Inkubátory pro želvy
Inkubátory pro suchozemské želvy

Úvod:
Každý chovatel, který to myslí s chovem vážně, se za nějaký čas dostane do situace, kdy začne řešit, jak a v čem líhnout mláďata. Je to jedna z největších radostí, když se vám začnou klubat z vajíček malé želvičky a přeji ten pocit zažít co nejvíce chovatelům. Jenže je tu jeden zásadní problém – želvy se nedokážou v našich klimatických podmínkách vylíhnout volně v přírodě. Nezbývá nám tedy nic jiného, než zakoupit nebo vlastními silami postavit inkubátor.
Pokud chováme více druhů želv ve větším množství, brzy zjistíme, že inkubátor vlastně běží nonstop a neustále jsou v něm nějaká vajíčka. Proto je dobré klást důraz na kvalitu a hlavně bezproblémový chod, protože neznám větší stres, než když inkubátor plný vajíček vypoví službu a začne stávkovat. Nepředkládám zde žádný exaktní návod na stavbu od nuly, nýbrž své dlouholeté poznatky, možnosti a úskalí při stavbě i provozu inkubátorů pro želvy.
Zde se zmíním o zařízeních, která mám (já či moji kolegové) vyzkoušená přímo v praxi – ve většině případů jde o inkubátory vlastní stavby. Lze je rozdělit do dvou základních kategorií:
1. Suché inkubátory
V těchto zařízeních udržuje teplotu většinou Peltierův článek (dokáže topit i chladit) a o přesné řízení se stará elektronika/počítač, kde lze precizně nastavit teplotu i vlhkost. Lze je použít pro inkubaci všech vajíček suchozemských želv, ale vzhledem k parametrům a vyšší pořizovací ceně se hodí spíše pro složitější inkubace náročnějších druhů.
Výhoda: Hlavní výhodou tohoto zařízení je absolutní přesnost měření i udržování teploty. Rozkmit teplot je u kvalitního přístroje pouhých 0,5 °C a u vlhkosti +- 5 %, což je špičková úroveň (které odpovídá i cena přístroje).
Nevýhoda: Největší slabina nastává při výpadku elektrické energie. Teplota v takovém inkubátoru klesne během velmi krátké doby na teplotu okolního prostředí, což může být velký problém.
Topný kabel:
Při stavbě suchého typu lze jako levnější zdroj tepla použít topný kabel, který je velmi rozšířený. K výrobě postačí polystyrenový box, do kterého (v horní části a ve víku) nataháme kabel. Na dno umístíme nádobku s vodou pro zajištění vlhkosti a krabičku se substrátem na vajíčka. K tomuto řešení je však nutné pořídit ještě regulaci (termostat) a pečlivě ho otestovat před prvním použitím. Větrání snadno vyřešíme drobnými otvory v bedně.
Výhoda: Levné a jednoduché domácí řešení, navíc nemusíme řešit srážející se vodu na vnitřní straně víka.
Nevýhoda: Stejně jako u předchozího řešení – při výpadku energie polystyren teplo sám dlouho neudrží.
1. Peltierův článek

