Geochelone radiata - chov

Úvod:

Článek bude o pravděpodobně největší želvě Madagaskaru, Geochelone radiata – želva paprsčitá. Nebudu sem kopírovat texty z internetu a snažím se všem zde zprostředkovat a sdělit především své vlastní poznatky s tímto výjimečným druhem želv. Vrchní krunýř (karapax) je vysoko klenutý a zvlněný do tvaru mírně vystouplých vrchních štítků. Barevně jsou želvy tmavé až černé s jasně žlutými paprsky směřujícími do středu štítků – prostě nádhera! Ačkoliv v poslední době některé želvy mění své názvy, jako tato na Astrochelys radiata, nepovažuji za vhodné se podřizovat módním trendům a zůstávám u původního zažitého názvu. V podstatě moc nechápu, proč neustále ty změny – asi potřebuje někdo vykázat činnost, některé druhy želv je mění jako ponožky.

To jsem trochu odbočil: želva paprsčitá je nejrozšířenější suchozemskou želvou na Madagaskaru. Žije na společných lokalitách s Pyxis arachnoides, ovšem v daleko větším zastoupení, kde se vyskytují jedinci v poměru 20:1 na ploše 1 hektaru ve prospěch G. radiata (dle pokusného počítání na této ploše). Domorodci jsou tyto želvy využívány jako zdroj obživy a jejich velké krunýře jsou používány na různé účely jako nádoby. Také samozřejmě dochází k jejich odchytu a prodeji pašerákům, kteří je na lodích odvážejí na pevninu. Jejich hlavním nepřítelem je tedy civilizace a člověk, kdy například při stavbách silnic (pokud se to tak dá nazvat) vyhloubí v odlesněném úseku rýhu do země hloubky 30–50 cm těžkou mechanizací na šíře silnice a mají hotovo. Potud je vše v pořádku, než do této „pasti“ napadají želvy všech druhů, co se v dané oblasti pohybují. Nejsou schopny zdolat vyvýšenou hranu „silnice“, většinou sypkého podkladu, a v žáru poledního slunce bez možnosti úkrytu se upečou doslova ve vlastním krunýři, viz fotografie níže.

Tento problém popisuje jeden cestovatel, který se jim snažil pomoci a vyndával je nahoru, ale po mnohahodinovém úsilí to vzdal jako zbytečnou a hlavně marnou činnost – jsou tam takto údajně uvězněny stovky želv a některé po vyproštění padají opět znovu dolů. U chovatelů je tato želva hodně oblíbená, ač se dorůstá v dospělosti až 40 cm a 16 kg (samice bývají o málo větší než samci). Želva je zařazena do CITES „A“ a je potřeba výjimka ze zákazu obchodní činnosti. Mláďata s řádnými doklady se prodávají od 17 do 22 tisíc a jsou málo dostupná; dospělé želvy většinou hodně přes 100 tisíc Kč a možná koupě je spíše dílem náhody než nabídky. Z toho je patrné, že není tak hojně rozšířená jako méně finančně náročné druhy suchozemských želv. Je oblíbená pro svoji krásu a právem označovaná jako nejkrásnější suchozemská želva. Je jen otázka času, kdy bude více rozšířena, protože její chov, pominu-li nároky na prostory, není složitý a jde o dobře se adaptující druh. Dle mého není daleko doba, kdy cena mláďat klesne pod 18 tisíc z důvodu začátku faremních odchovů a velkého množství ještě zatím nedospělých želv mezi chovateli. Želvy nezimují, a jako všechny suchozemské, mají období akce a útlumu.

Vyskytují se v jižní až jihozápadní části ostrova Madagaskaru. Dávají přednost suchým trnitým místům buše a nepohrdnou ani zalesněnými oblastmi. Jejich lokality se překrývají s Pyxis arachnoides.

