Inkubace želvích vajíček

 Tajemství inkubace vajec želv

Úvod:

Jak vlastně inkubovat vajíčka, abychom doma dokázali vylíhnout malé želvičky. To zajímá mnoho začínajících chovatelů a já se tady pokusím jim do toho vnést trošku jasno a poradit. Předpokládám, že každý kdo chce inkubovat vajíčka, má doma samce a samici stejného druhu. Bez tohoto základního předpokladu Vám jsou snesená vajíčka k ničemu. Samice v době, kdy je dospělá, začíná snášet vajíčka bez ohledu na přítomnost samce a v tom případě jsou neoplozená a nemůže se nic ani vylíhnout. Výjimkou je nově získaná samice, která byla už v kontaktu se samcem, pak může i po nějakou dobu ještě snášet normálně oplodněná vajíčka. Že nám bude samice brzy  snášet, poznáme na její zvýšené aktivitě a podle neustálého běhání po výběhu a shánění ideálního místa na snůšku. Očichávání země, případně i ochutnávání, pohrabování předníma nohama a může dělat i pokusné jamky bez snesen.

To všechno jsou  jasné signály, že se blíží chvíle, kdy nám snese vajíčka a přípravná doba může trvat klidně i 1 - 1,5 měsíce. Když konečně nastane ten správný čas, vyhrabe do země jamku hruškovitého tvaru a vajíčka snese v počtu odpovídajícím většinou průměru daného druhu a časově během dopoledních hodin nebo naopak k večeru. Poté jamku zahrabe a udusá zadníma nohama. Tento celý proces trvá zhruba od doby kdy poprvé hrábne až do zahrabání 1 - 2 hodiny. Je velice obtížné dodatečně vypátrat místo snůšky, pokud ji nikdo neviděl, a proto často kontrolujeme výběh, abychom tu dobu nepropásli.

Když se nám přeci jen podaří snášení zaspat a najdeme snůšku dodatečně za předpokladu, že neznáme čas ani den můžeme se pokusit inkubovat, ale postupujeme takto. Vajíčka označíme již v jamce křížkem a v poloze jako jsme je našly co nejopatrněji přeneseme do inkubátoru a snažíme se nezměnit jejich polohu. Opak je když jsme přítomni  přímo při procesu snášení, tak jakmile samice začne jamku zahrabávat, což znamená, že už nebude dále snášet, přistoupíme k vybrání vajíček do připravené misky nebo nějaké jiné nádoby či držáku nadzvednutím samice nahoru a po dokončení ji opět vrátíme na to samé místo a necháme ji dokončit zahrabání jamky, teď už prázdné. Pokud možno vajíčka neotáčíme a obyčejnou tužkou poznačíme nejlépe křížkem horní vrchol, popřípadě další údaje jako datum, jméno samice...pro naší informovanost. V případě manipulace pak vždy víme, jak má být vejce vráceno a umístěno do líhně a to vždy bývá křížkem kolmo nahoru, pokud jste si neurčili jinak.

Inkubace  pro předem připravené:

Stojíme teď před problémem inkubace a Ti svědomitější už mají inkubátor připraven a předem vyzkoušen a po umístění do inkubátoru je čeká jen sladké ničím nerušené čekání, až se želvy začnou líhnout. Pokud jste dodrželi podmínky inkubace vajec po celou dobu. Jako modelový případ vezmu nejběžněji inkubovaná vajíčka evropských želv T.graeca, T.marginata a T.hermanni. Inkubace u těchto druhů je řádově nejspolehlivější při teplotě okolo 30 - 31°C, kdy se pak mláďata líhnou za 55 - 70 dnů ,výjimečně déle, v některých případech může být inkubace jen o málo kratší. Všeobecně platí, že minimální teplota by neměla klesnout pod 26 a maximální nad 32°C.

