Želva během dovolené

Odjíždíme na dovolenou a nastává problém co s naší suchozemskou želvou, jak se o ni postarat během naší nepřítomnosti. Můžeme ji sice vzít s sebou, ale to přináší jistá úskalí a po pravdě řečeno – nejlépe jí bude doma ve známém prostředí.

Ten, kdo želvy chová v létě ve venkovním výběhu, nemusí v podstatě řešit vůbec nic. Želva v tomto prostředí přečká bez zásahu člověka klidně celé léto a nedělá jí to žádné potíže. Jedinou podmínkou je správně navržený výběh s možností ukrytí se před sluncem a růst travní přírodní zeleně. Pak pouze pro jistotu naplníme misku vodou a vzhůru na dovolenou. Želvu tam najdeme za čtrnáct dní spokojenou a "usmívající se".

Vše můžeme rozdělit do čtyř kategorií:

Nejlepší varianta, zde nemusíme řešit prakticky nic. Pokud ve výběhu roste něco zeleného, co želva může v pohodě pojídat, můžeme bez obav vyrazit klidně na měsíční dovolenou. Želva si bude žít přirozeným životem dle nálady a počasí.

Jediné, co hrozí za nebezpečí, je příchod silnějších mrazů během vaší dovolené. Proto by ve výběhu neměl chybět zateplený úkryt, kam se želva schová. Pokud dojde k vysokým poklesům teplot (až pod nulu), sama to vycítí a hledá místo, které jí zaručí přežití. V 99 % případů se jí nic nestane. Během letních prázdnin toto nehrozí, nebo opravdu jen minimálně v některých horských oblastech. U malých želv se hodí zakrytí výběhu pletivem, aby nějaký dravec nemohl želvu odnést nebo jí ublížit. I když se to stává ojediněle, tato možnost se nedá vyloučit.

Zcela jiný je pohled na věc, pokud se jedná o želvu chovanou v domácích bytových podmínkách (nebo pokud nezimujeme). Když máme nějakou blízkou osobu, která je ochotna se nám o želvu postarat, ale pouze nárazově (například 1x za tři dny), je problém částečně vyřešen.

V tomto případě stačí, pokud tam člověk přijde, udělá pořádek v chovných prostorách, doplní vodu a čerstvé krmení a vrátí se opět za tři dny. Předpokladem ovšem je nastavit svícení pomocí spínacích hodin, aby byl zaručen automatický chod celého terária.

Další možnost je o něco složitější. Předpokládejme, že nikoho ochotného nemáme a želva je doma nucena strávit 7–14 dní sama bez dohledu. Nezoufejte, i to se dá vyřešit, ale musíme provést pár základních úkonů:

• V teráriu necháme spuštěné pouze denní světlo a UV osvětlení, podmínkou jsou spínací hodiny.
• Výhřevné osvětlení vypneme zcela (pro případ, že by se želva otočila na záda pod zapnutou lampou a přehřála se).
• Třetí činností je namočení substrátu na maximum.
• Čtvrtá a neméně důležitá věc je dostatečné množství stravy, která nehnije.

Vyhneme se například u čínského zelí dužnatému materiálu a dáme pouze listovou plochu. To samé platí u luční stravy. Takto podaná strava nám v teráriu maximálně uschne a želva, pokud bude mít hlad, si ráda zakousne. Do suché části můžeme také dát seno, které v případě hladu želva v pohodě zkonzumuje.

Doplníme misku s vodou jako poslední záležitost, želvu můžeme i vykoupat, čímž ukončíme přípravy a hurá za odpočinkem. V takto připraveném prostředí přežije želva i měsíce a čtrnáct dní pro ni není žádná výrazná zátěž. Každý, kdo ještě teď pochybuje, si musí uvědomit, že v přírodě je vystavena daleko tvrdším podmínkám a zvládá to v pohodě.

Čtvrtou a poslední možností je cestování želvy s námi. Z mého pohledu je to nejrizikovější možnost ze všech. Někteří si řeknou, proč asi? Odpověď je jednoduchá: výrazná změna chovných podmínek včetně počasí (pokud cestuje daleko) a provizorní chovné podmínky, to vše dokáže pořádně rozhodit každé zvíře, včetně suchozemské želvy.

Stres z takového putování se může na oslabeném jedinci projevit nemocí i následným úhynem (zápal plic, rýma...). Proto, když se už k takovémuto kroku rozhodneme, měli bychom dbát na tato pravidla:

• Měnit jí přechodné prostory chovu co nejméně.
• Snažit se jí udělat provizorní přírodní výběh v místě dovolené.
• Netahat ji s sebou na jednodenní výlety a svěřit hlídání raději někomu v okolí.
• Snažit se jí neměnit zásadním způsobem stravu a její zvyky.

Cestu na dovolenou a zpět by měla želva přečkat v krabici, kde je tma a je dobře větraná. Jako podestýlku zvolíme seno, trávu nebo jiný přírodní materiál v dostatečném množství. V takto připraveném přepravním boxu nám želva cestu s největší pravděpodobností prospí.

Přepravní box umístíme mimo sluníčko a průvan (např. z klimatizace v autě), tedy do míst, kde se teplota bude měnit co nejméně. Stálým nakukováním dovnitř ji budeme akorát zbytečně stresovat a budit.

Při cestě do zahraničí mohou nastat legislativní problémy. Podle předpisů byste měli a musíte mít s sebou:

• V rámci EU: CITES doklady nebo doklad původu, a to vždy originál (nikoliv kopii).
• Mimo EU: Vývozní povolení od ministerstva životního prostředí (MŽP) a CITES doklady.
• Veterinární zpráva není potřeba s výjimkou Velké Británie! (Potřebné podklady jsem zjišťoval přímo na MŽP).

Doklady vám slouží k prokázání původu zvířete v případě kontroly, která je sice málo pravděpodobná, ale nedá se vyloučit (například příhraniční kontroly). V případě cestování mimo EU doporučuji si na MŽP zjistit aktuální informace, protože může dojít ke změnám v zákonech a předpisech.

Při cestování letadlem si musíte zjistit podmínky přepravy zvířat přímo u vaší letecké společnosti. Zcela nedoporučuji letadlem převážet želvu "načerno".

Každá dovolená přináší zvýšená rizika pro všechny, nejen pro želvy. Neznámé prostředí, jiné klimatické podmínky... to vše mějme vždy na paměti. Želvy jsou na tom daleko hůře, protože žijí v prostředí, do kterého jsou leckdy posazené člověkem bez ohledu na jejich potřeby a zdraví. Proto bychom se měli snažit, aby ta naše dovolená byla příjemným zážitkem i pro naše čtyřnohé miláčky.

Přeji vám všem, ať prožijete tu vaši dovolenou co nejlépe, bez komplikací a vzpomínáte na ni v dobrém do konce života jako na jednu z nejkrásnějších.

P.S.: Vtipný článek k této tematice najdete zde: BEZ ŽELVY NA DOVOLENÉ

"Denně ji vidím, denně ji krmím, denně zkoumám její bobečky, denně kontroluji loužičky. Bez toho malého krunýřku už nemohu existovat!..."