Kontaktujte mě:

Miloš Junek, 603 268 990

euzelva.cz > Druhy želv > Testudo graeca - chov

Testudo graeca - chov

Testudo graeca

 Horský vůdce - Želva žlutohnědá

 

%C5%BDelv%C3%AD-rok-29.4.10-018.jpg                 Testudo graeca ibera

 

Úvod:

Testudo graeca - želva žlutohnědá je pro svoje zbarvení a tvar pro mnoho začínajících chovatelů těžko k rozeznání od želvy zelenavé, která je její nejbližší příbuznou želvou a to nejen vzhledem a výskytem, ale i způsobem chovu v zajetí. Napíšu opět něco ze svého pozorování a pár drobností z našeho společného života s tímto druhem. Na našem želvím trhu je to nejméně dostupná i rozšířená želva vůbec. Někde jsem sice četl, že jde o nejrozšířenější druh u nás, ale s tímto názorem nesouhlasím. Stačí se podívat do chovů největších chovatelů, inzertních rubrik a všem je jasné, že z evropských druhů je jednoznačně až na 3. místě. Tento druh vyžaduje na první pohled stejné podmínky jako ostatní dva evropské druhy želv. ale je daleko náchylnější na určité zacházení a podmínky a proto se mu v zajetí tolik nedaří, hlavně u rozmnožování.

Také počasí dokáže tyto želvy více rozhodit a to dokonce tak dalece, že jsou schopny snášet v daném roce pouze jednou nebo i vynechat úplně, když jim počasí v daném roce nevyhovuje. Při zimování potřebují daleko více vhodné podmínky než ostatní druhy evropských želv. Pakliže je nemají, začínají problémy už při probouzení, a to už dokázalo pěknou řádku chovatelů odradit od chovu těchto želv. Patří, tak jako T.h a T.m do čeledi Testudovití a řádu želvy. Podobně je to se zařazením Cites, kde opět patří do skupiny "A" a tedy k prodeji a nákupu potřebujete ještě výjimku ze zákazu obchodní činnosti, tedy náš proslavený a někdy zatracovaný "žlutý papír". Opět někdy při prodeji používaná darovací smlouva Vám v budoucnu nezajistí zdárné získání vytoužené výjimky, tedy povolení k prodeji a obchodní činnosti. Proto si raději vždy počkejte na želvu, jež splňuje vše, co vyžadují zákony CZ.

I druh T.graeca má své poddruhy vedle již zmiňované ibery také z nejznámějších graeca, terrestris, nikolskii a další méně známé poddruhy. Rozdíl je mezi nimi hlavně v lokalitě výskytu, zbarvení, velikosti a s tím souvisí i různé nároky na chovné podmínky. V českých podmínkách je jednoznačně nejrozšířenější T.graca Ibera. Platí, tak jako u všech druhů suchozemských želv, tak pokud možno nemíchat poddruhy mezi sebou. Zbarvení jedinců je od jasně pískové barvy až po celé tmavé jedince. Světle zbarvené želvy pocházejí hlavně z teplejších lokalit výskytu a to Afrika, Alžísko, Maroko a další.

Zůstaneme tedy u poddruhu ibera kde dospělé samice se dorůstají velikosti 20 - 25 cm a samci mají většinou 15 - 20 cm. Jde o nejobvyklejší rozměry a ojediněle mohou někteří jedinci velikostně vybočovat. Tak jako u všech suchozemských želv je to většinou ovlivněno lokalitou výskytu a nestandardními podmínkami. Dospělé želvy se mohou zkřížit s druhem Testudo marginata, tak je zapotřebí v případě jedinců opačného pohlaví se vyvarovat společného chovu u pohlavně dospělých želv. U malých nebo středních může být bez problémů společný výběh.