U spodní hranice se líhne větší procento samců, u vrchní samic. Teploty nad a pod tuto hranici značně zvětšují úmrtnost vajíček a rapidně se snižuje procento líhnivosti. Na výzkum teplot s návazností na % pohlaví a jiné souvislosti u T.hermanni boetgeri se můžete podívat v tabulkách.Vajíčka v inkubátoru musíme kontrolovat, a pokud je vše v pořádku, objeví se na zpočátku růžovém vajíčku bílá skvrna nahoře uprostřed, která se roztáhne a změní v pruh okolo celého vajíčka a nakonec zbělají i obě konce - špičky vajíčka. Vlhkost v prostoru by se měla pohybovat u těchto druhů 80 - 100%. Když použijete vodní inkubátor ,vlhkost ani nemusíte měřit, pohybuje se na vrchní hranici vlhkosti to znamená většinou 95 - 100%. Dle typu inkubátoru je potřeba zajistit, aby nedocházelo k odkapu vysrážené vody na víku přímo na vajíčka. Dobře poslouží dát nad vajíčka plastový kryt na CD jako stříšku nebo sklo, možností je spousta dle fantazie, hlavně když budou plnit účel a kapající voda se nedostane přímo na vajíčka

Inkubace pro náhle překvapené:

Někteří budou absolutně nepřipraveni a najednou zjistí, že jim snáší želva a narychlo přemýšlejí ,co dělat, kde sehnat inkubátor, jaký....otázek je spousta. Nebudeme panikařit a v případě, že se rozhodneme to vyzkoušet a pokusit se o vylíhnutí mláďat postupujeme takto. Vajíčka vyhrabeme, poznačíme a jelikož nemáme nic dalšího připraveno, uložíme je i s miskou do pokojové teploty nejlépe kde je teplota 18 - 23°C a začneme jednat. Nejjednodušší je co nejrychleji zakoupit vodní inkubátor, odkazy zde: INKUBÁTORY a nebo v rychlosti vyrobit domácí.

K tomuto nám může posloužit výborně např. polystyrenová bedýnka s víkem, do ní plastová nádoba s vodou a o teplotu se může starat například jenom obyčejná žárovka 25, 40 W, nutno vyzkoušet a zvolit dle potřeby. Nebo staré akvárium obložené polystyrénem jako izolací proti úniku (ztrátám) tepla. Dovnitř vodu akvarijní topení, doprostřed cihlu, na ní můžeme umístit nádobu s vajíčky, stříšku proti okapávající vodě, a máme nejjednodušší inkubátor hotov během pár hodin. Jako víko můžeme použít taktéž polystyrén. Možností na výrobu takto jednoduchého inkubátoru je spousta a pro zručného člověka žádný problém. Doladíme teploty a můžeme frčet dále.

A jedeme do inkubátoru:

Když tedy máme připraveno vložíme vajíčka do prostoru, nejlépe v nějaké misce se substrátem vermikulit, který je vyzkoušen a chovateli hojně používán, nebo můžeme zvolit i jiný, ale musí být suchý, na toto je potřeba si dát vyloženě pozor, a to hlavně v případě, že máme vajíčka nějaký čas v pokojové teplotě a inkubátor doděláváme dodatečně a na poslední chvíli. V případě umístění přímo do vlhkého substrátu z pokojové teploty dojde k "zadušení vajíčka" a veškerá snaha je pak už marná. Proto nejdříve do sucha a po dostatečném prohřátí za několik hodin můžeme v klidu umístit do vlhkého substrátu tam již nic nehrozí, samozřejmě s přihlédnutím k potřebám druhu želv od kterého vajíčko pochází.

Jako inkubační substrát můžeme použít též písek nebo i hlínu, pokud není nic jiného zrovna po ruce. Lze inkubovat i volně položené bez substrátu, jen musíme vajíčka zajistit proti pohybu, například jako já kdysi na fotografiích níže vyhloubením jamky do polystyrénu - fungovalo to bez problémů. Takto připravené vajíčka dáme do prostoru inkubátoru a z počátku kontrolujeme hlavně teploty tak, abychom se vešli do teplotního limitu, kdy není na závadu kmitání teploty v rozpětí potřebného k inkubaci vajíček. Ti zkušenější mohou kontrolovat zdárný vývoj a případné špatná vajíčka odstranit, aby náhodou případný pukavec neexplodoval v líhni. Pokud vše dobře dopadne, můžeme se těšit dle teplot od 55 dne na počátek líhnutí.

