Zimování a odzimování želvy
Zimování želvy
Jak zimovat a odzimovat želvu?
Jak zazimovat želvu?
Zimování není podmínkou života suchozemské želvy, nýbrž schopnost přežít období, které by jinak nepřežila, kterou nikdy po celý život neztratí!!!
Na toto téma mně chodí spousta dotazů, tak se tady pokusím popsat podrobněji tuto problematiku. Zimování a vše s tím spojené je strašákem nejen pro některé zkušenější chovatele, ale hlavně pro většinu začínajících chovatelů bez ohledu na věk. Strach zda to zimované suchozemské želvy zvládnou, má snad každý, vždyť je to vlastně další člen rodiny. Podle mě právem, neboť zimování a vše s tím spojené je asi nejtěžší období během roku pro želvu bez ohledu na její věk. V přírodě želvy zimují a má to samozřejmě svůj opodstatněný důvod a ten je: NEVHODNÉ PODMÍNKY PRO ŽIVOT!! Pokud je zima teplá, např. v Řecku, kde teploty v lednu hravě vyskočí na některých lokalitách na 20 - 25°C, se želva klidně na čas částečně probudí a to i několikrát během zimování.
Nebo v případě dobrého počasí pouze odpočívá a vůbec se tvrdě nezazimuje, protože nemá potřebné podmínky. O tvrdém zimování podle mě jako takovém můžeme mluvit, když se teploty dostanou dlouhodobě pod 10°C. Jinak se jedná pouze o odpočinek a sníženou aktivitu - jako příklad lze uvést zimní nečinnost v teráriu. Na toto choulostivé období se želva musí, jak v přírodě, tak v umělém chovu, řádně připravit a nelze se ze dne na den rozhodnout: budu zimovat a vrazit želvu do sklepa či ledničky. Takovéto zacházení sice někteří jedinci přežijí, ale riziko úhynu je obrovské. Takto to může neznalému chovateli procházet i řadu let a žije mylně v přesvědčení jak dokonale to má vše zvládnuté. Až jednou neprobudí. Stačí málo, horší kondice želvy či i menší zdravotní problém, na první pohled neviditelný a želva tuto zátěž prostě už nezvládne.
Mrzí mě, že tuto choulostivou problematiku začali někteří "velkovýrobci želv" používat v boji o zákazníka a leckdy se jejich tvrzení rozcházejí s realitou. Nejlepší je želva zimovaná, je to přírodní postup a jediný nejlepší..........a podobné propagandistické slogany si můžete na internetu přečíst jak v inzerátech, tak v různých článcích. Zimovat malou želvu je prostě riskantní a hlavně není potřeba viz. níže v dalším odstavci. Příroda je leckdy nemilosrdná a drsná, každého slabého jedince z říše zvířat trestá bez ohledu na věk a pohlaví smrtí, a tím zajišťuje přežití jen těch nejsilnějších, v našem případě želv. Nic nového pod sluncem, slabší umírají a že jich není málo, potvrzují i protřelí cestovatelé, co se pohybují v končinách, kde suchozemské želvy žijí v přírodě. Prostě uhynou a život jde dál, jako by se nic nestalo.
Na jaře když porovnáte dva jedince stejného věku zhruba ve věku 9 měsíců je zimovaný jedinec bez přírůstku, malý na rozdíl od nezimované želva, která je až o 1/3 větší s přírůstky jak na velikosti tak váze. Na první pohled je vidět které to prospělo. Pokud takto zimovaného jedince dáte do venkovního výběhu začne znatelně růst až někdy začátkem prázdnin a to mu už bude skoro jeden rok! Podmínkou je ovšem teplé jaro což u nás leckdy není.
23. 4. a fotografie vlevo nezimované a vpravo zimované želvy. V přírůstcích na bočním karapaxu je to 1 cm rozdílu, což je velice dobře vidět. Želvě vpravo vlastně nezačal karapax pořádně růst.
