Přehřátá suchozemská želva

I želvám může být horko‌

Vedra a tragické události posledních dnů (7 - 11. 6. 14) mě donutily napsat něco o přehřátí suchozemských želv. I když toto téma nebude nic nového pod sluncem, tak počet uhynulých želv u Vás chovatelů želv díky přehřátí je stále velice častý. Tento týden na základě tel. kontaktů nejméně 10 kusů, o kterých vím. A to vše většinou z neznalosti toho, jak organismus želvy funguje, ale také proto, že nedokážete jako začínající chovatelé odhadnout rizika přehřátí.

Bohužel i letos 2015 během vlny letních veder o letních prázdninách uhynulo hodně suchozemských želv a situace se bude bohužel opakovat každý rok. Příroda je nesmlouvavá a jedinci, kteří chybují nebo nejsou ve 100% kondici, slabší želvy tyto vlny selekce nepřežijí. Přežijí ty nejsilnější, a my chovatelé pouze smutně koukáme a nebo musíme podniknou taková opatření, aby k tomuto výběru nedošlo právě v naší chovatelské stanici želv. Někdy se to podaří jindy je snaha marná - bohužel.

Většina lidí ví, že suchozemské želvy běžných druhů Testudo se vyskytují spíše v teplejších oblastech, jako je bývalá Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Itálie....a tam je v létě opravdu hodně teplo. Na základě těchto informací má leckdo pocit, že želvy zdejší české teplé dny vydrží "s prstem v nose" leč chyba lávky a v následujících řádcích si povíme, proč.

Opět si zopakujeme to hlavní. Suchozemská želva je studenokrevný plaz a nedokáže regulovat svoji teplotu jinak než změnou prostředí na rozdíl například od savců. To znamená, že přechází například ze sluníčka do stínu, boudy, vysoké trávy...a tak reguluje svoji tělesnou teplotu. V extrémních případech se i zahrabává do země či využívá jiných přírodních úkrytů. A to například nory jiných zvířat, skalní pukliny....Některé druhy žijící v teplejších oblastech než je středomoří a to například nám všem dobře známá želva stepní - Testudo horsfieldi si sama hloubí nory, které ji chrání v létě před vysokými teplotami a v zimě před mrazem neboť v domovině těchto želv dokáže teplota poklesnout až někde k -40°C! Z Amerických druhů suchozemských želv je například dobře známá želva Gopherus agassizii, která dokáže vyhloubit nory až 10 m. To jsem trochu odbočil.

Při dlouhotrvajících vedrech se želvy brání letní estivací, to znamená, že se ukryjí nebo zahrabou a nejteplejší období přečkají letním spánkem. To je obrana želv před neúnosnými horky nejen v středomořských destinacích. Pokud mají želvy optimální průměrnou teplotu jsou jako akumulátor v 100% pohodě a potom vypadá podle toho i jejich chování, běhají, lezou a je na nich prostě vidět, že jsou v pohodě. V jarním období je to na nich nejvíce poznat a týká se to hlavně zimovaných želv. S nárustem teplot a příchodem léta jejich aktivita klesá, to znamená, že průměrné teploty jsou většinou nad optimální hranicí a i želvám prostě začíná být moc teplo. Většinu dne pak odpočívají v úkrytech a !na place" nevidíte ani želví nohu.

Suchozemské želvy nemají problém zvládnout teploty i hodně nad 30°C, ale podmínkou je právě stín, tam vydrží hodně, běda jak zůstanou na sluníčku déle než je potřebné, pak dochází k přehřátí a úhynům. Na vině jsou leckdy různé nehody, kdy želva přepadne na záda a nepodaří se jí za přiměřený čas návrat na nohy nebo spadne do míst odkud nedokáže výlézt a není tam stín (např. hluboké vyjeté koleje od aut). Pak umírájí na přehřátí. Dalšími viníky v domácích chovech jsou většinou majitelé želv. Špatně postavené výběhy, absence úkrytů, nevhodné místo...to vše je důvodem přehřátí želv. Rozdělíme si to podle druhu chovného prostředí a popíšeme krátce co dělat v extrémních teplotách nad 30°C ve stínu (tropické dny).