Podnebí na Madagaskaru je teplé vlhké tropické a mění se podle zeměpisných dispozic ostrova. Mírné klima nalezneme v centrální náhorní plošině, na západním pobřeží je horké a suché s minimálním úhrnem srážek ve výši 500 mm ročně. Východní a severovýchodní pobřeží je tropické a spadne zde nejvíce srážek – až 3000 mm. Na jihu ostrova je poušť. Zima je tu od května do října a léto od listopadu do dubna. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí od 20 °C v chladnějším období až do 27 °C v teplejším období. Madagaskarské podnebí se také vyznačuje cyklóny: nejvíce postihují východní pobřeží, ale ani ostatní části ostrova před nimi nejsou zcela chráněny. Přicházejí nejméně jednou do roka, někdy ve větším počtu i v několika měsících, nejčastěji v lednu až březnu, a působí obrovské škody.

Mnou chované želvy, získané ze zahraničí jako menší, mohou být nejteplejší 3–4 měsíce v roce ve venkovním výběhu bez temperovaného úkrytu, kde jsou přiměřeně akční a na rozdíl od P. arachnoides většinu léta neprospí. Želvy od malička chovám společně s G. pardalis b., a jak se zdá, želvy s tím nemají zatím sebemenší problém (níže časem upřesňuji). Je to vzhledem k lokalitě jejich výskytu v přírodě a přibližně stejným chovným podmínkám, které potřebují pro svůj život – i část světa, kde se nachází, a lokality výskytu dělí jen poměrně malá část moře mezi Afrikou a Madagaskarem a vzdálenost není nikterak fatální. Jak rostou společně ve stejných chovných podmínkách, mohu konkrétně porovnávat rozdílnost obou druhů, kde G. p. b. vykazují určitou nesouměrnost v růstu krunýře, viz Geochelone pardalis – chov, kterého jsem si vědom a příčiny mi jsou známé.

Zde si dovolím vsuvku: ve velikosti želv cca 20–30 cm jsem zjistil jak pozorováním, tak chováním želv, že tyto dva druhy si prostě ve společném výběhu nesedí. Byl jsem nucen je rozdělit a viditelně jim to zlepšilo náladu i začaly daleko lépe nabírat hmotnost. Nešlo o nějaké fyzické napadání, ale čistě bylo chovatelsky cítit, že to, co doteď fungovalo, již dále takto nelze. Závěrem je jednoduchý: dlouhodobý chov tohoto druhu ve společném výběhu je prakticky hodně riskantní.

Geochelone radiata je na tom ale úplně jinak: podmínky a způsob chovu jim naprosto vyhovují a jsou pravděpodobně ideální, což mohu posoudit hlavně podle stavby krunýře, jenž je dokonale rostlý – a vůbec si v tomto případě nemyslím, že si moc fandím, to můžete posoudit sami podle fotografií níže. Tak jako u jiných želv mám prokázáno, že v létě stagnují v růstu a aktivita je menší, mají prostě to své pravé „zimní“ počasí. A to pravé léto pro ně nastává příchodem do vnitřních výběhů, kde postupně začínají aktivovat a rapidně růst v pro ně ideálních podmínkách dle mého pozorování. Z toho vyvozuji závěr, který nemám potvrzen ničím jiným než vlastním pozorováním, že kdo jim to chce otočit tak jako jiným druhům z oblasti subtropů, tak se časem dostane do potíží a problémů, neboť naše léto jim očividně nemůže nahradit to jejich.

Venkovní: výběh, kde tráví naše léto, je zařízen prozatím na rozloze 3,5 x 2,5 m s boudou bez teplotního temperování, s keříky a travnatým podkladem. Trávu s oblibou želvy spásají, a to i když mají místo na jídlo, kde jim je podávána čerstvá strava (dle vyjádření jednoho chovatele fungují jako živé sekačky :-))). Bazének na osvěžení a pití je nutností. Jinak neprojevují v našem létě moc aktivitu, a i když vylézají za pěkného počasí každý den, tak tráví na volném prostranství jen opravdu malou část dne. Želvy nepřenáším domů ani za špatného počasí a nepůsobí jim to žádné viditelné problémy. Na rozdíl od želv evropských jsem nepozoroval žádnou snahu o únik ani se o to nepokoušejí. Vzhledem ke stavbě jejich krunýře a chování nemusí být jejich výběh ohraničen extrémně vysokou ohradou.

