Zprávy od nových majitelů

Suchozemských želviček

Dnes mi přišel velmi pěkný email od nových majitelů želvy, a protože se mně moc líbil, rozhodl jsem se založit tuto stránku. Pokud mně někdo pošle zprávu, jak se mají nové želvy u nich doma a příběh mě zaujme, rád ho po dohodě zveřejním. Takže pište, pište....

1) Byl jsem želvík s číslem 236. Teď už mám jméno. Říkají mi Jeníček a prý kdo ví, možná ze mne bude nakonec Maruška :) Bydlím v Ostrově v bytě, v terárku. Kolem něj se motají nějací dva dospěláci a pětiletá holčička Lu. Jméno mi dala ona. Musím jí pochválit. Je trpělivá, netahá mě z terárka a celkem důkladně mě pozoruje. Já jsem si za těch 14 dní terárko pěkně prolezl, otestoval a stačil jsem je za tu dobu i vyděsit. Ze začátku si asi mysleli, že jsem snad sebevrah. Dvakrát mě našli po svém příchodu domů ležet na krunýři.

Poprvé to bylo, když jsem se hrabal na sklo terárka, ujely mi cvičky a já se nemotorně svalil na krunýř a hrabal se nazpět (dedukce). Podruhé to bylo poněkud dramatičtější. Našli mě, jak ležím v misce s vodou, jak jinak než na krunýři a už asi pěkně nažbrunďaného vodou..Zas mi ujely ty moje cvičky, když jsem se hrabal poblíž misky a já se tam skulil na krunýř a už jsem vesele lokal. Naštěstí vody nebylo moc. Ale otočka mi nějak nešla. Ač jsem se snažil vyeskymákovat co to šlo, neměl jsem se za co zapřít a tak mi to klouzalo. Amatéři..Nedali mi do misky s vodou na dno žádný kámen. Páni ty byli vyděšený :).

Okamžitě mi vyměnili misku za dost hrubou a dali jí víc doprostřed terárka. Už je klid. Dospěl jsem dokonce i k názoru, že hrabat se po skle už mě neba a tak už to nedělám. Když se chci napít, vlezu si v pohodě do misky a sosám s sosám.. Mno..občas se u toho i počůrám, ale co..A oni se mi smějou. Prý, že je to hrozně legrační, jak zanořím hlavu. Mno..Kdyby se viděli občas oni :). Nechápu to jejich nadšení pokaždé, když udělám bobek..Pořád se diví, jak můžu vytvořit něco tak velkýho na to, jak jsem malej..No jo..Jsou to divizny..Ráno mi rozsvítí, já vylezu, šup a už tam mám snídani..Už jsem si je pěkně vycvičil..Běhají mi jak srnky pro jetel a pampelišku. Na pampelišku jim ale prdim, když mám jetel. Ten u mě vede..

Jenom nevím, kde dělají chybu, ale občas chutná divně a je bílej. Dneska jsem schramstnul i něco jiného..Kousek švestky nebo co..Po snídani se jdu slunit a vyhřívat. Nejdřív tam, kde je víc teplo, tam se pěkně rozehřeju a pak si občas vlezu i pod horský sluníčko. Takhle zevluju po terárku celý den..Občas si zalezu do úkrytu a když se chýlí den ke konci, prohřeju si naposled kytičky, něco zdlábnu a jdu si zalézt a spát..Sluníčko zajde a je tma. Dneska jsem je ale vypekl..Zahrabal jsem se do rohu terárka do substrátu..Ani ocásek mi nekouká. A zase se diví..Divizny..Tak co? Jak je mám dlouho nechat vyšťavit? Sází se tu, jak dlouho to vydržím..cha
Mějte se tam pěkně. Zdravím brášky a sestřičky a posílám jim želví pusu z úkrytu..
Jeníček

‌2) Dobrý den,tady Bartoňovi. Už to jsou skoro 3 roky, co jsme si od vás koupili malilinkatou želvičku Testudo hermanni.Naše želvička se jmenuje Péťa, má 8cm na šířku a 9cm na délku.A možná si pořídíme Agamu vousatou :)takžesStudujeme a studujeme :).Jinak Péťa se má dobře, vyhřívá se pod lampičkou, cachtá se ve vodě :)..a dokonce už zkouší, jak rychle umí běhat :D Takže takové info ohledně naší želvičky. S pozdravem Bartoňovi..:)a S pozdravem všechna naše zvířátka:Péťa-želva,Bonnie-pes,Viki-pes,Mikeš-kocour,Spike-morče a ještě dvě kočičky Sisi a Maty.:)

3) Vážený pane Junku,
už uplynulo víc jak 14dní od našeho setkání, kdy jste mi splnil dětský sen a já si poprvé pohladila želvu.
Celou cestu domů jsem nevěřícně zírala na to maličké stvoření s číslem 24. Podle různých zdrojů želva neměla celou cestu jíst, měla být uraženě schovaná ve svém krunýři, případně spát. Po příjezdu domů měla být dva týdny netečná, tahle malá potvůrka od první chvíle zkoumala nové prostory. Želva nadšeně konzumuje jetelové trojlístky, které jí nosí děti (rychle zapoměly, že chtěly spíš tygra než želvu), sem tam okouše naservírovanou pampelišku. Posledních pár dní si vytvořila jakýsi rituál - ráno se nahřeje, zbaští polovinu toho, co najde, a kuní po terárku. Potom dojí většinu jídla a schová se do domečku (mokro), někdy se zahrabe do suchého substrátu. A ráno nanovo.

Já samozřejmě ještě pořád studuju všechny možné dostupné informace, venku v okolí dětských hřišť se probírám plevelem a neustále řeším, co by té naší Želvičce (tak se jmenuje, tvrdí 4letý syn) chutnalo. Naštěstí jsem někde vyčetla, že želva potřebuje "svůj klid" a neměnné prostředí, manžel mě preventivně ujišťuje, že "TAKHLE má želva vše, co potřebuje a co jí můžeme dát, že vypadá spokojeně, takže opravdu nebudeme nic měnit". Myslím, že je vám jasné, že bych nejradši co chvíli dlachnila želvu a neustále jí aranžovala terárko, takhle ji jen z povzdálí obskakuju a každý pohyb "konzultuju" s googlem a s pomalu šílícím mužem. Je opravdu pozoruhodná. Snad bude u nás spokojená a nám nadšení těch 100 let vydrží.
Ještě jednou vám děkuju, že jste mi umožnil se seznámit s tak úžasným stvořením.
S pozdravem
Iveta

