Želva zelenavá - Testudo hermanni

ŽELVA ZELENAVÁ - TESTUDO HERMANNI BOETTGERI

ZBARVENÍ :              TESTUDO HERMANNI BOETTGERI je jasně žlutá s mnohými černohnědými skvrnami, sem tam nazelenalými skvrnami. Má o hodně jasnější barvu než TESTUDO GRAECA, s jinou si ji splést nemůžeme. Narozdíl od TESTUDO GRAECA nemá ostruhy na stehnech zadních nohou a má zpravidla rozdělený nadocasní štítek a na konci ocasu rohovitý trn.

POPIS :                   TESTUDO HERMANNI BOETTGERI se živí převážně rostlinnou potravou. Dříve se dovážely ve velkých množstvích, dnes jsou již vzácnější a jejich chov podléhá povinné registraci CITES. Velikost dospělé želvy je 20 - 25, samečci jsou o něco menší. Dospělosti dosahují po 10 roce života dle podmínek chovu.Karapax je oválný, mírně klenutý. Tato želva je velice podobná TESTUDO GRAECA IBERA, jen je v dospělosti většinou menší vzrůstu dle druhu a lokality. Navíc Graeca nemá rozdělený zadní střední nadocasní štítek .

CHOV :                   Je u nás nejčastěji chovanou suchozemskou želvou. V letním období je vhodný chov ve venkovních výbězích. Odchovy jsou pravidelné. Mezi květnem a červencem naklade samice ve dvou až třech etapách 2 - 8 vajíček.

PÁŘENÍ :                 V zajetí se tento druh rozmnožuje velice dobře.

KLADENÍ VAJEC :       Snáší průměrně 2 - 8 vajec, ve dvou až třech snůškách. Inkubace trvá asi 60 - 100 dnů a je závislá na teplotě.

URČENÍ POHLAVÍ :     Sameček bývá většinou menšího vzrůstu, než je samička. Má delší, u kořene mohutnější, ocas a kloaka je umístěna dál od konce plastronu. Tvar plastronu je u samců konkávní - prohloubený směrem do těla a umožňuje tak při páření těsnější nalehnutí na karapax samice. Samička bývá většinou většího vzrůstu. Má kratší, celkově menší ocas a kloaka je umístěna blíže špičce ocasu. Plastron bývá rovný, bez prohnutí dovnitř.

OBECNĚ :                Krunýř této želvy měří 17 až 25 cm, zřídkakdy více. Je vysoce klenutý a okrouhlý. Štítky nad obratli jsou úzké, u dospělých uprostřed hřbetu téměř čtverhranné a vypouklé. Zbarvení štítu je zelenavě nebo hnědavě žluté, objevují se i rozsáhlé tmavé plochy. Nadocasní štítek karapaxu je rozdělený, samci mají na konci ocasu mohutný rohovitý trn, tuto špičku ocasu kryjí 2 velké hladké šupiny. Plastron je u samců vydutý a ocas podstatně delší než u samic, jejichž břicho je rovné. Žije v oblasti východního Středomoří, je ji možno nalézt na chudých lukách a trávou zarostlých svazích, ve vápencových oblastech i při mořském pobřeží, ale také v kulturním kraji, pokud jsou zde kamenité zídky, křoviny a suchá písčitá místa. Během půlročního zimního spánku spotřebují asi 10 až 40g svých zásob tuku, takže ihned po probuzení opouštějí svá zimoviště a jen co se zbaví exkrementů, které se v jejich těle během zimního spánku nahromadily, začínají se vydatně krmit výhonky bohatými na vitaminy.

Během tohoto období zvýšené aktivity dochází také k páření. Samci bojují o samičku, pokoušejí se kousáním jeden druhého odradit a získat lepší pozici, také k samičce se chovají hrubě a snaží se ji kousáním přimět k páření. Sameček pronásleduje samičku, několikrát ji oběhne a přitom ji kouše do nohou. Oplození je obtížné, protože samec často sklouzne ze samiččina kaparaxu. Za nějaký čas po spáření vyhrabává samice zadníma nohama v zemi jámu, do které klade bílá vejce v tvrdé skořápce.

Mladé samice většinou 1 až 2, starší a velké však až 8 vajíček. Po nakladení vejce zahrabou a zeminu udusají zadníma nohama. Mláďata se líhnou po několika měsících, délka vývoje závisí na klimatických podmínkách. V době letních veder upadají do jakéhosi letního spánku, ze kterého je probouzejí podzimní srážky. Želvy se začínají opět vykrmovat. Když si nahromadí dostatek tukových zásob, zahrabávají se na vhodných místech, kde přezimují. Živí se zelenými rostlinami, společně s rostlinnou potravou přijímají také vodu, příležitostně žerou také brouky, červy a mršiny.

Testudo Hermanni Boettgeri

Testudo Graeca

Autor je začínající chovatel: Jiří Tichý