Želvu, ano nebo ne???

Želvu, ano nebo ne?

Uvažuji o pořízení suchozemské želvy

Chov suchozemských želv je naprosto úžasný pro toho, kdo se do nich zamiluje. Tady vám nabízím pohled tak trochu z jiné strany. Doufám, že některým z vás to pomůže v rozhodování, zda želvu ano, nebo ne.

Dotaz:

Dobrý den,

začal jsem uvažovat o pořízení suchozemské želvy. Nemám žádnou zkušenost se želvami ani s jinými plazy, obojživelníky, terarijními zvířaty nebo čímkoliv podobným. Načetl jsem si různé zdroje, a i tak mám několik dotazů – budu moc rád za odpovědi. Mé dotazy se dají shrnout do dvou okruhů:

1) Celoroční venkovní umístění želvy, (ne)péče o želvu
2) Povaha želvy a její vztah k člověku

0) Celková situace – základní info:

Mám zkušenost hlavně se psy, ale aktuálně nemám chuť si pořizovat nového parťáka s vědomím, že se s ním za 10 až 15 let budu zase loučit. Možná někdy v budoucnu zase neodolám, ale pokud si ke mně nějaké štěně někdy najde cestu, tak si ho vychovám, aby pes želvě neublížoval. Vyhovuje mi představa, že želva si poradí i beze mne, po fyzické i psychické stránce – tedy že se sama nažere a že se jí nebude stýskat, když na ni nemám čas; že to pro mě nebude takový závazek, pokud jde o intenzitu a frekvenci péče.

Jsem schopen a připraven želvě poskytnout velmi přírodní podmínky a slušnou plochu. V rámci těch, které umějí být v českých podmínkách, bych preferoval spíše velký druh, i pro jeho bezpečí (sežrání něčím). Nechci zakládat chovnou stanici, chtěl bych prostě jednoho jedince, anebo pokud by jednomu bylo smutno, tak třeba dva. Nechci žádný extrémní exotický náročný drahý druh. Z toho, co jsem načetl, to vypadá, že by asi byla vhodná želva vroubená (Testudo marginata); ideálně asi ve velké formě. Zdá se mi, že její představa by se asi mohla potkat s mojí představou. Jsem otevřen i korekci a návrhu jiného druhu, proto se ptám. Ale nechci pořizovat žádnou drahou exotiku, chci volit z běžných druhů nenáročných co do péče i co do pořizovací ceny. I kvůli pořizovacím nákladům a pro snížení rizika, že mi nějaký kolemjdoucí ukradne mého kámoše/souseda pro jeho tržní cenu.

Teď tedy ty dotazy:

1) Umístění, podmínky:

Je pro želvu v pořádku moje představa, že bych ji nechal celoročně venku? ČR, 450 m n. m., velmi slunný pozemek, slunce od rána do večera, ze severu chráněn lesem. Přístřeší, úkryt před poledním sluncem bych želvě vybudoval. Krom toho do budoucna počítám i s různými keři. Travnatá část zahrady, když odečtu možné budoucí kůlny a záhony, může zbýt až cca 1000 m². Sekačka a křovinořez jsou pro mě sprostá slova, zhruba v červnu trávu zkrátím kosou, možná okolo srpna–září ještě jednou, a výsledek mého kosení je těsně po zkrácení vyšší než to, kam běžní „sekačkoví“ lidé trávu vůbec nechají vyrůst těsně před sečením. V té trávě roste nějaké luční kvítí; a i když např. pampelišky částečně sníme a vypijeme se ženou, tak nějaké zbydou i pro želvu. V podstatě je ta zahrada taková maličká louka. Můžu želvu v takových podmínkách nechat, ať se sama pase, a vůbec ji nekrmit? Platí to i v zimě, že želva se zahibernuje a vydrží spát až do jara, než bude mít čerstvou trávu, takže jí nic k jídlu nebudu muset dávat nikdy, ani přes zimu?

Jak velký musí mít želva svůj výběh, kde bude trvale a neomezeně, aby to fungovalo zcela bez mé donášky krmiva i bez pravidelného vypouštění želvy mimo výběh? Když budu na zahradě a budu moci po želvě trochu koukat, tak ji můžu pustit i mimo výběh, ale chtěl bych, aby na tom nebyla závislá, aby ji sama uživila plocha, na které bude trvale.

Počítám s tím, že jí předem zajistím boudičku a nějaký další stín/úkryt (dočetl jsem se, že to chce předem, aby pak neměla změny), a že jí pak budu občas doplňovat/měnit vodu na koupání a pití, ale jinak bych k ní chtěl přistoupit bezúdržbově a nechat ji, ať se o sebe postará a žije si přirozeně venku. Abych za ní mohl zajít, když budu chtít, ale aby beze mne nestrádala.

Dočetl jsem se, že kočky želvě neublíží, ale že kuna nebo krysa by mohla. Myslím, že by to chtělo co největší želvu, ale pochopil jsem, že při mé představě bezúdržbového celoročního pobytu venku to musí být rod Testudo. A z nich je největší asi Marginata, největší evropská želva, která je navíc zvyklá i na vyšší polohy, což pro můj účel vypadá velmi dobře. Velikostí a odolností proti sežrání predátorem by byly ideální druhy Geochelone, ale pochopil jsem, že ty jsou z Afriky a teplomilné, a pro můj záměr celoročního pobytu venku v ČR tedy nepřipadají v úvahu. Navíc želvy Testudo se mi i vizuálně víc líbí, že jsou takové „normální“ a nejsou zbytečně exotické... ale to není hlavní; hlavní je, aby se daná želva v daných podmínkách cítila dobře. Dá se nějak tomu ohrožení želvy ze strany jiných zvířat předejít?