4) Dobrý den.
Moc vás zdravíme z Boršova nad Vltavou, nového bydliště želvičky od vás. Naše Amálka, jak si ji dcerka pojmenovala a společně s kmotřičkou kmotříčkem, kteří s námi pro ni u vás byli i pokřtila, už je s námi doma. Venkovní výběh už okusila a zdá se, že se jí docela líbí. Nejdřív vypadala vyděšeně a běhala kolem dokola, ale teď už je docela v klidu, snad ne až moc zase, aby jí něco nechybělo?! Ale je to nádhera, to malé stvoření pozorovat. Nejkrásnější nám u ní přijde ta mašlička, kterou má na krunýřku těsně nad hlavičkou. Tak snad se z ní nakonec nevyklube pan želvák s mašlí?! Ale ani to by nevadilo. Ještě jednou moc děkujeme za želvičku a nového člena rodiny! Lonsmínovi

5) Dobrý večer VÁŽENÝ pane Miloši,
k nové mámě jsem dorazila dnes v pět hodin večer, do nového domova. Prý se jmenuji Benita, ale už mi říkají i Beňousi a mrně a prcku a jsem strašně krásná a šikovná. Moje nová máma Vám chtěla napsat hned, jak jsme přijeli domů, ale prý by to byl tak dojemný mail, že byste si myslel, že je blázen (mezi námi, já si to o ní myslím už od začátku, co jsem jí uviděla, to jste neviděl, to bylo samé : jů a jé). Víte moje máma se přivítala s mým chovatelem a on jí šel ukázat všechny jeho želvičky venku a hodně si povídali. Ukázal jí dokonce i líheň a klubající se želvičky.

Pak mámě říkal, že prý jste mu volal, že si pro mě přijede, a že k ní má být moc vstřícný, že je slušná a je jeho známá. Mámu to strašně moc potěšilo, byla velmi dojatá a je to od Vás neskutečně milé a máma si Vás moc a moc váží a děkuje Vám. Prý je na světě takových lidí, jako jste Vy, velmi málo. Ale můj chovatel je taky prima a želvám rozumí.Máma si tedy mohla prohlédnout všechny výběhy a měla poprvé v životě v ruce dospělou želvu stepní a ukápla i slzička dojetí. Můj chovatel ji moc obdivoval, že na první pohled poznala testudo hermani hermani a i ostatní druhy běžnějších želv. Máma pak byla strašně pyšná a vytahovala se celou cestu domů svému příteli.

Pak jí můj chovatel dlouze objasnil chov stepních želv a to jsem ráda, bude se mi tak snad dobře dařit. Prohlédl si i mého budoucího kamaráda želvu Horse. Viděl, že Hors neměl lehké životní začátky a má dokonce zlomený ocásek, máma se divila, proč ho nenosí na stranu natažený, jako ostatní samci stepní želvy. Prý se bude hůž pářit, ale tomu já nerozumím, prý když bude samička chtít, půjde mu to i tak. Také mu máma říkala, že Hors celé léto spí na balkoně a můj chovatel byl rád, že tomu tak je. Na Horsovi je vidět, že měl špatné podmínky chovu a můj chovatel mámě říkal, že kdyby ho nedala ven a nenechala spát, dával by mu tak maximálně ještě rok života. Máma se strašně vyděsila a říkala, že to poví všem chovatelům, aby nám želvičkám dopřávali odpočinek, který moc potřebujeme.Já, máma, její přítel a Hors Vás moc zdravíme, moc Vám děkujeme, že jsme díky Vám spolu a posílám Vám svou první fotku. Mějte se moc krásně!
Benita a Helena
PS: Jestli chcete, můžete tento mail zveřejnit na svém webu a prosím moc zveřejnění fotek Benity, slíbila jsem to holkám, díky. Pane Miloši, moc Vám děkuju, opravdu, jsem ráda, že jsem pana chovatele želv poznala, když Vy horsfieldy nechováte. Choval se ke mě opravdu moc pěkně, všechno o horsech mi vysvětlil a vím, že mi ukázal mnohem a mnohem víc, než ukáže ostatním kupujícím. Poznala jsem i stepní želvu s velmi poškozeným krunýřem, máte její fotku také na svých stránkách, vyprávěl mi o ní, prý už má své první potomky a daří se jí moc dobře. 

6) Dobrý den pan Junek, jen vám chci podat zprávu o želvičce, kterou jsme si včera vzali. Je čiperná, úžasná a dobře jí, tak doufám, že jí u nás bude dobře. Už máme první úsměvnou událost. Máme doma ještě psa, Amerického staforda a želvička ho včera kousala do drápků a pak měla tendeci ochutnat jeho srst. Pes je naštěstí strašně hodný, tak na ni koukal a nechával se ochutnávat.Když leze po domě strašně se jí líbí žluté závěsy. Děkuji Andrea

7) Dobrý den pane Junku.
Jen bych Vás chtěla stručně informovat jak se daří želvičkám které od Vás máme.Jsou to čísla 3 a 43.Želvičky jsou čilé a zvědavé, jí dobře a vůbec dělají asi vše co mají. Ani my už nejsme jak divizny a nedivíme se každému hovínku a nečíháme jestli čůrá a podobně Máme z nich velkou radost. Už se vůbec nebojí a jsou mnohem čilejší asi si už zvykly na nové prostředí.Číslo 3 Matylda je zvědavá a kouše do všeho co se hne včetně prstů Evička č.43 je hodnější ta aspoň nejde po prstech.
Přeji Vám hezký zbytek léta.S pozdravem Nikrmajerová

8) Přeji krásný den.
Tak pane Junek v sobotu to bude přesně deset měsíců co se vám narodila první pardálka s paštítkem a já jsem si ji od vás koupila. Když jsem si ji přivezla domů byl to takový prcek o váze 32g teď po skoro deseti měsících se z nás stává pomalu ale jistě odřík protože vážíme již 137g. Jen jsem vám chtěla dát vědět jak se má naše pardálka , zatím sice nevím jestli je to kluk nebo holka , ale důležité je že baští , čurá , kaká a má se prostě fajn i se nechá hladit na hlavičce je to prostě krásná želvička.
Děkuju za krásného mazlíčka a mejte se moc fajn
Vavřínová Marcela

9) Dobrý den pan Junku,
za 2 dny do bude užměsíc, co s námi bydlí Dobi Kroos (ano, má i příjmení :))), rozhodla jsem se tedy, že vám podám menší info o tom, jak se mu u nás vlastně žije... :)
Již během cesty autem od Vás jsem poznala, že stávkovat kvůli přesunu určitě nebude, ufff... Hned, jak se dostal do terárka, začal šmejdit. Zajímavé, že do teď chodí po obvodu terárka zásadně proti směru hodinových ručiček... :)) Postupem času si osvojil i boudu, kam se mu zpočátku vůbec nechtělo. Za to chuť k jídlu mu od začátku rozhodně nechybí... Miluje pampelišky, takže se ze mě nejspíš ještě stane vášnivý pěstitel pampelišek. (Ranní běhaní pro čerstvé listy zrovna nepatří mezi moje oblíbené činnosti... :)) A ač si libuje v běhání pod rozprašovač při vlhčení substrátu, z koupelí už tak nadšený není... No, jeho smůla... :) Jinak je ale zlatýýýý... Doufám, že on by o mně mluvil stejně... :)))
Přikládám také několik fotek - je totiž nesmírně fotogenický, asi jako každá želva... :)))
Tímto tedy děkuji za super člena rodiny
Želvám zdar! :) S pozdravem Vendula Křičenská

