Krátkodobé venčení želv

Něco jiného jsou potřeby želv a něco jiného možnosti chovatelů. Pokud jste nuceni je přenášet na noc domů (ať již je důvod jakýkoliv), volíme prostory s co nejmenšími teplotními rozdíly. Když to bude z terária do terária, tak jim již nesviťte. Je to vždy o nějakém kompromisu a želva si na váš rytmus přenášení zvykne. Lepší je určitě umožnit jí alespoň na část dne pobyt ve výběhu, než ji celé léto držet v teráriu – o tom není pochyb.

Zásadní chybou při tomto postupu je určitě náhlá, okamžitá a výrazná změna teplot! Želva může mít v podvečer ve výběhu okolo 10 °C a přenosem do vyhřátého terária je změna teploty klidně 15 °C. A už vůbec nemluvím o nadšencích, co ji litují a šoupnou ji přímo pod zdroj světla – to je pak ten správný fičák a rozdíl teplot i 30 °C!! To začíná jít opravdu mnohdy o život!

• Při přenosu ven nedáváme želvu rovnou na slunce, ale do stínu.
• Vyvarujeme se prudkých změn teplot a snažíme se je eliminovat na co nejmenší rozdíl.
• Při krátkodobém "venčení" musí mít možnost se ukrýt a ochladit ve stínu.
• Vyhneme se venčení při extrémních teplotách!

Tyto zásady přenosu želv se týkají i takzvaného "venčení", kdy majitelé chodí se želvou ven na omezenou dobu (například 2 hodiny). Když k tomuto účelu využijeme stálý výběh, rizika nejsou velká. Hrozbou jsou ale hlavně veřejná volně přístupná prostranství (mezi obytnými bloky...), což se týká zejména chovatelů, kteří bydlí v bytech a nemají jinou možnost, jak želvě dopřát alespoň trochu sluníčka a čerstvého vzduchu.

V poledne, kdy jsou teploty na slunci klidně 50 °C, se vám želva přehřeje během 30 minut! Ve vysoké trávě je to ještě dobré (tam je částečný stín), ale nebezpečné jsou nízké anglické trávníky, volné holé plochy či čerstvě posekané plochy. Nezapomínejte, že plochy mohou být chemicky ošetřené nebo hnojené – to je veliké riziko krátkodobého venčení, a ještě včera vhodný trávník může být dnes smrtelnou pastí.

Jak poznáte, že se želva přehřívá?

• Usilovně běhá a hledá úkryt / stín.
• Z očí a zobáku jí jde napěněná voda a želva se snaží ochladit (úhyn je na dosah!).

Pomoc: Když už to dojde takto daleko, pomůže jedině okamžité zchlazení!

Pro ty z vás, co pouze venčí želvy a nemají jinou možnost, jak ji nechat ochutnat slunce, platí pravidlo: nevenčím tam, kde to neznám. Vyhnete se případným komplikacím, protože želva jako zvídavý tvor se bude snažit vše ochutnat. Nemusíte se bát počůraného trávníku od psů a případných exkrementů (tam hlavní nebezpečí nehledejte) – největší hrozba číhá v chemické podobě, a je jedno, zda při hubení plevele, nebo za účelem hnojení.

Nemocnou želvu nikdy nedáváme ven a raději počkáme, až se vyléčí. Takže ven ano, neboť přírodu napodobit dokážeme jen částečně, ale pouze zdravou želvu v kondici! Ten, kdo má opravdu strach a nějaké pochybnosti, ať počká déle, vyhne se možným komplikacím a hlavně si ušetří své nervy.