Nespokojená želva

Když se želvě nelíbí v teráriu

Mnoho z Vás, chovatelů suchozemských želv, se setkává běžně s problémem "pochodující želvy". Já osobně nazývám takto ty želvy, které chodí neustále okolo stěn a laikovi to může připadat jako pochodové cvičení. Jak se želva probudí a nažere, už to začne. Neustále obíhá okolo stěn terária, leze a snaží se po něm šplhat. Prostě na první pohled se zdá, že je něco v nepořádku. Přiznejme si, že leckterého chovatele želv začátečníka toto chování pořádně vyděsí.

Naši miláčkové takto dokážou sportovat i několik, dnů, týdnů, ale i měsíců a to neúnavně. Při své činnosti často přepadávají na záda a s větším či menším úspěchem se jim daří návrat na všechny čtyři. Které želvy to vůbec dělají a proč? Tak tuto otázku řeším v diskuzi docela často. 90% želv se takto chová, pokud nejsou na chov v teráriu navyklé a je to pro ně neznámé prostředí.

Rozdělit to můžeme asi na:

1 - želvy vracející se z venkovního výběhu domů

2 - želvy zvyklé na volný pohyb po bytě

3 - želvy nově zakoupené, které neznají chov v teráriu, akváriu

4 - samice v době před snášením (cca 1 měsíc)

Jednotlivé body si rozebereme podrobněji níže.

Podle mě největším problémem není, jak se dosti často milně uvádí, velikost prostor nebo nevhodné teplotní i jiné prostředí, ale právě to zatracené sklo. Suchozemská želva je sice zvíře milé, společenské, ale ne nadprůměrně inteligentní. Jádro problému je, že náš želví obrněný tank nechápe podstatu skla a v žádném případě se s tím nechce smířit. Želva vidí ven a chce tam za každou cenu jít a prozkoumat to. No a sklo jí to prostě nedovolí. Jak prosté a chudák želva to stále donekonečna nechápe.

1,2) První skupinou jsou želvy zvyklé na venkovní výběhy, domácí volnost....a náhle jsou také tam za sklem. Větší jedinec dokáže neomylně bušit do skla jak šílený a volno si bere pouze k načerpání energie pro další úsilí, pro některé chovatele k zbláznění, hlavně v noci. Málokdo vydrží a želvě dopřeje to, co vyžaduje, tedy vypustí ji ven. A má to, co chtěla a dobře si to zapamatuje, ach jo. Z toho není většinou cesty ven a pomůže pouze vydržet  a nepustit ji nikam.

3) Mnoho chovatelů, zejména těch větších, používá k chovu malých želv želví stoly. Boxy jsou z neprůhledných materiálů a malé želvičky jsou od vylíhnutí zvyklé na omezený prostory bez výhledu. Po zakoupení některé z nich opět vidí něco neznámého přes sklo a chtějí to prozkoumat. Je pravda, že tuto skupinu to přejde docela brzy a želvy si rychle zvyknou . S jedinci chovanými od začátku ve skleněných prostorách s tímto obvykle nebývá vůbec žádný problém a je to pro ně zcela přirozené prostředí.

4) Samice před snášením je poslední skupina a ta má problém všude, nejen ve skleněných prostorách. Usilovné vyhledávání ideálního místa ke snášení z ní dělá "běsnící želvu", která šplhá na nesmyslné místa, běhá jak utržená ze řetězu od rána do večera a prostě nedá pokoj, dokud nesnese nebo se vajec jinak nezbaví, například vypuzením volně do chovných prostorů.

To, že želva skončí při podobném vyvádění na zádech dříve nebo později, je jasné. V tomto případě je pro ni nebezpečné pouze pokud skončí v této pozici přímo pod výhřevným světlem, tam je to hodně velký problém a pokud se jí nepodaří během krátké doby navrátit se na nohy,  končí to úhynem uhřátím. Na jiném místě je to bez problému a želva v poloze na zádech dokáže s přehledem i spát a počká si na chovatele zachránce.

Jak tento problém vyřešit ke spokojenosti všech? U tvrdohlavých želv pomůže nechat ji v teráriu a prostě nepovolit. Většina jedinců to po nějaké době vzdá, smíří se s novým prostředím, začne se chovat nenásilně a sklo bude ignorovat. Další metoda  spočívá v zakrytí výhledu ven a může nám posloužit cokoliv (dřevo, plast, kartonový papír...). Stačí pouze tak vysoko, aby želva neviděla ven v ose pohledu. Nejlepší metodou je umístění z vnitřní strany skla, protože zamezíme i zrcadlovému efektu, kdy se želva vidí ve skle.

Pobíhání dospělých velkých jedinců je  problém i s ohledem na hluk, který tím způsobují. Samozřejmě každý želví jedinec má svoji náturu a nelze je všechny hodit do jednoho pytle. Chování je proto specifické a záleží i na ostatních okolnostech. Názor, že želva je nespokojená, je správný, ale záleží proč a většinou jsou to pouze dvě možnosti. Výhled ven a omezený prostor u želv zvyklých ne velký nebo volný výběh. Teplotní a vlhkostní nespokojenost většinou nepřipadá v úvahu, neboť želva přehřívaná i nedohřívaná se brání nečinností a estivací na přechodnou dobu než se podmínky upraví (tak jako v přírodě) nikoliv přehnanou aktivitou.

Závěrem

U suchozemských želv je to jako s dětmi, jak si je vychováme, tak to budeme mít. Jedinec vypouštěný na celý den mimo terárium si bude obtížně zvykat na něco jiného a někdy si bude to své vymáhat všemi prostředky. Proto by si každý z Vás už od malé želvy měl nastavit pravidla chovu, která jeho ani želvu nebudou v budoucnu omezovat a podle toho se snažit ji chovat neustále a bez řečí. Želva si zvykne na určitý rytmus chovu a nebude mít žádný problém, a to ani v dospělosti. Náhlé změny v chovu jí nesvědčí a mohou přinést i řadu problémů včetně nespokojenosti  s umístěním v teráriu.

Pokud narazíme na jedince " tvrdohlavce " nepomůže snad nic, jen vytrvat a želvu nechat, ať si na svoje prostředí v teráriu zvykne. Nevyndávat při projevech nespokojenosti a vydržet. Člověk většinou vyhraje a proto Vám všem přeji, abyste se dokázali s želvou dohodnout po dobrém a nemuseli nikdy použít svoji převahu. Ony nám to nedělají naschvál, to si pamatujte. Přeji Vám všem hodně trpělivosti s Vašimi želvími miláčky.

Copyright ©