10) Hezký večer, dnes slavíme se Žofií náš první společný rok :).Ráda bych za nás za obě poděkovala panu Junkovi za všechny cenné rady a že má stále trpělivost odpovídat na všechny otázky/občas trochu šílené/. Moc Vám za vše děkuji. Alena

11) Dobrý den pane Junku,
jen jsme se s Vámi chtěli podělit o náš první rok se želvičkou od Vás. Loni touto dobou jsme ji u Vás koupili jako dárek pro našeho tříletého syna k narozeninám. Letos slavili spolu a želvička (Duci) se má čile k světu. Čekala jsem, že Duci bude v péči mého syna tak čtrnáct dnů a pak padne starost na mě, ale do dnes je hlavní péče na synovi, který mi každé ráno připomíná snídani pro Duci, koupe ji a kdyby mohl tak si jí bere i do postele Dnes váží necelých 190g a měří 11 cm. A proto dostala jako dárek i větší terárium, na výrobě se podílela celá rodina. Trvalo to, ale dopadlo to dobře  V příloze posílám foto a ještě jednou Vám děkujeme
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů
Chaloupkovi

12) Dobrý den, :)
24.3.13 jsem si od vás koupila želvičku a dala jí jméno Julinka. Řekla bych, že jsme si hned padli do oka :) nechala se hladit a vůbec se mě nebála. Doma jsem jí udělala hostinu.. dala jsem jí ledový salát posypaný vápníkem a nakrájené kolečka mrkve. Hnedka se do toho pustila! Pěkně se tomu celá rodina divila, protože jsme si mysleli, že hned jen tak jíst nebude, že bude si pomalu zvykat, ale ona hned papala a procházela si svoje královstvíčko na kterém jsem si dala záležet. 26.4. slavila 9 měsíců a pěkně nám začíná růst a už i začíná vnímat na svoje jméno, protože se jí furt věnuju a mluvím na ni. Když je venku hezky, tak ji vezmu ven na zahradu a nechám ji na sluníčku nahřívat a papat pampelišky... jen květy jí zatím moc nejedou, ale jahoda hned zmizí. :D Bohužel teď u nás furt prší a je zima, tak jsem ráda když jí naberu na zahradě nějakou tu pampelišku schovanou pod altánkem, ale nevadí ona se v pohodičce vyhřívá ve svých "výsostných polohách" pod lampou a nemá žádný starosti :D
S pozdravem Míša a Julinka Marxovi :)

13) Dobrý den pane Junek,
je to necelý rok, co jsem Vám popisovala smutný konec našeho pokusu o líhnutí čtyřprsté želvičky, a vy jste mi tenkrát psal, že vše záleží především na přírodě a uklidňoval mě, že snad příští rok se to povede. Nedá mi to nenapsat Vám a zároveň se tak trochu pochlubit,že se nám opravdu po necelém roce splnilo to, na co jsme tak dlouho čekali a dnešního rána jsme byli přítomni příchodu našeho prvního želvátka na svět. Jedním slovem: "ZÁZRAK". 
Chtěla bych Vám také moc poděkovat za podporu a povzbuzení, kterého se mi od Vás dostalo.
Zároveň moc děkuji za Vaše stránky, které se staly mým věrným průvodcem. Čerpám z nich velice často a velice ráda další nové poznatky, pokud si nejsem úplně jistá, vždy tam najdu odpověď . Líbí se mi, že své bohaté zkušenosti předáváte dalším chovatelům těchto nádherných tvorů.
Přeji Vám mnoho chovatelských úspěchů.
S přáním pěkných dnů.
Blanka Šebelová

14) Dobrý den,
kupovala jsem si od vás minulý rok želvičku a chtěly by jsme se pochlubit jak se nám daří 
- Nevím zatím jaké je pohlaví, ale říkám mu Čenda  Jen jsem se chtěla zeptat, kdy se to dá zjistit?
- Na začátku měl 60g dnes už 150g ...  doufám že je to přiměřené  Jde na něm vidět jak vyrostl a hlavně i tím, že má část krunýře takovou světlejší/novější .... posílám foto, jen jsem se chtěla zeptat, jestli je to v pořádku ...
- Zvířata miluju, máme i psa a králíka, pes Čendu hlídá - nesmějí se k němu přiblížit jiní psi, jinak vrčí
- Každý den má čerstvý salát nebo pampeliškové listy, miluje také jahody a meloun  Když se přiblížim k jeho terárku už skoro panáčkuje co do stane dobrého  Má v terárku  želvíka z vápníku a hryže ho, salát mu vápníkem také posypávám.
- Jinak, chtěla bych mu pořídit želvího kamaráda a chtěla jsem se zeptat, jestli kdyby to bylo stejné pohlaví, jestli se nebudou "hádat" nebo tak něco ... Nevím u jiných zvířat se to stává  A ještě jak by měly mít velké terárko, mám 70cm x 48cm, tak jestli by jim to mělo stačit
Děkuju za odpovědi
S pozdravem Tereza Svobodová

15) Dobrý den,pane Miloši.
Posíláme foto našich zelenavých dvojčátek a nemůžu jinak,než se o nich rozepsat.

Měli společný váček, leželi na boku v poloze 69. 2 dny jsem je odklubávala,protože oni nejevili snahu jako ostatní jednovaječní. Po poradě s kolegyní a vět.klinikou jsem jim váček bavlnkou na tupo priškrtila.Byl boj proplést se mezi osmi nožičkami. Mrskali jimi do váčku, ten byl 1cm velký, plný života a tak křehký, že utržil povrchovou ranku od drápků. Jednomu z dvojčat se nechutně vytahoval z bříška. Přestávala jsem slyšet, dělalo mi to zle, hučení v uších a chvilku od omdlení jsem zaháněla myšlenkou, že to musím zvládnout omotat ještě jednou, jinak umřou. Nikdo jiný to za mě neudělá. Ruce se mi třásly, pomáhala jsem si zuby. Povedlo se a já se složila se zimnici má zem. Dcerka mi dávala obklad, napít a nohy na horu, fandila mi celou dobu, šikula. Vzpamatovávala jsem se několik hodin.
Prckové trávili 3 dny v teráriu a 3 noci v líhni na dně štamprle, aby byly v klidu u sebe, bříško na bříško. Zabránila jsem tak nechutnému vytahování váčku z bříška a poraněni.Ten se denně scvrkával a měnil barvu z oranžové do růžové, fialové a nakonec tmavé červené jako je strup.6tý den od začátku lihnuti jsem jim seschlou "šňurku", co je pojila na dvou místech(kolem) bavlnky odstřihla. Měli neskutečnou žízeň. Pili dlouho a opakovaně, tušila jsem, že by bylo riskantní čekat než odpadnou úplně sami.
No byl to zážitek...Obě váží jen po 6ti g, měří 2,5cm. Jsou poloviční než vrstevníci, je to sranda. Z vajíčka na ně kouká lihnouci se čtyřprstá, bude to oproti ním buldozer 

Snad Vás náš příběh zaujal, pobavil a zpestřil došlou poštu 
S přáním pěkných dnů se želvami přejí OVBP Černí.

