Geochelone carbonaria - chov

Další suchozemská želva, o které si dnes něco řekneme, je Geochelone carbonaria – želva uhlířská. Rozebereme si základy jejího chovu, osvědčené postupy a především chovné podmínky. Osobně jsem dospělé jedince tohoto druhu sám nechoval, a proto jsem požádal kamaráda, zkušeného chovatele tohoto druhu, aby pro vás sepsal osvědčené metody péče o dospělé i malé želvy. Chov jsem měl možnost mnohokrát osobně prohlédnout – vše je dokonale promyšlené a zvířata jsou v perfektní kondici. Jelikož je tento chovatel velice úspěšně rozmnožuje, můžete jeho odchovy během roku najít i v mé nabídce želv k prodeji.

Tyto želvy se většinu času zdržují ve stínu a vlhku, do otevřeného terénu vyrážejí spíše sporadicky. Proto je vhodné vnitřní výběh uspořádat členitě a vytvořit dostatek prostorných úkrytů. Prostor můžeme osázet i živou vegetací pro lepší udržení přirozené vlhkosti. Pokud by ji želvy začaly okusovat a ničit, stačí květináč umístit na vyvýšené místo nebo opatřit krytem, aby na něj nedosáhly.

Zbarvení karapaxu je převážně černé, doplněné o žluté, naoranžovělé či načervenalé skvrny na jednotlivých štítcích, což působí velmi dekorativně. Samci mají – podobně jako většina ostatních suchozemských želv – delší a širší ocásek a mírně klenutý spodní plastron. Nádherné zbarvení těchto zvířat si můžete prohlédnout na následujících snímcích.

Želva uhlířská obývá vlhké savany a lesy Jižní i Střední Ameriky. Dorůstá průměrné velikosti 40–50 cm, přičemž většina dospělců se pohybuje v rozmezí 35–45 cm. Mezi země jejího přirozeného výskytu patří Panama, Paraguay, Kolumbie, Peru, Brazílie, Bolívie, Venezuela a Argentina. U tohoto druhu nejsou rozlišovány žádné oficiální poddruhy.

Samotný chov není nijak extrémně náročný, pokud bezpodmínečně dodržíme pravidla pro tento druh, a to především správné teplotní a vlhkostní rozmezí. Neméně důležitá je samozřejmě i vyvážená strava. Mladé želvičky odchováváme v teráriu (platí pravidlo: čím větší, tím lepší). Jako podklad používáme terarijní hlínu (směs kokosového vlákna s pískem), na kterou na jednu třetinu plochy navrstvíme vrstvu bezprašných smrkových hoblin. Ty skvěle drží vysokou vlhkost a mláďata se do nich s oblibou hluboce zahrabávají.

U rostoucích a dospělých jedinců volíme hobliny nebo substrát podle aktuální potřeby (popř. do něj dospělé samice mohou klást vajíčka). Pokud používáme jako celoplošnou podestýlku výhradně hobliny, musíme v teráriu vyhradit speciální místo jako kladiště s hlubší vrstvou vlhké hlíny. Vzdušnou vlhkost udržujeme na vysokých hodnotách 90–95 %; substrát tak musí být trvale vydatně vlhký. V žádném případě nikdy nepoužívejte mazání krunýře olejem ani jinými přípravky – toto pravidlo platí univerzálně pro všechny druhy suchozemských želv!

Naprostou nutností v chovném zařízení je dostatečně velký bazének s vodou – na poměry suchozemských želv až nadstandardně velký! Želvy ho hojně využívají ke kąpání a pití, přičemž přirozeně se odpařující voda významně pomáhá udržovat potřebnou vysokou vzdušnou vlhkost.

V teráriu udržujeme denní teploty v rozmezí 27–32 °C s nočním poklesem na 23–24 °C. Nezbytností je výhřevné místo (klasická výhřevná žárovka či UVB výbojka), kde by se teplota přímo pod zdrojem měla pohybovat kolem 35 °C. Samozřejmostí je trvalá přítomnost kvalitního UVB zdroje. Svítíme denně 11–12 hodin; jde o vyloženě teplomilný druh, na což nesmíme v žádném případě zapomínat.

Někteří chovatelé se potýkají s problémem, jak požadované teploty a vlhkost stabilně udržet. V závislosti na typu chovného zařízení bývá nejlepší volbou klasické uzavřené terárium. Pokud nám výška terária neumožňuje použít silnější výhřevné žárovky a teplota je stále nedostatečná, lze s úspěchem využít topné podložky a desky instalované z vnějšku pod dnem terária.

Větší odrostlé želvy se snažíme během léta umístit ven na přirozené sluneční paprsky, avšak pouze v průběhu cca 3 nejteplejších měsíců v roce. Noční teploty by neměly klesnout pod kritickou hranici 15 °C, ideálně by se měly pohybovat minimálně kolem 20–22 °C. Podmínkou venkovního chovu je proto bezpodmínečně zateplený a přitápěný úkryt. Tyto tropické želvy NEPŘEZIMUJÍ a zůstávají aktivní po celý rok!