2. Inkubátor s Peltierovým článkem a počítačem

3. Topný kabel bez regulace

2. Mokré - vodní inkubátory
Hojně používané inkubátory chovateli pro svou jednoduchost, účinnost a obrovskou spolehlivost. Já osobně mám takto postavené 2 inkubátory vlastní výroby s celkovou kapacitou okolo 300 ks vajíček. K vytápění se využívá ohřevu vody akvarijním topením. Ideální je celoponorné topítko (například kvalitní značky Jäger, s nastavitelným rozsahem 18–34 °C). Do velkého inkubátoru se většinou pořizují raději 2 kusy topítek – jedno slouží jako hlavní a druhé jako 100% záloha pro případ poruchy.
Jak na stavbu: Pro výrobu potřebujeme akvárium libovolné velikosti dle předpokládaného počtu vajec (doporučuji rezervu, kdybyste chov rozšiřovali). Zvenčí ho musíme teplotně odizolovat, nejlépe nalepením polystyrenu o tloušťce min. 3 cm. Dovnitř umístíme libovolný voděodolný předmět (např. cihlu) vysoký zhruba 5 cm, na který se umístí nádoba se substrátem pro uložení vajíček. Vodní hladinu udržujeme nejvýše 0,5 cm pod dnem horní misky. Okolo misky s vajíčky musí být ze všech stran zachována alespoň 3cm mezera, aby mohl ohřátý vzduch volně cirkulovat prostorem.
Důležité: Nad vajíčka je nezbytně nutné umístit šikmou plochu (např. skleněnou tabulku či plastový kryt), po které bude bezpečně stékat vysrážená voda zpět do vodní lázně. Odkapávání zkondenzované vody přímo na vajíčka je (až na pár vzácných výjimek) u želv nežádoucí!
Jaký výkon topení zvolit? Pro 25 litrů vody doporučuji zhruba 50 W výkonu. Při silnějším topítku by se voda ohřívala příliš rychle a skokově, což vede k přetápění inkubátoru a zbytečně velkému kmitání (rozdílu) teplot.
Možnost umístění akvarijního topení a roštu

Šikmá skleněná deska proti odkapávání (s úchytem)

Možnost umístit dle potřeby další patra misek

Jiný typ vodního inkubátoru (s přístupem z čela)

K měření vnitřní teploty se velkým obloukem vyhněte levným čínským digitálním teploměrům (bývají chronicky nepřesné). Pořiďte si kvalitní, ideálně kalibrovaný teploměr a měřte s ním teplotu přesně ve výšce, kde leží vajíčka. Postupně citlivě seřizujeme akvarijní topítko, dokud se vzdušná teplota neustálí na ideálním bodě (např. pro T. hermanni, graeca a marginata v bezpečném rozmezí 30–32 °C). Než vložíte skutečnou snůšku, nechte inkubátor několik dní běžet naprázdno v tzv. zkušebním provozu. Vlhkost se u tohoto (vodního) inkubátoru naopak vůbec řešit nemusí, automaticky je pro tyto druhy po celou dobu optimální.
Výhoda: Snadná a celkově velmi nenákladná pojišťovací cena. Další obrovské plus je tepelná setrvačnost vody! Pokud dojde k výpadku proudu, masa teplé vody udrží teplotu uvnitř stabilní až 5 hodin, než začne pomalu klesat.
Nevýhoda: Moc jich není. Pouze se občas musí zkontrolovat a dolít odpařená voda (jinak se může spálit topítko). Kvůli extrémně vysoké vlhkosti (nad 90 %) není tento typ vhodný pro vajíčka, která vyžadují relativní sušší mikroklima.
Přídavné regulace pro profi inkubátory:
Kdo pro některé druhy vyžaduje přísné noční poklesy (jako v přírodě) nebo extrémně přesné teploty s cílem líhnout výhradně konkrétní pohlaví, musí inkubátor vybavit chytrou a velmi přesnou regulací. V těchto sestavách se navíc ovladače pro jistotu zdvojují – jeden hlídá druhý pro případ závady, zatímco samotné topítko uvnitř boxu je otočené naplno na maximum. Sice to už je o dost nákladnější varianta, ale kdo chce líhnout naprosto cíleně s nejvyšším procentem úspěšnosti, bez pokročilé techniky se už bohužel neobejde.
Zdvojené profesionální ovladače pro přesnou regulaci



Závěrem
Existuje nespočet návodů na různé typy inkubátorů. Kutilové často používají jako venkovní obal vyřazené lednice, mrazáky nebo dokonce mikrovlnné trouby. Ve finále jde ale opravdu jen o ten izolační obal. Vlastní princip vytápění a regulace se zas tak neliší. Ať už jde o obyčejnou žárovku (i tak lze), akvarijní topítko, nebo technologicky nabitý Peltierův článek – výsledek a odměna je po tom napjatém čekání vždy stejná: ty naše malé želvičky!
Copyright ©
Kniha o chovu želv
Mohlo by vás zajímat
Rychlý kontakt
Poskytovatelem platební brány je Comgate a.s.




