Význam UVB záření pro suchozemské želvy

Chovatelé suchozemských želv – ať už jde o zkušené profesionály, nebo nadšené začátečníky – neustále řeší otázku nutnosti a reálné důležitosti UVB záření při chovu. Proto se dnes pokusím tento problém osvětlit z trochu jiné stránky, než jste byli dosud zvyklí. K tomuto tématu to bude jeden z mých posledních příspěvků a doufám, že po jeho přečtení každý z vás pochopí, jak to v praxi funguje, a uzná, že UVB je v chovu suchozemských želv opravdu zásadní a nepostradatelné!

Jde sice o lidským olem neviditelné záření (ultrafialové záření typu B), o to větší význam však má – a to nejen pro plazy, ale i pro člověka. Ve venkovním výběhu samozřejmě nic takového řešit nemusíme, tam se o vše postará příroda. Otázka UVB ovšem naplno vyvstává v momentě, kdy želvy chováme doma v terarijních podmínkách a k zajištění optimálních světelných podmínek musíme používat umělá svítidla.

Nechci si zde hrát na vědeckého pracovníka, ale jelikož se této problematice dlouhodobě a hluboce věnuji, vlastníím profesionální měřicí přístroje, provádím vlastní terénní výzkumy vlivu záření na chov a neustále vyhledávám nové odborné informace, troufám si tvrdit, že mám k tomuto tématu co říci. Výsledky mé práce si můžete pravidelně číst na mém webu euzelva.cz, v souvisejících článcích pod tímto textem a v neposlední řadě i v tomto příspěvku.

Jako chovatel se poměrně často setkávám s laickým názorem typu: „Teta, děda nebo známí měli (nebo mají) želvu doma volně na podlaze, ničím jí nesvítí, a podívejte – želva je krásně rostlá, bezproblémová, zdravá a naprosto v pořádku. Proč se tedy kolem chovu a nějakého UVB nadělá tolik povyku?“ K tomuto tvrzení musím jako chovatel dodat následující:

Ano, je to možné a v žádném případě to nelze plošně vyloučit; tito lidé vám ve většině případů opravdu lžou. Zároveň si však každý musí uvědomit, že každý živý tvor – až na vzácné výjimky – potřebuje k dlouhému a spokojenému životu vhodné podmínky a slunce. To přece víme všichni už ze základní školy a je zbytečné to jakkoliv popírat. Takto „laicky“ chované želvy a jejich majitelé mají v podstatě obrovské štěstí. Jde prakticky o jednu velkou, šťastnou souhru náhod!

Jak to myslím? Pojďme si to rozebrat. K tvorbě vitamínu D, jenž v těle zodpovídá za správné hospodaření s vápníkem, potřebuje želva bezpodmínečně UVB záření (ať už ze slunce, nebo ze speciální lampy). Vitamín D je samozřejmě obsažen i v určitém množství potravy. V biologické praxi to funguje tak, že organismus želvy čerpá vitamín D v prvé řadě ze stravy, a teprve když ho touto cestou má nedostatek, přichází na řadu druhá cesta – tvorba pomocí UVB záření.

V běžné přírodní stravě želv však vitamínu D moc nenajdeme (na rybí tuk – pro člověka typický zdroj – želva přirozeně nenarazí). Proto musíme organismu zajistit možnost si vitamín D doplnit, respektive „vyrobit“ tou nejjednodušší a nejpřirozenější cestou: samovolně. Právě z tohoto důvodu je nutné mít v umělém teráriu vždy instalovanou funkční UVB lampu!

Někoho možná napadne, že existuje i třetí cesta: umělé dodávání vitamínu D v kapkách či preparátech. Zde vás však musím důrazně varovat! S touto metodou se pojí obrovská rizika, hrozí vážné poškození organismu a nezřídka i pomalý úhyn zvířete na předávkování. Zejména aplikace přípravků typu AD3 a podobných dokáže napáchat nedozírné škody. Nikde totiž přesně nezjistíte, jaké množství kapky želvě podat; vždy jdete do obrovského rizika. Dávku navíc neurčuje samotný organismus podle své aktuální potřeby, nýbrž chovatel, jenž nemá šanci přesně odhadnout správnou míru. Volí tak nejhorší možnou variantu – odhad: „Tak dám raději kapku, nebo raději rovnou deset? Ať se má holka dobře, kápnu raději 15.“ A život zvířete je rázem v ohrožení. Není zkrátka nad to, když si organismus dokáže vitamín D:

1. Vyrobit sám!
2. Nadávkovat sám podle aktuální potřeby!

Jak je tedy možné, že oněm známým s želvou na podlaze se podařilo zvíře úspěšně odchovat navzdory nevhodnému chovu? Jejich chov byl čistě laický, želva dostávala stravu „co dom dal“ a nikdo neřešil, zda je to zdravé. Želva tomu navíc sama nahrává – je to plaz, který nepohrdne skoro ničím a sní, na co přijde. V přírodě má o potravu nouzi, a proto jí instinkt velí: „Najez se, zítra už nemusí nic být!“ V přírodě by sice na kiwi, tvaroh nebo vařená vajíčka nikdy nenarazila, avšak v tomto konkrétním šťastném případě se majitelům podařilo náhodně skloubit chovné podmínky s potřebami organismu tak dokonale, že želva vyrostla jako ukázkový jedinec bez jediné vady na kruce.