Základní složkou potravy je čerstvá zelená stravu (pampelišky, jitrocel, kopřivy, luční travní směs, jetel s květy apod.). Jídelníček můžeme zpestřit zeleninou a ovocem (okurka, rajče, kedlubnové listy, jahody, meloun, banány, angrešt, hroznové víno, jablko). V zimě podáváme čínské zelí, nikdy však hlávkový salát! Želvám pravidelně doplňujeme vápník ve formě drcených vaječných skořápek, práškového CaCO3 či sepiové kosti. Podle velikosti želvy můžeme občas nabídnout i menší šneky.

Na rozdíl od evropských suchozemských želv potřebuje G. carbonaria (zejména rostoucí mláďata) také pravidelnou **živočišnou složku potravy**. Osvědčilo se mi podávat 1× týdně kvalitní konzervu pro kočky (např. *Miamor Filets* – tuňák s kalamáry nebo tuňák s krevetami) a 1× týdně speciální namočené granulované krmivo pro želvy.

Odchov mláďat probíhá bezproblémově. Inkubační doba při teplotě 30 °C trvá přibližně 130–160 dní. Vylíhnutá mláďata měří podle velikosti vajíčka většinou kolem 5 cm. Jsou od prvního dne zcela soběstačná a nevyžadují žádnou nadstandardní či složitou péči.

Druh Geochelone carbonaria nepodléhá úmluvě Cites, zvířata se tedy nikde povinně neregistrují na úřadech. Vaší zákonnou povinností je však vést chovnou knihu pro želvy a vše v ní řádně zaznamenávat. Při nákupu vám postačí běžná kupní smlouva nebo prodejní doklad.

Během chovu malých želv v průběhu jednoho roku mě tento druh v mnoha ohledech velmi příjemně překvapil. Za největší přednost považuji jejich **úžasný kontakt s chovatelem**. Stačí se přiblížit k teráriu, a jakmile v něm zatřesou dvířka, už se všechny želvy zbíhají dopředu a zvědavě čekají, co se bude dít. S nataženými krky bojují o nejlepší pozici – působí to doslova jako hejno slepic před krmením. Tuto míru interakce u jiných druhů suchozemských želv v suchozemském chovu běžně nepozoruji.

Nespornou výhodou je také absolutní absence zimního spánku. Želvy sice během roku vykazují mírný sezónní útlum aktivity, ale nic drastického. Pestrá variabilita stravy (včetně živočišné složky) jistě uspokojí každého chovatele, který má tendenci zpestřovat jídelníček. V porovnání s přísně býložravými druhy je jídelníček podstatně pestřejší.

Klíčem k úspěšnému chovu je perfektní simulace klimatu deštných lesů a savan – tedy **abnormálně zvýšená vzdušná vlhkost**. Vlhké substráty sice základní vlhkost udrží, ale nejlepších výsledků dosáhnete použitím automatického **mlhovače (foggeru)**. Spuštění mlhy želvy doslova nabudí, výrazně stoupne jejich aktivita a celkově jim to nesmírně prospívá.

Mlhovač lze jednoduše umístit do jakékoliv nádoby s vodou přímo v teráriu, případně zamaskovat do dekorativního skalního vodopádu. Já osobně spouštím mlhovač pomocí spínacích hodin 5× denně na 1 minutu (každé dvě hodiny). Celková spotřeba vody na tento denní provoz činí pouhých cca 100 ml. Mlhovače běžně nabízím i ve svém e-shopu: Mlhovač Fogger.

Jako každý živočich má i tento druh svá specifická negativa, která je nutno před pořízením zvážit:

• Velikost dospělé želvy: Zvíře dorůstá až 50 cm a vyžaduje velké prostorové zázemí (rozhodně se nehodí do malého bytu).
• Zápach: U dospělých jedinců je kvůli přijímané živočišné stravě cítit specifičtější pach (v malých bytech může jít o problém).
• Vysoká vlhkost: Nutnost neustálého udržování vlhkého prostředí si vynucuje uzavřené terárium a použití techniky (mlhovač, rozprašovač).

Želva uhlířská si mezi chovateli najde své odpůrce i nadšené příznivce. Někomu může vadit nutnost podávání částečné živočišné stravy, ale jak víme, stačí jednou týdně využít praktické konzervy. Náročnost na chov není přehnaná a k obrovským benefitům patří celoroční aktivita bez nutnosti zimování.

Všem, kdo se pro tento částečně exotický druh rozhodnou, přeji mnoho chovatelských úspěchů a věřím, že v želvě uhlířské najdou skvělého a kontaktního společníka na mnoho let!