16) Dobrý den,
chtěl bych se s Vámi podělit o příběh a tím Vás i požádat o radu.
Již 10 let chovám dospělý pár T. hermanni. Chov probíhá dle rad různých chovatelů a teraristů, podle dostupné literatury a dle vlastního uvážení s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám odpovídajícím lokalitě výskytu tohoto druhu. Jaro - podzim jsou želvy ve venkovním výběhu a při nižších teplotách mám zařízenou nádrž 1 x 1,2 metru s výhřevem doma. Vždy jsem želvy se snižující se venkovní teplotou (během září) ,,uklízel,, domů a choval  je při pokojové teplotě v již zmíněné vybavené nádrži. Od konce října - začátku listopadu jsem snižoval teplotu, často je koupal a začal  je připravovat k zimování. Po nějakých 3 týdnech byly definitivně zazimované v bedně ve vlhkém sklepě na 3 - 4 měsíce. Odzimování probíhalo podle mě bez problémů a želvy jsem opět choval v nádrži doma. Se zvyšujícími se teplotami jsem je umístil zase ven.

Poslední dobou, po objevení Vašeho webu, jsem začal zjišťovat, že ne všechny moje metody byly úplně nejvhodnější. Letos jsem trochu přeorientoval výběh a postavil lépe izolovanou boudu a mám v plánu vynechat ten přechod domů a tím i zvyšování teploty na pár dní s následným útlumem. Při dnešní kontrole výběhu, po zatím nejmrazivější noci, kdy jsem naměřil nejnižší teplotu ve výběhu 1°C a v boudě 6°C, jsem našel vyhřívající se mladší samici, ale starého velkého samce jsem ve výběhu nenašel. Po prohledání zahrady a sepsání plakátů, které jsem chtěl vyvěsit v okolí, jsem vyrazil prohledat zahrady sousedům.

Protože jsem chtěl nechat sousedy v klidu poobědvat, prohledával jsem ještě jednou výběh centimetr po centimetru a našel jsem nepatrnou hromádečku hlíny ve svahu mezi trsy trávy. Břeh je prorostlý kořeny a několik desítek let udusávaný. Říkal jsem si, že to bude práce nějakého hlodavce, ale raději jsem místo prohrabal, vytrhal trsy trávy a objevil jsem docela prostornou noru a v ní svého želvího dědečka. Nikdy se mi nic podobného nestalo a navíc jsem měl podezření krádeže, protože v tomto počasí mi přijde útěk želvy přes hrazení nesmyslný. Želváka jsem opatrně vyprostil a prohlédl. Výrazně poslední dobou ubral na váze a dnes mi přišel, že to se zimováním myslí opravdu vážně, soudě i podle nateklých očních víček. Tím přichází můj dotaz.

Mám želváka umístit do zimoviště ve sklepě nebo zamést stopy po hrabání a nechat ho v boudě s druhou želvou, které se zimovat ještě určitě nechce a zazimovat je až spolu? Jde mi hlavně o dnešní datum, tedy o dobu zimování. Když si představím, že by byl ve sklepě minimálně 5 měsíců a vyzimoval bych ho až se samicí, nevím jestli by to bylo pro nebo spíše proti zdraví. V příloze posílám fotky nory. Sám jsem byl dost udivený, že po tak veliké želvě zbyla jen hromádka hlíny a pod ní tak prostorná díra. Zaráží mě, že si želvák nevybral kyprou hlínu s pískem v boudičce s příjemnější teplotou a čerstvou slámou a pouštěl se vymrzlý do takové práce. Tím mi již poněkolikáté želvy ukázaly, že je ještě dost dobře neznám a že mají stále co předvést a čím překvapit. Omlouvám se za vyčerpávající čtení a děkuji předem za odpověď. Jako fanoušek Vašeho webu jsem chtěl také přispět svou trochou ze života těchto úžasných zvířat.
Děkuji, Přibyl.

Moje odpověď: Nechat želváka co nejdéle to půjde na zahradě ve výběhu zahrabaného! Přenést do zimoviště teprve až to bude nezbytně nutné (přijdou mrazy).

17) Dobrý den,
Jsem chovatelem morčat (www.goldenbay.wbs.cz) a od ledna t.r. "držitelem" i jedné a pak i druhé želvy druhu Testudo marginata. Vaše stránky mi byly ihned, jakmile jsem je objevil, velkou pomocí i stálou inspirací, neboť Vaše názory na chov velmi souzní i s naším pohledem na chov morčat a na zvířata vůbec. Obě želvy máme pro radost, protože si jich vážíme, a tak jako morčatům jim chceme poskytovat to nejlepší z toho, co opravdu potřebují. Díky za všechny informace na Vašich stránkách. S pozdravem Martin Novák, Plzeň

18) Zdravím Vás Miloši,
omlouvám se, že jsem se neozval dříve, ale "naše akce" chováme želvičky se vydařila na jedničku s hvězdičkou, moc Vám chci poděkovat za vše co jsem si od vás pořídil a doma nainstaloval. Radost přítelkyně byla veliká, ba přímo obrovská. Želvičky vypadají spokojeně a vypadá, že spolu kamarádí, běhají po teráriu dosti spolu a hlavně večer a v noci se zahrabávají u sebe a spinkají spolu. Krmení zatím je čínské zelí, trošku čekanky a o víkendu přidána mladá pampeliška (fakt v únoru nalezena!, no je venku přes 10°C = únor :-)). Raději více "cukrujeme" vápníkem od Vás, aby želvičky byli zdravé.

Osvětlení nastaveno na 10hod denně, topení na dva cykly dle návodu. Jen 25W i když je dosti vysoko na substrátem dělá teplotu +40°C = dnes jsem zakoupil 15W žárovku s paticí 14 pro troubu (vydrží vyšší teplotu, tak si říkám, že snad jí nebude vadit delší svit) a dám "květináč" níže a provedu měření teploty, snad se dostanu na teplotu 30 - 32. Jinak svit jsme nastavili od 10:00 do 20:00, abychom si odpoledne a k večeru želvičky užili, na webu píšete, že to lze jim takto "šoupnout" den, tak to mají :-).
Takže vše vypadá OK
Jo do misky s vodou jme umístili kameny = nejprve tam nebyli a želvičky
běhali okolo,jak jsme je tam dali, už se chodí i "koupat".
Apetit mají pěkný a trus vypadá OK.

Moc Vám děkujeme, nafotíme želvičky pořádně a přidáme na Fanklub za který
Vám a vůbec za celé Vaše krásné www stránky děkujeme.