Hurá, už se klubou:

Malá želvička si nejdříve zobákem udělá malý otvor a pak ještě zhruba i několik dní je v tomto stavu a v klidu se jí ve vajíčku zatahuje žloutkový vak. V žádném případě ji z vajíčka nijak nedolujeme a v klidu počkáme, až se sama dostane ven, pak je většinou už vyhráno. Můžeme ji ještě v misce s trávou nechat 3 dny v inkubátoru ať si užije tepla a začne si zvykat na nový život. Želvička se líhne jakoby na spodním plastronu, přeložená a během prodlouženého pobytu v teple se ji to pěkně narovná. Pak ji, pokud má zcela zataženo bříško, můžeme v klidu umístit do připraveného terária za standardních podmínek pro chov toho příslušného druhu.

Teploty inkubace a závislost na délce líhnutí a ovlivnitelnost pohlaví dle teplot inkubace. Tabulku a text k tabulkám jsem převzal z odborného článku a jde dlouhodobou studii v Holandsku a výsledky, se dá říci, jsou přesné. Byla by chyba si nechat toto jen pro sebe a pomůže to určitě spoustě zač. chovatelům.

Tabulka 1. Délka inkubace u Testudo hermanni boettgeri.

Tabulka 2. Poměr pohlaví u Testudo hermanni boettgeri vzhledem k inkubační teplotě

Úmrtnost při inkubacích za různých podmínek

Materiál a metody:
Vajíčka T. hermanni boettgeri byly získány v průběhu let 1982 - 1994 od 10 samic chovaných ve venkovních výbězích v Holandsku. Byl sledován vliv prostředí na délku inkubace a na poměr pohlaví. Mimo teploty byly sledovány další parametry, jako např. charakteristika samice, místo a čas snůšky, hmotnost vajec, jejich pořadí ve snůšce a vlhkost v průběhu inkubace. Samice snášely vajíčka od května do července, nejčastěji mezi 10 a 12 hodinou. Všechna vajíčka byla nejpozději do třech hodin od nakladení zvážena, označena tužkou a přemístěna do inkubátoru.

Délka inkubace byla sledována při konstantní teplotě. Za tímto účelem byly používány tři rozdílné typy inkubátorů, všechny měly regulovanou teplotu s přesností na 0,2 °C. Vertikální a horizontální nerovnoměrnosti v rozložení teploty byly minimalizovány pečlivým rozmístěním topných kabelů. K redukci neznámých genetických vlivů a vlivů prostředí byly vajíčka z jedné snůšky rozmístěny do všech inkubátorů. Za délku inkubace je zde považována doba od nakladení vajíčka po vylíhnutí plně vyvinutého mláděte. Doba od prolomení skořápky po opuštění vajíčka trvala přibližně jeden den.

Ihned po nakladení byla vajíčka pečlivě prohlédnuta, zda se u nich již nevyskytují krvavé žilky, které jsou normálně patrné až po 6 - 8 dnech vývoje vajíčka. V žádném případě nebyly nalezeny, z toho vyplývá, že hypoteticky možný vývoj vajíčka ještě uvnitř těla samice neproběhl a neovlivnil tak získané výsledky. Ve výjimečných případech (cca 2%) se mláďata nevylíhla v předpokládaném termínu, v těchto případech byla vajíčka otevřena dva týdny po očekávaném termínu líhnutí. Tyto výjimečné případy nebyly zahrnuty do analyzovaných dat. Mláďata byla označena pomocí zářezů na marginálních štítkách, podle systému užívaného v Darwinově stanici na Galapágách. Většina mláďat byla umístěna mezi členy Dánské želvařské společnosti, pouze menší množství (25%) náhodně vybraných jedinců bylo chováno do té doby, než se podaří bezpečně určit pohlaví. Pohlaví bylo určeno pomocí známých znaků jako tvar ocasu, karapaxu a plastronu nebo tvar análních štítků. Ve většině případů šlo určit pohlaví již při velikosti karapaxu 10 cm, ve věku 3 - 4 roky. Mláďata nebyla považována za samce nebo samici do té doby, dokud se u nich plně nevyvinuly nejméně dva znaky, podle kterých by se to dalo určit. Obvykle to byl tvar ocasu a análních štítků.

