Bez želvy na dovolené

Muž ženy bez želvy během dovolené

Denně ji vidím, denně ji krmím, denně zkoumám její bobečky, denně kontroluji loužičky. Bez toho malého krunýřku už nemohu existovat! Je to moje milovaná suchozemská želva!
    Jedu na týden na dovolenou do Alp!
    Zešílím!
    Co když se jí něco stane?!
    Ne! Já rozhodně nikam nepojedu!

Za minulou noc mi musela zešedivět pětina vlasů. Na kruzích pod očima by se mohla houpat armáda opic. Je přece jedno, že jsem zvyklá, že děti také jezdily na tábory. TOHLE je něco jiného. Jde o mojí ŽELVU! Sedím u terárka se skelným zrakem a civím na svého klidně spícího krunýře. Bože! Toho mého chudáčka, kterého se chystám opustit. Jsem absolutně nezodpovědná. Toho tvorečka jsem si koupila, donutila ho žít se mnou a teď se k němu hodlám zachovat tak macešsky. Manžel mě zabije, jenže on vůbec nemá srdce, on to nedovede pochopit. Myslí jen na svoje blaho! Já odjedu, Bobinka umře a já si to do smrti smrťoucí neodpustím. Já prostě nikam nemůžu. Z ubíjejícího přemýšlení mě vytrhne Bobinka, udělala bobeček. Je nějak moc zelený, no, hlavně to ale není průjem. Musím ho hned vyndat.

Udělám si třetí kafe. Jsem praštěná bláznivá ženská. Jsem cvok. Já nepojedu na pohádkový týden do Alp a přitom želva bude úplně v pohodě, říkal to pan Junek. Káča se na ní každý den zajde podívat a nakrmí jí. Všechny překážky z terárka jsem dala pryč. Nemůže se převrátit pod lampičkou. Desetkrát jsem překontrolovala funkčnost spínacích hodin a i kdyby, Bobina by nezmrzla, topíme a bez úvéčka taky týden vydrží. Jasně, jdu balit. Vytáhnu z nadskříně svůj kufr, lyžáky mám asi ve sklepě, jo, tam zajdu potom. Bundu si vezmu na sebe. Lyžařské hadry, ty mám tady. Musím vyndat prádlo ze sušičky, mám tam termoprádlo. Cestou jdu kolem terárka.

Bobina se krunýřem opírá o sklo a zírá na mě. Zelí tam má. No jo, ona to cítí, brouček můj! Ona prostě ví, že jí chci opustit. Ano, já tomu věřím, že želvy dokáží svého páníčka mít rády. Vždyť taky jak mi minulou sobotu pěkně papala z ruky a pak se na mě dokonce podívala, když jsem ji zavolala jménem. Určitě mě má ráda! Dojdu do koupelny, sednu si na vanu a půl hodiny usedavě pláču. Proč já mám takové starosti?! Tohle nemůžu přežít!

Na dovolenou jsem pochopitelně odjela, na rozvod máme po třech letech manželství času dost. Kačka slíbila každodenní návštěvu. Denně jí navečer telefonuji, Bobinka je naprosto v klidu, papá, kaká, čůrá, spinká...“a nevadí jí, že tam nemá boudičku? Je na ní tak zvyklá?“...přeci jenom je to rána do srdce. Po pěti dnech dovolené to snáším už celkem dobře, včera jsem spala skoro celou noc! Lyžovačka je tu parádní a včera jsme dobře zapařili. V den odjezdu bulím štěstím, že jedu za Bobískem, miláčkem, sluníčkem, páni, já se nemůžu dočkat. A bulím, protože na další tak parádní dovolenou pojedeme nejdříve za deset let.

Po příjezdu domů mrsknu kufry do kouta a s na půl zutýma botama letím k terárku. „Lásko moje! Broučínku! Bobí, jak si se měla? Ty moje beruško! Ty jsi dnes ani nesnědla zelíčko, bylo ti smutno viď?“ Želvičku beru do ruky, no není ona hubenější? Prohlížím ji ze všech stran. Ne, je určitě v pořádku, očička má lesklá jako korálky, bobeček v terárku je předpisový. Myslím, že se můžu svléknout, vyměnit jí vodičku, dát čerstvé zelíčko a vrátit jí boudičku. Zítra ji musím jít koupit čekanku a večer dostane mrkvičku holčička moje. No a teď musím jít vařit večeři, manžel už řve hlady, ten toho taky nadělá, vždyť ráno snídal!

Pánové, mějte s námi trpělivost, jsme něžné dívky, ženy a tu něhu na nás máte tak rádi. My Vás milujeme, staráme se o Vás, neustále na Vás myslíme. Ale přeci jen, snad musíte pochopit, že to malé bezbranné zvířátko potřebuje naši péči a lásku. Jsme snad trochu přecitlivělé, ale v tomhle světě plném hrůzy a trápení a ničení přírody, musíte pochopit naši touhu svět stále bránit a naplňovat harmonií a láskou. Proto nás přeci milujete ;-).

Ps: I já se musím přiznat, že po dovolené vede první moje cesta za želvami nehledě na hodinu návratu. Prostě je mám rád

autor: Helena

Grafická úprava: Miloš euzelva

Copyright ©