Překážky a želvy v teráriu

Jak uspořádat vnitřní prostory pro suchozemské želvy, co se týče překážek? Další ožehavé téma, které zajímá kdekoho, a s tím, jak to vše zařídit, bojují nejvíce začínající chovatelé. V první řadě musíme zohlednit velikost želvy a podle toho upravit prostory.

Želva je tvor velice silný a zvídavý, dokáže posunout popřípadě nadzvednout spoustu věcí, které rozmístíme do chovných prostor, a proto volíme vždy bytelné a těžké vybavení. Musí splňovat dvě podmínky: aby s překážkou či domečkem želva nedokázala pohybovat po chovných prostorách a za druhé, aby nedokázala překážku převrátit a tím si ublížit (případně zranit jinou želvu, pokud jich chováme více).

Suchozemské želvy jsou, ač se to nezdá, rození šplhavci a žádná překážka před nimi neobstojí. Zkoušejí ji zdolat stále dokola a své úsilí jen tak nevzdávají. Shrňme si do několika bodů, co by mělo zařízení terária splňovat z bezpečnostního hlediska:

To jsou asi nejzákladnější pravidla, která bychom měli dodržovat při stavbě vnitřního výběhu, a je jedno, zda jde o terárium, akvárium, nebo želví stůl. I želvám hrozí různá nebezpečí, a pokud o nich budeme vědět, lze úrazům předejít vhodně zvolenými doplňky.

Jedním z nejčastějších problémů je pád želvy z nějaké překážky na záda pod výhřevnou lampu. Zde hrozí během pár desítek minut totální přehřátí a následný úhyn!!! Suchozemské želvy (hlavně menší) se často nedokážou z této pozice dostat vlastními silami a jsou odkázány na chovatelovu pomoc. V běžném prostoru jim nic nehrozí a dokáží v této poloze klidně spát, ale běda pod výhřevnou lampou – tam jde o život!

Proto každá překážka (a to i okolní stěny) musí být dostatečně daleko, aby při pádu na záda želva nikdy neskončila v prostorách pod výhřevnou lampou a v její bezprostřední blízkosti.

Na příkladech si ukážeme, jaká rizika hrozí želvám při nevhodném uspořádání:

1) Zde u takto uspořádaných prostor hrozí riziko pádu a převalení se pod lampu hned z více míst. Jak pád ze střechy úkrytu, tak z dekoračního kmenu. Obě překážky by měly být dále od rizikového místa. Želva někdy volí cestu nejjednodušší, a to skok dolů – toto jsou rizikové prostory!

2) Naopak správně uspořádané prostory vidíte na následující fotografii. Okolo výhřevných lamp nejsou žádné překážky a vše je situováno mimo dosah lamp – toto jsou prostory bez rizika!

3) Nevhodně umístěná výhřevná lampa. Ze dvou stran je blízko od bočního skla výběhu. Želvy často šplhají po skle a přepadnou na záda. V tomto případě by skončily přímo pod zdrojem tepla – toto jsou rizikové prostory!

Dalším rizikovým místem je miska na vodu. Pokud zvolíme příliš hlubokou, hrozí nám utonutí želvy. Někdo může namítnout, že je sice vysoká, ale dává tam méně vody. To je sice pravda, ale pokud máme vysoký okraj, může při zdolávání překážky želva přepadnout zpět do misky a opět skončit na zádech.

Pokud se jí nepodaří navrátit se zpět, hrozí utonutí i při relativně bezpečné hloubce. Když se želva vysílí, spadne jí hlava dolů a u malé želvy stačí 1,5 cm vody a hlava želvy skončí pod vodou. Při normálních okolnostech je to bezpečná hloubka i pro malou želvu, v poloze na zádech je to však velice riskantní.

Proto do misky patří například kámen, aby želva při snaze obrátit se našla oporu pro nohy, kterými se snaží odrazit. Z těchto pochopitelných důvodů volíme misku přiměřenou velikosti želvy – nejlépe tak hlubokou, jak požadujeme, abychom ji mohli plnit po okraj bez nějakého rizika komplikací. U malé želvy do roku života je bezpečná a dostačující hloubka +- 1 cm.

Na příkladech si ukážeme, která miska je vhodná a která méně:

1) Tato miska je vhodná, a to díky hrubému okraji, který želvě pomáhá vylézt ven a povrch se jí neklouže:

2) Tato glazovaná miska je naopak nevhodná, protože želvám to klouže jako na ledě a těžko nacházejí oporu pro své drápky k zachycení a bezpečnému pohybu:

3) Řešením u glazované misky je položení kamenů na dno, čímž želvy získají oporu na kluzkém povrchu:

Dalším místem, kde hrozí nebezpečí, jsou různé květiny umístěné v teráriu. Sice to pěkně vypadá, ale v některých případech hrozí při požití nebezpečí otravy organismu želvy. Proto pokud živé květiny, tak umisťujeme do chovných prostor pouze osvědčené druhy a dáme je tak, aby na ně želva nedosáhla.

Nebezpečné jsou například tis, diffenbachie a další. Stačí si ověřit, jaké rostliny jsou jedovaté, a ty prostě nepoužívat. Skvělým a bezpečným řešením jsou, jak vidíme na obrázku, umělé rostliny.

Terárium či akvárium vyrobené ze skla představují pro želvy další úskalí. Nechápou podstatu skla, a pokud vidí ven, je někdy problém na světě. Želva neustále chodí okolo stěn a snaží se toto sklo překonat. Leze po něm a přepadá stále a opakovaně na záda.

Proto by okolo skla nemělo být výhřevné světlo, miska s vodou a nic, co skýtá nebezpečí při převrácení na záda. Jak tomu zabránit? Někdy pomůže zakrýt výhled želvě ven (například nalepením pruhu kartonové krabice, jak vidíte na obrázku). Není to sice moc vzhledné, ale je to účinné – v tomto případě to 100% pomohlo a já i želva máme klid.

Ovšem želvy někdy reagují na svůj vlastní odraz ve skle a ve snaze dostat se ven neustanou. Proto je další finta v tom, umístit neprůhledný materiál dovnitř terária podél stěn. Tím se problém ve většině případů vyřeší ke spokojenosti všech. Můžeme použít dřevo, plast... Zajímavé je, že pokud želva nevidí ven a chovné prostory jsou z neprůhledného materiálu, tak se s tímto problémem setkáme jen zřídka.

Vždy mějme na paměti bezpečnost suchozemských želv, když zařizujeme jakékoliv prostory. Nejvíce problémů hrozí v domácích výbězích, neboť tam želvy najdou nejméně opor pro svoje skotačení. Substrát je ze sypkého materiálu a chybí jim členitý terén s mnoha rostlinami, které v přírodě využijí při přepadnutí na záda k zpětnému otočení.

Jak již jsem psal, vyhněte se obloukem umisťování překážek a vybavení pod výhřevné lampy a do jejich bezprostřední blízkosti tam neumisťujte prostě nic. Přeji vám při řešení těchto chovatelských detailů pevné nervy a zdravé želvy.