Pěkný den a želvám čest :-) S pozdravem Roman

19) P.S.: 
a také Vám posíláme fotky želv z řeckého ostrova Limnos, kde se prohánějí želvy i po silnici i po "hlavní třídě" městěčka Moudros ... Samozřejmě jsme je nezajeli, šlajfovali jsme intenzivně a domluvili jsme jim, že není dobré chodit po silnici, dali je dál od silnice v domnění, že to pochopí (asi ne)  ........ krom želv tam též lehávají i rozesmáté kozy..  Testudo marginata to samozřejmě není a ani tam nežije. Tak je to nějaká jiná Testudo ...  Naštěstí jsme tam nikde na silnici neviděli želvu zajetou. Leč díky tomu, že ostrov je zatím téměř aturistický, na jeho východě, kde turisti skoro nejsou, asi ještě radostně žijí. Kéž by jim to tam tak vydrželo i nadále a napořád !!!  MN

20) Dobrý večer, co se týče želv (T.h.h), zatím se chovají snad normálně (s tímto druhem nemám zkušenosti, takže to hodnotím spíš intuitivně). Mám je v teráriu o rozměrech 200 x 70 cm, výška 55 cm, jako substrát používám kompaktní zelený drn na písčitohlinité zemině (cca na 40 % plochy pod denní zářivkou), na cca třetině je stejná zemina v kombinaci s kokosovým vláknem částečně překrytá vrstvou suchého dubového listí. Na jedné straně mám výhřevnou žárovku a UV lampu, pod nimi je plochý kámen a kamenné oblázky. V těchto místech dosahuje teplota pod žárovku cca 38 - 40°C.

Ve střední části terária je teplota cca 26 - 27°C. Na druhé straně terária je přes den cca 22 až 23°C. V 16 hodin se vypíná závěsné topné těleso a začíná pozvolný pokles teploty. Při vypnutí denního světla (teď kolem 18 hodiny) je v teráriu kolem 24°C, v noci klesá teplota v teráriu pozvolna tak, že k ránu je cca 19 až 20°C. Denní světlo mám řízené astroprogramem, délka svitu se tedy řídí podle východu a západu slunce. Mám to nastavené tak, že světlo zapíná hodinu před východem slunce a vypíná hodinu po západu. Mám tedy den prodloužený oproti skutečnosti o 2 hodiny. Výhřevná žárovka svítí od 8 do 17 hodin, UV lampu jsem zatím nechal od 10 do 15,30 hodin. Intenzita světla je tedy výrazně zesílená přes polední hodiny.

Tomu odpovídá i postupný nárůst a pokles teploty v průběhu dne. Vlhkost substrátu narůstá směrem ke chladnější části tak, že pod dubovým listím v chladné části je substrát hodně vlhký. Želvy první týden hodně šmejdily po teráriu, brzy si každá našla své místo. Měl jsem nastavenou regulaci teploty na 25°C přes den ve střední části, nyní jsem to o 2 stupně zvýšil a zaznamenal jsem, že jakmile se začne teplota blížit k nastaveným cca 27°C, tak se přes den drží spíše pod listím. Ráno jsou ale všechny nasáčkované pod výhřevnou žárovkou, pak se nažerou a prolézají trávou nebo se napůl usadí do listí, že jim kouká jen hlava. Žerou dobře.

Pod žárovkou a UV lampou je hodně sucho (kámen, oblázky) a v těchto místech je přisáván z boku terária čerstvý vzduch. Jeho ohřevem se vytvoří nepatrný komínový tah a ohřátý vzduch stoupá ke stropu a z terária odchází opět z boku u stropu v chladné části terária. Výměna vzduchu je dobrá, průvan není a přitom se udržuje poměrně dobře potřebný teplotní a vlhkostní spád. Toto řešení mám odzkoušené u ostatních želv, těmto jsem jen vytvořil podstatně sušší část v místech s nejvyšší teplotou. Mám jen pocit, že kromě rána se nemají tendenci v těchto místech zdržovat, jsou hlavně ve střední části na travnatém drnu nebo na substrátu pod listím.

Mám jen dotaz, jestli by mohly ty dva stupně zvýšení znamenat, že přes den mají nyní tendenci stěhovat se do chladnější části pod listí, nebo zda je to jejich přirozené chování přes den a ten první týden byl jen ve znamení zvědavosti a prozkoumávání nového prostředí? Nebo by to mohlo mít souvislost se sušším prostředím pod výhřevnou žárovkou a vyhovuje jim spíše vlhčí travnatý drn? Děkuji za posouzení a případně za doporučení, co bych měl upravit. Jinak přeji do nového roku hodně pohody a úspěchu se želvami. S pozdravem K. G.

21) Dobrý den pane Junku,
Ježíšek nám letos zase nadělil velikou radost v podobě další mrňavé želvičky. Tentokrát je to "určitě" sameček (jmenuje je Juzísek) a dcerka už se těší, až si začnou s Rozárkou (to je zase určitě samička, protože Ježíšek to přeci pozná)  které je cca 1,5 roku, dělat mláďátka. Budeme je prodávat a budeme strašně bohatí ;-)
Juzísek je opravdu originál. Každého, kdo ho vezme do ruky, hned počůrá! Páni, ten snad pořád jen pije a čůrá. A není to žádná kapička, kterou by člověk od takového prcka očekával, ale pořádný vodopád.
S Rozárkou si hned padli do oka a všechno dělají bok po boku. A Rozárka nám najednou připadá strašlivě obrovská! Teď vidíme, jak vlastně za ten rok, co ji máme, vyrostla.
 
Posílám vám fotku mých spokojených vnoučat (páč jsou to dcerky děti přece:-)) a ještě jednou moc děkuji za možnost udělat tak velikou radost.
Monika S.

22) Dobrý den pane Junku,
byla bych Vám moc vděčná za radu ohledně naší želvy - Honzíka. Myslím, že Vy jste ta správná osoba. Přečetla jsem si toho dost na Vašem blogu a vidím, že jste "pan CHOVATEL",  což se o mně rozhodně říci nedá. Ráda bych Vám vylíčila náš příběh.

Moje dcera, když byla malá, milovala naprosto vše, co se hýbalo, nemaje sourorozence, (jsem matka samoživitelka), neustále prosila o nějakého zvířecího společníka. Měla jsem dost starostí s obživou a volným časem, tak to bylo  přání skoro nesplnitelné. Zavrhla jsem psa i kočku, až jednou jsem podlehla úpěnlivému naléhání a zakoupila jí ve zverimexu želvu. Vybraly jsme tu nejmenší,  pán nám řekl opravdu jen něco málo o krmení a to bylo vše. Dodnes nevím, jaký druh naše želva je.  Vůbec jsem netušila, co se bude dít dále.