Ale co u nás doma? Také chceme přírodní selekci? Rozhodně ne! Každý z nás chce přeci pro svoji želvu udělat jen to nejlepší. Proto, než se rozhodnete zimovat, zvažte všechna pro a proti a zeptejte se sami sebe: jsem schopen želvu zimovat a mám dostatek vědomostí a hlavně vhodné podmínky?
Rozdílnost chovu ve venkovních výbězích je hlavně v klimatických podmínkách a prostředí v jakém jsou želvy chované. To, že nemůžeme srovnávat počasí v Řecku s naším středoevropským, je jasné snad všem a tomu také musíme přizpůsobit roční rytmus želv.
Počítejme jak je to u mláďat:
- příprava na zimování 1 měsíc
- zimování 1 - 2 měsíce
- probouzení 1 měsíc
- útlum při přemístění do venkovních výběhů 1,5 měsíce
Celkem: +- 5 měsíců
Také se to dá vysvětlit takto:
- želva se vylíhne během letních prázdnin
- když konečně začne přirůstat dáme ji zimovat - růst se zastaví
- probudíme ji a když začne přijímat potravu a a přibývat, dáme ji ven do výběhu (chladnější prostředí než v teráriu) - růst se zastaví
- v plném létě aktivuje a začne narůstat, nastane přelom prázdnin (chladnější noci, kratší dny) - růst se zastaví
- konec léta dáme ji do terária začíná růst
- konec podzimu dáme ji zimovat - růst se zastaví
- a jsme opět na začátku................................
Takto dlouhodobě rozkouskovaný život nemůže v konečném výsledku přinést nic dobrého a ani vzdáleně se neblíží podmínkám v přírodě!
Celková doba odpočinku nebo stagnace je tedy 5 měsíců. Pokud nastane léto později jako letos (2010), tak může želva stagnovat i déle a na růst nám zůstává pouze nepatrná část roku. Když po zimování začne želva běhat, ještě neznamená, že začíná růst..... Než má opravdu měřitelný přírůstek trvá určitou dobu, ve venkovním výběhu se vše ještě prodlužuje. Takovýto režim je zátěží pro dospělou želvu, natož pro 5 cm prcka, který v těchto podmínkách pak prakticky roste velice pomalu.
V lokalitách výskytu je většinou příjemné a teplé počasí a na grafech je už pouhým zběžným prostudováním vidět jak rozdílné je počasí v Řecku a u nás v celoročním pohledu.
Chalkidiki - sever Řecka
Peloponés - jih Řecka
Česká republika
Odrostlé a dospělé želvy - zazimování:
Takové želvy, které jsou chované už většinou ve venkovních výbězích, nemají žádné problémy se zimováním a usínají i probouzejí se přirozeně ve venkovních výbězích. Při tomto způsobu dochází pouze k přesunům již spících želv do vhodných prostorů - zimoviště a v předjaří zpět. Veškeré usínání a probouzení se děje bez našeho přičinění a na nás je pouze kontrolovat, zda nějaký jedinec není nemocen nebo jinak oslaben. V našich podmínkách sice zimují podstatně déle než v přírodě, ale když jsou v dobré kondici, zvládají dle počasí zimování 5 - 6 měsíců bez problémů. Toto se ale netýká malých želv!!
Také zimování v domácích podmínkách nedělá želvám větší problémy při dodržení postupů pomalého usínání a simulování podzimu. Co nejvíce se snažíme nic neuspěchat, to je hodně důležité
Oči již tvrdě spící a zazimované T.hermanni vypadají jakoby nateklé a vše je O.K.
Postup v domácím prostředí u skupiny dospělých a odrostlých želv:
1) během měsíce října začneme želvě postupně snižovat svícení a teploty v chovných prostorách - například u svícení o 2h týdně. Omezovat také začněme stravu. Během tohoto období ji můžeme častěji vykoupat , aby se postupně vyprázdnila. Tím želvě díky poklesům teplot a délky osvětlení začíná příprava.