Želvy se dokáží, tak jako jiné evropské druhy želv, dobře adaptovat na naše klimatické podmínky. V případě venkovního chovu a zimování nemusíme ani zařizovat vnitřní ubikaci a lze chov provádět ryze přírodně, což želvě bude asi nejlépe vyhovovat a nám nakonec také. Má to jedinou malou nevýhodu, a to omezené možnosti sledovat našeho miláčka a mít ho neustále na očích. Kdo si může v dnešní uspěchané době dovolit prosedět spoustu času u venkovního výběhu a trávit volný čas pozorováním želv? Želvám je to očividně jedno. Z mého pohledu jde o nejvíce náchylné želvy, zejména na časté změny prostředí a manipulace s nimi. Hlavně ze strany menších dětí je časté vyndávání z terária úplně běžné a želvy pak zatížené stresem a mnohdy i průvanem a změnami teplot, velice snadno nachladnou a dostávají rýmu tak příznačnou pro tento druh. Také pokud lze porovnávat aktivitu, jde pravděpodobně o nejméně akční druh s porovnáním s T.hermanni a marginata. Když  ale mají to své neměnné prostředí, jde o " bezúdržbový" druh a v pohodě se dají chovat, tak jako jiné evropské druhy.

Samci mezi sebou dle mého pozorování nebojují, tak jako u jiných druhů a většinou se k sobě chovají přátelsky. Ani u nově přidaných jedinců nedošlo k žádnému konfliktu a podle mě jsou naprosto v pohodě a k sobě tolerantní. Samozřejmě se určitě najdou jedinci, co si nesednou, a pak bude tuhý boj, kdo  bude šéfovat společnému harému. Více jak jiné druhy používají k ovládnutí samic taktiku razantního boucháním do krunýře samic a kousání do nohou, což se neobejde někdy bez krvavých zranění nohou samic. Je to sice banalita, která se vždy zahojí, ale osvědčilo se mně hned na jaře samcům pilníkem trochu ztupit hrany zobáku,  jejich kousací útoky pak nemají takový devastující účinek na nohy samic. Největší aktivitou samci oplývají samozřejmě hned na jaře a jsou neustále v poklusu.

Moje chovná skupina je už po několik let v kompletním složení a již nebudu další želvy do chovu tohoto druhu přidávat. Některé jsem získal docela v zbídačeném stavu s enormní podváhou, ale bez vnějších zdravotních problémů. Zhruba dva roky jim trvalo, než se dostaly do kondice a dosáhly průměrné váhy dospělého jedince té či oné velikosti. Masivní začervení (škrkavky, roupy) také neodpovídalo dobré péči. Vše se nakonec obešlo bez úhynu a dnes jsou všechny v dobré kondici, samice plně snášející a zdá se v absolutní pohodě.

T.graeca se probouzí ze zimního spánku déle než T.m a přibližně stejně s T,h. Porovnat to můžete  v článku ŽELVÍ ROK. Rozpoznat dospělého samce není většinou problematické neboť tak jako většina má podstatně delší ocásek a již zmíněný jiný tvar spodního plastronu. Detailně je tento problém popsán v článku URČENÍ  DRUHU A POHLAVÍ ŽELV.

 

Různé velikosti dospělých samic T.g.i. od 900g - 1550g

 Spodní plastron je u těchto želv zbarven nepravidelněT.graeca-001.jpgna rozdíl od T.h nebo T.m a v dospělosti často úplně černý

P1000669.jpg

P1000707.jpg

 Všimněte si rozdílného tvaru spodního plastronu u samce a samice

Samec-T.g.jpg

Samice-T.g.jpg

 Druhovým znakem je trn na zadních stehnech podle kterého lze snadno určit, že se jedná o Testudo graecu

Ur%C4%8Den%C3%AD-pohav%C3%AD-T.g.jpg

 

 Porovnání zadního středního štítku jako druhového znaku. T.h ho má rozdělen na rozdíl od T.g. Ovšem aby to nebylo příliš jednoduché tak T.h ho může mít také nerozdělen. Jde pouze, ale o ojedinělé případy

%C5%A0t%C3%ADtek-T.g.jpg

%C5%A0t%C3%ADtek-T.jpg

Výskyt:

Testudo graeca a její poddruhy, kterých je v dnešní době okolo 20, žijí na obrovském území. Dle mapky si můžete prohlédnout, kde jaký poddruh má lokalitu výskytu a jako ryze informační přehled je to podle mého úplně dostačující. I pro mě, který v přírodě tento druh ještě neviděl, jsou tyto informace důležité. Hlavně z chovných důvodů, kdy nejdůležitější je vědět, v jakých klimatických podmínkách ten či onen druh žije. Rozdíly jsou obrovské a určitě si u některých poddruhů nevystačíme pouze s jedním chovným přístupem.

