Příbuzenské rozmnožování želv

Rozmnožování suchozemských želv zajímá nejednoho začínajícího chovatele. Časté dotazy se týkají želv a případného rizika "příbuzenského" rozmnožování v zakoupené skupině. Většinou mají začínající chovatelé při zakoupení dvou a více želv záměr je v budoucnu také množit. Leckdy se pak probírá otázka, zda noví jedinci nejsou sourozenci a jak moc vadí případná příbuzenská DNA. Každopádně musím všechny předem uklidnit: suchozemská želva patří mezi plazy, a zde panují jiná pravidla než mezi savci, co se týče rozmnožování v příbuzenské linii (tedy sourozenci, rodiče...).

Želvy snáší vajíčka, jedinci se líhnou plně vyvinutí a schopní samostatného života od prvních okamžiků, nedostává se jim žádné péče rodičů a jsou odkázaní sami na sebe. U savců je prokázáno, že při křížení v rámci příbuzenského vztahu dochází mnohdy k závažným genetickým poruchám, ale to je již v dnešní době dobře známá věc.

Suchozemské želvy chované ve venkovních výbězích se rozmnožují většinou 1–3× do roka dle teplotní mapy daného roku a místa, kde jsou chované – hlavně pak v měsících květen–červen. Samice evropských druhů želv klade většinou 2–15 vajíček dle druhu a poddruhu, přičemž počet vajíček ovlivňuje také stáří a velikost samice.

Vše o snášení a souvisejících tématech najdete v těchto článcích:

• Videa a obrázky páření želv – Páření suchozemských želv
• Vše o inkubaci vajíček – Inkubace želvích vajíček
• Zařízení pro inkubaci vajíček – Inkubátory pro želvy
• Jak poznat špatná vajíčka – zkažená želví vajíčka

Podívejme se na to z druhé strany. Suchozemské želvy v přírodě žijí v omezených lokalitách a nejsou velcí cestovatelé – pokud se jim někde líbí a vyhovuje jim to, zdržují se na té lokalitě (což může být klidně východní stráň nějakého kopce či hory). Při jejich dlouhověkosti klidně i 100 let jsou schopné rozmnožování okolo desátého roku života (dle výskytu a lokality plus mínus). To znamená, že při každoročním páření se při tomto rituálu zachování druhu potkávají želvy náhodně a příbuzenské křížení po mnoho generací je tam zcela běžné a velmi pravděpodobné. A věřte, že občanský průkaz si tam při námluvách želvy neukazují, o tom bych musel něco vědět.

Pokud nakupujete želvy u chovatele, který vlastní více želv a má odchovy v řádu stovek jedinců, je pravděpodobnost, že narazíte na želvy od jedné samice, prakticky zanedbatelná (konkrétní otec je vždy neznámý). Někteří chovatelé dokáží i podle evidenčních čísel určit sourozence na 100 %. Každopádně, jak jsem již psal, na toto nemusíte brát vůbec zřetel a nic želvám nehrozí ani v budoucnu při případných odchovech jejich mláďat.

Ano, i to je zcela běžné ve spoustě chovů suchozemských želv a nehrozí žádné riziko líhnutí "zmutovaných" jedinců. Každopádně máte výhodu a přehled o rodičích, což je v chovech určitá výhoda – není od věci vědět a znát původ všech želv, vyloučíte tím množení geneticky postižených jedinců.

Pokud to mám nějak shrnout, je nákup želv s ohledem na příbuzenské vazby želvích jedinců bezproblémový a s ohledem na další rozmnožování v budoucnu nedůležitý. Chovatelé želv tomu nepřikládají žádný význam a já, pokud zakládám chovnou skupinu a kupuji nějaké želvy, na toto neberu žádný ohled z výše již zmíněných důvodů.

Přesto vám všem přeji šťastnou ruku při výběru těch vašich želvích miminek!