2) zhruba po 4 - 6 týdnech, kdy želva díky všem těmto krokům bude již málo aktivní, přistoupíme k přemístění do připravené "zimovací bedýnky", která by měla být dostatečně velká, protože i želva v teplotě zimoviště mění polohy a mírně se ve vyhrazeném prostoru pohybuje. V bedýnce použijeme substrát např. lesní hrabanku, kokosové vlákno, hlínu s pískem.....a musí být dostatečně navlhčen.
3) z bytových prostor ji postupně i s bedýnkou přemístíme někam např. na chodbu kde je chladněji a není moc světla, popřípadě přikryjeme celou bedýnku prodyšnou látkou, aby byla zaručena tma a nezapomínáme želvu kontrolovat.
4) následují další přesuny do stále studenějších prostorů jako verandy, garáže....až se dostaneme do teplot vhodných na zimování a to je ideálně +1 - +5°C. Jelikož se želva během spánku nemůže bránit, znemožníme přístup do bedýnky hlavně hlodavcům, kteří se mohou ve sklepních prostorách vyskytovat! Také nadměrná tvorba plísní v zimovacím substrátu si vyžaduje případnou výměnu za jiný.
5) zde již je želva během zimování pouze kontrolovaná a popřípadě vážena pro posouzení jejího stavu. Nesmí výrazně ubývat na váze a hlavně teploty musíme udržet nad nulou, aby želva nezmrzla. Takže kontrolovat co nejčastěji a teploměr v prostorách je samozřejmostí. Tyto starší jedince zde můžeme ponechat 3 - 4 měsíce a zahájíme následné pomalé probouzení viz. ODZIMOVÁNÍ níže
Zimování mláďat:
Po zkušenostech doporučuji kdo se rozhodne pro zimovaní hodně malých želv, tak až na 3 zimu jejího života! Důvod je, že želva už je dostatečně vitální a zvládne i nějaký ten drobný přehmat začínajícího chovatele. Musíme si také uvědomit a přiznat, že nikdy nedokážeme nastavit a simulovat podmínky při zimování tak jako v přírodě kde to během zimy i dost kolísá dle počasí. Během 1 zimy dochází pravděpodobně i k přírodní selekci, pro slabší jedince je pak zimování krajně riskantní ! Čím mladší želva je tím je více náchylná a méně odolná při nesprávném postupu a drobných přehmatech během zimování!!! Samozřejmě v domovině zimuje hned tu první zimu, ale zima tam přichází daleko déle než u nás a želva má dostatek času se řádně připravit a hlavně jsou tam rozdílné klimatické a jiné podmínky než u nás.
Příroda se tam s nikým moc nemazlí a slabší jedinci a ti co mají smůlu prostě umírají a přežijí jen ti nejsilnější. A tomu se snažíme u řízeného chovu vyhnout a mě to takto po různých pokusech a nemalých úhynech vyhovuje a funguje. Názory a návody na toto téma se různí, ale každý chovatel chce na jaře vše co dal na podzim spát i probudit a to je hlavní:-))) Už jsem četl i názor, že když nebudete zimovat ztratí želva tuto přirozenou vlastnost - to není pravda! Vždyť v přírodě zimují jen když je příhodné počasí na zimování. Pořídil jsem si více dospělých želv, které nebyli nikdy zimované a u mě zimují normálně, bez jakéhokoliv problémů. To, že má želva zimovat od 1 roku je to sice správná Hypotéza, ale dle zkušeností ze zimování je lepší až jak píšu a samozřejmě rozhodnutí je na každém z Vás. Podle mého názoru je toto téma také součástí konkurenčního boje a skutečnost je pak často jiná. Jaká? Odpověď se přímo nabízí. Úspora el.energie, krmení, místa, starostí.... Ve velkochovech přeci stačí zazimovat polovinu produkce a máme ihned o polovinu nižší náklady a vyšší zisk nebo si snad někdo myslí, že jde o něco jiného?! Na to je vždy potřeba pamatovat, že každá mince má rub a líc.
