Tvrdost krunýře želvy

Úvod:

Má suchozemská želva má měkký krunýř - co mám dělat? Tak to je také jedna z nejčastějších otázek, které mi chodí na email. Není lehké na tuto otázku odpovědět a hned si řekneme proč. Vliv na tvrdost krunýře má více faktorů a také pojem "měkký krunýř" je tak trochu zavádějící. Pod tímto si lze představit různou tvrdost a každý z nás si pod tím představí určitě něco jiného.

Jako základ nám postačí rozeznat čtyři druhy tvrdosti. Od vylíhnutí želvy se tvrdost jejího krunýře mění v pořadí 4 - 3 - 2 - 1. Na druhý stupeň tvrdosti se většina želv dostane během prvního roku života. Úplné tvrdosti "1" dosáhne pak každý jedinec v následujícím období dle životních podmínek během několika měsíců. Když už u tvrdé želvy nastane opačný proces 1 - 2 - 3 - 4, je něco špatně a ne vždy to skončí dobře. V první řadě si tedy definujeme různé tvrdosti, ať je z čeho vycházet:

Čtyři základní tvrdosti pro pochopení máme stanoveny a teď ještě, jak nejlépe zkoušet tvrdost. U menších želv ji vezmeme mezi prsty, kde máme největší cit, a to nejlépe třemi způsoby (viz fotografie). Tlakem prstů proti sobě vyzkoušíme tvrdost krunýře. Spodní plastron je vždy měkčí než vrchní karapax. U dospělých želv je to v podstatě jedno, tam musí být krunýř pevný, tvrdý a nesmí vykazovat žádnou pružnost ani při velkém tlaku, popřípadě musí být úplně minimální až těžko rozpoznatelná.

Tlak postupně zesilujeme a dáváme pozor hlavně u malých želv, abychom jim neublížili nadměrným zmáčknutím spodního plastronu. Postupujeme s citem, ale nemusíme se obávat prohnutí, neboť u zdravé želvy je celý krunýř dostatečně pružný a odolný.

Musím připomenout, že čerstvě vylíhlá želva má celý krunýř velmi měkký a je celá jakoby tvrdě gumová - pružná. Od této chvíle nastává po asi měsíční počáteční stagnaci postupný proces jak růstu, tak tvrdnutí krunýře. U různých druhů želv může období stagnace trvat déle, někdy až půl roku.

Většina začínajících chovatelů želv si myslí, že želva má mít tvrdý krunýř a při první konfrontaci s realitou propadnou panice, že je něco špatně a želva je nemocná. Čím menší a mladší želvu si zakoupí, tím má většinou měkčí celý krunýř. U každého jedince je to jinak a první období, kdy krunýř poměrně (i když ne zcela) ztvrdne, je hranice prvního roku života. Samozřejmě to ovlivňují i chovné podmínky a druh želvy, ale jako stanovení nějaké hmatatelné hranice můžeme brát právě jeden rok.

Rozdílné to bude určitě u zimovaných želv, želv celoletně ve venkovním výběhu nebo u želv chovaných celoročně v ideálních terarijních podmínkách. Obecně také můžeme říci, že pokud malé želvě krunýř s narůstajícím věkem postupně tvrdne čím dál víc, je vše v pořádku a nemusíme mít žádné obavy bez ohledu na to, jestli je želvě rok nebo rok a půl.

U želv mladších okolo věku 3 měsíců se jedná o tvrdost zhruba plastového míčku ještě po celém krunýři. Ve věku do půl roku se ani nemůže projevit absence vitamínu D u těch želv, které jsou chované v prostorách bez UV osvětlení a sluníčka.