Vrátíme se tedy k naší T.graeca ibera, která se vyskytuje převážně - Turecko, Řecko, Makedonie, Bulharsko, Rumunsko. Právě proto, že tento poddruh není tak "dalece" výskytem vzdálen, se i dobře přizpůsobí na naše klimatické podmínky, a je možno je chovat bez problému celoročně ve venkovních výbězích.

Obývají stepní až lesostepní oblasti, louky, dobře prosvětlené lesy. Od nížin přes pahorkatiny i hory až k 1500 m n. m., což je už téměř vysokohorské prostředí a želvy z těchto lokalit bývají otužilé. Právě proto jsem ji i já pojmenoval jako Horského vůdce. Vyskytuje se jak v nedotčených místech, sadech i dobytkem spásaných pastvinách, tak i poblíž lidských obydlí, kde postup civilizace za stovky let udělal svoje a na spoustě míst planety se staly s člověkem sousedy. V těchto lokalitách pak zákonitě mají daleko větší přístup k ovoci a zelenině vlivem lidské činnosti.

Mapa výskytu T.graeca jako druhu

v%C3%BDskyt.jpg

Mapa výskytu dle rozdělení poddruhu podle barvy:

Testudo graeca anamurensis
Testudo graeca antakyensis:
Testudo graeca armeniaca
Testudo graeca flowerii
Testudo graeca graeca

 Testudo graeca ibera
Testudo graeca nikolskii
Testudo graeca terrestris
Testudo graeca zarudnyi

Verbreitung_T_gra.jpg

Počasí:

Počasí v lokalitách výskytu Testudo graeca ibera pro srovnání. Začínáme na jihu Rumunska a končíme na jihu Turecka. Pokud Vás zajímají statistiky z těchto oblastí stačí poklepat daný banner. Můžete porovnat současné teploty na rozdílných místech výskytu toho poddruhu. Jinak nemá cenu srovnávat s jinými poddruhy jelikož oblast výskytu je ohromná a klimatické podmínky tak rozdílné, že určité poddruhy by nebyly  schopny přežít v tak rozdílných lokalitách i když jde o stejný druh - Testudo graeca!

 Jižní Rumunsko

Jižní Turecko

Venkovní výběhy:

Venkovní prostory jsou naprosto identické v mém případě jako u T.hermanni a tyto dva druhy chovám ve společném výběhu bez problémů. Měli by být vzhledem k možnostem každého chovatele co možná největší, na slunném místě a to hlavně z důvodu poměrně krátkého léta, kdy aktivita želv v průběhu roku je daleko kratší, než v jejich domovině. Špatně navržený výběh jim již tak méně vhodné podmínky ještě zkomplikuje. Situované co nejvíce na jih a pokud možno na místě, kam jde po celý den sluníčko. Je víceméně vhodné kombinovat různé terény a pro želvy zdolatelné překážky. Ani možnost schovat se do stínu nesmí chybět a využít můžeme přírodní materiály jako okrasné stromy, keře.....fantazii se meze nekladou. Potřeba je  dát si pozor u některých exotických dřevin na to, zda nejsou jejich plody nebo listy pro želvy nebezpečné. Dobře posloužit může i různě na šikmo položený velký špalek, či část dutého stromu.

Místo pro podávání jídla by mělo být dobře přístupné a hlavně snadno čistitelné. Osvědčilo se mně použití betonových dlaždic položených do spádu tak, aby mohla snadno odtékat voda či výkaly a zároveň je snadné čištění pomocí hadice a vody. Výhodné je také umístění v stinné části, protože v létě nedochází tak rychle k vadnutí zelené stravy. O koupališti a zásobárně pitné vody pro želvy platí to samé. Dobrá přístupnost, čistitelnost...Částí výběhu by měla být  vedle venkovních úkrytů i ubikace (bouda). Izolovaná, popřípadě temperovaná Vám zaručí možnost umístit bez obav ze zmrznutí želvy do výběhu brzy na jaře a nechat je tam až do začátku zimy. Jediné, co je potřeba pohlídat, pokud hrozí mrazy, aby všechny ovečky byly na noc doma v teple a uzavřít vchod, aby se náhodou některá nevydala na výlet.

