Želvy co nezimují

O zimování suchozemských želv toho bylo napsáno již hodně. Každý z vás se musí rozhodnout, jestli želvu bude nebo nebude zimovat a jestli dá na doporučení konkrétního chovatele – podle toho jí musí přizpůsobit chovné podmínky. Pouze na okraj podotýkám, že zimování není podmínkou života želvy.

Zde se budu věnovat ještě jednou detailně právě nezimujícím želvám v prvním roce života, kde je potřeba věnovat jim zvýšenou pozornost. Ten, kdo klasicky zimuje, postupuje podle návodu, který najdete na stránce ZIMOVÁNÍ A ODZIMOVÁNÍ SUCHOZEMSKÝCH ŽELV. Řeč dnes bude o evropských druzích želv, a to Testudo hermanni, marginata, graeca a horsfieldii, které majitelé nezimují.

Nejproblémovější druh z těchto želv je zcela jistě T. graeca – želva žlutohnědá, neboť u ní období útlumu přichází daleko dříve (opět musím připomenout, že se to týká menší části želv, nikoliv všech). Pokud jim není umožněn odpočinek, dopadá to často špatně. Proto tento druh vyloženě začátečníkům osobně nedoporučuji, protože velice dobře znám jejich potřeby a nároky. V ČR najdete jen omezený počet chovatelů, co je nabízejí, a jedná se z evropských druhů jednoznačně o nejkomplikovanější druh v porovnání s vroubenými a zelenavými želvami. Více o tomto druhu najdete v článku Testudo graeca – chov.

V první řadě jde o to pochopit, kdy a co naše želva vyžaduje. Zkušený chovatel to pozná na první pohled, laik a začínající chovatel bohužel ne. To je hlavní příčinou následných problémů, které většinou přicházejí plíživě a velmi pomalu, což začátečníci nejsou schopni v chování želvy rozpoznat. Problémem je, že pokud máte více želv a vyžaduje-li jedna odpočinek, může druhá chtít pravý opak, což situaci ještě více komplikuje. Doufám, že po přečtení tohoto článku budete opět o něco chytřejší a napomůže to zachránit nejednu želvu.

Ale vezmeme to pěkně popořadě. Jsou letní prázdniny a u většiny chovatelů suchozemských želv se začínají líhnout malé želvičky. Ihned po několika dnech se želvy rozkoukají a začínají pomalu jíst. Většina z nich dříve či později změní svého majitele a mezi ně můžete patřit právě vy. V období od letních prázdnin do konce roku (srpen až prosinec) se v 99 % prodávají želvy, které zatím samozřejmě nezimovaly a ani původní chovatel to (díky případnému prodeji nebo nevhodným podmínkám) neměl v plánu. Předpokládám, že ani vy jako nový majitel to v plánu mít nebudete a navážete na předešlý způsob chovu, tedy na simulaci letních podmínek. Po tento okamžik je vše v pořádku, ale posuňme se o krok dále.

Želvička nám po zakoupení pěkně papá, běhá, je každodenně aktivní – prostě žádný problém. Ale přehoupne se konec roku a je měsíc leden. Pozor, tady to vše začíná! Želva je stále v pohodě a my spokojeni, jak vše pěkně klape. Zkušený chovatel je ale na pozoru: právě koncem ledna je většině těchto želv přesně 6 měsíců, a to v přírodě začíná, když ne přímo zimování, tak příprava na něj – prostě nastal čas útlumu.

Určitou nevýhodou při rozpoznání problému je právě to, že se to netýká všech želv, ale pouze nepatrné části z nich, a na nás je poznat, kterých jedinců se to konkrétně týká. Ostatní želvy tento fakt naprosto ignorují, spokojeně pokračují ve zdárném vývoji, růstu i aktivitě a nepotřebují žádnou změnu.

Co ale s těmito unavenými želvami? Tam je právě onen kámen úrazu. Přijde na ně neodolatelná potřeba si odpočinout, a pokud na to chovatel nezareaguje, začíná konec dalšího želvího života. Je to nemilosrdné, ale je to tak. Pokud nezměníme způsob chovu, je dříve či později konec!! "Proboha, jak to poznám?" klade si otázku vyděšený chovatel, co právě čte tyto řádky.

