euzelva.cz > Druhy želv > Články jiných autorů > Želva zelenavá - Testudo hermanni

Želva zelenavá - Testudo hermanni

Želva zelenavá – Testudo hermanni boettgeri

Původ: Poloostrov Peloponés

Rozlišovací znak: Nadocasní štítek je rozdělený na dva.

Zbarvení: Testudo hermanni boettgeri je jasně žlutá s mnohými černohnědými a občas i nazelenalými skvrnami. Má o hodně jasnější barvu než Testudo graeca, s jinou si ji splést nemůžeme. Na rozdíl od druhu Testudo graeca nemá ostruhy na stehnech zadních nohou, má zpravidla rozdělený nadocasní štítek a na konci ocasu rohovitý trn.

Popis: Testudo hermanni boettgeri se živí převážně rostlinnou potravou. Dříve se dovážely ve velkých množstvích, dnes jsou již vzácnější a jejich chov podléhá povinné registraci CITES. Velikost dospělé želvy je 20–25 cm, samečci jsou o něco menší. Dospělosti dosahují po 10. roce života dle podmínek chovu. Karapax je oválný, mírně klenutý. Tato želva je velice podobná druhu Testudo graeca ibera, jen je v dospělosti většinou menšího vzrůstu dle druhu a lokality, a navíc Graeca nemívá rozdělený zadní střední nadocasní štítek.

Chov: Je u nás nejčastěji chovanou suchozemskou želvou. V letním období je vhodný chov ve venkovních výbězích. Odchovy jsou pravidelné; mezi květnem a červencem naklade samice ve dvou až třech etapách 2–8 vajíček.

Páření: V zajetí se tento druh rozmnožuje velice dobře.

Kladení vajec: Snáší průměrně 2–8 vajec ve dvou až třech snůškách. Inkubace trvá asi 60–100 dnů a je závislá na teplotě.

Určení pohlaví: Sameček bývá většinou menšího vzrůstu než samička, má delší a u kořene mohutnější ocas, a kloaka je umístěna dál od konce plastronu. Tvar plastronu je u samců konkávní – prohloubený směrem do těla, což umožňuje při páření těsnější nalehnutí na karapax samice. Samička bývá většího vzrůstu, má kratší a celkově menší ocas a kloaka je umístěna blíže špičce ocasu. Plastron bývá rovný, bez prohnutí dovnitř.

Obecně:

Krunýř této želvy měří 17 až 25 cm, zřídkakdy více, je vysoce klenutý a okrouhlý. Štítky nad obratli jsou úzké, u dospělých uprostřed hřbetu téměř čtverhranné a vypouklé. Zbarvení štítu je zelenavě nebo hnědavě žluté, objevují se i rozsáhlé tmavé plochy. Nadocasní štítek karapaxu je rozdělený, samci mají na konci ocasu mohutný rohovitý trn a tuto špičku ocasu kryjí 2 velké hladké šupiny. Plastron je u samců vydutý a ocas podstatně delší než u samic, jejichž břicho je rovné. Žije v oblasti východního Středomoří; je ji možno nalézt na chudých lukách a trávou zarostlých svazích, ve vápencových oblastech i při mořském pobřeží, ale také v kulturním kraji, pokud jsou zde kamenité zídky, křoviny a suchá písčitá místa.

Během půlročního zimního spánku spotřebují asi 10 až 40 g svých zásob tuku, takže ihned po probuzení opouštějí svá zimoviště, a jen co se zbaví exkrementů, které se v jejich těle během zimního spánku nahromadily, začínají se vydatně krmit výhonky bohatými na vitamíny. Během tohoto období zvýšené aktivity dochází také k páření. Samci bojují o samičku, pokoušejí se kousáním jeden druhého odradit a získat lepší pozici; také k samičce se chovají hrubě a snaží se ji kousáním přimět k páření. Sameček pronásleduje samičku, několikrát ji oběhne a přitom ji kouše do nohou. Oplození je obtížné, protože samec často sklouzne ze samiččina karapaxu.

Za nějaký čas po spáření vyhrabává samice zadníma nohama v zemi jámu, do které klade bílá vejce v tvrdé skořápce (mladé samice většinou 1 až 2, starší a velké však až 8 vajíček). Po nakladení vejce zahrabou a zeminu udusají zadníma nohama. Mláďata se líhnou po několika měsících, délka vývoje závisí na klimatických podmínkách. V době letních veder upadají do jakéhosi letního spánku, ze kterého je probouzejí podzimní srážky – želvy se začínají opět vykrmovat, a když si nahromadí dostatek tukových zásob, zahrabávají se na vhodných místech, kde přezimují. Živí se zelenými rostlinami, společně s rostlinnou potravou přijímají také vodu, příležitostně žerou také brouky, červy a mršiny.