Hrazení výběhu volíme dle možností dostatečně vysoké a pokud možno hladké. Nad 45cm už bývá bezpečná výška. Želvy T.g., protože se nepodhrabávají, tak nám stačí zapuštění do terénu zhruba 5cm. Pozor, jakmile necháte někde nějakou větší škvíru, tak želva v zájmu prozkoumat, co za tím je, dokáže předníma nohama zvětšit otvor až do velikosti ,kdy dokáže prolézt a utéci. Dohledání želvy, která uteče, bývá velice obtížné a ve většině případů ji musíme bohužel obrečet. Pro malé želvy volíme výběh přiměřené velký tak, aby bylo v případě potřeby jednoduché dohledat všechny želvy. Uspořádáním může být, tak jako pro dospělé želvy, jen překážky musí odpovídat velikosti želv. Nutné je podle mě zakrytí prostor nějakým pletivem, aby se nedostal do prostoru k prckům žádný predátor či vetřelec (kočka, kuna, káně..). Nejde tak ani o možnost snědení želvy, ale spíše o její přenos jinam a tím ztrátu, která vždy pořádně zabolí!

 Část venkovního výběhu s množstvím úkrytů a překážek

T.g-v%C3%BDb%C4%9Bh.jpg

Krytý výběh pro nejmenší - tuhý rám a pletivo. Predátoři prostě mají smůlu

%C5%BDelvy-v%C3%BDb%C4%9Bhy-prckov%C3%A9.jpg

Strava:

Středomořské želvy jsou téměř výhradně býložravé a platí to i pro druh Testudo graeca!  Jídelníček těchto želv u mě je v celku přírodní a shodný s druhem T.hermanni. Brzy na jaře, kdy nejsou dostupné ještě žádné přírodní traviny, dostávají čínské zelí a hned, jak začne růst tráva, přejdu postupně dle možností na ručně trhanou a tříděnou směs bylin, kde většinu tvoří pampeliška včetně květů, jitrocel, jetel...V období ,kdy dozrává ovoce, dostanou sem tam jahodu, třešeň, jablko a to vždy umírněně a jen pokud je to dostupné v přírodě, tedy v době sklizní. Občasný posyp vápníkem neuškodí hlavně v jarním období před snášením vajíček. Nepoužívám jinak žádné granule a jiné přídavné umělé produkty.

Dle statistik váhy želv soudím, že to ani není potřeba a všechny želvy co jsem dospělé kdy získal, do půl roku šly s váhou nahoru a to většinou o 10 - 40% což značí a poukazuje na vhodnou stravu i podmínky. Tedy až na výjimky hodně nemocných želv tam přibývání na váze šlo podstatně pomaleji. Je to zajímavý poznatek, neboť tato zkušenost se týká všech evropských želv, a nemohu to přičítat jinému, než nevhodné nebo špatné stravě u minulých majitelů. Přitom krmení se skládá ryze z luční směsi bez přidávání čehokoliv jiného. Ta trocha ovoce během roku co dostávají nemůže mít zásadní vliv na jejich hmotnost. Něco více o stravě zde: STRAVA ŽELV
Také některé rady, jež se vyskytují v starších publikacích a na internetu, jsou pro želvu doslova zničující. Jako příklad mohu uvést podávat: kompoty,vejce, tvaroh, piškoty, mléko, jogurt, mleté maso a mnoho dalších nesmyslů. Mnohdy je to však naopak a želvě jde o zdraví a život. Viz obrázek "pochutin" níže z publikace Bydlí s námi Suchozemská želva 1996 !!

Jarní luční směs to je nejlepší co pro suchozemskou želvu T.g můžete udělat

T.graeca-na-j%C3%ADdle-010.jpg

 Návody na stravu suchozemských želv ve starších publikacích jsou katastrofální! Takto tedy určitě NE!!

T.graeca-co-ne-003.jpg

                Z knihy: Bydlí s námi SUCHOZEMSKÁ ŽELVA z.r. 1996

 

Snášení vajec:

Z evropských druhů jde o nejméně snášející želvy, co do počtu vajíček na jedince a i začátek snášení je řadí na pomyslné poslední třetí místo. Pokud je špatný rok jako 2009  ( chladnější počasí ), některé želvy snášely jen jednu snůšku, což u T.m nebo T.h u mě nepřipadá v úvahu a mají nejméně dvě snůšky. Možná i z tohoto důvodu je i méně chovanou želvou u některých chovatelů. U mě dle statistik začínají snášet první snůšky T.graeca okolo dne 3.- 10.5. další druhou pak  25 - 30.5. Třetí snůšku jsem zatím nikdy neměl.

