euzelva.cz > Černá kronika > Uhynulá želva

Uhynulá želva

Úhyn želvy

Každý větší chovatel suchozemských želv se již s tímto nenáviděným výrazem určitě v praxi setkal. Žádný život není věčný a i v životě želvy přijde dříve nebo později okamžik, kdy uhyne a uvolní místo nové generaci. Želvy jako plaz jsou schopné se dožít i 100 let a některé druhy i více, záleží hodně na štěstí, zda se během celého života dokáže vyhnout všemu, co lze zařadit do položky - předčasný úhyn. Ani jim se různé nemoci nevyhýbají a přírodní selekce je bohužel neúprostná.

Jak pravil jeden veterinář, když jednomu z Vás uhynula želva: KDYBY VŠECHNY ŽELVY PŘEŽILY, BYLA BY TO TADY SAMÁ ŽELVA. Drsné, leč jak výstižné a každý z nás ví, kolik pravdy se za tímto skrývá. Spousta chovatelů se setkala s tím, že jeden den želva běhá, žere a nejeví žádné známky nemoci a najednou je konec, smrt, úhyn....Zkušený chovatel pozná uhynulou želvu na první pohled, ale horší to je u chovatelů začátečníků. Myslí si, že želva spí nebo odpočívá, neboť je ani v duchu nenapadne, že také může být konec jednoho želvího života. Nejeden majitel pak nese již uhynulou želvu k veterináři v domnění, že pouze spí. Právě proto jsem se rozhodl napsat tento článek a popsat všechny symptomy, jak rozeznat zda želva žije nebo je konec.

1) Pohyb želvy

První a nejdůležitější známkou života je u želvy pohyb, a to se týká i zimujících želv, u kterých je organismus utlumen na nejvyšší míru!! Pokud takovou želvu vezmeme do ruky, zaznamenáme při manipulaci vždy nějaký, i když malý pohyb nohou, hlavy, ocásku, zafuní...Každá suchozemská želva, pokud je naživu se prostě pohne, i když třeba nepatrně. Pokud tedy někdo tvrdí, že když želva spí, tak se nehýbe - jednoznačně lže. Jediný připad, kdy nás to může zmást, je u malých želv, kdy celý karapax ještě není dostatečně tvrdý a při zmáčknutí se díky vnitřnímu tlaku pohybují nohy a hlava i u mrtvé želvy.‌

2) Oči želvy

Druhá neklamná známka úhynu jsou silně zapadlé oči. Na obrázku vlevo je oko zdravé želvy, kdežto uhynulá má celé oko zapadlé dovnitř včetně nejbližšího okolí oka, které vidíte označené na další fotografii vpravo. Samozřejmě, pokud je již mrtvá, má oči zavřené.

3) Efekt uvolněné hlavy želvy

Další známkou úhynu je volně se kývající hlava. Postup jak to zjistit je následující - vezmeme želvu do svislé polohy hlavou nahoru a systematicky ji překlápíme střídavě doprava a doleva ve smyslu kyvadla. Pokud hlava želvě blimbá uvolněně a kopíruje pohyb ze strany na stranu, jde pravděpodobně opět o uhynulou želvu nebo jedince těsně před úhynem. Tato metoda se nedá použít u želv silně ztuhlých a u jedinců, kteří uhynou s hlavou v nejkrajnější zatažené poloze.

4) Zápach želvy

Další neklamnou známkou úhynu je zápach. Stačí k želvě zblízka přičichnout a nemusí nám nikdo nic nalhávat. Také poletující moucha masařka v teráriu nevěstí většinou nic dobrého a pokud ji tam uvidíte raději všechny želvy pro jistotu zkontrolujte.

5) Definitivní konec želvy

Nemá v podstatě cenu obšírněji popisovat případy, kdy již nelze pochybovat o tom, že želva se ocitla na konci svého života. Jedná se například o silně nafouknuté želvy, kde své vykoná infekce a veškeré tkáně se několikrát zvětší a želva působí jako, že se nevejde do krunýře. Patří sem i různá smrtelná zranění způsobená úrazy hlavně přičiněním člověka (auta, sekačky......).

Zkušený chovatel pozná na želvě, když se blíží její konec. Určitě nemám na mysli želvy, které onemocní a nemoci po nějaké době podlehnou.. Ale jde především o případy, kdy laik na želvě nic podezřelého nevidí a například mě je to již jasné. Já osobně jsem tento efekt nazval: syndrom scvrklé hlavy. Nelze to ani tak dobře popsat a přenést do psané formy, ale želvě se prostě před úhynem jakoby scvrkne hlava a při pohledu z profilu ji má jakoby trochu splácnutou. Již několikrát za ty roky se mně to potvrdilo přímo v praxi.

Předzvěstí úhynu jsou tedy především velký úbytek hmotnosti bez viditelné příčiny, náhlá apatie, přehřátí na sluníčku nebo pod lampou spojené se silně zpěněným výtokem ze zobáku. Tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.

Pokud tedy vyzkoušíte všechny čtyři metody, jak poznat uhynulou želvu dojdete k jasnému stanovisku život - smrt. Pokud někteří z Vás stále budou pochybovat, lze želvu například vykoupat a tento proces většinou probudí i zatvrzelé jedince, nebo metody zjištění smrti opakovat několikrát denně.

Jak postupovat po úhynu suchozemské želvy legislativně:

Jedná-li se o druh, který nepodléhá registaci, je to jednoduché a želvy se můžeme bez problémů zbavit například zakopáním, nikde nemusíme nic hlásit nebo něco podobného, to je praxe. Podle zák. č. 166/1999 Sb., veterinární zákon a jeho vyhlášky č. 82/2014 je to bohužel zcela jinak viz níže. Zcela jiný je případ registrované želvy, která má CITES a spadá do skupiny želv chráněných. V tomto případě je naší povinností do měsíce po úhynu informovat příslušný úřad, kde je želva registrovaná, o úhynu a vrátit kompletní doklady. Můžete to vše i poslat poštou a připojit krátkou zprávu: Vracím veškeré doklady po úhynu želvy.

Více najdete v článku zde: Administrace po úhynu.....

Likvidace je opět ve Vašich rukou a nikdo Vás nebude zpovídat, jak jste se želvy zbavili. Nemusím podotýkat, že důstojná likvidace ostatků nespočívá ve volném pohození kamkoliv a do vaší popelnice také jistě nepatří. Každopádně úpokud někoho zajímá jak je to s vlastní likvidací zvířete může si pod článkem stáhnout kompletní veterinární zákon a vše prostudovat. Máte-li chuť, ve veterinárním zákoně je to § 40, odst. 4. Vyhlášku doporučuji číst celou.:

§ 40, odst. 4

(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání kadáveru koně označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a toto označení zachovávat po dobu 10 let.

Závěrem:

Články tohoto typu nepíšu moc rád, ale i to patří k chovatelské činnosti a podstatě života. Již několikrát jsem se přesvědčil, že někteří z Vás i v této problematice prostě potřebují pomoci. Možná tento článek některým přijde o ničem, ale věřte tomu, že nikdo neví všechno a věřím, že některým z Vás pomůže v identifikaci tohoto nezáviděníhodného problému. Nejvíce vžité je všeobecné tvrzení: želva během zimního spánku se vůbec nehýbe! Pokud tedy toto nastane u vaší želvy, pravděpodobně se již z takového "spánku" neprobudí. Proto Vám všem přeji, ať tento článek potřebujete co nejméně a vašim želvám hoří svíčka života hodně dlouho.