Geochelone pardalis - chov

Rozhodl jsem se sepsat podrobné informace o chovu Geochelone pardalis, rozpoznávání poddruhů a všem dalším, co vás v souvislosti s těmito nádhernými plazy může zajímat. S tímto druhem mám osobní zkušenosti již od roku 2006 (tehdy jsem pořídil 4 kusy G. p. babcocki, pravděpodobně v poměru 2+2, o velikosti 1–1,5 kg). Jako obvykle jsem nastudoval spoustu dostupných materiálů, vytřídil podstatné, přidal vlastní poznatky a postupem let vše doladil do finální podoby, kterou představuje tento návod.

Možná se v textu budu občas opakovat, za což se předem omlouvám, ale ucelenost a důrazy jsou na místě. Každý, kdo se pro pořízení této želvy rozhodne, by měl znát základní fakta. Jde o druh hojně dovážený z farem a prodávaný překupníky. Situace se bohužel vyvíjí tak, že pro dovoz zvířat mnohdy stačí jen kupní smlouva či doklad o koupi, a import tak vesele roste. Pokud je u zvířete uváděn tzv. „EU odchov“, ve většině případů jde o faremní dovoz. S těmi se pojí celá řada zdravotních i chovatelských problémů, které pramení z častých změn prostředí, nevyhovujících podmínek u překupníků a na farmách, kde jde primárně o finanční zisk, aniž by dodavatelé znali skutečné nároky zvířat.

Proto je nejlepší obrátit se na prověřeného chovatele, který tyto želvy sám úspěšně odchovává (a u nás jich rozhodně není mnoho). Vyplatí se nehledět jen na pořizovací cenu, ale především na kvalitu a zdraví zvířete – vždyť jde o investici na celý život. Geochelone pardalis napříč poddruhy dorůstá v dospělosti úctyhodných 40 až 70 cm. Na to musíte být předem připraveni; nikdo vám nezaručí, zda zrovna váš jedinec nebude rekordní, proto raději počítejte s průměrnou velikostí kolem 55 cm, a budete o to méně překvapeni. Nutno podotknout, že nejčastěji prodávaný poddruh babcocki dorůstá maximálně 40–50 cm, zatímco vyšších velikostí dosahuje poddruh pardalis pardalis. S tím se však u běžných prodejců setkáte jen zřídka (oficiálně byl poddruh G. p. pardalis dle vyjádření Zoo Praha naposledy dovezen v roce 2001).

Je nutné si uvědomit, že těmto zvířatům musíte zajistit dostatečný vnitřní prostor (minimálně 1,5 × 1,5 m na jednoho dospělého jedince), který bude vytápěný po dobu 7 až 8 měsíců v roce na 28–32 °C. Nejde o zanedbatelnou finanční investici. Pokud však tyto podmínky dokážete splnit, směle do toho!

Často se setkávám s názorem, že chov želv z jižní Afriky je neúměrně komplikovaný. Mohu však potvrdit, že tyto potíže potkávají pouze ty chovatele, kteří se želvám snaží vnutit naše české léto a v zimním období na nich naopak šetří a simulují jim chladné období. Želvy v takovém režimu strádají a brzy se dostaví zdravotní problémy.

Dovolím si proto tvrdit, že to tak být nemusí. Z vlastní praxe jsem zjistil, že naše evropské léto se africkým podmínkám zdaleka nevyrovná. Musíme buď želvám „vykouzlit“ léto v zimě pomocí silného osvětlení, kvalitních UV zdrojů a pořádného topení (potom pro ně naše venkovní léto bude obdobím odpočinku), anebo jim v létě ve venkovním výběhu či skleníku zajistit přídavné vytápění (a to i v noci) a nechat je odpočívat v zimě. Já osobně volím první možnost: v létě mají želvy nižší aktivitu, méně žerou, a teprve po podzimním přemístění do vnitřních ubikací začínají naplno aktivovat, přijímat potravu a růst. Chovám více druhů z této oblasti a dosud jsem nemusel řešit žádné vážné problémy – želvy prosperují na výtečnou. Vše se samozřejmě odvíjí od striktního dodržení chovných podmínek.

