Význam UVB záření pro suchozemské želvy

Jak je důležité UVB záření pro želvy

Chovatelé suchozemských želv, a to jak profesionálové, tak začátečníci, stále řeší nutnost a důležitost UVB záření při chovu želv. Proto se dnes pokusím tento problém osvětlit z jiné stránky než doposud. K tomuto tématu to bude jeden z posledních příspěvků. Sám doufám, že po přečtení každý z Vás pochopí, jak to vše funguje, že UVB je opravdu důležité a v chovu suchozemských želv potřebné! Je to sice neviditelné záření (UVB - ultrafialové záření typu B), ale o to víc důležité nejen pro zvířata, ale i člověka. Ve venkovním prostředí ho řešit samozřejmě nemusíme a jedná se pouze o terarijní chov doma, kdy musíme používat k docílení světelných podmínek umělé osvětlení.

Nechci si tady hrát na vědeckého pracovníka, ale protože se tímto tématem hodně zabývám, vlastním měřicí přístroje, podnikám dlouhodobé osobní výzkumy s vlivem na chov suchozemských želv a stále hledám nové a nové informace z tohoto oboru, troufám si říci, že mám čím přispět do všeobecné diskuze k tomuto tématu. Výsledky mojí práce si můžete přečíst na mém webu euzelva.cz a v odkazech na související články, dole pod tímto článkem a v neposlední řadě i v tomto příspěvku.

Často se jako chovatel suchozemských želv setkám se z mého pohledu laickým názorem, že teta, děda, známí.....měli nebo mají želvu doma na podlaze, ničím jí nesvítí a želva je krásně rostlá, bezproblémová, zdravá a zcela v pořádku, tak proč tolik humbuku okolo jejich chovu a nějakého UVB. K tomuto názoru já jako chovatel želv musím podotknout a říkám toto:

Ano, je to možné a v žádném případě to nelze vyloučit, určitě Vám ve většině případů nelžou, ale zároveň si každý z Vás musí uvědomit, že každý živý tvor snad na nějaké výjimky potřebuje k životu především vhodné chovné podmínky a slunce...to každý z nás už ví ze školy, a je zbytečné to nějak popírat. Takto "laicky" chované želvy a i jejich majitelé mají vlastně velké štěstí, jde prakticky o jednu velkou náhodu! Jakou? Může se někdo ptát....

Takže pokračujeme, k tvorbě vitamínu D který v těle hospodaří především s vápníkem, potřebuje želva UVB záření a je jedno, zda zdrojem je slunce nebo speciální lampy. Zároveň vitamín D je také obsažen samozřejmě i ve stravě. V praxi to funguje tak, že tělo želvy si vitamín D bere v prvé řadě ze stravy, a pokud ho touto cestou má nedostatek, přichází na řadu teprve UVB záření (sluneční nebo speciální UVB lampy) a tvorba vitamínu D probíhá touto druhou cestou. V běžné přírodní stravě želv vitamínu D moc tedy nenajdeme a na rybí tuk (pro člověka výrazný zdroj vitamínu D) může zapomenout. Proto organismu musíme zajistit hlavně možnost si vitamín D doplnit nebo "vyrobit" tou nejjednodušší cestou, a to samovolně. Právě proto je důležité mít v umělém terarijním chovu vždy v chovném zařízení UVB lampu!

Ještě je tu třetí šance a existuje třetí způsob jak doplnit vitamín D, a to umělým podáváním např. v kapkách. Ale zde Vás všechny musím varovat!!! Jsou tu ohromná rizika s možností poškození organismu a někdy až pomalým úhynem při předávkování. Především aplikací přípravků AD3 a podobných se napáchají obrovské škody na zdraví želv. Protože nikde nezjistíte jaké množství želvě podat a vždy jdete do velkého rizika předávkování, dávku neurčuje organismus dle potřeby, ale chovatel, a ten nemůže vědět, kolik toho má dát té či oné želvě a tak volí tu nejhorší variantu - odhad (jednu kapku nebo deset?! Ať se má holka dobře, dám raději 15, a život želvy je v ohrožení. Není prostě nad to, pokud si ho organismus může:

1) vyrobit sám!

