Vrozené vady želv

Po vylíhnutí z vajíčka

Tak jako u lidí, tak i u suchozemských želv dochází k různým vývojovým vadám a to přímo během vzniku v samotném vajíčku během inkubace. Podílet se na tom může mnoho příčin včetně genetických dispozic rodičů. Ale toto téma bych nechal raději na vědcích, kteří se genetikou přímo zabývají.

Mým úkolem je přiblížit všem milovníkům želv, co je v chovu může potkat, pokud se jim podaří želvy úspěšně rozmnožovat. Z různých časopisů, televize...můžete již znát dvouhlavé želvy a jiné anomálie a deformace. Velmi omezené množství takto postižených želvích jedinců má možnost se dožít alespoň několika dnů života. Většina želv s vážnými deformacemi, pokud se vůbec vylíhnou živé, tak během několika dní umírají. Jsou prostě neschopné samostatného života. Pak jsou vady, které umožňují želvě za určitých daných okolností přežít.

Dnes si povíme něco o dvojčatech. Můžou se vylíhnout jak různě srostlá, se společnými orgány pro oba jedince, tak zcela oddělená a spojená pouze například pupeční šňůrou a o tom si dnes povíme a ukážeme i příklad přímo z mého chovu.

1) Želví dvojčata na pupeční šňůře

Dne 2.8.2014 v mém chovu se vylíhla z jednoho želvího vajíčka běžné velikosti druhu Testudo hermanni - želva zelenavá - želví dvojčata. Spojená pouze pupeční šňůrou, což je z pohledu přežití některé z želv dobrá vyhlídka. Z toho jedna želva, a to ta menší, je znatelně deformovaná a bez života. Druhá jeví známky zdravého jedince, pokud se to dá takto posoudit, bez nějakých viditelných anomálií. Pupeční šňůra jsem zašrtil vlascem a počkám, až odumře (zčerná). následně se želvy oddělí. Prohlédnout si můžete vše na fotografiích.

Zajímavé na tom je to, jak se želvy dokázaly bez problémů vejít do jednoho vajíčka běžné velikosti. A vše se obešlo bez deformací většího jedince. Přece jen ta menší želva je velikosti 1/3 běžně vylíhnuté malé želvičky. Dá se předpokládat, že vývoj obou jedinců byl zdárný až do doby, než došlo k upřednostnění vývoje jedné z nich ze strany přírody.

I malá odumřelá želva má prakticky všechny znaky, posuzujemeli-to vizuálně, zdravé želvy. Souměrný karapax, drápy, které jsou sice nevyvinuté, ale jsou vytvořeny v správném počtu, hlava a oči. Žijící želva má vcelku velkou šanci na přežití a já to vidím na 75%. Určitě zde najdete závěrečnou zprávu, jak se má i průběh oddělení jediců od sebe. Želva zatím zůstává v inkubátoru při zvýšené vlhkosti a v odděleném boxu.

Pokračovaní oddělení želv

Dne 5.8.14 byla malá uhynulá želva oddělena úplně po předchozím zaškrcení pupeční šňůry, která je spojovala. Jak můžete vidět na obrázcích rána nekrvácí, a zbytek pupeční šňůry se už do želvy nezatáhne a postupně s největší pravděpodobností odumře. Pak zbytek zároveň s plastronem uříznu a dezinfikuji. Želva vypadá spokojeně a má 90% šanci vše přežít bez následků.

Závěrem

Želva dnes 2.10.2014 normálně přijímá stravu a její chování není odlišné od jiného jedince. Lze tedy soudit, že neměla žádnou vrozenou vadu a malá uhynulá želva byla pouze chybou genetickou a jakýsi přívěšek a "parazit". Proto uhynula a větší želva nebyla nijak poškozena.

2) Chyba ve vývoji želvy stepní

Od chovatelky Silvie jsem dostal dnes email a dá se říci, že se jedná o další chybu při vývoji suchozemské želvy a to druhu Testudo horsfieldi - želvy stepní ve vajíčku. Proč se tak stalo lze pouze spekulovat, ale každá vývojová vada se projeví výraznou odchylkou od běžné praxe, v našem případě je to délka inkubace, která je skoro dvojnásobná než má ve skutečnosti být. V tomto případě je to více než zřejmé, že došlo k něčemu neobvyklému. I když někdy se inkubační doba prodlouží a, pokud je to o zhruba 1/3, tak se to dá považovat ještě o běžnou odchylku a není potřeba se s tím nějak znepokojovat.

