Chov želvy stepní: 45 let s Amálkou a Kleopatrou

Do redakční pošty dorazil nádherný e-mail od paní Šárky Kubínové, která se rozhodla podělit o své celoživotní zkušenosti z chovu. Jsem moc rád, že mi tento text s fotografiemi zaslala, protože její příběh je jasným důkazem, že při respektování přirozených potřeb mohou tyto želvy dělat člověku společnost hned několika generacím. Přečtěte si její autentické vyprávění o dvou samcích s úsměvnými jmény Amálka a Kleopatra.

Pořízení želv v 70. letech za 50 Kčs

Narazila jsem na Váš článek o suchozemských želvách a nedalo mi, abych se nepodělila se svými zkušenostmi z chovu želv. Předpokládám, že jde o želvu stepní. Neznám žádného chovatele, který by mi toto potvrdil, ale vše, co jsem dokázala najít, na ni ukazuje.

Želvy Amálka a Kleopatra se mnou žijí již přes 45 let. Jsou to oba samci, a jejich jména? Želváci je dostali od nás jako dětí, když jsme o nich ještě nic nevěděli. A zatímco já jsem byla teprve u Amálky, můj bratr už měl povědomí o Kleopatře. Říkejme jim tedy želvák A a želvák K.

Želvího samce A jsme dostali s bratrem od rodičů v druhé polovině 70. let a želvího samce K jsme dostali od jedné paní ve stejnou dobu, protože se o něj už nechtěla starat. Želvák K již byl plně dorostlý, zatímco želvák A ho po několika letech přerostl. Kolik jim je opravdu let, vlastně nemám ponětí. Co si matně vybavuji, pořizovací cena tenkrát byla cca 50 Kč. Želváka A jsme koupili v Praze na Smíchově v Lidické ulici u Palackého mostu.

Z Prahy do Písku: Život na dvoře a oblíbené schovávačky

První roky s námi strávili v Praze, kdy jsme se ze školy nesměli vrátit bez natrhaných pampelišek, nebo jsme želvy vozili s sebou k babičkám, kde měly venkovní výběh. Posledních 33 let se mnou žijí v Písku, kde mají během léta k dispozici celý dvůr. Ten sice sekám, ale vždy se najde nějaké zákoutí, kam se sekačkou nezajedu. Není to pečlivě udržovaný anglický trávník, takže o pampelišku nebo jitrocel v něm není nouze.

Jako schovky jim slouží kůlny, okrasné keře, kapradí nebo jehličnatý strom. Ten je velice oblíbený a kluci se tam rádi zahrabávají pod vrstvu spadaného jehličí do země. Mohou si také kdykoliv zajít do chladné chodby.

Zimování ve sklepě a jarní koupele

Dodržuji jejich biorytmus a ukládám je na zimu do dřevěné bedýnky s vrstvou hrubých hoblin a suchého spadaného listí, kam se zahrabou. Bedýnku pak ukládám do sklepa. Většinou je ukládám v září nebo říjnu, záleží na jejich aktivitě a na počasí. Na podzim a na jaře, kdy klesá teplota venku pod 5 °C, je na noc dávám do bedýnky a předcházím tím jejich hlubšímu zahrabání do země.

Bedýnku vynáším do nevytápěné chodby ve chvíli, kdy slyším pohyb. To je většinou na konci března či začátkem dubna, kdy se kluci pomalu probouzejí. Ven je začínám dávat ve chvíli, kdy už se derou na povrch a sešlapou většinu listí. V této době už začínají být celkem aktivní a přijímají první jarní potravu, kterou si najdou na dvoře.

V prvních jarních dnech, kdy už je venku teplo (a teď se mnou možná nebudete souhlasit), podstupují několikaminutovou koupel ve vlažné vodě. Voda je o trochu chladnější než teplota těla – nemám to přesně změřené, ale je to skoro, jako bych napouštěla vanu miminku (zkouším to na ruce). Tím si zajišťuji, že se po zimě napijí, a slouží to také k podpoře vyměšování.

Želví jídelníček a občasné samčí šarvátky

V podstatě si během celého léta chodí, kam se jim zlíbí. Občas vypukne bitka, protože želváka A pohánějí pohlavní pudy a zkouší to na želváka K, který někdy doslova prchá z jeho dosahu. Jeden rok jsem uvažovala i o tom, že je rozdělím, protože želvák A želváka K docela zřídil (měl pokousanou hlavu a přední nohu).

Nakonec se to nějak ustálilo. Když na sebe narazí, želvák A sice začíná obíhat svého soka, kývá hlavou nahoru a dolů a snaží se mu zakousnout do nohy nebo hlavy, ale želvák K se naučil jeho nájezdům bránit. Zatáhne hlavu do krunýře a prudkým výpadem mu dá najevo, že o žádné dvoření nestojí. Tímto je to většinou ukončené.

Při dlouhodobě horkých dnech jim dopřeju krátký deštík nachytanou vodou ze sudu z konve na zalévání, nebo jim rozkrojím rajské jablko. Dokážou si ovšem zpestřit stravu i sami, kdy se pustí např. do spadlého jablka ze stromu. Dokonce jsem viděla, že si přilepší i masitou stravou a pustí se do šneka nebo slimáka. To jsou ovšem výjimky a řekla bych, že 99 % jejich stravy tvoří právě rostliny na dvoře.

Vlastně to píšu proto, abych se podělila s tím, že želvy ze 70. let (a želvák K možná i ze 60. let) stále někde žijí a daří se jim dobře.

S pozdravem a přáním mnoha úspěchů všem chovatelům želv,
Šárka Kubínová

Fotografie z chovu

Na prvním snímku želvák A (vlevo) a želvák K.

Na druhém snímku želvák K.

Na třetím snímku želvák A.