Snažím se předat zkušenosti, jak to dělám já a kde mám jen ty nejlepší výsledky. Pokud se želva nachází přes léto ve venkovním výběhu a budeme ji zimovat (platí i pro dospělé želvy) je nejlepší ji nechat až do pozdního podzimu přirozeně usnout venku a pak pouze přenést do studeného sklepa kde se teplota pohybuje +3+7°C ideál a umístíme ji do připravené bedýnky s vlhkým substrátem např. lesní hrabanka a dobré zkušenosti mám i s lignocelem. Pokud se nám vyskytují ve sklepě hlodavci je potřeba jim znemožnit přístup k zimující želvě vhodným způsobem třeba pletivo..... Při tomto postupu je nutno ji na podzim více hlídat, aby se nám nezahrabala někam, kde ji už nenajdeme nebo neumrzla při prvním nečekaném mrazíku.
Je vhodné ji přenášet na noc do venkovní zateplené boudy. Mláďata zimujeme asi 3 měsíce a dospělce můžeme celou zimu, kdy je také vhodné občas želvu převážit a při rapidním úbytku asi pod 20% váhy ji raději dříve probudíme to platí i pro dospělé želvy. Budíme opatrným postupným navyšováním teplot klidně i 14dní a pokud želva začíná být čilá můžeme ji vykoupat ve vodě teploty prostředí v kterém se zrovna nachází!!!!! V žádném případě v teplé vodě!!!! Zimování z terária je problematičtější a zde je potřeba postupně snižovat teplotu, stravu a svícení dlouhodobě dokud želva neusne kdy je také potřeba ji koupat ve vodě, aby se dostatečně vyprázdnila. Simulovat ji podzim pokud nemáte vhodný sklep je možno použít i ledničku kde podmínky a teploty simulujeme jako ve sklepě s důkladnější kontrolou vlhkosti. Vždy postupujeme s rozvahou a pomalu bez teplotních šoků! Něco navíc se dozvíte i zde: Želví rok 2010, Želví rok 2011, Želví rok 2013, Želví rok 2014
Související článek k tématu:
Pro pochopení problematiky popíši 2 modelové situace jednoho roku života želvy:
1) želva chovaná od jara do podzimu ve venkovním výběhu, v zimě terárium:
V tomto případě je zimování přímo nevhodné a vůbec ho nikomu nedoporučím. Malá želva se líhne většinou během měsíců července a srpna dle snůšky. Zhruba do konce září zůstává většinou u chovatelů ve venkovních výbězích nebo i částečně už ve vnitřních prostorách. Želvičce trvá než se dostane do "tempa" a začne pořádně jíst tak asi 2 - 3 měsíce, a to je právě období, kdy si nové chovance začínají kupovat noví chovatelé. Želva je akční, začíná postupně přibírat na váze a následují první přírůstky na celém krunýři. Toto období jí vydrží až do jarních měsíců, kdy přichází u hodně želv první útlumové období.
To nám vyhovuje, protože čekáme jen na příhodné teploty a želva poputuje do venkovního výběhu, a to během měsíce května dle počasí. Změna průměrných teplot směrem dolů způsobí její menší aktivitu a želva začíná odpočívat. Nástupem léta opět ožije a již odpočatá začíná aktivovat. Tento trend ji vydrží zhruba do konce srpna a díky klesajícím teplotám ji během září opět navrátíme do pro ni ideálních podmínek - terária. Tam pomalu ožije do plné aktivity a začíná období hojnosti, tepla...a želva opět až do jara většinou aktivuje.
Pobytem ve venkovním výběhu zhruba 4 - 5 měsíců si želva náležitě odpočne a zimování nejenže nepotřebuje, ale ani nevyžaduje a další období jako zimování ji brzdí ve zdárném vývoji. Takto to můžeme praktikovat spoustu let a želva si přivykne na rytmus a nemusíme ji prakticky zimovat tvrdě nikdy. Nutno podotknout, že zimovat i v tomto případě starší želvu můžete.