2) a také nadávkovat sám!

Pomalu se přibližujeme k vytouženému cíli, a odpovědi na otázku jak to, že se jim podařilo tedy odchovat takovou krásnou želvu, a to naprosto nevhodnym chovem z pohledu profesionálů? Jejich chov byl nebo je zcela laický, želva dostává ke stravě většinou vše možné alias co dům dal, nikdo prakticky neřeší, jestli je to nebo ono zdravé. Želva tomu všemu ještě sama nahrává, je to plaz, který nepohrdne ve stravě skoro ničím, co se týče jídelníčku a zblajzne, na co přijde. Neřeší, zda je to pro ni zdravé nebo naopak. V přírodě má o stravu bídu a organismus jí velí: najez se, neboť zítra nebude co. A podle toho se také chová. Ale kde by někde na stráni našla takové mňamky jako kiwi, vařená vajíčka, tvaroh.....

Tímto nechci říci chovatelům, ale spíše majitelům želv se, aniž by záměrně chtěli, podařilo skloubit dokonale chovné podmínky s potřebami organismu želvy, a to včetně stravy a všech ostatních potřeb organismu pro danou dobu. Vše tak ideálně, že želva vyrostla jako ukázkový jedinec. Bez pihy na kráse.

Jde v podstatě o jednu velikou náhodu. Ponechme stranou, jak se to vše podepíše na celkovém zdraví želvy a v jaké kondici budou za několik let její vnitří orgány. Ale podstatné je to, že pokud byste se pokusili tento postup napodobit, tak výsledek pravděpodobně bude zcela jiný, protože opakovat náhodu (souhru všech náhodných okolností) prakticky nelze.

Na druhou stranu existují stovky želv a je jich naprostá většina, těch co projdou tímto amatérským způsobem chovu, které mají zdravotní problémy a nevratné deformace celého krunýře. Většinou to znamená nevratně poškozený tvar krunýře (rachitis) v důsledku právě zcela nevhodného chovu, stravy a především chybějího UVB záření v jakékoliv dostupné podobě. Stačí se podívat na želvy, které na inzercích nabízejí tito majitelé, deformace krunýře neberou konce a bohužel některé želvy pak vypadají přímo hrůzostrašně!

JEDEN PŘÍKLAD ZA VŠECHNY

Další myslitelnou a často zmiňovanou možností jak naší suchozemské želvě dopřát nějaké to UVB záření je občasné venčení v přírodě. Proti tomu nelze mít žádné připomínky, ale opět je otázkou zda je to postačující? Určit, co je málo a co naopak dost si osobně netroufám. Želva, ale pokud, nezimuje, bude trávit minimálně část podzimu, celou zimu a předjaří doma a to je tedy docela dost dlouhá doba, nemyslíte?

Zrovna tak jako již v zmíněných případech nejsme schopní to prakticky poznat, ani odhadnout co je a není dost či málo. Ano vlastně jsme, ale až po čase a želvě bude buď růst karapax dobře anebo ne. Co je toho potom příčinou se sice můžeme pak domnívat, ale jistotu proč se tak stalo, nebudeme mít nikdy. Takže opět platí pravidlo, sluníčko ano, ale v domácím prostředí určitě UVB zdroj, neboť teď již víme, že tím zkazit nic určitě nemůžeme.

Je možné suchozemskou želvu předávkovat UVB zářením?

Odpověď - NENÍ!

Možná teď někoho zklamu, ale tato možnost není a želvu nelze předávkovat!!! Organismus želvy si prostě "vezme, co potřebuje" a tím je to vyřešeno jednou pro vždy. Zvěsti jenž lze nalézt na internetu o nevratně poškozeném organismu želvy včetně očí, následné neplodnosti želv... se nezakládají na pravdě a je to ničím nepodložený HOAX!