Tato statistika je stejná zhruba 3 roky dozadu + - nějaký ten den dle počasí. Počet vajíček v jedné snůšce je dle velikosti samice většinou mezi 2 - 6 vajíčky . Počet vajec většinou i klesá na druhé snůšce. Samice obvykle po usilovném hledání a pár pokusných jamkách vyhrabe v dopoledních hodinách jamku, snese vajíčka a opět zadníma nohama řádně zahrabe a udusá. Celá tato operace trvá asi 1 - 1,5h a závěr je většinou mezi 11. - 12.h dopolední v 80% případů. Ostatní to zvládnou buďto hodně brzy po ránu nebo až po 18.h, kdy slunce nemá již takovou sílu.

 Příprava jamky na snášení v poslední fázi při finální úpravě tvaru jamky

T.g-sn%C3%A1%C5%A1en%C3%AD.jpg

Samice T.graeca v průběhu snášení při rovnání vajíček zadníma nohama

T.g-sn%C3%A1%C5%A1en%C3%AD-1.jpg


Odchovy mláďat:

Vše probíhá naprosto stejně tak jako u druhu T.h. Po snesení vajíček a označení jména samice, data snůšky a polohovacího znaku, je přeneseme do inkubátoru a při bezpečné teplotě okolo 31°C inkubujeme bez nočního poklesu teplot při vlhkosti 80 - 100%. Vajíčka jsou umístěna do líhně společně s druhy T.h a T.m. Líhnout se začínají mezi 58.- 65. dnem od počátku inkubace. Na tyto hodnoty mají nejvíce vliv inkubační podmínky a mohou se o několik dní lišit dle typu inkubátoru a vlivem i jiných faktorů. Procentuální úspěšnost líhnutí je u mě dlouhodobě nad 90% a jde opět z evropských želv o nejhorší výsledky. Pro inkubaci vajíček se mně dokonale osvědčil substrát vermikulit. Více o inkubaci se dozvíte v samostatném článku: INKUBACE ŽELVÍCH VAJÍČEK .

Malé, už klubající se želvy v žádném případě nevyndáváme z vajíčka a trpělivě čekáme, až vylezou samy. Želva si nejdříve udělá ve skořápce vaječným zubem na zobáku malý otvor a začne dýchat. Pak vyčkává, až se ji zcela zatáhne na bříšku žloutkový vak. Když je vše hotovo, začne se teprve drát ven. V případě, že ji vyndáme dříve s nezataženým váčkem, může dojít k infekci a úhynu želvy.Tak doporučuji vydržet a těšit se, až se sama rozhodne pro start do světa:-)). Většina mláďat tohoto druhu začíná růst až po 4. měsíci života kdy T.h a T.m již mají značné přírůstky a v porovnání s nimi mnohdy působí jako o mnoho mladší želvičky. Jejich růstový potenciál je bržděn pravděpodobně delším vstřebáváním a trávením žloutkového vaku, než u dalších dvou druhů. S tím souvisí i menší pohyblivost a jakoby lenost malých želv. Neprojevuje se to u všech, ale u naprosté většiny želviček odhadem 75%. Úmrtnost mláďat není větší než u srovnatelných druhů a většinou jde o začátečnické chyby chovatelů a malinko menší tolerance tohoto druhu k nevhodným podmínkám chovu.

 Už se líhnou a od této fáze to může trvat ještě 3 dny než se vylíhnou

%C5%BDELVI%C4%8CKY-4-7-006.jpg

 Měsíční Testudo graeca v mládí velmi světle zbarvené

ml%C3%A1%C4%8Fata-2008-015.jpg

 

Mláďata ve věku 21 měsíců:

Moje 21 měsíční mláďata, co jsem si nechal do chovu viz. fotografie níže jsou 2x nezimované s celoročním pobytem od 5 - 10 měsíce nonstop ve venkovním výběhu. Jsou to mláďata od samic z Turecka, jejichž  váha je okolo 1500g. Předpoklad tedy je, že i mláďata se dorostou stejné velikosti. Během zimních měsíců mají ideální podmínky na krmení i potřebnou vlhkost a teplotu s UV Osram 300W. Moje činnost okolo nich kromě čištění a doplnění vody a jídla každý den není žádná.

