Trus a moč želvy

Trus a moč želvy - exkrementy

Úvod:

Někdo si možná položí otázku: to se tady budeme bavit o h....??!! Odpověď je jednoznačná: ano!  Je to první ukazatel toho, že s naší želvou není něco v pořádku a je potřeba to neprodleně řešit. Naše první želva, kterou jsme měli uhynula asi po jednom roce spolužití a po celou dobu měla řídký trus. Kdyby nám někdo řekl, že to má být jinak a toto je špatné, možná dnes by tady byla s námi. Bohužel až po úhynu jsme zjistili, jak hluboce jsme se mýlili. A dostáváme se k jádru věci: JAKÝ TEDY MÁ MÍT ZDRAVÁ SUCHOZEMSKÁ ŽELVA TRUS A MOČ?

Tak to je nejčastější otázka na toto téma mně pokládaná a také zde dochází k největším omylům. Je to součást života všech tvorů a není zapotřebí si brát nějaké předsudky. Želví trus a moč hodně lidí dokáže mezi sebou zaměnit a moč omylem pokládají za trus a v panice volají, že želva pravděpodobně umírá neboť to co vidí ani vzdáleně není to, co čekali. Proč k tomu vlastně dochází? Odpověď je jednoduchá, protože moč želvy jsou uráty (soli kyseliny močové) a na rozdíl od jiných živočichů má želví moč většinou bílou barvu a na první pohled to vypadá jako naředěné vápno! To dokáže opravdu zmást kdekoho, pokud nezná blíže tuto problematiku.

Vysvětlím Vám jak se věci mají, aby nedocházelo nadále k omylům. Samozřejmě tak jako u všech živočichů, konzistence trusu suchozemské želvy je ovlivněna u zdravé želvy podle mého hlavně skladbou stravy a zdravotním stavem želvy. V období největší žravosti, kdy želvy přijímají potravu každý den v nadměrných dávkách, je také průchod trávicím traktem rychlejší a konzistence řidší, někdy i částečně nestrávená potrava, kdy můžeme pozorovat v trusu i části rostlin. To vše nás nemusí znepokojovat je to naprosto normální. Takže pokud naše želva nemá tuhý trus, nemusíme hned panikařit a shánět veterináře. Může to být zapřičiněno náhlou změnou stravy například když celé léto krmíme zeleným krmením (luční směsí) a v zimě přejdeme na čínské zelí, které u většiny želv má za následek řidší trus.

To, ale nemění nic na faktu, že čínské zelí patří v zimním období k nejvhodnějšímu krmení, především svým složením. I barva trusu želvy je závislá na druhu stravy. Zatímco v létě má tmavou barvu, v zimním období naopak světlou. Také si je potřeba uvědomit, že želva z jižní Afriky má jinou konzistenci než evropský druh při stejném složení stravy. Pravděpodobně je to dáno skladbou stravy v domovském prostředí onoho druhu, kdy došlo za tisíce let k přizpůsobení trávicího traktu k místním podmínkám. Anatomie zůstává u všech želv stejná, jen rychlost průchodu traktem je jiná a samozřejmě každý druh má v sobě jiné "pomocníky" jako bakterie, prvoky....kteří se také podílí na tomto procesu.

Nemusíme se zdaleka obávat, když v trusu najdeme různé kameny, zbytky dřeva, někdy pozřou i plast a ledacos co najdou (hlavně ze zvědavosti), to vše želvy běžně v přírodě žerou a platí, co dokáže želva sníst to dokáže také vyloučit. Běžným pojídáním hlíny, kamení....si doplňují hlavně minerály a další pro ně potřebné látky. Občas se sice stávají nehody, kdy se želvě něco v traktu zasekne...( známé případy jako ptačí kost, hoblina..) pak je bohužel konec neodvratný, pokud není v dosahu nějaký veterinář operatér, který podle místa ucpání dokáže pomoci. Tyto případy jsou ale ojedinělé a jde spíše o případy, týkající se jen malého počtu želv, které měly prostě jen smůlu.

Trus suchozemské želvy:

Jak jsem již podotkl, jedná se hlavně o návaznost na zdravotní stav želvy, druh stravy a zkonzumované množství. Každý zkušený chovatel čas od času prohlédne zblízka trus želvy, zda neobsahuje hlavně různé parazity jako škrkavky, roupy, různé larvy.....nic z tohoto nemá u zdravé želvy v trusu co dělat. To může být jedna z příčin řidšího trusu. Dále u nemocné želvy výrazně trus nasládle zapáchá, je dokonale řidký nebo napěněný s bublinkami na povrchu. To nemusí znamenat nic fatálního pokud je to první den a někdy jak nečekaně to přijde, tak to odejde. Želvu je potřeba trpělivě sledovat a pokud se jí to neupraví, je potřeba zasáhnout.