Asi byste mě nepochválil, ale žádná UV lampa nebyla, nebylo terárko, myslím, že zpočátku byla jen nějaká krabice, ale určitě nechyběla dobrá vůle se o  našeho nového obyvatele starat tak, aby se netrápil. Honzík všechny naše prohřešky přežil, ač je to k nevíře. U nás je 23 let, veterináře jsme nikdy nenavštívily, nevím nic o žádné rýmičce a jiných nemocech. Je pravda, že mu přerůstá horní zobák, který jsem se mu snažila sama zakrátit, není to sice stoprocentní, ale nijak ho to neomezuje v příjmu potravy.

Myslím, že je to dost spokojený tvor, který se pohybuje volně našim panelákovým bytem, problém je v tom, že je tu až příliš doma. Máme balkon, kde si sám vleze a taky se umí vrátit zpět, ale evidentně bytu dává přednost. Umí si také otevřít nedovřené dveře. Je to velmi svobodomyslný tvor, sám si určuje, zda se chce vyhřívat na sluníčku, pokud chce vlhko a tmu zaleze si pod vanu. Někdy si dopřává "elektroléčbu" na napájení PC. Má volný přístup ke granulovému krmivu Sera reptil, ale dostává i čerstvou stravu, protože nikdy se nenaučil pít. Dávám mu pampeliškové listí, ředkvičku, rajče, žampion, pórek, cibuli, vyjimečně trochu salátu, banán, občas pokrájené lískové oříšky, ty má moc rád. Udržuji ho v čistotě, ale žádné pravidelné rosení se nekonalo, koupala jsem a koupu podle potřeby.

Píšete, že suchozemské želvy neplavou, ale Honzík tedy plaval, už to sice nezkoušíme, ale nezdálo, že by to byl nějaký problém. Take pro zajimavost uvádím, což mě naprosto ohromilo, ale jednou ze sebe vydával evidentně jiné zvuky než sykot, byla jsem v šoku, nebyla jsem si jistá, zda nenaříká či pláče, ale normálně žral a byl aktivní, bylo to jen jednou, už se to nikdy neopakovalo. Určitě jsem neměla halucinace. Až možná na dvě vyjímky zimuje, v poslední době v opraných ponožkách, on si tak oblíbil skříň, kde ve spodu byly ponožky, že mu je dopřáváme v zimě.

O Citesu jsem sice věděla, ale nemám auto, nevím, zda to lze vyřídít jen podle fotografií, prostě jsme toto nařízení porušily, přiznávám. Jednou jsem si přečetla, že přijmout tohoto jedince u nákupu před povinným Cites do chovu je skoro nemožné, ale my jsme o rozmnožování ani prodeji nikdy neuvažovaly. Sice bych mu docela ráda dopřála jedince svého druhu, nebo  já bych dokonce preferovala svobodný život v přírodě, ale už je to skoro neproveditelné.

Abych se konečně dostala k podstatě tohoto psaní. Před 20 roky jsem netušíla, co nás čeká. Náš Honzík už je docela velký ( asi 17 či 18 cm) a vylučuje ostopéro, každý den, tak to je můj největší problém. Tedy pokud jsem doma,  je to pořád problém, ale prostě to uklídím, když to rozšlape, je to nepříjemné, mám ráda pořádek a čisto.   V jednom pokoji je koberec, jinak máme korkové podlahy. Ale teď se dostávám do situací, kdy potřebuji třeba na 3 týdny odjet z domu, mé mamince, které je ovšem 88 let nechci přidělávat starosti o naše zvíře, dříve mou nepžítomnost suplovala.

Bydlí sice nedaleko, ale je to starost. Dcera už je dospělá a pracuje v zahraničí. Řešíme jak nejlépe tuto situaci vyřešit. Ona by byla i ochotná si Honzíka převést, pak bychom byly nucené vyřídit Cites, ale obě se bojíme takové velké změny, navíc by ho nejspíš musela umístit na zahradu ( u rodiny přítele) nebo na balkon, on je docela už i hlučný. Mohla bych ho zavřít i já na balkon a nepustit ho v době mé nepřítomnosti do bytu, ale i to už je trochu trápení. Pokoušela jsem se mu tam dát  box s pískem hlínou a kamínky, za chvilku je zpět v bytě. Jak z této šlamastyky ven?

Neznáte někoho případně i Vás mám na mysli, kdo by se mi na přechodnou dobu o něj postaral, třeba i za úplatu? Myslíte, že by se někdo takový našel?  a že by to mohl přežít bez úhony?  Honzík nevypadá, že by se chystal do želvího nebe, ale je to ještě běh na dlouhou trať?  Nemám zdání, kolika let se může dožít v zajetí. Kdyby to bylo ještě na desetiletí, tak změna by byla nejspíš nutná.

Poznal byste i z fotek, jaký druh to vlastně máme? Předpokládám, že to tedy je sameček, vajíček jsme se nedočkaly, ale ani to není jistota, že? Byla bych Vám vděčná za Vaši radu či vyjádření. Zodpovím případně všechny další Vaše dotazy.

Přeju hodně chovatelských úspěchů a radost z Vašich svěřenců.
Z.D.

Zkrácená odpověď: Jde o želvu stepní - Testudo horsfieldi. Pobyt na zahradě v letním období ji pouze prospěje. Větší chovatelé si nemohou dovolit z důvodu různých rizik a možného zatažení nějaké nemoci, parazitů... provozovat útulek! Chovatelka měla štěstí, že se v chovu trefila do potřeb organismu želvy, tento druh pochází ze suchých stepních oblastí a vlhko tedy není zásadní potřebou při chovu... Suchozemské želvy plavat neumí, ale po určitou dobu se mohou ve vodě "nadnášet" a pod vodou vydrží až nezkutečně dlouho. Tento druh již nepodléhá CITES. Vyrostla jim opravdu pěkná želva :-)

23) Dobrý den pane Junku,
za pár dní už je to 8 měsíců, co máme od Vás želvíka - Vašíčka. Dělá nám jenom radost - přibývá na váze(ze 17g už má 63g), roste, je čilý a žravý :-). Má se dobře, užívá si venkovní výběh (ač tedy ohrádku nemusí a raději objevuje všemožná zákoutí zahrádky a nás udržuje permanentně ve střehu, aby se někde nezatoulal, protože jeho maskáče jsou opravdu dokonalé krytí :-D).
Má rád jetelinu, jitrocel a pampelišku už moc nemusí, za to objevil mák. Na zahrádce máme pár rostlinek(díky ptákům)vlčího a setého máku. Po červených okvětních lístcích vlčího máku je Vašík jako divý, a když narazí na rostlinku máku setého, tak ji zdlábne. Nemůže se mu něco stát?

Děkuji Vám za odpověď.
Přeji pěkný zbytek dne
Jana M.

Nemůže to by jste to již věděla :-)

25) Dobrý večer,

už je to čtyři měsíce, co jsme od Vás převzali "miminka", narozená 21.8. 2015, druh Testudo hermanni hermanni, č. 20 a 99. Nyní už je to Bob (nejspíš kluk, je to flegmoš, nechá si od Eby ledacos líbit) a Abigail (Eby je pravděpodobně ženská, zvědavá a důležitá, občas neví co na sebe, tak mi chodí po teráriu s celým listem římského salátu na zádech. Je to jasný, ŽENSKÁ).