Nechávám čistě na nich, jak si zimní pobyt zařídí a v podstatě kontroluji pokud některou vidím mimo úkryt, zda nemá rýmu a nejeví známky nemoci. Občas pro jistotu zvážím a to je vše. Želvy krásně přirůstají a mají dokonalý karapax a prostě je na nich vidět, že jim nic nechybí a to ani zimování!! Schopnost zimovat určitě neztratily a na podzim se rozhodnu podle okolností, zda tato zima (2010 - 2011) bude jejich první. I na těchto želvách je vidět, jak každý jedinec roste jiným tempem a zatím to vypadá, že všechny budou samice i díky inkubačním teplotám, které měly. Ale to se ještě ukáže jak jsem se trefil:-)).

Různá velikost želv chovaných v identických podmínkách stejného stáří

T.graeca-006.jpg

To samé foceno zespodu

T.graeca-009.jpg

Dokonalé karapaxy všech želv

T.graeca-007.jpg

Pro úřady:

Nakonec musíme jen malé želvy co nejdříve nafotit s přiloženým metrem pro identifikaci velikosti nebo na čtverečkovaném papíře 1 x 1 cm. Pro snadnou identifikaci želvě přiřadíme pořadové číslo, které ji následně napíšeme na vrchní karapax. Slouží k tomu, aby nedošlo k záměně dokladů a želvy. Fotíme spodní plastron a želva musí dle předpisů pokrývat 2/3 fotografie a musí být dobře znatelná kresba. Poté požádáme na krajském úřadě či pobočce o vystavení Citesu a popřípadě také výjimky ze zákazu obchodní činnosti pro případ prodeje. Od 1.1.2010 je žádost o výjimku zpoplatněna 1kus -100,-. Při žádosti na více kusů nad 20ks je pak už jednotný poplatek 2000,-

ml%C3%A1%C4%8Fata-2008-009.jpg

Zimování:

Zimování opět probíhá stejně jako u jiných evropských druhů a u starších jedinců a dospělých želv nejsou žádné problémy při dodržení zásad pro zimování. V tabulce je část vážení T.graeca, jde o zimované želvy. VEN znamená přenos ze zimoviště do venkovních ubikací. Naopak  DOMŮ je návrat do zimoviště. Především stojí za povšimnutí porovnání vah DOMŮ - VEN. Vezmeme-li v potaz rozdíly a chybu měření, zjistíme, že želvy si za tu dlouhou dobu zimování zachovaly svojí původní váhu nebo došlo i k zvýšení!! To je neklamná známka kvalitního zimování a dobré kondice želv.

Startovací váha je již ovlivněna délkou podzimu kdy delší podzim znamená vždy větší váhový ubytek do doby, než teploty dosáhnou hodnot zimování. Dále dle orientačního vážení je zřejmé, jak na jaře dochází k nárůstu váhy želv (největší nárůst je u samic) a konec léta a začátek podzimu už je ve znamení poklesů. Začíná příprava na zimní spánek. Někomu se to může zdát brzy, ale v naších klimatických podmínkách je zima daleko delší, než ve středomoří a pro želvy určitě náročnější. V domovině zimují 1 - 4 měsíce dle počasí a u nás mnohdy až k 6 měsícům při nepříznivém počasí, což je opravdu hodně dlouho.

 

Tabulka orientačního vážení T.graeca

V%C3%A1hy-T.g.jpg

Závěrem:

