Želva hvězdnatá - chov

Osmou nejrozšířenější suchozemskou želvou v dnešní době v Česku je želva hvězdnatá. Sice by se dalo úspěšně spekulovat, zda osmý, devátý či sedmý druh, ale v podstatě je to jedno – patří již mezi druhy obtížně chovatelné, a není moc chovatelů, co by se zabývali chovem tohoto druhu, a proto spíše narazíte na želvy dovezené z ciziny než na domácí odchov z CZ (tomu všemu odpovídá i nabídka na českém trhu). Tento článek je určen ryze začátečníkům, a pokud mohu poradit: ten, kdo nemá s chovem suchozemských želv zkušenosti, měl by se tomuto druhu želv vyhnout! Latinský název pro tento druh většině vůbec nic neřekne – je to Geochelone elegans.

V tomto článku najdete opravdu základní informace pro chov tohoto druhu suchozemské želvy, naservírované laicky a zběžně – vše, co by měl vědět začínající chovatel, jednoduše to nejdůležitější pro hvězdnatou želvu a její chov. Budu se snažit vše popsat česky, bez používání speciálních výrazů a vše maximálně zjednodušeně. Pro toho, kdo chce vědět kompletní informace pro tento druh, je určen speciální profesionální článek, konkrétně pro želvu hvězdnatou zde: Geochelone elegans – chov, kde je to vše probráno do hloubky, profesionálně a pro laika možná v některých pasážích méně srozumitelné.

Želva hvězdnatá se vyskytuje výhradně v Indii, Pákistánu a na Srí Lance. Dorůstá se velikosti: jako druh želva hvězdnatá (samice 20–25 cm, samci 14–17 cm, tedy výrazně menší). Dožívá se v přírodě přibližně 80–120 let, tak jako většina suchozemských želv.

Stravu v zajetí potřebuje tento druh obvyklou, a to nejlépe luční směs. Úplně nejvhodnější je list i květ pampelišky, jitrocel, řebříček, jetel... a další traviny včetně kvalitního sena. V zimním období si vystačíme s čínským zelím, čekankou a senem. Velmi omezeně a raději vůbec dáváme nějaké pochutiny jako ovoce... Snažíme se tomu vyhnout co nejvíce nebo podáváme pouze v určitém ročním období, držíme je spíše na dietní stravě – kvalitním senu. Úplně se snažíme vyhnout krmení klasickým salátem, je to pro ně krajně nebezpečné, ale to už bylo řečeno tisíckrát!!!

Želvu hvězdnatou můžeme chovat při dodržení určitých pravidel chovu bez obav od června do září ve venkovním výběhu nebo na balkóně, kde potřebuje pouze dostatečně velký, nejlépe izolovaný úkryt, kam se schová před sluncem a případnou nepohodou a nedojde k velkému poklesu průměrných teplot v delším časovém rozpětí. Jako studenokrevný plaz neumí regulovat svoji teplotu, a tak je želva životně závislá na chovných teplotách, které se pohybují během dne průměrně okolo 27–32 °C.

Do domácího prostředí se tento druh sice hodí, ale každý z vás musí počítat s náročným simulováním období dešťů a s tím spojeným i celkovým klimatem v chovném zařízení. Proto, pokud opravdu želvu budete chovat, tak prostředí chovu by mělo být vždy v uzavřeném prostoru (nejlépe teráriu) s ohledem na simulace vlhkého a teplého období. Zde umístíme výhřevný zdroj, hlavně UVB osvětlení a popřípadě další nutné osvětlení, a další nezbytnosti, jako jsou misky, substrát a přiměřený úkryt. Chov v bytě na podlaze není pro želvy všeobecně vhodný, na ten předem zapomeňte – pro tento druh želvy je to i krajně nebezpečné!!!

Želva hvězdnatá snáší podle velikosti samice běžně 3–6 vajíček, a bez použití inkubátoru se nám malé želvičky nikdy bohužel nevylíhnou, protože denní průměrná teplota pro inkubaci želv tohoto druhu je opět v rozmezí 27–33 °C. Součástí želvy je její tvrdý krunýř, ze kterého nemůže nikdy vylézt (jak se děti někdy mylně domnívají), a zároveň je to i její ochrana při pádu, proti vetřelcům či jiným přírodním vlivům.

Želva hvězdnatá jako druh suchozemské želvy patří jednoznačně po většinu roku, co se týče chovu, do uzavřených prostorů terarijního typu. Pokud ji dáme na zahradu do výběhu, neměl by chybět temperovaný úkryt, skleník nebo podobné zařízení udržující při špatném počasí přijatelné teplotní podmínky pro chov. Pro poměrně složitý způsob chovu a nároky, zejména začínajícím chovatelům, nelze jednoznačně tento druh doporučit, protože chov je problematický, a to hlavně z dlouhodobého hlediska. Jde o druh, který nezimuje a ani nevyžaduje výraznější odpočinkové období, je aktivní celoročně, pouze s mírným kolísáním aktivity.

Chovatelům, pokud vytvoří vhodné podmínky, se daří tento druh množit, ale jak již jsem psal, v CZ jich je pouze pár. Z dovozu nikomu tento druh kupovat nedoporučuji, protože želvy trpí při dlouhé přepravě stresem, nemocemi a jejich kondice je povětšinou velmi špatná – pokud se přidá následný laicky pojatý chov, jsou problémy dílem okamžiku.

Tento druh nepotřebuje při nákupu či prodeji CITES a nepodléhá registraci!

1. Želva zelenavá – Testudo hermanni
2. Želva vroubená – Testudo marginata
3. Želva stepní – Testudo horsfieldi
4. Želva žlutohnědá – Testudo graeca
5. Želva pardálí – Geochelone pardalis
6. Želva uhlířská – Geochelone carbonaria
7. Želva skalní – Malacochersus tornieri
8. Želva hvězdnatá – Geochelone elegans
9. Želva paprsčitá – Geochelone radiata