Venkovní výběh želv na zahradě

‌Pokud máme vhodný výběh, nemusíme prakticky dělat nic, pouze kontrolujeme častěji želvy, aby v případě nehody (převrácení na záda) jsme jim pomohli zpět na "kola". Z tohoto důvodu nestavíme ve výběhu krkolomné překážky. Co by v takovém výběhu nemělo určitě chybět, jsou přírodní úkryty v podobě keřů, stromků, okrasných trav, skalek....nebo umělé úkryty zbudované námi, a to jsou většinou boudy. Kde by nemělo chybět odvětrání či tepelná izolace pro případ přehřátí prostorů. V žádném případě nám nestačí miniaturní úkryty typu skořápka z kokosového ořechu a jiné malé úkryty používané převážně v domácích teráriích na to pozor. Tyto většinou miniaturní úkryty poskytují pouze málo stínu, brzy se prohřejí a teplota uvnitř na přímém slunci se rovná rozpálené peci.

Jako letní úkryt pro želvu lze použít přírodní materiály a to nejlépe kámen, či betonové dlaždice, které umístíme na dvě až čtyři kamenné nožičky. Vše přizpůsobíme dle velikosti želvy. Získáme tím vzdušný přírodní úkryt bez větší námahy a nákladů. Více o úkrytech se dočtete v samostatném článku Venkovní ubikace pro želvy.

Venkovní výběh želv na balkónech

‌Tady už budeme opatrnější, a to hlavně na balkónech kam jde po celý den sluníčko! Tyto výběhy jsou většinou menší, zbudované z různých materiálů a většinou menších velikostí. Zde si dáme pozor a v případě ohlášených veder želvy prostě nekompromisně stěhujeme domů, jen tak máme jistotu, že nám želva přežije bez úhony.

Pokud nemáme zrovna obrovský balkónový výběh na způsob přestěhovaná zahrada na balkóně, kde opět nemusíme skoro nic řešit, a želvy se ve velkém výběhu postarají samy.

Domácí terária a želví stoly

‌Jsou byty, kde teplota hravě přeskočí třicítku, a zde by měla být rovněž přijata opatření proti přehřátí a to: Vypnout v teráriích veškerá osvětlení, odvětrat chovné prostory, co to jde a v případě potřeby přemístit želvu například do bedýnky s čerstvě natrhanou trávou. Tím máme jistotu, že želvám nehrozí problémy s teplem.

Jak poznám, že se želva přehřála

Popíšu, jak vypadá a chová se želva, pokud je přehřátá podle fází

1) běhá po výběhu a usilovně hledá místo ke zchlazeni (pozor - například při volném pasení je to častý případ. Želva si to neužívá, ale bojuje o život)

2) začíná pěnit z očí a zobáku, stále běhá a hledá ochranu před sluncem (cca 5 min do úhynu)

3) apatie, želva stále žije, ale boj vzdala a čeká na konec (poslední, leč malá možnost na její záchranu)

4) úhyn se všemi znaky konce života

Co dělat pokud se želva přehřála a ještě žije

‌Jediné, co můžeme dělat je ji prudce zchladit a to přemístěním do například sklepních prostorů nebo do studené vody. Pozor na výšku hladiny, neboť někteří jedinci nemají sílu už ani zvednout hlavu, ať ji neutopíte. Pak nám nezbývá už nic jiného než doufat, že nedošlo k fatálnímu poškození organismu. Želva může být po tomto teplotním šoku i klidně několik dní "divná". Zajišťujeme pouze dostatečný přísun tekutin a čekáme, co bude. Návštěva veterináře je  v těchto případech dost sporná a jediné co může udělat, je píchnutí podpůrné injekce včetně injekčního zavodnění.

Závěrem

Je to smutné čtení, ale život přináší i okamžiky, kdy by s tím chovatel fakt praštil. Chov se nedaří, želvy mají smůlu a nehoda stíhá nehodu, přírodní selekce nám kosí jednoho jedince za druhým, prostě smůla jak má být. Přehřátí samozřejmě patří k životu chovatele želv, ale příslušnými opatřeními můžeme předejít větším ztrátám. Proto Vám všem přeji hodně štěstí v chovu želv a co nejméně problémů.