Většinou pomůže jen odborník, tedy veterinář, který udělá vyšetření trusu, včetně mikroskopického a určí příčinu problémů. Zrovna dnes mně shodou okolností psala jedna majitelka suchozemské želvy, že její miláček má průjem. Když se mezi řádky zmínila o krmení kočičími konzervami, jsou obtíže jednoznačné. Naprosto nevhodná strava, kde převažují hlavně živočišné bílkoviny, které želvy neumějí odbourávat a další složky této potravy působí problémy zmíněného rázu. Naprostá většina průjmů u želv je zapříčiněna  nevhodnou stravou!! Stačí jen upravit jídelníček do správné podoby a trus se upraví během pár dní do normálu. Samozřejmě pokud se přidá k problémům s průjmy i apatické chování želvy je potřeba řešit situaci co nejdříve, protože jde pravděpodobně o nějaký vážnější problém. Základ stravy tedy musí tvořit hlavně vhodné složení viz. článek zde: Čím krmit suchozemskou želvu bod. 3 Jako poslední věc je potřeba zmínit četnost vyměšování, kdy ani jednou týdně není nic zvláštního a není zapotřebí se znepokojovat. Zvláště v útlumovém období při suché stravě se interval může prodloužit až na 1x během 15 - 30dnů.

Společným vývodem trusu, moči a vaječníků je u želvy orgán nazývaný kloaka

Trus tak, jak má být

Trus T.graeca v jarním období při největší spotřebě stravy

Trus T.hermanni po převážné konzumaci květů pampelišky v jarním období

Trus Geochelone pardalis v jarním období po konzumaci hlavně zelené stravy s kameny, které želvy běžně konzumují

 Pyxis arachnoides a trus po zelené stravě

Válečky trusu 10. měsíčních želv T.hermanni a T.graeca kde sběr je velmi jednoduchý

Moč suchozemské želvy:

Jak už jsem tedy psal, jde o bílou barvu, konzistence různé hustoty, ale hlavně vypadá jako vápno!! Toto je důležité vědět a dále nás už nemůže nic překvapit. Pro želvu je velice důležité dodržet chovné podmínky a zajistit, aby želva měla přístup k vodě. Může se stát, že při dlouhodobém nesprávném chovu a nedostatku vody se želvě začnou usazovat uráty v močovém měchýři a tvořit se močové kameny, které mohou zapřičinit v krajním případě i smrt jako v můžete vidět zde: Želvy - nemoci - anomalie a pitva v případě uhynulé G.elegans bod 1. K tomuto tématu již není zapotřebí více dodat, jen že želvy s oblibou močí při koupání. Zaschlá moč na povrchu vypadá jako zaschlé vápno a není tedy proč se znepokojovat.

Moč si lze splést s vodou z kloakálních vaků, která je většinou mírně zkalená a může i zapáchat. Želva se ji zbavuje a vypouští často ve stresu například při manipulaci. Náhodné vypouštění této vody si chovatelé často pletou s močí.

 Takto vypadá moč suchozemské želvy, bílá barva různě husté konzistence

Detailní záběr na moč želvy vypadající jako řídké vápno

I takto může vypadat moč želvy v tužším skupenství, ani zde není nutno mít žádné obavy ze zdravotního stavu želvy

 Ještě hrubší konzistence u želv G.elegans

Kdy se obávat zdravotního stavu želv dle trusu:

1) řidký až vodnatý trus déle než 3 dny

2) na povrchu zpěněný až bublinkatý a řidký trus

3) neobvykle zapáchající trus

4) stopy krve v trusu nebo moči

5) viditelní parazité v trusu, škrkavky, roupy, malá vajíčka...

To vše ještě nemusí nic znamenat až do doby kdy se přidá k problémům s trusem ještě apatie želvy. Znakem tohoto chování je nechuť k jídlu a parkování na jednom místě!!

Závěrem:

Co dodat, vhodná strava a správné chovné podmínky jsou jako vždy alfou a omegou chovu a úzce s tím souvisí zdravotní stav suchozemské želvy. Trus a jeho konzistence pro nás může být určitým vodítkem při sledování zdravotního stavu a ukazatelem vhodné stravy. Já osobně, pokud želva dostane průjem čekám pár dní a sleduji zda se to upraví samo. Pokud ne a problém přetrvává, trus rozpitvám a případně diagnostikuji mikroskopickým vyšetřením. Přístroj vlastním tak to pro mě znamená chvilku práce. Výsledek je většinou dvojího charakteru.

V prvním případě rozborem zjistím nějaké parazity, zárodky či přemnožení bičíkovců a musím sáhnout k léčbě běžně dostupnými metodami viz článek Želví lékárnička. Nebo upravit chovné podmínky hlavně teploty prostředí. V druhém případě nezjistím vůbec nic a jelikož se snažím krmit zdravě a přírodně, sáhnu ke změně jídelníčku a čekám, zda se problém upraví sám. Ve většině případů se záhy vrátí konzistence trusu do normálu. Pokud si nejsme jisti, stačí trus zanést co nejčerstvější k veterináři na rozbor. Nejlépe po předběžné dohodě. Ten s jistotou zjistí, co želvu trápí. Pokud v budoucnu bude nějaká moje želva mít potíže zmíněného rázu, článek doplním o potřebné informace.  A ještě naposled připomenu, že základem je na prvním místě vhodná strava našeho miláčka, tedy suchozemské želvy.

Přeji Vám všem co nejméně všech problémů a naopak hodně radosti s želvími kamarády.‌