Přesto, že jsem o želvách nejdřív moc nevěděla, snažím se, aby jim u nás bylo dobře.
Miminka nám papaly hned druhý den a od té doby každý den ráno a ještě dozubkají něco odpoledne. Už jsou akčnější než předtím, už tolik nespinkají a poznávají okolí, hlavně postel se jim zalíbila. Někdy se docela brání, takže musím na mazlení počkat, až budou mít náladu. Ale jsem ráda, že jeví i známky odporu. Umí se svépomocí převrátit na krunýř a mají se k světu.

Vstáváme kolem 7 hodiny, kdy se rozsvítí UV lampa a denní světlo a v 8 už se vyhříváme a snídáme (někdy se nám vůbec nechce, takže vylezeme až v 10 h). Výhřevnou lampu pouštím dopoledne od 8h do 10h a odpoledne od 14h do 16h. Ve studené části je většinou kolem těch 22°C a v teplé části 26°C, pod výhřevnou lampou se snažím udržovat v tomto ročním období max do 30°C a želvičkám to vyhovuje, jak píšete, "želvy tam, kde se jim nelíbí, nebudou", takže občas se cesty Boba a Eby rozdělí. Bod se zahrabe do vlhkého substrátu a Eby jde spát do domečku se suchým substrátem a senem. Je fakt, že Eby se sama koupe častěji, Bob jen někdy. Spíš se chodí jen napít.

Nechci jim dělat zle, takže je koupu opravdu výjimečně, jen když vidím, že voda zůstává vždycky čistá. Většinou mají krunýř i plastron krásně čistý a celkově jsou dá se říct "upravení a voňaví". Vlhkost mají na noc kolem 85%. Mám substrát z písku a kokosového vlákna, ale v jednom místě mám kupičku nastříhaného sena, bývají tam neustále a spávají v něm. Polovina pod senem je vlhká, polovina suchá. Seno měním tak jednou za 14 dní a už jsem měnila i substrát s kamením. Přesto, že zbytky stravy každý den vybírám, stejně jako měním vodu, měla jsem pocit, jakoby v substrátu byly takové "malé bílé mušky" nebo co. Je to normální? Viděla jsem je vždycky, když jsem vlhčila substrát, to vynikly nejvíce.

Co se stravy týká, když to šlo, papaly hlavně jetel, jitrocel, pampelišku (jednou měly meloun, malinu i švestku, jen na zkoušku). Kupodivu švestka vyhrála, byla už trošku "naboulená" a přesto, že jsem četla, že zrovna švestku by neměly, málem se se mnou nekamarádily, když jsem jim ji sebrala. Nyní jim dávám hlavně polníček, římský salát, čínské zelí a za čekanku je můžu i pusinkovat! Mají rádi i rukolu  a kedlubnové a květákové listy. Za to u mrkve mám vždycky leda tak "poklad" v podobě výkalu, takže tu si mám asi sníst sama.

Vše sypu vápníkem, každý den. Krunýř mají takový pružný, měkký dá se říct, stejně jako plastron. Měla jsem strach, že jim něco chybí, když mi Bob začal okusovat kamení v teráriu. Mají tam i sépiovou kost, dokonce i převařené vaječné skořápky, ale málokdy si toho všimnou. Možná si jen brousí zobák. Nevím. Zkusila jsem jim nyní výjimečně dát i granule Herbivor, které mám od Vás. Každý měl svoji, ale o zbytky z ní byl málem boj. Tak jim je budu jednou týdně dávat jako doplněk stravy.
Eby vstává dřív a většinou stravu počůrá, Bob se v tom pak válí a když už je v tom, tak se taky vyčůrá, takže ano, v tomhle případě ho pak vykoupu. Co se týče "pokladů", ty jsou většinou pevné, tmavší a pravidelně.

Chtěla bych se zeptat. Eby ho někdy kouše, do nohy, do krunýře nebo když vidí, že má v tlamičce kus salátu, tak klidně i do hlavy. Přitom mají vždycky všeho dost a dost i zůstane. On se jen schová do krunýře a někdy ji nenápadně kousne taky. Nemůžu říct, že by nemohly být spolu, to ne. Někdy spí u sebe nebo jen odpočívají spolu, většinou si lezou po krunýři aby měly nejlepší místo pod lampou a když Bob dlouho nevylízá, tak ho Ebyna vytáhne a on za ní jde jak beránek. Takže je to normální?

Posílám vám pár fotek.
Snad Vám udělají radost.  Děkuji.   Hezký večer.

26) Dobrý den. Píši, abych Vám sdělila jak se vyvíjí můj společný život s novým kamarádem, kterého jsem si od Vás pořídila 23. 10. 2019. Z želvičky jsem byla okamžitě nadšená, jaký je to malý zvědavý tvoreček. Dlouho jsem přemýšlela nad jménem, které jsem neměla předem vymyšlené. Chtěla jsem ho pojmenovat podle toho, jak mi bude připadat po chvilce soužití. Nakonec mu říkám Amígo. Je to můj každodenní kamarád, za kterým se celý den těším, až přijdu ze školy.

První týdny, od té doby, co jsem si jej pořídila byly těžké. Furt jsem na něj zvědavě hleděla a zkoumala co dělá. Chtěla jsem ho poznávat a hrát si s ním. Jenže on byl hned od druhého dne zhruba týden stále jen zahrabaný v substrátu. Nejedl, nevykonával žádnou potřebu, a já jsem byla smutná, že mě nesnáší a vůbec se mu u mě nelíbí. Naštěstí jsem si stále četla vaše články pořád a pořád dokola dle všech rad a uvážení mu každý den podávala jen čerstvý salát, a jinak jsem do terária nevstupovala. Čekala jsem prostě až si sám zvykne. Dobře jsem udělala. Po cca týdnu se z něj stal čilý chlapík. Ráno vždycky vstane a hned letí na čerstvý salát, který mu naložím.
Ze začátku jsem podávala i majíčky, ale ty už moc nechtěl. Miluje čerstvé čínské zelí. (Stále sháním čekanku a ne a ne ji sehnat...). Občas, jednou nebo dvakrát týdně mu dávám i ty vitamínové granule od Vás, ty také miluje. Když jsou rozmočené, jí je jako nějakou kaši a má od toho celou tlamičku:D.

Postupem času si na mne zvykl a já se na něj furt těším, až uvidím třeba první zívnutí nebo něco podobného. Baví mne ho pozorovat když zkoumá terárko nebo jí. Je strašně rychlý běžec. Každé ráno vstává chvíli po zapnutí lampiček a jde se rychle najíst. Když chodím později ze školy, chodím často k prázdnému terárku, protože se děsně rád zahrabává na noc do kokosového vlákna, a já jej potom nemůžu najít. Ze začátku jsem se vždycky úplně zhrozila, že nějak utekl:D Terárium mu každou noc když už spí lehce vlhčím. Trochu mne však trápí teplota, která je přes den v pořádku, akorát v noci jí na méně než 21 stupňů v bytě nestáhnu. Chci se tedy zeptat, jestli je to takhle v pořádku, nebo mám víc chladit. Poslední dobou se mi totiž stává, že se v noci budí.