Výsledky:
Ze 741 vajec, inkubovaných při konstantní teplotě, bylo 515 vajec viditelně oplodněno a 312 želv se úspěšně vylíhlo. Tabulka 1 ukazuje výsledky inkubační teploty od 25 do 34°C. Další parametry jako jsou charakteristika samice, místo a čas snůšky, pořadí vajec ve snůšce, hmotnost vajec a vlhkost v průběhu inkubace byly také sledovány, ale nebyl nalezen žádný významný vztah mezi těmito parametry a délkou inkubace. Vajíčka byla vážena s přesností 0,5 g.

Ztráta hmotnosti v průběhu inkubace byla v průměru 30 - 40%. Ve 4 ze 120 snůšek byla zaznamenána výjimečně velká ztráta hmotnosti (více než 60%), která vyústila v smrt embryí nebo vedla ke zkrácení inkubační doby. Tyto případy nejsou zahrnuty mezi data uvedené v tabulce 1. Graf č.1 ukazuje poměrně ostrou změnu v délce inkubace z 83 dnů na 57 dnů při inkubaci ve vyšší teplotě. Průměrná doba inkubace je zde 70 dnů a tomu odpovídá teplota 27,5 °C. Tuto teplotu ovšem nesmíme zaměňovat s tříštivou teplotou, produkující 50 % samců. Matematicky lze vztah mezi délkou inkubace a teplotou vyjádřit vztahem:
   y = 70 - 26 arctan (3(x - 27.5)) pí -1, kde:
   y = délka inkubace [dny]
   x = teplota inkubace [°C]
   27.5 = průměrná inkubační teplota [°C]
   70 = průměrná délka inkubace [dny]
Úmrtnost pro inkubační teploty od 26 do 32°C byla mezi 20 a 30%, pro teploty 25, 33, 34°C byla okolo 50% a u teplot 24 a 35°C (u 20 vajec) dosáhla 100%. Mláďata inkubovaná při teplotě 24 nebo 25°C jsou obecně malá, slabá a neschopná se samostatně vylíhnout, proto určení délky inkubace za těchto teplot je diskutabilní. Z tohoto důvodu nemůžeme přesně určit tvar křivky v grafu č. 1 pro teploty pod 27 °C.

V průběhu pokusu bylo zjištěno, že v některých případech se u mláďat inkubovaných za teplot 30 - 33°C vyvinuly jejich sekundární pohlavní znaky až po dlouhé době, ve výjimečných případech až po 8 - 10 letech. Tento efekt může vést k podhodnocení procentuálního zastoupení samců, pokud není u všech mláďat určitého roku (nebo ještě lépe snůšky) přesně určeno pohlaví. Z tohoto důvodu byly zahrnuty údaje pouze z těch snůšek, kde bylo jednoznačně určeno pohlaví všech mláďat. Tabulka 2 a graf č. 2 ukazují některé výsledky poměru pohlaví u 74 mláďat T. hermanni boettgeri vzhledem k inkubační teplotě. Graf č. 2 ukazuje ostrý přechod mezi 30 a 33°C, s prahovou teplotou 31.5°C, která produkuje přesně 50% samců.

Graf 1. Délka inkubace Testudo hermanni boettgeri jako funkce inkubační teploty.

Graf 2. Poměr pohlaví Testudo hermanni boettgeri jako funkce inkubační teploty.

(Incubation period and sex ratio of Hermann’s tortoise, Testudo hermanni boettgeri. Chelonian Conservation and Biology, Volume 1, Number 3), Bert T. Eendebak

Doufám, že autoři tabulek, grafů a doprovodného textu k nim, nebudou mít k zveřejnění na tomto místě žádné výhrady. Tímto jim i děkuji za odborný přínos k chovu suchozemských želv.

Obrázkový průvodce od A - Z:

Takto to začíná přípravou jamky jako zde

 Vajíčka už jsou snesená a samice začíná se zahrabáváním

Umístění a poloha vajíček v jamce hruškovitého tvaru

 Už jsou pěkně venku v misce připravená na označení

 Vajíčka pěkně popíšeme, abychom měli přehled o matce a dni snůšky

Výborně se hodí na přenášení a popis vajíček želv papírové plato na normální vajíčka

Vermikulit, ideální substrát na inkubaci želvích vajíček 

Křížek nahoře značí polohu, abychom vajíčka omylem neotočili a zahrabeme z 2/3, podkladní materiál používám vermikulit pro svoji výbornou vzdušnost a hlavně ve velmi vlhkém prostředí neplesniví.