Jde však o ojedinělou výjimku a statistickou anomálii. Pokusit se tento postup cíleně napodobit je cestou do pekel, protože zopakovat souhru tolika náhodných okolností v praxi nelze. Na druhou stranu existují stovky a tisíce želv, které projdou tímto amatérským režimem a skončí s těžkými, nevratnými deformacemi celého krunýře (tzv. rachitida) způsobenými absencí UVB záření a nevhodnou stravou. Stačí se podívat na inzeráty – deformované krunýře berou konce a pohled na řadu takových zvířat bývá přímo hrůzostrašný!

Další často zmiňovanou možností, jak želvě dopřát UVB, je občasné venčení v trávě za pěkného počasí. Proti tomu nelze nic namítat, ale otázkou zůstává, zda to stačí. Určit, co je „málo“ a co „dost“, si osobně netroufám. Pokud navíc želva nezimuje, stráví velkou část podzimu, celou zimu a celé předjaří uvnitř v bytě – a to je sakra dlouhá doba, nemyslíte?

Opět platí pravidlo: přirozené sluníčko je sice skvělé, ale v domácím chovu je kvalitní UVB zdroj absolutní nutností, protože s ním zkrátka nic nezkazíte.

Možná teď někoho zklamu, ale tato možnost prostě neexistuje – suchozemskou želvu nelze UVB zářením předávkovat! Organismus plazu si jednoduše vezme tolik, kolik v danou chvíli potřebuje, a tím je proces uzavřen. Zvěsti šířené po internetu o nevratně poškozeném organismu, spálených očích či následné sterilitě a neplodnosti se nezakládají na pravdě a jde o ničím nepodložený HOAX.

Tento fakt mám osobně podložený dlouholetým vlastním výzkumem – například u skupiny želv pardálích (Geochelone pardalis), které chovám od mláďat již přes deset let. Každoročně je tato skupina po dobu 7 až 8 měsíců vystavena působení tří nejvýkonnějších UVB výbojek Osram Ultra Vitalux 300W ze vzdálenosti pouhých 20 cm od krunýře dospělé želvy po dobu 10 hodin denně! A výsledek? Želvy jsou ve 100% kondici, nemají sebemenší zdravotní problémy, samice pravidelně snášejí oplozená vajíčka a líhnou se z nich naprosto zdravá, vitální mláďata. To mluví za vše. Pro představu: v této vzdálenosti mají uvedené výbojky zhruba desetinásobně vyšší výkon, než jaké jsou maximální naměřené hodnoty v pravé poledne na slunci v Chorvatsku.

Z tohoto příkladu je křišťálově jasné, že předávkovat želvu UVB zářením zkrátka nelze. O to méně se musíme obávat používání běžných kompaktních UVB zářivek, které mají v porovnání s 300W výbojkami výkon doslova „nicotný“. Tím samozřejmě nechci říct, že by kompaktní zářivky nestály za nic – představují skvělou a přijatelnou alternativu do menších chovných prostor, kam výbojky kvůli obrovskému žáru umístit nelze. Naopak celodenní svícení UVB zdrojem umožňuje organismu vytvořit si vitamín D přesně tehdy, kdy to zvíře nejvíce potřebuje.

Na základě všech mých poznatků a letitých chovatelských zkušeností je nesporné, že správný metabolismus a tvorba vitamínu D tvoří jeden ze stěžejních pilířů zdravého růstu suchozemské želvy. V přírodě tento úkol plní slunce, v umělém chovu pak jeho nejlepší náhražka – kvalitní UVB lampa. O tom, zda je to více či méně důležité, se sice dají vést dlouhé polemiky, ale z pohledu zodpovědného chovatele by měl každý svému svěřenci tuto možnost bez debat dopřát.

Na trhu je dnes z čeho vybírat. Nejlepší (a také finančně nákladnější) jsou silné UVB výbojky, které ovšem vydávají velké množství tepla. Jejich alternativou jsou kompaktní zářivky s nižším výkonem, jež tolik nehřejí a vejdou se i do menších terárií. Jejich testům a recenzím se podrobně věnuji v samostatných článcích testů UVB zdrojů.

Snahou každého správného chovatele je poskytnout zvířeti co nejlepší podmínky. Ten, kdo předem přemýšlí, jak se svým povinnostem vůči živému tvoru vyhnout, by měl na chov suchozemských želv raději rovnou zapomenout a najít si jiný koníček. Všem vám – začátečníkům i profesionálům – přeji v chovu jen ty nejlepší výsledky.