Jak koupat želvu

Koupání suchozemských želv je další oblast, na kterou se ptáte velice často, a proto se jí budeme věnovat podrobněji. Názory chovatelů se sice v mnoha ohledech růstní, nejlepší nápovědu však i tentokrát najdeme tam, odkud želvy přirozeně pocházejí – v jejich domovině. Absolutně nejdůležitějším faktorem pro úspěšný chov je vlhkost; pokud jí mají zvířata nedostatkem, dříve či později to špatně dopadne.

Proč vlastně suchozemské želvy koupat? Odpověď je prostá: zejména v umělém terarijním chovu trpí velká část želv nedostatkem jak pozemní, tak vzdušné vlhkosti.

Velmi často slýchávám od začínajících chovatelů, že při nákupu zvířete dostali naprosto nevhodné doporučení – například celkově suchý chov na nevhodném substrátu (který nedokáže udržet vlhkost), s tím, že v teráriu nemusí být ani miska na vodu, protože „se želva přece koupe“. Každému soudnému člověku je přitom jasné, že nejlepší je, když má jakýkoliv živočich možnost napít se kdykoliv to sám potřebuje, a není jediný důvod mu tuto možnost odpírat.

Stručně řečeno: začínající chovatelé bývají občas špatně informováni, což v mnoha případech vede až k předčasným úhynům zvířat. Nešťastní majitelé pak marně pátrají po příčině, přičemž může jít o tak banální věc, jakou je dlouhodobě vysušené prostředí! Čím je želva menší, tím méně jí vlastní zásoby tělesné vody vydrží a tím dříve „vyschne“. Mláďata jsou k nedostatku tekutin extrémně citlivá a v citlivém růstovém období se to okamžitě projeví nesprávným a deformovaným růstem celého karapaxu. Takto zanedbanou želvu pozná zkušený chovatel na první pohled a v chovatelském slangu se jí říká „sušenka“ či „vysušená želva“.

Ano, v přírodě sice želvy dokážou přežívat i úmorná horka a vystačí si bez našeho koupání, musíme si však uvědomit, že tam přijímají vodu z jiných zdrojů – z ranní rosy, vlhké půdy či šťavnatých rostlin. Příroda zkrátka poskytuje zvířatům neskonale pestřejší podmínky než suché dno skleněného terária.

V ideálním případě by sice správná vlhkost v teráriu mohla stačit, chovné zařízení by však muselo splňovat velmi přísná kritéria – a na druhou stranu, proč želvě tu misku s vodou nedopřát? Vraťme se však k nucenému koupání, jinak se tato procedura opravdu nazvat nedá. Pojďme si rozepsat případy, kdy je koupání nezbytné, a naopak kdy je zbytečné či dokonce nevhodné. Každá želva snáší tuto aktivitu jinak; některým jedincům je to vyloženě nepříjemné, což nám dají najevo usilovnou snahou z nádoby okamžitě uprchnout.

Vždy musíme přihlížet ke konkrétnímu druhu želvy. Něco jiného je chov běžných evropských druhů (jako Testudo hermanni, Testudo graeca, Testudo marginata – pro ně je určen tento návod), a zcela odlišné nároky mají vyloženě vlhkomilné druhy (např. Geochelone carbonaria, Geoemyda spengleri a další).

Zvolíme velikost přiměřenou velikosti želvy. Pro dospělé jedince poslouží klidně klasická koupací vana, malé želvy si naopak vystačí s kuchyňským dřezem, plastovou miskou, lavorem, hlubokým talířem či hrncem – nápadům se meze nekladou. Vyhýbáme se pouze nádobám z materiálů, které mohou být zdravotně závadné, nebo takovým, u nichž neznáme jejich dřívější použití. Pozor také na kovové nádoby, v nichž voda rychle chladne (zejména pokud byly přineseny z chladné místnosti).

K této činnosti musíme přistupovat s citem a v žádném případě „nemučit“ protestující zvíře častým koupáním, je-li zřejmé, že se mu to nelíbí (poznáme to tak, že se jedinec usilovně snaží šplhat po stěnách nádoby a chce ven). Nelekejte se však, když želva ponoří celou hlavu pod hladinu a setrvává tak v klidu i několik minut s vytaženým krkem – jde o jedince, který tímto způsobem intenzivně pije a využívá k tomu celou plochu hlavy. Nemusíte mít strach, svévolně se ve vodě neutopí.

Některé želvy budou koupání zbožňovat, jiné ho budou ignorovat a další ho budou nesnášet. Čas a frekvenci proto přizpůsobíme potřebám každého jedince. Vždy je ale lepší je pravidelně koupat, než je trápit v přeschlém prostředí!

Je naprosto v pořádku, když se želva při koupeli uvolní a vyprázdní se. Někteří chovatelé teprve ve vodní lázni s překvapením zjistí, že jejich milovaná „Tereza“ je ve skutečnosti samec, protože to, co jí vykukuje z kloaky, není žádné střevo, nýbrž kopulační orgán (penis). Hlavu tedy vzhůru, zvládnete to všichni bez obav.

POZOR!

!!!!! SUCHOZEMSKÁ ŽELVA NEUMÍ PLAVAT !