Zkažená želví vajíčka

Každý rok my všichni chovatelé suchozemských želv (bez ohledu na to, zda jsme začátečníci nebo zkušení) řešíme problém zalíhnutých vajíček. To znamená, že se z vajíček nevylíhne nic – buď dojde k úhynu želvy ve stadiu vývoje, nebo se prostě během složitého procesu něco pokazí a vajíčko odumře. Do této kategorie nepočítám neoplodněná vajíčka, která zůstávají celou dobu růžová a nedochází u nich vůbec k nastartování vývojové fáze zárodku.

Tyto nezdary se nevyhýbají nikomu, bez ohledu na početná stáda želv. A čím více vajíček inkubujete, tím logicky větší je absolutní počet zkažených vajíček. Dá se říci (pokud mohu porovnávat podle svých zkušeností), že běžná "úmrtnost vajíček" se pohybuje mezi 3–7 %. Počet chovaných jedinců na to podle mého názoru nemá vliv, s výjimkou skupin, kde je málo chovných samců a jedná se tak o neoplozená vajíčka. Tam pak chovatel buď podcenil počet samců, nebo měl smůlu a má samce neplodné či málo aktivní.

Když chovnou skupinu pozorujete, zjistíte, že někteří samci preferují pouze konkrétní oblíbené samice, zatímco jiné je nezajímají (nebo jen okrajově). Jsou samci absolutně dominantní, ale i vyloženě pasivní, které vidět v "akci" je zázrak. Proto má složení skupiny na procento úspěšně vylíhnutých želviček dosti podstatný podíl.

Dalším neméně důležitým faktorem je samozřejmě inkubátor a v něm nastavené teplotní a vlhkostní podmínky. Všichni chovatelé sice znají ideální inkubační hodnoty, přesto se stává, že se některým nevylíhne klidně 20–40 % želv (u drobných chovatelů to bývá i 100 %). Tam je na vině většinou fatálně špatná inkubace nebo kompletně neoplozená snůška.

Popraskaná, flekatá, zčernalá a různě nestandardně vypadající vajíčka znamenají většinou konec nadějí na úspěch. I mně se daří střídavě a počet zkažených vajíček jde za sezónu řádově do desítek. V celkovém množství se však vejdu do zmíněných 3–6 %, což jsou u evropských druhů želv (T. hermanni, marginata, graeca) naprosto běžné a dobré výsledky.

Letos jsem proto odložil pár zkažených vajíček, abychom se pod lampou podívali, jak vypadají, a popřípadě prozkoumali i jejich obsah. Už na první pohled je patrné nepřirozené zabarvení a výrazné fleky.

Za ty roky jsem takových vajíček prozkoumal opravdu hodně a většinou nás uvnitř čeká velmi nevábný obsah a smradlavý zápach (typický pukavec). Jindy najdete uhynulou, napůl vyvinutou želvičku, nebo tvrdý vyschlý žloutek.

U 11 vadných vajíček jsem pořídil fotografie prosvícením proti silnému zdroji světla. Sami můžete vidět, jak moc se různí jejich obsah, struktura i zabarvení. Metoda prosvícení je u všech stejná, ale obsah mluví za vše.

Tři z těchto zkažených vajíček jsem rozbil, abychom se podívali přímo na obsah. Záměrně jsem vybral tři různé zástupce, u kterých bylo lze očekávat různý výsledek (více toho v tomto stadiu většinou nenajdeme). To, že uvnitř odporně zapáchají, je předem zřejmé.

• První případ: Vajíčko s tvrdým vyschlým žloutkem. Při zatřesení s ním žloutek vevnitř doslova "drká" (dalo by se použít jako chrastítko pro děti).
• Druhý případ: Vajíčko s uhynulým, částečně vyvinutým zárodkem želvy.
• Třetí případ: Vajíčko přeměněné v hustou kašovitou hnijící hmotu.

Na těchto pár příkladech jsem vám ukázal, jak lze vizuálně a pomocí silného světla (prosvícení) jednoduše poznat zkažené vajíčko. Důležité upozornění: všechna tato vyřazená vajíčka byla v inkubátoru ponechána minimálně o 14 dní a déle přesahujíc standardní dobu líhnutí daného druhu! Až poté, kdy bylo 100% jisté, že se z nich už nikdy žádná želva nevylíhne, došlo k jejich vyřazení z inkubátoru a podrobnému průzkumu.

Přeji vám všem, ať takových zkažených vajíček máte v inkubátorech co nejméně!