Zdárný začátek vývoje vajíčka zhruba po 5 dnech v inkubátoru se začně vytvářet výrazně bílý flek na vajíčku, který se postupně rozšíří na celé vajíčko. Máme částečně vyhráno vývoj započal.

Takto pro porovnání vypadá během inkubace pokud se vajíčko přestane vyvíjet. Změní rapidně barvu, mohou se objevit fleky a při očichání je po delší době i výrazně cítit

Kalibrovaný teploměr v inkubátoru je velice důležitá věc, pokud má i záznam nejnižší a nejvyšší teploty jako tento, je to lepší.

 Už se nám začala mláďata líhnout a udělala ve vajíčku malý otvor

Kuk a jsem tu, prohlídneme a vrátíme do inkubátoru

 Můžeme dát do misky s travou a vrátit do inkubátoru na dobu, až se úplně vyklubou a necháme pak ještě 3 dny na zotavenou

Zde v miskách, kde se postupně vylíhnou nebo už jsou vylíhnutá, a ještě je nechávám chvilku, tak asi 3 dny v teple, než jdou do terária 

A jsou tu, malé, čilé a plné elánu do života. Další záleží už na nás a podmínkách chovu, které jim připravíme

Závěrem:

Tabulky, grafy a jejich popis jsou převzaty z odborné studie a nejsou to data mého pozorování, nýbrž odborné studie v Holandsku. Můžu jen prohlásit, že kde mám možnost porovnat, lze s tím jen souhlasit, jen úmrtnost vajíček se u mě při pokusech s teplotami neprojevuje tak výrazně a je dle mého nižší řádově o 10 - 20%. Musíme si uvědomit, že v obou případech jde o různé podmínky a jen teplota není to zásadní a rozhoduje o tomto daleko více faktorů, jako typ inkubátoru, vlhkost, způsob inkubace a další aspekty. V průběhu let jsem dělal hodně vlastních pokusů inkubace a mohu říci, že ani tak zásadně nerozhoduje použitý substrát ani vlhkost, když je mezi 75 - 100%.

Moje inkubátory pracují s přesností u teploty +- 0.2°C a 5% vlhkostí v celém prostoru což jsou pro výsledky pokusů zásadní informace. Nejdůležitější jsou proto jednoznačně teploty a při pokusech s nočním 12 h poklesem teplot, tak jako v přírodě během nocí se pouze prodloužila doba inkubace bez ohledu na "kvalitu" mláďat a ostatní aspekty. Vícekrát se mě i stalo když došlo k vypnutí elektriky na delší dobu, že inkubátory vychladly na dobu více jak 8 h až na teploty okolo 23°C a vajíčka to nijak nepoznamenalo. Proto soudím, že daleko nebezpečnější teploty jsou nad horní teplotní hranicí, kde většinou zárodek zahyne než hluboko pod běžnou teplotou, kde bez problému vývoj pokračuje ihned po zvednutí teplot nad minimální vývojovou hranici vajíček.

Použil jsem fotografie z mého archívu a pochází v mnohých případech z období mnoha let nazpátek. Není to vše žádná složitá alchymie a evropské želvy se líhnou v jednoduchých inkubátorech domácí výroby a jsou hodně tolerantní na rozmezí teplot,  na rozdíl od jiných druhů suchozemských želv. Přeji všem hodně krásných zážitků s líhnutím těch Vašich želviček.

Poučení:

Stalo se i mě, že jsem vyhodil zdánlivě špatné vajíčko a záhy po rozbití našel živý zárodek. Proto s vyřazením posečkejte co nejdéle, někdy dokážou pěkně překvapit. Z neznámé příčiny se u některých jedinců prodlouží doba inkubace  klidně o 14 dní na rozdíl od ostatních. Škoda pak každé želvy a o vzteku na sebe sama ani nemluvím.

Inkubátory pro želvy zde: