Přidáváme další želvu

Rozšiřujeme chov želv

Dnešní téma bude o rozšiřování domácího chovu suchozemských želv o další želvičku (želvičky). Velice často je toto téma probíráno v pokecu i dotazech. Asi 70 - 80% majitelů želv dříve či později pořídí své želvě dalšího želvího kamaráda, to je moje soukromá statistika. A proto tady společně probereme klady a zápory tohoto kroku a už dopředu předesílám, že pokud dojdete k rozhodnutí ANO, tak čím dříve ji pořídíte, tím lépe. U chovatelů jsou během roku od letních prázdnin do dalších k dispozici většinou stejně staré želvy, protože nové se líhnou právě v létě, tím pádem máme na rozhodnutí relativně dost času.

Ten z Vás, kdo má strach, nemusí, protože k dále popisovaným problémům a komplikacím dochází pouze ojediněle a čím více porušíte zásady, tím větší Vám hrozí případné komplikace s adaptací. Mou chovatelskou povinností je, ale Vás na to upozornit. Želvy nejsou stádové zvíře, přesto se pravděpodobně v zajetí cítí lépe ve společnosti jiných želv. Důkazem tohoto tvrzení budiž příklad, kdy takto chované jedince rozdělíte. Můžete u nich po nějakou dobu pozorovat určitý náznak stesku (přestanou na chvíli žrát, jsou více apatičtí....). Na druhou stranu želva je spokojená i když je sama. Takže rozhodnutí je opět na Vás, jak jinak.

Pominu samozřejmě finanční náklady na pořízení želvy, to je každému jasné již dopředu. Ušetřit se dá pouze v případě, pokud zakoupíme zrovna dvě želvy a nečekáme déle, to se nám může pouze prodražit. Doprava, čas a další vícenáklady dokáží opravdu ušetřit dle vzdálenosti k chovateli klidně až 300 - 500,-. Takže pokud už uvažujete před zakoupením první želvy o případném dalším kamarádovi, tak neváhejte a pořiďte želvy zrovna dvě najednou.

Vraťme se, ale k situaci, kdy jednu želvu máme a uvažujeme o další. Jaká jsou vlastně rizika a jaké nám hrozí problémy? Nejdříve si v bodech popíšem,e co vlastně by každý měl vědět a jak se zachovat a potom je postupně rozebereme detailněji:

1) druh suchozemské želvy

2) věkový a velikostní rozdíl želv

3) chovné prostory a jejich velikost

4) snášenlivost želv

5) náklady na chov

Takže základní body máme a vzhůru na to pěkně popořadě:-))

1) druh suchozemské želvy - někomu to může připadat jako maličkost, ale jedná se o jeden z nejdůležitějších kroků, když kupujeme naší želvě kamaráda. Pokud možno kupte stejný druh, jaký máte, protože míchání různých druhů přináší i své problémy. Chápu každého, že by chtěl mít ve skupině různé druhy, ale z chovatelského hlediska se jedná o nepřípustnou věc a hrozí i další rizika. Za nejdůležitější považuji  celkové nároky na chov a hlavně velikost dospělých želv. Většina druhů želv má i specifické chování příznačné pouze pro ten či onen druh. Takže zatímco se samicemi nebývá žádný problém, co se týče chování u jakékoliv jiné kombinace, hrozí hlavně neúměrné obtěžování samice z pozice samce buď většího než je její druh nebo z hlediska odlišného namlouvacího rituálu. Vzhledem k tomu, že u malých želv se nedá určit pohlav,í zvolete STEJNÝ DRUH SUCHOZEMSKÉ ŽELVY!! Nic jiného Vám ani nemohu doporučit. V jiném případě neúměrně riskujete problémy na malém prostoru s tím spojené.

2) věkový a velikostní rozdíl želv - další podstatnou věcí je rozdílná velikost a věk. Čím větší bude, tím větší hrozí problémy při vzájemném soužití. Větší prostě utlačuje menšího z pozice jak pohlaví, tak velikosti. Když je náš první a větší želví miláček samec, procentuálně stoupá možnost komplikací. Většinou se dá obecně říci, že věkový rozdíl želv do dvou let je přijatelný a bez větších rizik. S rozevírajícími se nůžkami roste riziko komplikací, ale hodně záleží na nátuře každého jedince. Je to jako všude, pokud se budou nesnášet z pozice povahy, budou jejich šarvátky a rozepře na denním pořádku.

3) chovné prostory a jejich velikost -  pro dvě malé želvy stačí i malé terárium, ale s postupem věku rostou i nároky na prostředí. Želva je tvor, který sice moc nevyužívá prostory, ale potřebuje určitý akční rádius ke své spokojenosti. Ale to je všem jasné, v našem případě je hlavně zapotřebí, aby každá želva měla hlavně dostatek prostoru k tomu, aby se mohla schovat před dotěrným kamarádem či kamarádkou. Pouze k odpočínku jim stačí minimum prostoru.

4) snášenlivost želv - jak už jsem předeslal, důležitá je nátura každého jedince. Tak jako v každé říši, i tady existují dominantní zvířata a na druhé straně úplní flegmatici, které nerozhodí snad nic a může se na nich i dříví štípat. K naší smůle toto zjistíme, až když přikoupíme další želvu. Z našeho miláčka flegmatika se rázem stane pěkný drak a mnoho z Vás to pěkně udivi.

5) náklady na chov - co pro nás může být útěchou je fakt, že chov jedné nebo dvou želv nás nezruinuje a jediné co potřebujete jsou o něco větší prostory v budoucnu a větší porce jídla. Jinak veškerý provoz a to svícení...jsou identické jako u želvy jedné.

Závěrem:

Pořízení další suchozemské želvy tedy při zachování některých výše popsaných pravidel není problém a musím přiznat, že problémy nastávají hlavně pokud máme první  želvu starší a rapidně větší a je to samec. Nejsou neřešitelné a i želvy, co se od začátku perou, jsou po čase, kdy si rozdělí pozice ve skupině, dobří kamarádi a k opravdovému ublížení dochází opravdu ve velmi výjimečných případech 1%, kdy rozdělení je pak nutností. Většinou po počátečních strkanicích se vše uklidní a želvy spokojeně akceptují jedna druhou. Proto Vám všem na závěr přeji šťastnou ruku při výběru té Vaší další želvy.

Jak to někdy může dopadnout si přečtěte v článku ŽELVA KANIBAL

Copyright ©