Zázrak na zahradě: Přirozené líhnutí suchozemské želvy

Rozmnožování a odchov suchozemských želv přináší chovatelům chvíle obrovské radosti, ale někdy i smutku. O to silnější je příběh pana Jakuba L., který se s námi podělil o naprosto neuvěřitelný zážitek. Přestože jedno z předchozích líhnutí v inkubátoru skončilo tragicky, příroda mu to vynahradila způsobem, který by v našich klimatických podmínkách čekal jen málokdo – přirozeným vylíhnutím mláděte přímo v hlíně na zahradě.

Úspěchy, ale i těžké rány při odchovu

Chtěl bych se s Vámi podělit o pro mne naprosto neuvěřitelný příběh. Jsem vlastníkem želvího páru. Samička mi již tuším 5.–6. rokem pravidelně klade vejce během června (druhou snůšku, přiznám se, nemám tak zmapovanou). Před 4 roky jsme zkusili vajíčka umístit do inkubátoru k sousedům, kteří mají želv vícero. Ejhle, vyklubala se všechna 4 vajíčka a jednu samičku z této čtveřice mám dodnes.

Rok poté jsme to zkusili znovu, tentokrát však vejce ani nebyla oplodněná. Trošku jsme pojali podezření, že ten náš samec je „blbeček“, že samičku pořád nahání, někdy ji i kouše do nohy, když mu zdrhá, a nic z toho není. No a že ta první miminka nemusí být ani jeho, protože oba jsme dávali zimovat také k sousedům a nebrali jsme si je vždy hned, co se probrali.

Záhadné úhyny a problémy s očima

Předminulý rok opět úspěch – vyklubala se 4 ze 4 vajec. Bohužel jsem letos začátkem léta začal pozorovat, že jedna želva vůbec neotevírá oči. Zkusil jsem dle vašeho webu léčbu, bohužel zanedlouho zemřela. O 2 týdny později ten samý případ i u druhé, no a třetí umřela pár dní zpět (s 3měsíčním odstupem od úmrtí předchozích dvou).

Všechny tři měly problém se třetím očním víčkem. Co jsem vypozoroval, postupně myslím úplně osleply, vůbec neprospívaly, přestaly úplně žrát a nakonec uhynuly. Sám jsem přesvědčený, že se jednalo spíše o genetickou vadu. Podmínky v teráriu sice nemám tolik sledované jako vy, ale snažím se udržovat vlhko, dodržuji svícení a přes léto byly všechny ve venkovním výběhu. Měly stejné podmínky jako první odchované želvy, které všechny žijí dodnes. Čtvrtá želvička z tohoto „vrhu“ prospívala úplně v pořádku a daroval jsem ji příbuzným.

Zázrak na podzimní zahradě

Ale pojďme ke zmiňovanému příběhu. Letošní první snůška byla klasicky kolem půlky června. Jelikož se s námi sousedi přestali bavit a inkubátor doma nemám, vajíčka jsem vyhrabal a vyhodil.

Druhá snůška přišla během prázdnin. Vajíčka jsem vyhrabal, zjistil jejich počet a opatrně je naskládal zpět do co nejpodobnější pozici, neb mě mamka přesvědčila, že se třeba samy vylíhnou. Mimochodem, to nebylo poprvé, co mi to řekla, a já se jí pokaždé vysmál, že na to lidé mají inkubátory, hlídají každou desetinu stupně, vlhkost, prostě všechno... a že to fakt nemůže jít. Ale když jinak nedala, proč bych je tam nenechal.

No a jak asi tušíte, v tomto týdnu na zahradě uklízíme před zimou. Já měnil pneumatiky u aut a ze zahrady mamka křičí: „Ihned pojď sem!“ Půl metru od místa, kde vajíčka byla, si to trajdá malinkatá želvička! Dle spodku krunýře čerstvě vylíhlá.

Sám jsem se přesvědčil a vyhrabal snůšku – tři vejce byla zkažená (doteď ten smrad cítím) a z jednoho zbyly jen skořápky. Čirou náhodou z toho, se kterým jsem manipuloval nejvíce. Jak se to mohlo zadařit, je mi totální záhadou. Jak se z té zeminy dokázal tenhle mrňousek vyhrabat, je mi snad ještě větší záhadou. Kdoví, jak dlouho byl venku v téhle zimě?

Prostě nechápu vůbec nic, ale zkrátka nečekaně najednou máme doma malou želvičku a beru to jako totální zázrak, o který jsem se chtěl touto cestou podělit – že i v českém podnebí se želva dokáže sama vylíhnout. Na závěr jsem se chtěl zeptat na nějaké rady a tipy, jak jí teď připravit v teráriu co nejvhodnější podmínky. Jestliže nechci, aby mi jakákoli želva uhynula, u této to nechci ještě desettisíckrát tolik, vzhledem k tomu, že je pro mě opravdovým přírodním úkazem.

S pozdravem, Jakub L.

Komentář euzelva.cz: Proč k úhynu došlo a jak se postarat o zázračné mládě?

Příběh pana Jakuba je fascinující. Přirozené vylíhnutí suchozemské želvy ve venkovním výběhu v České republice se děje opravdu jen velmi vzácně. Vyžaduje to souhru extrémně teplého léta, prohřátého substrátu a velkého štěstí. Příroda si zkrátka cestu někdy najde i proti všem chovatelským předpokladům! Postupně jsou u nás čím dál více teplejší roky a hlavně léto, tak se můžeme s podobnym příběhem setkávat stále častěji.

K úhynům z předchozí snůšky: Ačkoliv se nabízí genetická vada, problémy se zavřenýma očima a třetím víčkem (následná apatie, oslepnutí a odmítání potravy) bývají u mláďat nejčastěji způsobeny kombinací fatálního nedostatku vitamínu A a nevhodného mikroklimatu (příliš suché prostředí pod výhřevnou lampou). Pokud dojde k zánětu a želva přestane jíst, je proces u takto malých mláďat bohužel velmi rychlý a často nezvratný. Mláďata z jedné snůšky mohou být různě odolná, proto jedno přežilo bez potíží.

Jak se nyní postarat o „zázračné“ mládě: Vzhledem k tomu, že se želvička narodila v podzimním období, rovnou ji ubytujte doma. Pro správný start potřebuje perfektně vybavený prostor. Doporučuji si podrobně nastudovat náš velký návod na terárium pro želvy. Základem je kvalitní UV-B osvětlení, správná výhřevná lampa a mírně vlhký substrát, aby nedocházelo k dehydrataci a problémům s očima. Nezapomeňte také na pestrou rostlinnou stravu s dostatkem vápníku.

Panu Jakubovi moc gratuluji k tomuto chovatelskému zázraku a přejeme, ať malý bojovník roste jako z vody!