Toto vše se netýká nových majitelů, kteří nastaví želvám absolutně nevyhovující podmínky chovu, nedají na doporučení chovatele a želvu vlastně ničí vlastním přičiněním od počátku. Zde není problém s odpočinkem, ale s chovnými podmínkami obecně. V horším případě se mohou potýkat s dalšími souběžnými problémy, jako je nevhodná strava, teploty a případná nemoc vyplývající ze špatného chovu.

Popíšeme si první symptomy v pořadí důležitosti. Pokud máme želvu v tomto stavu, měla by splňovat převážnou většinu příznaků, nikoliv pouze jeden:

1. Z našeho dříve želvího sportovce se stává lenoch, nejvíce času tráví spánkem pod výhřevnou lampou a prakticky neodchází jinam (želva je apatická).
2. Nezalézá na noc jako dříve do oblíbeného úkrytu, zůstává stále v místě pod výhřevnou lampou nebo poblíž a ani se nezahrabává.
3. Spodní plastron, který by měl mít vypouklý, je naopak rovný nebo mírně propadlý a výrazně měkčí ve středu břicha (viz obr. 4).
4. Želva má sice přírůstky, ale pokud ji pomačkáme, místo aby krunýř pružil a tvrdnul, začíná výrazně měknout.
5. Apetit a chuť k jídlu již není to, co bývalo – občas si něco zobne, ale moc tomu nedá.
6. Želva ztrácí výrazné ostré zbarvení krunýře, barvy se stávají nevýraznými a matnými.
7. Někdo může namítnout, že jedinec je jinak v pohodě (oči čisté, po násilném probuzení vykoupením je trochu akční) – zdání klame a nenechte se zmást chováním!

Na modelové ukázce (obr. 1) vidíme místo odpočinku, kam želvy obvykle na noc zalézají či se zahrabávají. Naopak náš "postižený jedinec" zůstává v místě nejteplejším, tedy pod výhřevnou lampou, a to i během noci, aniž by se snažil schovat. Tato želva je pro zkušeného chovatele první podezřelá, že není něco v pořádku, protože každá zdravá želva se snaží na odpočinek někam zalézt (v přírodě je to přirozená obrana před predátory). Jakmile začne některá z nich každý den zůstávat na volné ploše, jde na 90 % o nemocného či unaveného jedince.

To vše jsou příznaky toho, že želva prostě vyžaduje odpočinek a je nejvyšší čas na to jako majitel včas zareagovat. Pomůže časté koupání (řešení dehydratace) a snížení všech teplot i doby svícení – postupně ji utlumit přímo v chovném zařízení (terárium, akvárium, želví stůl). Uvidíte, že pokud je unavená, zareaguje na tento povel velice rychle a usnutí je otázkou pár dní. Protože byl již nejvyšší čas zasáhnout, musíme v místě odpočinku udržovat vyšší vlhkost (k tomuto účelu se hodí vlhké hobliny, ačkoliv jinak pro stálý chov nejsou vhodné). Pokud vše provedeme včas, stačí želvám tato "první pomoc" a nemusíme je vůbec zimovat klasicky (teploty +1 až +7 °C), postačí postupné vypnutí celého osvětlení. Případně se můžete rozhodnout pro klasické "tvrdé" zazimování, pokud máte vhodné podmínky a želva není příliš vysílená.

Jestliže máme v chovném zařízení více želv, není jiného řešení, než takto unaveného jedince oddělit a umožnit mu odpočinek. V opačném případě přijde při totálním "přetažení" želvy v brzké době úhyn!

Řada z vás namítne, že želva má přeci možnost zalézt do studené části terária a tam odpočívat, ale nedělá to – takže odpočinek přece nepotřebuje. Vypadá to logicky, ale tady je ten kámen úrazu: v přírodě s klesajícími teplotami klesá i výhřevnost slunce a délka dne, což se v teráriu neděje. I když se želva v přírodě plácne na sluníčko, to už tolik nehřeje a ona se nepřehřívá. V teráriu však teploty zůstávají na letních hodnotách, želva je unavená, ale nedostává díky letním teplotám impuls k zahájení odpočinku.