Ale než se pustím do nějakého hodnocení viz. e-mail od chovatelky želv stepních:

Dobrý den,
obracím se na Vás jako na kolegu chovatele želv. Vaše stránky jsem vygooglila při hledání informací o inkubaci želv. Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden želví případ a zeptat se Vás, zda nemáte podobnou zkušenost.
Chovám želvy čtyřprsté a obvykle se mi vylíhnou za cca 70 dní. Letos se mi při stejné teplotě vylíhlo jedno mládě za 134 dní, ostatní normálně. Mládě mělo při vylíhnutí velký žloutkový váček, zaškrtila jsem ho, ale mláděti nedávala velké šance. Nyní je to týden od vylíhnutí, váček byl odstraněn a mládě  až na nepravidelnost štítků vypadá normálně. Jen zatím nechce moc přijímat potravu.
Chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte zkušenost s takto dlouhou délkou inkubace a takhle "postiženým" mládětem.
Děkuji moc, Silvie

Hodnocení tohoto případu

Zkušenosti s takovými případy mám samozřejmě. Dá se říci, že každopádně výrazně delší délka inkubace  znamená, že ve vývoji bylo něco špatně! Vidíte to i na žloutkovém vaku, který se nezatáhl a vlastně z nekrotizoval a odumřel. Proto jste velmi správně zvolila jeho zaškrcení a následné odstřihnutí. Každopádně želva má nějakou vrozenou indispozici a její šance přežít je 50 - 50%, především je ochuzená o výživu ze žloutkového vaku, který se běžně zatáhne do dutiny břišní a želvě slouží jako zdroj "potravy" v prvních dnech života. Je to takový bonus do začátku života než se malá želvička rozkouká, protože musí být od vylíhnutí soběstačná. Nikdo se o ně nestará a rodiče ji vlastně "opouštějí" snesením vajíčka samicí.

Pokud se blíže podíváte na fotografie želvy už na první fotce je zřejmé, že želva má hodně paštítků! Pro ty co nevědí o, co jde je to buď rozdělení štítků na krunýři na více štítků (většinou na dva) nebo což je i tento případ úplně atypicky vytvořené štítky než je běžné. Samozřejmě to nic nemusí ještě znamenat, ale určitá souvislost s délkou vývojem zde určitě je.

Ani spodní plastron želvy se řádně vzhledem předpokládám v řádu 1 - 3 dny od vylíhnutí nevypnul a zůstávají na něm hodně viditelné záhyby, což také není běžné. Většině želv po vylezení z vajíčka se vypne do 24h. Další známkou toho, že není něco v pořádku může být, pokud se to dá posoudit z fotografií i mdlé zbarvení želvy. Želvy po vylíhnutí jsou ostře až leskle zbarvené a vypadají jak naleštěné.

Každopádně šance, že želva přežije tu samozřejmě je. I když můj odhad 50% je hodně optimistický vzhledem ke všem okolnostem, které jsou mě známé. Každopádně želvě držím palce a chovatelce přeji hodně úspěchů v chovu želv stepních.

9. 10 . dostávám e-mail od chovatelky: Tak želvička už není mezi námi. Našla jsem ji další den bez známek života. Silvie

Pro mě žádné překvapení a dalo se to předpokládat a vše k tomu směřovalo. Každopádně přírodní selekce v těchto případech funguje 100%. Přežijí jen ti neschopnější a nejodolnější.....každopádně pro chovatele někdy smutné. Chovatelům všech zvířat a to nejen suchozemských želv držím palce a přeji v chovu co nejméně podobných problémů.

Reakce jiných chovatelů s podobnym osudem u želvy stepní:

Dobrý večer pane Miloši, v chovu u čtyřprstých jsme se také dočkali prodloužené inkubace (jako psala paní Silvie) celkem o 4 týdny! Ošklivé "káčátko" se nám však nevylíhlo. Želva má pěkný typický krunýř bez paštítků, žloutkový váček v pořádku, ale potrápila nás její nechuť ke krmení, k životu celkově. Od října byla zahrabaná v mechu. Nedalo mi to,  1x týdně jsem ji prostě vytáhla, dávala do misky s vodou(pila) a pak do krmení(utekla z něj). Nyní je to pár dní, co se konečně chytla. Už se nezahrabává, baští, čile běhá, kde se dá a už je vidět, že roste, teď se krmí za 2. Sice se vylíhla později a slabší, ale teď už nás myšlenka na nějaké postižení pomalu opouští, hurrááá :)

3) Želví dvojčata ve vajíčku

‌Další chovatelé, co se setkali ve vlastním chovu s vrozenou vadou suchozemských želv se s námi podělili s zážitkem, který leckdy končí úhynem a prognóza je vždy hodně špatná. Bohužel nevím, jak nakonec želvy dopadly, ale každopádně šanci na přežití tu alespoň byla. Ale dále můžete číst sami....