Chov tohoto druhu T.g.i. mohu všem doporučit, ovšem s výhradami. Jedná se sice o evropský druh želvy, která nevyžaduje žádné speciální zacházení a je vedle druhů T.hermanni a T.marginata také běžně chovanou želvou s identickými nároky na chov. Zbývá jen říci ale. Hlavně ji nedoporučím k velmi malým dětem. Je fakt, že žádná želva se nedá používat jako autíčko a ani to nedoporučuji, ale leckdy se stane, že děti neuhlídáme a pak zrovna tento druh je na takovéto chování nejméně tolerantní a nejčastěji nastávají nějaké problémy. Zrovna tak jako časté přesuny z terária na zem, ven, domů, i tyto změny snášejí nejhůře. Neplatí to o každém jedinci, ale pokud porovnám tyto 3 druhy, jednoznačně volím jako nejcitlivější Testudo graeca. I méně vhodné podmínky chovu jsou pro ně nejvíce riskantní a pokud nedojde k nápravě, velice brzy nastávají problémy. Želvy často trpí na rýmu a i když jde o běžnou věc u tohoto druhu a většinou se neléčí, může to leckterého začátečníka pořádně vyděsit. Cena je u chovatelů srovnatelná nebo malinko vyšší něž u želv zelenavých a vroubených a většinou 1500 - 1800,- za jedince do stáří 1 roku. Dospělé želva nejsou k prodeji skoro vůbec a když náhodou ano, tak cena samic je s kompletními doklady většinou 7 - 9. tisíc a rizika nákupu jsou v těchto případech veliká, zrovna jako u každé dospělé želvy (prodělané nemoci, neplodnost..).

Z pohledu "akčnosti" želv jsou také na pomyslné třetí příčce, jde o želvu spíše rezervovaného chování. Pokud vezmu k porovnání dospělé želvy tak zjistím, že když má nějaká z evropských druhů problémy tak na 90% jde o Graecu. Jestli je to náhoda nebo druhem těžko soudit, ale když mám vyslovit osobní názor jako chovatel, tak je to na náhodu moc časté. Neberu jen svůj chov, ale i chovy různých kamarádů chovatelů, kteří také občas bojují s nějakým tím problémem. Leckdo možná nebude souhlasit a určitě se najdou bezproblémoví jedinci v chovech, ale svůj názor nikomu nenutím pouze předem upozorňuji, jak to vidím z pohledu chovatele tohoto druhu suchozemských želv. Na druhou stranu, když ji poskytneme vhodné a hlavně ničím nerušené prostředí, stává se z ní želva, kterou lze chovat spousty let bez sebemenších problémů, tak jako ostatní dva druhy. Vyžaduje identické chovné podmínky a stravu, jako její evropští kamarádi, jen je více potřeba ji hýčkat. Začátečníky se pokusím rozdělit do dvou kategorií:

1) ANO:

Pokud jsi tedy chovatel, co si tuto želvu přeje hlavně pro její krásu a jsi ochoten jí zajistit vše potřebné včetně určitého klidu v chovu, dopředu si něco nastuduješ o potřebách tohoto druhu a bereš chov vážně, pak Ti řeknu: jdi do toho bez problémů a ničeho se nemusíš bát.

2) NE:

Včera jsi se rozhodl pořídit si suchozemskou želvu. Zítra vše potřebné nakoupíš a pozítří si pro ni zajedeš. Naposled jsi sice viděl želvu před x lety a matně si vzpomínáš, jak vypadala, chceš hlavně udělat radost dětem a vlastně i sobě. Nemáš vůbec potuchy, co suchozemská želva potřebuje, ale něco si přečteš a věříš, že bude vše OK. Tobě jednoznačně řeknu: T.graecu NE. Vyber si T.hermanni nebo T.marginatu, rozdíl prakticky nepoznáš a ušetříš si hodně nervů.

 

Zhrnutí

Každý se nakonec rozhodne sám, co si pořídí za svoje peníze a o jaké zvíře se bude starat, to je jeho právo. Nakonec přeji Všem, co se rozhodnou pro tento druh dobrovolně nebo k ní přijdou náhodou, třeba na doporučení nějakého prodavače ( který jich měl na skladě zrovna nejvíce a potřeboval pouze prodat!) , aby si všichni řekli za 10 a více let: LEPŠÍ SUCHOZEMSKOU ŽELVU JSEM SI TENKRÁT NEMOHL POŘÍDIT, ŽÁDNÉ PROBLÉMY A ZA  JINÝ DRUH BYCH NIKDY NEMĚNIL!!

  

Copyright ©

Rychlý kontakt

Miloš Junek
Chovatel želv
+420 603 268 990

euzelva@seznam.cz

Facebook Twitter

Zasílání novinek

 

Želvy - prodej zvířat - terária - vybavení - rozvoz

 

   SvětŽelv.cz 

Nahoru © copyright euzelva.czPoslední aktualizace 16.10.2017 Mapa webuVytvořil Acceler