Na zahradu se nám často zatoulají sousedovic slepice – nebude to v souvislosti se želvou problém? Výjimečně k nám může od sousedů zaběhnout cca 25kg pes, může želvu vroubenou (nebo jinou vhodnou pro můj záměr) ohrozit? Možný je i příchod vlků (v širším okolí občas napadají ovce), je to nebezpečí pro želvu? Totéž asi platí pro lišku nebo cokoliv jiného, co může přijít z velmi blízkého lesa. Pokud by si ke mně ještě někdy v budoucnu našlo cestu nějaké štěně, tak to bych si snad vychoval, aby želvě neublížilo, ale všude v okolí jsou spousty zvířat, na která nemám vliv, a v podstatě kterékoliv se za určitých okolností může na zahradu dostat. Nemůže menší želvu ulovit nějaký pták?

Když bude mít želva volný pohyb na větší ploše, nebude hrozit, že na ni já nebo manželka při pohybu po zahradě někde v trávě šlápneme? Může mi želva na zahradě zlikvidovat zeleninu, ovocné keře nebo živý plot, když k něčemu z toho bude mít přístup? Četl jsem, že v přírodě ukusuje ode všeho jen trochu, nic nelikviduje úplně, ochutná a jde dál, ale nevím, jak to je na omezené ploše, kde toho neroste tolik, když nemůže jít někam jinam?

Nechci zakládat chovnou stanici, počítám s jednou želvou jako občasným společníkem (nebo se dvěma, pokud by jedné želvě bylo smutno), tak mi nevadí, že venku se v našich klimatických podmínkách nevylíhnou z vajec mladé želvy (i když při stávajícím oteplování... abych se pak nedivil, že mám na zahradě víc želv, než jsem čekal).

Když jsem si pročetl různé problémy, které majitelé želv řeší, tak mi trochu přišlo, že nejčastější potíže plynou ze simulování vnějšího prostředí uvnitř (umělé topení, svícení a UVB; roční doba a denní doba; pestrost stravy). A někde jsem zahlédl přímo formulaci, že v případě péče o želvy může být méně i více. A že občas želva uteče, neplánovaně přezimuje venku, a pak se na jaře objeví živá a zdravá. U vroubené někde psali, že žije i v horách a je zvyklá i na chladno v létě. Tak mě to docela naplňuje nadějí, že by ta moje představa „celý rok na zahradě a nechat ji žít“ mohla fungovat.

Odpověď chovatele:

Vaše myšlenka celoročního venkovního chodu evropské suchozemské želvy (a volba druhu Testudo marginata – želvy vroubené) je naprosto správná a z chovatelského hlediska představuje vůbec to nejlepší, co můžete želvě dopřát. Evropské druhy do našich podmínek skvěle zapadají a celoroční pobyt na slunci a čerstvém vzduchu jim maximálně svědčí.

Přesto je nutné uvést na pravou míru několik věcí, abyste se vyhnuli zklamání:

1) Zcela bezúdržbové to úplně nebude: I na velké a rozlehlé zahradě musíte počítat s tím, že musíte želvě zajistit čerstvou vodu (misku s vodou je nutné pravidelně kontrolovat a doplňovat). Na tak velkém pozemku (1000 m²) navíc platí jedno důležité pravidlo: želvu budete občas muset najít, což na takové ploše může být občas hledání jehly v kupce sena. Dospělá Marginata je sice velká a hledá se lépe než malé mládě, ale přesto doporučuji mít ji alespoň pod občasnou vizuální kontrolou.

2) Zabezpečení a predátoři: Ačkoliv je dospělá želva vroubená velký a silný plaz, celou tisícimetrovou zahradu nezabezpečíte před všemi vlivy. V přírodě a na velkých pozemcích hrozí riziko ze strany některých predátorů (kuna, liška, větší toulavý pes). Problémem mohou být i sousedovic slepice, které sice želvu nezabijí, ale mohou do ní zobat nebo jí ubližovat. Ideální je proto vyhradit želvě účelový, bezpečný venkovní výběh o rozumné velikosti (např. desítky až stovky metrů čtverečních), který je pevně ohraničený a chráněný. Pokud byste ji nechal volně na celé neoplocené či nezabezpečené zahradě, vystavujete ji zbytečnému riziku ztráty nebo zranění.

3) Krmení a zima: Tráva a luční porost na zahradě želvě jako hlavní zdroj potravy poslouží skvěle, ale je nutné dbát na to, aby měl porost správnou skladbu (luční kvítí, pampelišky, jetel) a nestala se z něj přerostlá nepoživatelná tráva. Co se týče zimy, želva se v přírodě sama zazimuje (hibernuje), vytvoří si tukové zásoby a vydrží spát až do jara bez jídla. K tomu ale bezpodmínečně potřebuje vhodný a bezpečný úkryt (zateplenou venkovní boudu vystlanou senem či slámou), kam se může před mrazy schovat, případně kde má stabilnější podmínky, aby neumrzla během silných mrazů.

Závěrem lze říci, že celoroční venkovní chov Testudo marginata je tou nejpřirozenější cestou, ale vyžaduje pevnou ohradu, bezpečný zimní úkryt a pravidelnou kontrolu pitné vody. Přeji šťastnou ruku při výběru a spoustu radosti s tímto jedinečným plazem!

Copyright ©