála 240,- Kč. 8.11. 2011 měla 1007g a krunýř 21 x 18 cm, zespodu měřila 18 x 16. Tloušťka je asi těch 6 cm. Roste jako z vody. Mám pro želvičku koupené větší akvárium. Kupovala jsem ho - je po domácku vyrobené, tak nevím, jestli neteče. To je daleko větší - na délku má 118cm. Původně jsem ho chtěla pro suchozemskou želvičku. Moc mě to láká ji mít, ale mám strach. Želvička nestojí zrovna málo a bojím se , že bych to nezvládla.
Závěrem:
Jsou to opravdu mé postřehy a zkušenosti. Určitě by se našel někdo, který by měl na chov jiný názor... Já se snažím, jak můžu. Taky dělám chyby a mám nedostatky. Třeba zrovna ten, že nemám UV lampu, nebo možná i neodpovídá teplota pod žárovkou. A taky to, že tak velká želva má nedostatek prostoru... Nevím. Píšu to, co dělám a mám... Žádné opisování knih, je to z mé hlavy a každý, ať si z toho vezme , co bude chtít. Možná na toto budou i nějaké názory a připomínky. Budu ráda, když se budu moci také poučit.
Děkuji moc této chovatelce za pěkný a poučný článek o vodních želvách malovaných
autor: Motanová
Grafická úprava: Miloš euzelva
MŽP spustilo formulář k registraci invazních
druhů zvířat v zájmovém chovu
Copyright ©
Rychlý kontakt
Miloš Junek
Chovatel želv
+420 603 268 990
euzelva@seznam.cz