Dne 25. července 2010 jsem po nečekané nabídce zakoupil stoprocentního samce G. pardalis babcocki, čímž jsem chovnou skupinu rozšířil na celkem 5 kusů.

Oba poddruhy obývají na rozsáhlém území převážně suché savany a polopouště.

Geochelone pardalis pardalis: Hojně se vyskytuje v jižní Africe až po Kapské Město. Z těchto důvodů jde o otužilejší želvy. Pomineme-li problematickou inkubaci vajec a nutnost zajistit potřebné kolísání teplot, nebývá s nimi zásadní problém.

Geochelone pardalis babcocki: Obývá spíše oblast střední Afriky od Súdánu směrem na jih. Vyžaduje v průměru teplejší rok než G. p. pardalis. Při inkubaci zde naštěstí odpadá nutnost chladové pauzy pro vajíčka a mláďata se líhnou bezproblémově, což je obrovská výhoda, pokud plánujete odchovy. S tímto poddruhem se u nás setkáte zdaleka nejčastěji.

Všeobecně platí: pokud neplánujete odchovy a pořizujete si želvu pouze pro radost, nemusíte poddruh tolik řešit. V našich podmínkách lze oba typy úspěšně chovat na zahradě zhruba 3 až 4 nejteplejší měsíce v roce. Pokud ale uvažujete o tom, jak ušetřit na provozu, elektřině či stravě, raději si takové zvíře nepořizujte – přispěli byste jen k dalšímu úbytku tohoto druhu.

U mláďat je určování poměrně snadné podle počtu tmavých skček (puntíků) na vrchních štítcích krunýře:

• G. pardalis pardalis: na štítcích mívá zpravidla 2 tmavé fleky (tzv. twin spots).
• G. pardalis babcocki: má pouze 1 flek, případně žádný či jen málo výrazný.

Jak už bylo řečeno, želvy stráví uvnitř zhruba 8 měsíců v roce. Prostor by měl být co největší, s kombinací různých typů povrchů a překážek. Vytvoření teplotních zón je absolutní nutností. Na přiložené fotografii můžete vidět nový vnitřní výběh o celkové ploše 5,5 m², kde zvířata pobývají. Jako podklad standardně používám osvědčené kokosové vlákno s pískem, doplněné o dřevěné i kamenné překážky a ryze kamennou část zcela vpravo.

V tomto hlavním prostoru svítí celodenně (10 hodin denně) 3× výbojka Osram Ultra-Vitalux 300W pro lokální ohřev. Teplota v prostoru se po náběhu pohybuje kolem 30–32 °C a přímo pod lampami dosahuje až 46 °C, což věrně imituje africké slunce. Noční poklesy činí 15–22 °C podle venkovního počasí. Setkal jsem se s názory, že celodenní svícení UV lampami je nezdravé, ale v mé praxi se to nikdy nepotvrdilo – svítím takto i dalším druhům želv a zvířata lampy neustále s chutí využívají. Tuto metodu používám už řada let s výhradně pozitivními výsledky. Ne nadarmo jsou tyto zdroje mezi chovateli právem nazývány „mercedesy mezi UV lampami“.

Želvy mají k dispozici také „ochlazovnu“, kde teplota přes den nepřesahuje 23 °C a jako podklad slouží kvalitní domácí seno. Prostor je prosvětlen pouze běžným denním světlem.

Během 3 až 4 nejteplejších měsících v roce mohou želvy pobývat ve venkovním výběhu. Ten musí být dostatečně prostorný a vybavený bezpečným úkrytem před nepohodou a chladem, který zvířata (až na výjimky) využívají každou noc. Růst se venku z přirozených důvodů poněkud zpomalí a organismus odpočívá, což je pro ně prospěšné před návratem do vnitřních prostor. Želvy zásadně nikam zbytečně nepřenáším, abych jim nezpůsoboval stres. Za celou dobu chovu jsem u nich neřešil jediný zdravotní problém.

