Želví miminka

Ano, i takto se může některý chovatel těšit na příchod nových mláďat suchozemských želv. Pro případ, že by po vylíhnutí nerozuměly česky, připravil dokonce i několikajazyčné uvítání :-). Takto se na nové želvičky těšil jeden chovatel z Moravy a je vidět, že prostory pro mláďata připravil nejen s chutí, ale i s velkou láskou. Jako inkubátor posloužilo nevyužité terárium – a proč ne. Při zachování správných podmínek pro líhnutí v tom není žádný problém. Líhne malé želvy vůbec poprvé a dotazy se tak samozřejmě množí. Proto bych chtěl na této stránce popsat, jak se správně zachovat, když se to samé podaří i vám.

Základním předpokladem je mít dospělý chovný pár stejného druhu. Samice snese zdárně oplodněná vajíčka a po čase se nám začínají líhnout želvičky (v tomto konkrétním případě to u druhu Testudo hermanni trvalo o 20 dní déle, než je běžná doba líhnutí). Radost z prvních přírůstků však brzy vystřídá starost, jak vlastně postupovat dál. Pokud se želva klube, vždy počkáme, až z vajíčka vyleze sama. Tento proces může trvat i tři dny.

Jako laici do tohoto procesu pokud možno zbytečně nezasahujeme, mohli bychom napáchat více škody než užitku. Zdravá želva to zkrátka dokáže bez cizí pomoci. Provádíme pouze vizuální kontrolu – důležité je, zda je poloha ve vajíčku břichem dolů. Pokud jí už kouká hlavička ze skořápky, je to jednoduché. V opačném případě celé vajíčko co nejdříve otočíme tak, aby byla želva ve správné poloze. Tedy rozhodně NE na zádech! Příklad nesprávné polohy vidíte na fotografii níže. Bohužel, právě tato želvička po několika dnech uhynula. Důvodem mohla být kromě vrozené vady právě i tato obrácená poloha na zádech.

Chovatel „začátečník“ bohužel netušil, že takto to být nemá, a želva byla do správné polohy otočena až delší dobu po proražení skořápky. Nikdo ale nemůže hned vědět vše, berme to tedy jako cenné poučení pro příště.

Pokud máme vajíčka v klasickém inkubátoru, počkáme, až želvička z vajíčka zcela vyleze, a teprve poté ji přendáme do připravených chovných prostorů, nejlépe do terária. (V tomto konkrétním příběhu se přendávat nemuselo, líhlo se přímo „doma“ :-)). Následně zajistíme vhodné letní teploty. Ideálně to vypadá takto:

• Osvětlení:
  – Svítit v teráriu 9–10 h denně (např. od 9:00 do 19:00 h) denním a UVB osvětlením.
  – Výhřevné osvětlení např. 9:30 – 13:00, následně pauza a opět 14:00 – 18:30 h.
  – Výhřevné světlo vždy umístit nad substrát, NIKOLIV nad kamení!
  – UVB kompaktní žárovku pověsit 12–15 cm nad želvu.
• Teploty:
  – Pod výhřevnou lampou 33–35 °C (teplotu regulujeme výškou zavěšení).
  – V nejchladnější části terária ideálně 28–30 °C (měřeno cca v 16:00 h).
  – Během noci vše zhasnout – výrazný noční pokles teplot je žádoucí!
• Substráty:
  – 2/3 plochy tvoří kokosové vlákno smíchané s pískem, přičemž vlhkost se udržuje pouze lokálně zhruba na 30 % (cca 70 % plochy tohoto substrátu zůstává suché a má světlou barvu).
  – 1/3 plochy tvoří kamenná část, která slouží jako suchá zóna a k přirozenému obrusu drápů.

Tyto chovné podmínky udržujeme u čerstvých mláďat po dobu zhruba 4 až 5 měsíců. V našich podmínkách se želvy většinou líhnou během měsíců ČERVENEC a SRPEN, takže toto letní nastavení teplot držíme určitě až do konce roku! Teprve poté postupujeme podle chování želv a chovné podmínky – zejména teploty – začínáme případně upravovat směrem dolů. O tom už ale podrobně pojednávají jiné články na webu euzelva.cz.

A to je v podstatě vše – máme hotovo! Vylíhnuté želvičce následně nabídneme krmení, nejlépe čerstvé zelené. Během prvního týdne života se naprostá většina želv bez problémů rozežere, a pokud netrpí žádnou skrytou vrozenou vadou, máme vyhráno. Huráááá!

Mnoho dotazů od vás, začínajících chovatelů, směřuje k domněnce, že malé želvy by měly mít oproti dospělcům jakýsi chovatelský nadstandard (tak, jak to známe u mláďat savců). To ale není vůbec potřeba! Želvičky mají v přírodě zcela identické podmínky jako dospělé želvy. Nikdo o ně nijak zvlášť nepečuje, od prvních krůčků jsou naprosto soběstačné a svůj život drží pevně jen ve svých vlastních drápkách!

Velkou chybou naopak je, pokud zcela malé, čerstvě vylíhnuté želvy rovnou přesuneme do venkovního výběhu. Sice tím ušetříme trochu té elektrické energie, ale i když se to přes den nezdá, srpnové noční teploty už bývají dost nízké a „čerstvým“ želvičkám to prostě nevyhovuje. Nechte je proto raději doma pěkně v letním teplíčku. Dál už je to jednoduché: chováme je a přistupujeme k nim úplně stejně jako k dospělým želvám – tedy s chovatelskou láskou a úctou k novému životu!

Všem chovatelům přeji k prvnímu líhnutí nejen pevné nervy, ale i velkou dávku chovatelského štěstí.