Želva žlutohnědá - chov

Čtvrtý nejčastěji chovaný druh želv u nás v CZ

určeno opravdovým začátečníkům v chovu želv

Čtvrtou nejčastěji chovanou suchozemskou želvou v dnešní době na území Česka je želva žlutohnědá. Tento článek je určen ryze záčátečníkům v chovu želv. Latinský název pro tento druh jim většinou vůbec nic neřekne. Pro upřesnění je to Testudo gracea ibera. V tomto článku najdete ty nejzákladnější informace pro chov. Pěkně naservírované jen čistě laicky a zběžně to nejdůležitější pro žlutohnědou želvu. Stručně se budu snažit vše popsat hezky česky bez používaní speciálních výrazů a vše maximálně zjednodušeně. Pojmu to jako základní informace pro chov daného druhu suchozemské želvy. Pro toho, kdo chce vědět kompletní informace pro tento druh, jsou určeny speciální profesionální články. Pro želvu žlutohnědou: Testudo gracea - chov. Tam je to vše probráno do hloubky, detailně a čistě profesionálně.

Želva žlutohnědá se vyskytuje také opět ve středomoří a nejvíce je rozšířená v Řecku, Turecku, ale i Africe. Dorůstá se velikosti jako druh Želva žlutohnědá (Testudo graeca ibera) 20 - 25 cm. Samci jsou u tohoto druhu většinou menší velikosti než samice a to zhruba o 1/3. Dožívá se přibližně  v přírodě 70 - 100 let. Tento druh želvy má cca 20 dalších známých poddruhů a patří co se týče právě poddruhu o nejvíce rozšířenou želvu z pohledu rozsahu výskytu na naší planetě. Tento druh, tak jako i jiné druhy želv pocházející původem ze středomoří, může vyžadovat klidové období během chovného roku. Ačkoliv není zimování podmínkou jejich života, je v případě nutnosti potřebné a vhodné jí to umožnit, a to snížením teplot či vlastním zimováním.

Asi se budu neustále opakovat, ale u evropských druhů želv je to v podstatě co se týče stravy jedna velká "nuda", ale pozor jedná se pouze o nejrozšířenější druh (Testudo graeca ibera). Druhy žijící v Africe budou mít jinou potřebu na stravu než želva z Řecka, to je všem doufám jasné.

Budeme se bavit tedy pouze o želvě žlutohnědé nejrozšířenějšího poddruhu a to ibera. Stravu tedy potřebuje opět díky výskytu ve středomoří pestrou a nejlépe luční a nejvhodnější je list i květ pampelišky, jitrocel, řebříček, jetel....a další traviny. V zimním období si vystačíme s čínským zelím, čekankou, polníčkem a rukolou. Občas jako pochoutku můžeme dát kousek ovoce - druhy pěstované u nás - jablko, hruška, jahoda....ale zbytečně nepřeháníme. Úplně se snažíme vyhnout krmení salátem a toto pravidlo můžeme aplikovat na veškeré druhy suchozemských želv!!!

Želvu žlutohnědou, tak jako všechny druhy želv (opět stereotyp v chovu) vyskytující se ve středomoří můžeme chovat od května do konce září ve venkovním výběhu nebo balkóně a v něm potřebuje pouze dostatečně velký vzdušný úkryt, kam se schová před sluncem a případnou nepohodou. Tento druh je na rozdíl od ostatních želv malinko teplomilnější. Když není opravdu teplé jaro a léto, je to většinou problém. Proto je lepší venkovní chov v kombinovat s chovem doma. Želvy chované ve standardním venkovním výběhu mají často rýmu, nesnášejí vejce a prostě je na nich vidět, že nejsou spokojené. Hůře se adaptují na počasí střední Evropy, to je holý fakt. V těchto případech je lepší jim buď v boudě přitápět nebo vybudovat izolovaný úkryt, který pak udržuje požadovanou teplotu.

Jako studenokrevný plaz neumí regulovat svoji teplotu a tak je želva životně závislá na chovných teplotách, které se pohybují okolo 25°C. V domácím prostředí chovu může být umístěna v teráriu, želvím stole nebo akvariu, kam umístíme výhřevný zdroj a popřípadě další nutné osvětlení. Další nezbytnosti jako jsou misky, substrát a úkryt. Chov v bytě na podlaze není pro želvy všeobecně vhodný a to platí jednoznačně i pro tento druh.

Želva žlutohnědá snáší běžně 2 - 6 vajíček a bez inkubátoru se nám malé želvičky nikdy nevylíhnou, protože denní průměrná teplota pro inkubaci želv tohoto druhu je v rozmezí 27 - 33°C. Součástí želvy je její tvrdý krunýř z něhož nemůže nikdy vylézt a je to i její ochrana proti pádu a vetřelcům.

Želva žlutohnědá jako druh patří jednoznačně pro malinko složitější chov a nároky do rukou zejména zkušenějším chovatelům. Do rukou naprostých začátečníku se prostě nehodí. Výjimkou jsou ti svědomitější chovatelé, co si podrobně načtou potřeby pro chov a profesionálně se připraví. Každopádně tím nechci říci, že s nimi je nuda nebo se nehodí do rukou zkušenějších chovatelů želv. Ale prostě obtížnost chovu je vždy daná potřebnými podmínkami pro ten určený druh a zde na nás mohou čekat různá úskalí. Snad proto není v CZ tak rozšířená, protože i nejeden profesionální chovatel odstoupil od chovu tohoto druhu želvy a přiklonil se k chovu méně náročných želv.

Tento druh potřebuje při nákupu či prodeji CITES a podléhá registraci!

Nejčastěji chované druhy želv u nás v CZ podle mnou sestaveného žebříčku:

1) Želva zelenavá - Testudo hermanni

2) Želva vroubená - Testudo marginata

3) Želva stepní - Testudo horsfieldi

4) Želva žlutohnědá - Testudo graeca

5) Želva pardálí - Geochelone pardalis

6) Želva uhlířská - Geochelone carbonaria

7) Želva skalní - Malacochersus tornieri

8) Želva hvězdnatá - Geochelone elegans

9) Želva paprsčitá - Geochelone radiata