2) želva chovaná celoročně v teráriu a ven se nedostane nebo jen omezeně:
V tomto případě je zimování vhodné a pokud máte jen trochu přijatelné podmínky, radím zimovat, ale až třetí zimu, kdy je již větší a odolnější. Malá želva se líhne většinou během měsíců červenec a srpen dle snůšky. Zhruba do konce září zůstává většinou u chovatelů ve venkovních výbězích nebo i částečně už ve vnitřních prostorách. Želvě trvá než se dostane do "tempa" a začne pořádně jíst tak asi 2 - 3 měsíce, a to je právě období, kdy si nové chovance začínají kupovat noví chovatelé. Želva je akční, začíná postupně přibírat na váze a následují první přírůstky na celém krunýři. Toto období jí vydrží až do jarních měsíců, kdy přichází u hodně želv první útlumové období.To poznáme podle snížené aktivity želvy, sníženého příjmu potravy, některé želvy se zahrabou do substrátu a nevylézají ani na krmení.
Ale pak nastává změna, želvě, pokud to tedy vyžaduje, snížíme v teráriu mírně teploty a svícení a umožníme jí první útlum a odpočinek dle potřeby. To netrvá dlouho a i v teráriu vytuší příchod léta a je plně aktivní až do podzimních měsíců kdy na ni přijde druhý útlum. A to je naše chvíle, kdy jsme před prvním rozhodnutím zda zimovat či ne.
Jsou pouze tři řešení:
- ANO - zazimuji, na želvě je znát útlum, věřím si a mám k tomu příhodné podmínky, želva je dostatečně v kondici a hlavně zdravá pak postupuji tedy dále snižováním teplot a připravuji ji na opravdové a důkladné (+1 - +5°C) zimování. Pokud želva nejeví žádné příznaky útlumu, je akční a žere, pak počkám ještě jeden rok a zazimuji až 3 zimu.
- NE - bojím se, nemám vhodné podmínky ani odvahu. Nechám ji pouze odpočinout. Želva projevuje známky únavy, pak opět snížím mírně svícení a teploty v prostoru a nechám ji odpočívat v prostředí, v jakém se nachází, tedy teráriu, akváriu......I toto řešení lze aplikovat úspěšně a dlouhodobě. Během roku tedy umožňujeme želvě při menší aktivitě odpočinek a to snížením teplot a svícení.
- NE - bojím se, nemám vhodné podmínky ani odvahu. Nechám ji pouze odpočinout. Želva neprojevuje žádné známky únavy, je akční, žere každý den a je na ní vidět, že žádný útlum zatím nenastal. Pak počkám s klidovým obdobím na vhodnou dobu až na ni přijde únava a útlumové období v následujících týdnech nebo i měsících.
Rizika zimování a porovnání:
Než se rozhodnete zimovat, musíte vědět i jaká rizika podstupujete, a proto jsem připravil jednoduché srovnání želvy chované doma a ty z přírody. Hlavně želvy chované v domácích podmínkách jsou většinou málo otužilé. Případná rizika, která podstupujeme si každý určitě uvědomí sám. Nezáleží na tom kolikrát je již želva zimovaná vždy stojí všechny začátkem podzimu na pomyslné startovní čáře v rozdílné kondici a co bylo loni nemusí platit letos. V přírodě je to jedno tam slabší umírá a život běží dál.
Doma Příroda
1. rozmazlené želvy, teploty, strava..... daleko odolnější, otužilejší........