Studenou část proto využívá sporadicky a naopak zvyšuje pobyt pod výhřevným světlem, které je ale vzhledem k jejímu stavu moc výhřevné! Tím je nechtěně celkově přehřívána a rozběhnou se v ní nežádoucí pochody: začnou se ve zvýšené míře usazovat močové uráty, dochází k odvápnění ("měknutí želvy") a dehydrataci. Pokud se to nenapraví včas, jde o nechtěnou sebedestrukci. Tyto želvy jsou totálně dezorientované a čekají, že vše vyřeší příroda – čekají marně, protože jde o umělou simulaci chovatele!

Právě měsíce leden až únor jsou prvním rizikovým obdobím a druhá vlna přijde na některé želvy během měsíců duben–květen. Zde mají výhodu chovatelé, co želvy během léta chovají ve venkovních výbězích, protože jarní umístění ven je pro ně signálem odpočinku díky sníženým průměrným teplotám.

V tomto období musí chovatel takové jedince vyřadit z prodeje, jinak kupujícího čekají problémy či úhyn želvy! Nekupujte suchozemskou želvu, která má propadlý spodní plastron dovnitř a uprostřed je výrazně měkká – bez ohledu na to, co říká prodejce.

Někdo může namítnout, že jde o želvy přehřívané, nekoupané či vysušené. Tyto hypotézy mohu vyvrátit, protože tento problém se vyskytuje napříč různými chovnými podmínkami (setkáme se s ním i u želv zimovaných ve venkovním výběhu). Sám to zkoumám již několik let na třech pokusných skupinách želv s různým režimem zimování a venkovního chovu – a ve všech skupinách se vždy našlo pár jedinců, kteří v lednu nebo předjaří dostali chuť si odpočinout.

Upozornění pro chovatele:

• Pokud u těchto želv špatně odhadnete situaci a namísto snížení teplot zvolíte jejich zvýšení, je dílo zkázy dokonáno klidně i během několika hodin!
• Pokud s takovou želvou navštívíte veterináře a začne ji léčit (bude si myslet, že je nemocná), je konec neodvratný – nejde o nemocnou, ale pouze unavenou želvu!
• Rozpoznat unavenou želvu od nemocné je jeden z nejdůležitějších faktorů v chovu.

Dotaz chovatele (23. 1. 2013): "V půlce listopadu nám přibyl půlroční želváček Bohoušek. Celou dobu byl živý, ale poslední týden se mi zdá znavený. Jí daleko méně, pospává u výhřevné lampičky, bříško propadlé nemá, ale je takové měkké-pruživé... Měli bychom snížit svícení a nechat ho odpočívat v chladu?"
Moje odpověď: Ano, tato želva pravděpodobně potřebuje snížit teploty a simulovat jarní počasí.

Dotaz chovatele (29. 1. 2013): "Měla bych dotaz, jak snížit želvě teplotu. Od září svítím 10–20 h, teplota 35 °C / 25 °C. Minulý týden jsem stáhla svícení o hodinu a oddálila žárovku, protože želva vypadá na odpočívající..."
Moje odpověď: Ano, tato želva určitě potřebuje snížit teploty a simulovat jarní počasí.

Podmínky chovu měňte vždy, když se změní chování vaší želvy. Hoďte za hlavu různé 100% návody a naslouchejte jejímu chování – brzy přijdete na to, že vám včas dá vědět, kdy potřebuje změnu. Pořád platí, že suchozemská želva je nenáročný tvor a ke svému spokojenému životu potřebuje opravdu málo, jen ji umět trochu naslouchat a porozumět jí.

Opravdu nemocné jsou želvy velmi málo a ve většině případů jde pouze o nutnost umožnit jim odpočinek. Přeji vám šťastnou ruku při výběru a chovu právě té vaší suchozemské želvy!

Související články s tématem:

• Zimování a odzimování želvy