Toto mám osobně podloženo i vlastním výzkumem  např. u želv G.pardalis které mám v chovu od mláďat již více jak deset let. Každoročně je tato skupina po 7 - 8 měsíců vystavena působení tří nejvýkonnějších UVB výbojek Osram ultravitalux 300 W ze vzdálenosti ke krunýři dospělé želvy 20 cm po dobu 10 hodin denně. A výsledek. Želvy jsou naprosto v pohodě, nemají žádné zdravotní problémy a samice snáší bez problémů vajíčka a líhnou se zdravá a vitální mláďata. Tím je řečeno vše. Pro zajímavost, u této vzdálenosti mají uvedené Osramky výkon asi přibližně 10x vyšší než jsou maximální naměřené hodnoty v pravé poledne na slunci v Chorvatsku.

Na tomto příkladu je zřejmé, že předávkovat suchozemskou želvu prostě UVB zářením nejde. To už vůbec nemluvím o použití UVB kompaktních zdrojích, které mají v porovnání s těmito 300 W výbojkami "nicotný" výkon UVB, tím ovšem nechci v žádném případě řící, že nestojí za nic, ale jsou přijatelnou alternativou jak tepelnou, tak výkonovou k výbojkám. Které nelze použít všude a hodí se pouze do větších chovných zařízení nebo želvích stolů. Naopak celodenní použití UVB zdroje umožňuje organismu želvy kdykoliv využít při nedostatku vitamínu D jeho vytvoření a správné nadávkování a základě použití těchto speciálních žárovek.

Nikdo z Vás se nemusí obávat, že želvu předávkuje UVB celodenním osvitem !!!

Konečný verdikt

Na základě všech mých poznatků z chovu suchozemských želv je nesporné, že na samotném vývoji želvy se podílí mnoho faktorů a tvorba vitamínu D patří k jednomu z důležitých pilířů správného růstu karapaxu želvy. V přírodě je tímto zdrojem sluneční záření a v umělém domácím chovu naopak jeho náhražka, UVB lampy. O tom, či je to hodně nebo málo důležité, se sice mohou vést různé polemiky, ale z mého pohledu by každý chovatel suchozemských želv, pokud k chovu přistupuje s plnou odpovědností, měl svému svěřenci tuto možnost dopřát a pořídit mu kvalitní UVB lampu v rámci svých možností.

Na trhu je jich dostatek a je z čeho vybírat. Nejlepší a také nejdražší jsou UVB výbojky, které ovšem více hřejí, ale nedají se použít ve všech zařízeních. Jejich alternativou jsou UVB kompaktní zdroje se sice nižším výkonem UVB, ale současně i méně hřejí, a proto se dají použít i do menších chovných prostorů. Já osobně se zabývám jejích testováním a testy, recenze najdete v samostaných článcích testů UVB zdrojů.

Snahou chovatele je vždy umožnit v zajetí konkrétnímu druhu zvířete co nejlepší životní podmínky. Ten z Vás, kdo už dopředu přemýšlí, jak se daným povinnostem k živému tvorovi (v našem případě suchozemské želvě) vyhnout, by prostě a jednoduše měl na jeho chov zapomenout a najít si jiného koníčka. Všem Vám chovatelům a to jak začátečníkům, tak profesionálům, přeji v chovu suchozemských želv jen ty nejlepší chovatelské výsledky.

Kompletní nabídku UVB zdrojů všech typů najdete v mém e-shopu

Další zajímavosti o UVB se můžete dočíst v článcích:

Měření zdrojů UV

Měření UVB výbojek

Měření UVB kompaktních lamp

Měření UVB zářivkových trubic

Výzkum vlivu UVB na želvy

Měření intenzity denního světla