V přírodě mají tyto želvy celoživotní dietu, což v lidské péči představuje zásadní úskalí. Moje želvy dostávají v zimě krmení každý den (což musím přiznat není ideální, optimální by bylo krmit maximálně 3× týdně). Na rozdíl od jiných druhů by rozhodně neměly dostávat ovoce ani jiné pamlsky! V zimním období je krmím převážně čínským zelím a trvale mají k dispozici kvalitní seno. Krmivo každý den bez výjimky sypu drceným vápníkem, což je naprosto klíčové pro správný vývoj krunýře. V létě podávám ručně trhanou luční směs s vápníkem a zvířata se navíc sama pasou ve venkovním výběhu.

I přes veškerou snahu se ne vždy podaří udržet vrchní část krunýře zcela v rovině – přírůstky jsou obrovské. Přestože nejde o nic fatálního a želvy rostou doslova před očima, vím, že je to daň za bohatší přísun stravy, s nímž jejich organismus v tak rychlém tempu nestíhá ideálně pracovat. Platí zde přímá úměra: něco za něco. Pokud stravu omezíte na přísnou přírodní dietu a nenecháte se obměkčit jejich neukojitelnou žravostí, máte vyhráno. Zajímavé je, že dva moji jedinci mají krunýř mírně hrbolatý, zatímco další dva jsou v naprosto identických podmínkách poměrně hladcí. Co kus, to originál.

VAROVÁNÍ

Takhle by to mohlo dopadnout při totálním selhání chovných podmínek. Jde sice o poněkud nadsazenou ilustraci poddruhu G. p. pardalis (kterou u nás běžně neseženete – v 99 % případů se prodává menší poddruh babcocki), ale jako varovný příklad poslouží skvěle :-)

Určit pohlaví u mláďat je prakticky nemožné; spolehlivě lze sex rozpoznat až u dospívajících a dospělých jedinců.

Dne 11. července 2011 snesla vajíčka moje menší, zhruba 5 kg těžká samice. Bylo po vydatném nočním dešti, slunečno, venkovní teplota 28 °C. Ve 13:00 hod. zahájila samice hloubení snůškové jamky a kolem 15:00 hod. nakladla 4 kusy vajec o váze 35–44 g. Vajíčka byla velmi nestandardní – každé mělo výrazně jiný tvar a velikost, což jsem u žádného jiného druhu suchozemských želv dosud nezaznamenal. Po zvážení byla vajíčka uložena do inkubátoru; průběh inkubace mi pak s jistotou pomohl určit, že jde o poddruh G. p. babcocki.

Dne 22. listopadu 2011 se mi po 83 dnech nepřetržité inkubace při konstantní teplotě 31,5 °C vylíhlo první mládě Geochelone pardalis babcocki! Radosť byla obrovská a šlo o další obrovský milník mého chovatelského života. Mládě působilo zdravě, bez jakýchkoliv defektů. Během následujících dnů se postupně líhla i další zvířata z této snůšky. Na jedné z fotografií je detailně vidět vaječný zub, který mláděti slouží k proříznutí vaječné skořápky a posléze odpadne.

Žloutkový vak, se kterým se želvička líhne, může na první pohled vypadat hrůzostrašně, ale příroda ví, co dělá. Pokud je vak krásně růžový a napjatý, je vše v naprostém pořádku. Běda však, jakmile se barva změní, vak zplihne nebo nedej bože praskne – v takovém případě je zaděláno na vážný problém.

Želva pardálí je vzhledově naprosto úchvatný a atraktivní druh. Jedinou „překážkou“ pro její masovější rozšíření mezi chovateli je její velká dospělá velikost. Jde však o zvířata za předpokladu správné péče v podstatě bezproblémová. Stejně jako každý jiný živý tvor (včetně člověka, psa či slona) však potřebuje ke spokojenému životu přesně definované podmínky; pokud je nemá, skončí to dříve či později tragédií pro zvíře i pro majitele. Chov tohoto v dospělosti velkého obra si proto řádně promyslete a objektivně zvažte své prostorové i finanční možnosti.