Želva kanibal

Suchozemská želva kanibal? Býložravá želva a kanibal – to si z nás snad někdo dělá blázny! Opak je však pravdou; s něčím takovým jsem se v praxi setkal poprvé ve svém životě. Řeč je o želvách druhu Geochelone pardalis babcocki a o zcela netradiční, takřka hororové příhodě. V chovatelském světě želv jen tak něco podobného nezažijete a hned tak neuvidíte. Tady si teprve každý z vás naplno uvědomí, jaká rizika s sebou nese chov výrazně rozdílně velkých želv na omezeném prostoru.

Ale vezměme to od začátku. Je pondělí 13. ledna 2014, hodinová ručička atakuje patnáctou hodinu a já zvedám již poněkolikáté telefon, aniž bych tušil, jaký horor se právě odehrává u chovatelů želv na druhé straně linky. V duchu si říkám: Copak asi budeme řešit tentokrát? Želva nečůrá, neběhá... klasické dotazy?

Následující minuty hovoru mě však rychle vyvedou z omylu. Mladý muž na druhé straně popisuje situaci zhruba takto: „Máme dvě suchozemské želvy Geochelone pardalis – želvu pardálí ve velikosti 20 cm a 7 cm. Ta větší drží celou hlavu té malé v zobáku a nechce pustit!“ Veškeré pokusy o páčení zobáku čímkoliv ztroskotaly, a proto volají o pomoc, neboť nevědí, co si počít. To ještě netuším, že opodál nejspíš šílí jeho něžná polovička.

Zpátky k příběhu: v chovatelské praxi jsem se s ničím podobným nesetkal, ale jediné smysluplné řešení mě napadá okamžitě. Napustit vanu a obě želvy šoupnout do vody tak, aby měla ta větší hlavu pod vodou. Když se takto „topená želva“ rozhodne nadechnout, vždy vystrčí hlavu dopředu a hledá hladinu – v ten moment by měla slabšího jedince pustit.

Tato metoda se běžně používá u želv, které je potřeba léčit a odmítají spolupracovat. Želva sice neutone, ale dříve či později se pokusí vystrčit hlavu pro nadechnutí. Že dokážou takto vzdorovat klidně déle než hodinu, mi sice je známo, ale záleží na konkrétním jedinci. Nic lepšího po telefonu poradit nedokážu, a tak se s díky loučím, držím palce a v duchu dávám té menší šanci padesát na padesát. Pozdě večer se dovídám, jak to celé dopadlo – byl to doslova horor. Nechám raději promluvit přímo účastníky:

Dobrý den, předem bych vám ráda poděkovala za dnešní ochotu nám poradit a pomoci při katastrofě s pardálkami. Abych byla upřímná, jsme stále v obrovském šoku. První pardálku jsem si koupila cca před 3 lety – samozřejmě až po koupi jsem zjistila, že jde o zvíře z dovozu, ale díky bohu nezemřela a daří se jí výjimečně. Roste nám před očima, aktuálně má 799 g.

I přesto, že jsem ji pořídila s drobnou rachitidou, krunýř se alespoň částečně srovnal a když se podívám na fotky jiných pardálek, není to žádná katastrofa. Druhou jsem po dlouhém uvažování pořídila loni; želva je od chovatele, ale bohužel neroste tak rychle jako první. Po pořízeni měla 12 g, teď je na 68 g. Drobný přírůstek na krunýři je vidět, ale není tak razantní jako u té velké.

Želvy chovám v teráriu s terarijním substrátem, který pravidelně prolévám, svítím všemi potřebnými lampami. Mají neustále přístup k vodě, kterou hodně využívají, a navíc je 1× za 7 až 10 dní koupu – pro klid v duši. Krmím je každý den (vím, že to není úplně ideální) – v zimě dostávají čínské zelí, v létě pampelišky, jitrocel apod., vše sypu tunami vápníku. Nechodí volně po bytě, léto tráví ve venkovním výběhu na balkóně. Obě byly dosud fit, žraly, byly aktivní, měly pevné krunýře a v trusu jsem nenašla žádné parazity.

Aktuálně jsem doma na rizikovém těhotenství, takže mám více času se želvám věnovat. Už dříve jsem si s přítelem všimla, že velká želva občas tu menší šikanuje – nebylo to nic hrozného, občas přes ni přelezla nebo si lehla na salát, ale nikdy nic vážného. Záměrně dávám do terária potravu na víc míst, aby mohla baštit každá zvlášť a nedošlo ke sporu. Dnes jsem si všimla, že velká želva při krmení opět nalehla na listy zelí a chudák malá neměla šanci se najíst. Vytáhla jsem tedy velkou ven a nechala ji mimo terárium, dokud se malá nenabaští. Pak jsem ji vrátila zpět. Nic se nedělo, velká se šla najíst a malá se v klidu opalovala.

Najednou vidím, že velká želva drží v tlamě hlavu malé želvy! Hned přiběhl přítel a jediné, co nás napadlo, bylo hodit želvu do vany a zkusit ji dát pod vodu. Nic nepomáhalo. Pak vám přítel zavolal, protože jsem začínala šílet a panikařit. Po hovoru s vámi jsme napustili vanu a želvy tam dali – 15 minut, 30 minut nic... Přítel zkoušel želvě vypáčit tlamu čím se dalo, ale stisk byl tak silný, že to nešlo za nic na světě. Nakonec se v zoufalství napustila vana vlažnou vodou znovu a po dalších cca 40 minutách šílenství velká želva malou sama pustila.

Malá želva přežila – je v naprostém šoku, ale netekla jí krev a žádné zjevné pohmoždění jsem nenašla. Vrátila jsem ji zpět do terária, kde si zalezla do domečku a spí. Velká je teď pro jistotu mimo terárium a odpočívá taky. K sobě už je NIKDY nedám. Snad to obě v zdraví přežijí. Ještě jednou vám děkuji za dnešní pomoc. Hezký večer.

Uf, mně se tak ulevilo, že vše dobře dopadlo! Jak osobně zpětně hodnotím tuto situaci z chovatelského hlediska? Pohlaví větší želvy sice neznám, ale tipuji, že půjde o samce, a ti si dokážou své zájmy (v tomto případě zřejmě potravu) velmi důrazně hájit. Z neznámého důvodu došlo k přímému útoku na hlavu a jejímu – vzhledem k velikosti – snadnému uchopení do zobáku. Následná snaha chovatelů želvu odtrhnout vyvolala u většího jedince silnou stresovou reakci. Výsledek? Želva se „zabejčila“, odmítla spolupracovat a v domnělém ohrožení života se snažila zatáhnout hlavu do krunýře i s kořistí v tlamě, protože vlastní ochranu stavěla nade vše.

To jsou přesně ta skrytá rizika společného chovu výrazně věkově či velikostně odlišných želv. Napadení z jakéhokoliv důvodu ze strany silnějšího jedince hrozí vždy a kvůli disproporcím ve velikosti může končit vážným zraněním či úhynem. Je-li větší želva samec, je riziko mnohonásobně vyšší, a proto rozhodně nedoporučuji kupovat k němu výrazně menšího jedince. A toto pravidlo platí univerzálně pro všechny suchozemské želvy napříč druhy.

Všem chovatelům přeji co nejméně podobných hororových zážitků ve vašem chovu!