Pokud ovšem želva, místo toho aby postupně tvrdla, začne měknout a její krunýř začíná být měkký jako nafukovací balónek a při tlaku se do něj začnou prsty výrazně "bořit", jde u takto malých želv o vrozenou vadu nebo selhávání některého z orgánů. Může to být způsobeno krajně nevhodným až nebezpečným způsobem chovu včetně stravy. U takto malých želv končí tento problém v 99 % úhynem a lze to přičíst částečně i přírodní selekci. Těmto želvám chovatelé někdy říkají "gumové želvy", protože tak na pohmat opravdu působí. Léčba není skoro nikdy úspěšná s ohledem na velikost želvy a nesnadné zjištění problému.

Na těchto fotografiích je právě takto postižená želva (Testudo graeca - želva žlutohnědá), které již bohužel není pomoci. Při tlaku je zřetelně vidět, jak se prsty boří do vrchního karapaxu a spodní plastron je již propadlý. Neodvratný konec se bohužel blíží. Pokud to dojde až do tohoto stádia, již opravdu nemá cenu podstupovat s jedincem nějakou léčbu.

Dospělé suchozemské želvy mají krunýř vždy tvrdý jako kámen. Druhý případ je, když máme doma již starší nebo dospělou želvu, která již měla krunýř tvrdý, ale naopak začneme pozorovat částečné měknutí. Tady je při včasném zásahu ještě možnost nápravy.

Pominu některou z vážných nemocí, kdy může jít o důsledek jiné vnitřní poruchy. Naprostá většina tohoto měknutí tkví v dlouhodobě nesprávných chovných podmínkách, špatné stravě a nedostatku vitamínu D, vápníku nebo v nevhodných poměrech minerálů (fosfor - vápník). Nedostatek vitamínu D je způsoben hlavně tím, že želva nemá dlouhodobě přístup ke sluníčku nebo kvalitní UV lampě. Za 3 měsíce tento efekt ale nenastane, jak se mnozí mylně domnívají.

Také ten, kdo se nechá zlákat k používání umělého syntetického vitamínu D a želvu předávkuje, to pozná nejdříve tak, že želvě začne měknout krunýř. V tomto případě již není cesty zpátky a želvu čeká neodvratný konec.

Při jakémkoliv náznaku měknutí (zcela bez zjevné příčiny) u této skupiny želv přikročíme ihned a neodkladně k nápravě, a to i tehdy, když na želvě není viditelně znát žádná jiná změna (žere, běhá...). Děláme tyto kroky:

• Pokud nemáme kvalitní UV lampu, ihned nějakou do našich prostor pořídíme nebo zajistíme přístup k přirozenému sluníčku.
• Upravíme postupně stravu a vynecháme nevhodné potraviny.
• Zajistíme vhodné chovné podmínky včetně správné vlhké části terária.
• Začneme sypat vápník (nejlépe každý den na podávanou potravu).
• Popřípadě vyhledáme odbornou veterinární pomoc.

To jsou nejzákladnější kroky. Když se nám je podaří zvládnout, je opětovné ztvrdnutí krunýře otázkou pár týdnů a obejde se bez následků. Efekt léčby se ale nikdy neprojeví ihned!

Toto je pouze letmé nakouknutí do dané problematiky. Musíme mít na paměti, že příčin měknutí krunýře je mnoho a ve velkém procentu jde o vážné onemocnění či selhávání některého orgánu, proto je zapotřebí s léčbou začít co nejdříve. Podotýkám, že tyto závažnější problémy nelze kvalitně vyřešit na dálku (telefon, email) a želvu musí vidět veterinář osobně. Jen tehdy je léčba úspěšná a předejde se mylné diagnóze.

U malých želv je to právě naopak – líhnou se pružné a postupem času tvrdnou. Proto u této skupiny nemusíme propadat panice. Pokud nám ale želva během vývoje opravdu změkne, provází to velmi často i deformace krunýře (rachitis), které jsou již pak nevratné.

Nakonec si neodpustím Vás znovu varovat před používáním vitamínu D v umělé syntetické podobě (např. kapky AD3). Nevíte, kolik ho želva přesně potřebuje, a v případě předávkování je to její neodvratný konec bez možnosti návratu nebo léčby!!!!

Přečtěte si také: Úpravy krunýře želvy