Je to skvělý společník. Stále mne nějak překvapuje. A jsem ráda, že díky němu v podstatě musím myslet i na něco důležitějšího než školu. Tedy, že mám zodpovědnost i nad někoho jiného životem.  Zbavuje mne tak stresu.

Přikládám Vám ještě k emailu fotografie, jak se mu daří, s ještě jedním dotazem.  Už je to asi měsíc, co se mu začíná zbarvovat krunýř, teda spáry mezi jednotlivými ornamenty do bíla (vidno na přiložených fotografiích). Všimla jsem si toho asi před čtrnácti dněma. Hledala jsem jestli ho nepřevápňuju. Posypávám mu každý den zelíčko, ale četla jsem u Vás, že nelze želvičku převápnit, pokud nepřidávám vitamín D, což nepřidávám. Nebo je to jen tím jak roste a třeba se vybarvuje? Nebo co by to tak mohlo být, je to v pořádku?

Mnohokrát Vám děkuji. S přáním hezkého dne, začínající chovatelka suchozemské želvy, Kateřina.

Odpověď euzelva: V noci se nebudí teplem, a bylo by dobré více prostory ochladit, pokud je to možné. Bílé mezi štítky jsou nové přírůstky krunýře želva. Jak roste zvětšuje se ji i krunýř.

27) Dobrý den, chtěl jsem vám poděkovat za vaše stránky.. Chovám želvy již 10 let a vaše rady a vědomosti pro mne byli častokráte vodítkem a dobrou radou jak se o želvičky starat. Mám 2 Hermanky a jednu pardálku, vše kluci, spokojení a zdraví.

V době koronaviru a karantény jsem využil volného času, nechal se opět inspirovat vašimi stránkami a na základě rad a fotek jsem klukům vylepšil želví stůl... (v případě zájmu mohu zaslat foto).. Chtěl jsem se s vámi také podělit o úžasný příběh, který jsem zažil loni v srpnu. Jednoho dne mi odpoledne zavolal bratr, že u nich v ulici našli dělníci na jedné stavbě nějakou želvu a se k ní nikdo nehlásí... Vyhrožoval že ji vezmou do útulku (má důvěra v útulky není nijak veliká), a tak jsem se rozhodl želvu si osvojit.

Když už mám 3, pro 4 se místo také najde... Želvička byla téměř celá černá, velikost krunýře +- 25 cm, velmi čilá a neustála na všechny ve svém okolí útočila narážením a kousáním do nohy... Vykazovala velmi silné teritoriální chování.. Na ostatní želvy byla mírná a nekonfliktní, ale po lidech šla zle.. Při prohlídce jsem si všiml, jasného druhového ukazatele a to ostruch na zadních packách, želvu jsem tedy identifikoval jako Testudo Graeca. Můj odhad stáří byl +- 60 let... Asi po týdnu se mi ozval bratr, že v jejich ulici hledá nějaký starší pán ztracenou želvu a že na něj má kontakt.

Hned jsem mu zavolal a podle popisu byla želvička určitě jeho, dal jsem mu tedy svou adresu aby si pro želváka přijel. Když dorazil sdělil mi informaci o stáří želvy a dodnes cítím velký respekt ke stáří a zkušenostem tohoto úžasného tvora. Želváka přivezli jeho rodiče v roce 1920 z řecka.. želvě tedy bylo 100 a více let. To jen tak pro vaše potěšení, že i u nás v zajetí se můžou při správné péči želvičky dožít přes 100 let... Ještě jednou vám děkuji a držím palce ve vašem počínání... S pozdravem Radek

28) Dobrý den, Chtěl bych se s Vámi podělit o pro mne naprosto neuvěřitelný příběh.

Jsem vlastníkem želvího páru, samička mi již tuším 5.-6. rokem pravidelně klade vejce během června a druhou snůšku se přiznám nemám tak zmapovanou, před 4 roky jsme zkusili vajíčka umístit do inkubátoru k sousedům, kteří mají želv vícero, ejhle 4/4 vajec se vyklubaly, jednu samičku z této čtveřice mám dodnes. Rok poté jsme to zkusili znovu, tentokrát však vejce ani nebyla oplodněná, takže jsme trošku pojali podezření, že ten náš samec je “blbeček”  že samičku pořád nahání, někdy jí i kouše do nohy, když mu zdrhá a nic z toho není, no a že ty první miminka nemusí být ani jeho, protože oba jsme dávali zimovat také k sousedům a nebrali jsme si je vždy hned, co se probrali.

Půl metru od místa, kde vajíčka byly si to trajdá malinkatá želvička, dle spodku krunýře čerstvě vylíhlá, sám jsem se přesvědčil, vyhrabal vajíčka, tři zkažená (do teď ten smrad cítím) z jednoho zbyly jen skořápky, čirou náhodou z toho, se kterým jsem manipuloval nejvíce…. jak se to mohlo zadařit je mi totální záhadou, jak se z té zeminy dokázal tenhle mrňousek vyhrabat je mi snad ještě větší záhadou, kdoví jak dlouho byl venku a v téhle zimě? No prostě nechápu vůbec nic, ale zkrátka nečekaně najednou máme doma malou želvičku a beru to jako totální zázrak o který jsem se touto cestou chtěl podělit, že i českém podnebí se želva sama dokáže vylíhnout. Na závěr jsem se chtěl zeptat na nějaké rady a typy, jak jí teď připravit v teráriu co nejvhodnější podmínky, protože jestliže nechci, aby mi jakákoli želva uhynula u této to nechci ještě 10x tolik, vzhledem k tomu, že je pro mne opravdovým přírodním úkazem 

 Doufám, že Vám příběh nepřišel nevhodný, že vás naopak rovněž alespoň trochu překvapil a předem děkuji za rady. S pozdravem, Jakub L.

Odpověď: Dobrý den,

článek sice pěkný a dlouhý, ale stačí na to jednoduchá odpověď. Tak jako se želva dokáže v přírodě vyhrabat kdekoliv, tak to dokáže u Vás. Pokud je místo vhodně vybrané a teplé léto, je běžné, že se někdy vylíhnou i zapomenutá vajíčka. V chovech na území Česka nic zvláštního, a zapomenutá vajíčka se prostě vylíhnou přírodně. Jak se o želvu starat najdete na mém webu, ale v přírodě nemají žádné výjimky a mají stejné podmínky jako jejich dospělé rodiče. S dovolením bych dal článek na webu, je to jednak poučné, ale přináší jiný pohled na chov želv.

Ať se Vám daří

Copyright ©