2. želvy, chceme vždy probudit přírodní selekce, slabší umírají
3. nevhodná příprava na zimování bez problémů dlouhodobá, postupná
4. nevhodná teplota v zimovišti ideální želva se přizpůsobí, časté změny
5. konstantní teplota po celou dobu časté změny želva se i probudí a znovu usne
6. nevhodná nebo nesprávná vlhkost dokonale sladěno s častými změnami
7. nevhodný substrát vybere si sama to nejvhodnější podle instinktu
8. špatně zvolená délka zimování každý rok je to jinak s mnoha změnami
9. nevhodné probouzení ideální postupné, dlouhodobé
ZÁVĚREM:
Platí pravidlo, pokud se na zimování necítíte tak se mu raději vyhněte při větší a zásadní chybě je to její konec, želva ho bezpodmínečně k životu nepotřebuje. Většinou během roku si chybějící zimování nahradí sníženou aktivitou třeba ve venkovním výběhu. Pokud se i přesto stane, že se Vám želva sama zazimuje v teráriu tak vypněte veškeré osvětlení a nechte ji odpočinout, dokud neprojeví opět aktivitu a nezapomenout hlídat vlhkost substrátu! Vždy je třeba mít se na pozoru, zda se nejedná o nějakou nemoc a nepoplést to s zimováním!! Vše jsou to mé vyzkoušené poznatky a postupy a nikomu je nenutím. Mě fungují, ale klidně můžete aplikovat i jiné návody různých chovatelů většinou všechny vedou k úspěšnému cíli. Hlavně a znovu zdůrazňuji nezapomínejte, že zimující i odpočívající želva musí být vždy ve vlhkém prostředí a v žádném případě v suchu!!!
Zde si můžete přečíst odborný názor z knihy:
Nemoci plazů od Doc. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.
Jak odzimovat želvu?
Úvod:
Je začátek března. Dlouhé a pro nás nekonečně se vlekoucí zimní měsíce jsme všichni chodili kontrolovat s obavou naše spící želvy do zimovišť. Nemohli se dočkat jara až je probudíme a ten okamžik konečně nastal. Pomalu se již začátkem měsíce března (dle počasí a předpovědi rosniček) začínáme tedy připravovat na odzimování želv. Pohled z okna nám jaro ani vzdáleně sice mnohdy nepřipomíná, ale to není tak podstatné. Svoji milovanou želvu budeme probouzet jak v domácím prostředí, kde je to trochu složitější, tak ve venkovních ubikacích a to přírodním způsobem. Tady to nebudeme nijak zásadně ovlivňovat a želvy čeká zcela pozvolný proces a na nás je vetšinou pouze odborný dozor. Narůstající teploty, prodlužující se dny, tlak vzduchu to vše na ně má vliv a postupně je spolehlivě a hlavně šetrně probudí.
Přírodní odzimování ve venkovních ubikacích:
Přírodní odzimování je v celku jednoduché. Želvy se spící dle počasí většinou během měsíce března nanosí do venkovních ubikací, které máme zateplené a zajištěné tak, aby v případě mrazíků želvy nezmrzly. Prudký nárůst teplot by mohl způsobit želvám teplotní šok a proto sledujeme počasí a proces přesunu do ubikací provedeme raději dříve nežli později. Tam je přikryjeme nejlépe např. slámou nebo senem a necháme ostatní na přírodě. Sami se dle počasí jak narůstají průměrné denní teploty probouzejí. Pro celý proces si vybereme počasí kdy hlásí, alespoň pár dní dopředu horší počasí, tedy nejlépe bez sluníčka a zataženo.V žádném případě je nevyndáváme z boudy na sluníčko a necháváme to vše na nich. Něco navíc se dozvíte i zde. Želví rok.
Řízené odzimování v domácích podmínkách:
Budeme se zabývat želvami co máme většinou v během roku v teráriích a zimují různě ve sklepě, ledničce......a z nějakého důvodu jsme se rozhodli, že je ten správný čas. Předpoklad je, že naše želva je v prostorách, kde teplota je asi ideálních +2 - +7°C. Musíme si uvědomit také, že její tepová frekvence dle odborné literatury je dokonce 1 tep za minutu, tedy hodně málo!! Musím upozornit, že každá zimovaná želva, pokud ji vezmeme do ruky, projeví nějakou malou aktivitu. Zafuní, zatáhne se více do krunýře.......Když se ani nehne má hlavu více vystrčenou ven, zapadlé oči a ani při manipulaci nejeví známky jakéhokoliv pohybu, je pravděpodobně bohužel mrtvá. Jestliže tedy jeví známky života, přistoupíme k samotnému procesu probouzení.