Vnitřní výběhy:
Vnitřní výběh měly do loňského roku 1 x 1 m s použitím 1x Osram 300W a dvou trubic jako imitace venkovního osvětlení (2 x 18W). Od letoška zimu poprvé tráví společně s G. pardalis ve vnitřním prostoru o rozloze 5,5 m². Na obrázku je vidět nový vnitřní výběh, kde jsou letos prvním rokem. Jako substrát standardně používám osvědčené kokosové vlákno s pískem v kombinaci s dřevěnými a kamennými překážkami a zcela vpravo ryze kamennou částí. V tomto hlavním prostoru jsou celodenně 10–12 h v běhu 3x Osram 300W Ultra-Vitalux pro místní ohřev, a teplota v prostoru se pohybuje po náběhu teploty na 30–32 °C a pod lampami až k 46 °C, zrovna tak jako na sluníčku. Noční pokles 15–22 °C dle venkovního počasí a prochladnutí prostor. Na části výběhu, která slouží jako ochlazovna a teplota tam vystoupá nejvýše k 23 °C, je jako podklad domácí seno, které mohou dle libosti i konzumovat a rády se do něj zahrabávají. O vlhkost se starají vodní trysky, které pouštím ručně dle potřeby a simulace ročního období. Na tom všem nehodlám nic do budoucna měnit dle zásady – co funguje, neměním!

Odchovy nemám, zatím jde o jedince, kteří nejsou ještě pohlavně vyspělí. Želvy jsem zakoupil od chovatelů ze zahraničí jako mláďata o váze 100 g. Želvy rostou zhruba v půlročních cyklech se značnými přírůstky na celém krunýři: roční přírůstky dle záznamů jsou každý rok 100 % k dané váze s odchylkou max. 10 %, což je docela slušný výkon, ale vzhledem k velikosti dospělých želv se není co divit. Myslím si, že v budoucnu bude, vzhledem k tomu, že se vyskytují na stejných lokalitách s P. arachnoides, potřeba ke zdárným odchovům přibližně stejných podmínek proto, aby byly případné odchovy úspěšné. Za sebe mohu prohlásit: jsem připraven a těším se na následující roky vedle těchto nádherných želv.

Dokud je v přírodě možnost trhat zelené krmení, dostávají tak jako jiné želvy ručně trhanou tříděnou směs, hlavně s listy pampelišky, jitrocele... na určené stinné místo ve výběhu. Dále se mohou volně pást na trávníku, kde převažuje jednoděložná tráva s prvky plevele, a želvy toho využívají dle libosti. Během zimy, tak jako ostatní želvy, jako základ čínské zelí a k tomu občas rukolu, polníček, bez ovoce, s každodenním posypem vápníkem díky společnému výběhu s G. pardalis. Mohou bez omezení konzumovat seno v chladnější části domácího výběhu. Želvám to očividně prospívá, což lze posoudit podle pravidelných přírůstků a podle kvality vrchního karapaxu.

Před koupí by si měl každý pořádně rozmyslet, zda této krásné, leč v dospělosti dosti velké želvě dokáže vytvořit životní podmínky. Vzhledem k prostorovým nárokům želv a jejich pořizovací ceně, potřebám během zimního pobytu ve vnitřních výbězích (které je nutné dostatečně vytápět) a poskytnutí kvalitních UV lamp – to vše dohromady je docela finančně nákladné, a proto tyto želvy nedoporučím těm, kteří si chtějí pořídit želvu jen jako domácího mazlíčka. Pro chovatele a ty, co to myslí opravdu vážně a jsou schopni toto vše želvám bez problémů zajistit, ji mohu jen doporučit. Netrpí na žádné nemoci, jsou dobře adaptovatelné a dokážou se přizpůsobit. V chovu jsem se zatím s žádným vážnějším problémem nesetkal. To vše ovšem funguje jen, pokud jim zajistíte kvalitní chovné podmínky se vším všudy. Osobně jsem přesvědčen, že moje nastoupená cesta v chovu G. radiata je správná a určitě ne jediná. Do budoucna hodlám pokračovat v takto nastavených podmínkách chovu a nic neměnit. Dle dosavadních pozorování a vývoje želv jsem o tom přesvědčen.