Dobrý den, pane Miloši.
Posíláme foto našich zelenavých dvojčátek a nemůžu jinak, než se o nich rozepsat.

Měli společný váček, ležely na boku v poloze 69. 2 dny jsem je vyklubávala, protože oni nejevili snahu jako ostatní jednovaječní. Po poradě s kolegyní a vet.klinikou jsem jim váček bavlnkou na tupo přiškrtila. Byl boj proplést se mezi osmi nožičkami. Mrskali jimi do váčku, ten byl 1 cm velký, plný života a tak křehký, že utržil povrchovou ranku od drápků. Jednomu z dvojčat se nechutně vytahoval z bříška.

Přestávala jsem slyšet, dělalo mi to zle, hučení v uších a chvilku od omdlení jsem zaháněla myšlenkou, že to musím zvládnout omotat ještě jednou, jinak umřou. Nikdo jiný to za mě neudělá. Ruce se mi třásly, pomáhala jsem si zuby. Povedlo se a já se složila se zimnici na zem. Dcerka mi dávala obklad, napít a nohy na horu, fandila mi celou dobu, šikula. Vzpamatovávala jsem se několik hodin.

Prckové trávili 3 dny v teráriu a 3 noci v líhni na dně štamprle, aby byly v klidu u sebe, bříško na bříško. Zabránila jsem tak nechutnému vytahování váčku z bříška a poraněni. Ten se denně scvrkával a měnil barvu z oranžové do růžové, fialové a nakonec tmavé červené jako je strup.6tý den od začátku lihnuti jsem jim seschlou "šňůrku", co je pojila na dvou místech (kolem)bavlnky odstřihla. Měli neskutečnou žízeň. Pily dlouho a opakovaně, tušila jsem, že by bylo riskantní čekat  než odpadnou úplně sami.

No byl to zážitek...Obě váží jen po 6ti g, měří 2,5cm.Jsou poloviční než vrstevníci, je to sranda. Z vajíčka na ně kouká líhnoucí čtyřprstá, bude to oproti nim buldozer :-D

Snad Vás náš příběh zaujal, pobavil a zpestřil došlou poštu :-)

S přáním pěkných dnů se želvami přejí OVBP Černí

Dne 3. 1.2014 jsem od majitelů těchto želv dostal velmi pozitivní zprávu, a to, že želvy přežily a zdárně se vyvíjejí. Takže šance, že želvy přežijí byla využita. Na tomto případu je vidět, že nikdy není nic předem ztracené!

Zpráva od majitelů želvích dvojčat

Dobrý večer pane Miloši,
dočetla jsem se, že nevíte, jak se daří našim zelenavým dvojčatům vylíhlých v srpnu 2013 :-). No, dělají nám velikánskou radost. Želvy jsou v naprostém pořádku, bez jakékoliv vady a překrásné. Neskutečně rychle rostou, z 2,5 cm je po roce a půl 8,5 cm a z 6g je úctyhodných 120g. Nyní krátce zimují. Jaro ještě prožijí v teráriu a od léta už je necháme žít venku "na divoko" ve výběhu.
S pozdravem a přáním krásných zážitků s želvami
OVBP Černí

4) Dvojhlavá želva - 2015

V červenci letošního roku 2015 se opět vylíhnula želva s vrozenou vadou, a to dvěma hlavami. Dnes 11.10.15 stále žije leč její dny jsou bohužel sečteny, alespoň dle chovatelských zkušeností si to myslím na 99%. Genetická vada je prakticky neslučitelná se životem. Želva nevidí, nejí a nekoordinovaně se pohybuje. Díky vstřebanému žloutkovému vaku může žít ještě cca dva měsíce. Právě zatažený žloutkový vak dává želvám na začátku života v prvním období dostatek energie a je jakousi zásobárnou živin než se želva rozkouká.

To co je na tomto opravdu zajímavé, pokud se to tak dá říci je nesporně to, že želva má jinak tělo zcela běžně vyvinuté. Krunýř, nohy ani jiné části znetvoření nepostihlo.

Naše dvojhlavá želva má prakticky kompletně srostlé obě hlavy k sobě bokem, má čtyři oči, dva zobáky, tedy vše co má mít bez dalších anomálií. U větších chovatelů je vylíhnutí takto dramaticky postižených želv zcela běžnou záležitostí, pro laickou veřejnost leckdy šokující. Příroda a vše kolem nás dokáže překvapovat každý den, někdy je to šokující, jindy úžasné. Přejme této želva ať je její odchod ze života co nejméně bolestivý, až uznám že její konec se blíží, tak ji pomohu.