Postup:
1. Pokud je to možné i s bedýnkou.... kde je zimovaná, přemístíme do prostor, kde teplota vzduchu je větší, tak nejvíce do 13 - 15°C ( nevytápěné místnosti, chodby, garáže, půdy.....) a případně pokud tam jde denní nebo jiné světlo tak celou nádobu něčím přikryjeme tak, aby tam nepronikalo světlo, samozřejmě necháme škvíru na výměnu vzduchu.
2. Zde ji necháme klidně i týden nebo dva a chodíme pozorovat, zda se něco děje a želva se začíná pohybovat po prostoru nebo ne. Bude určitě měnit pozice, ale hlavně záleží na tom, zda začíná lézt a jak čile. Když je stále i v této teplotě líná a málo pohyblivá, tak po těch dvou týdnech ji můžeme přemístit do pokojové teploty. Pokud se, ale začíná projevovat zvýšenou aktivitou v daném prostoru, přemístíme ji dříve než za oněch 14 dní do pokojové teploty. Záleží vždy na daném jednotlivci, druhu želvy.....
3. Opět s celou nádobou, teráriem..... přemístit do pokojové teploty kde je 20 - 22°C. Když je přiměřeně hodně aktivní už ji nezakrýváme a necháme sice v stinné části pokoje co nejdále od topení a zdrojů tepla stále v bedýnce opět podle aktivity asi týden bez lokálního světla a ohřevu. Pokud je stále málo aktivní tak můžeme i v pokoji částečně zakrýt a izolovat od světla.
4. Zde už by měla v této teplotě projevit aktivitu a začít prozkoumávat terén, to je znamení, že můžeme přistoupit ke koupání ve vodě, vždy stejné teploty, v které se nachází želva - na to velký pozor. Po 15 - 30 minutách koupele dle chování želvy ji můžeme přemístit už do terária nebo jejího vnitřního prostoru a začínáme svítit 10 - 12h denním světlem, zatím bez bodového světla minimálně 1 - 2 dny a už můžeme nabídnout jídlo a samozřejmě misku s vodou. Po této startovací době zapneme už veškeré osvětlení zatím bez UV, pokud ho máme, a želvu pozorujeme, zda nejsou nějaké komplikace.
5. Musíme si hlavně uvědomit, že neexistuje 100% návod, který se dá aplikovat přesně po krocích a hodinách či dnech. Každá želva se chová jinak, takže délku mezi jednotlivými body viz. nahoře 1 - 4 a teplotami vyloženě upravujeme dle momentální situace a stavu želvy. Tu o nějaký den zkrátíme tu zase přidáme. Čím mírnější a pomalejší probuzení bude, tím lépe a hrozí méně komplikací. V přírodě nebo boudě ve výběhu to trvá měsíc i déle dle počasí v daném roce.
Co v žádném případě neděláme, když chceme želvu odzimovat a vyndáme ji ze zimoviště kde je +2 - +7°C ven a chceme zahájit proces probouzení.
1. ihned vykoupat, dokáže ji spolehlivě zabít voda o teplotě 20°C!
2. ihned umístit do vyhřátého terária v bytě!
3. ihned umístit na sluníčko, a to ani v pokoji na podlaze za oknem!
4. ihned umístit pod bodové výhřevné světlo!
5. ihned umístit k jakémukoliv zdroji tepla - radiátor topení.....
Vše to jsou metody, které ji dokážou spolehlivě zabít nebo v lepším případě hodně ublížit!!!
ZÁVĚREM:
Během zimování i při teplotě lehce nad 0 v zimovišti, pokud má želva prostor mění pozice a částečně se pohybuje. Je to přirozené a není potřeba se nad tím pozastavovat a neznamená to, že želva nespí. Pokud budeme během celého procesu odzimování postupovat pomalu a obezřetně, nehrozí žádná závažná rizika. Rychlost procesu přizpůsobujeme dle potřeby a u každého jedince to je jinak a záleží na mnoha faktorech, které byli během zimování a ovlivňovaly kondici želvy. Přeji všem, aby ta Vaše želva byla po odzimování ta nejšťastnější!
Copyright ©
Rychlý kontakt
Miloš Junek
Chovatel želv
+420 603 268 990
euzelva@seznam.cz